Lost In Space – The First Adventure – Návrat do 60. let

Dnešní recenzi by se slušelo začít představením amerického seriálu Lost in Space, který vznikal v letech 1965-1968 a dostal celkem tři řady. Českým a slovenským divákům, a pravděpodobně už vůbec ne hráčům, tohle zapomenuté sci-fi dobrodružství pro celou rodinu nejspíš nic říkat nebude, neboť se do naší distribuce nikdy nedostalo. Část z vás však pravděpodobně bude znát remake, který se objevil na Netflixu 2018. Původní dílo je inspirováno románem švýcarského autra Johanna Davida Wysse, který však může našincům něco říct, neb vyšel pod názvem „Švýcarský Robinson“. Abych to však ve zkratce shrnul: Lost in Space sleduje svéráznou rodinku, která odlítá kolonizovat vesmír a zažívají různá dobrodružství. Musíte však přistoupit na to, že jde o dílo vzniklé v 60. letech a představa vesmíru je tomu poplatná.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Tvůrci ze studia Scary Robot se dle vlastních slov snaží o jakousi 4. sérii právě k původnímu seriálu a i když tomu název hry nenasvědčuje, tak jde o první epizodu a má tak jít do budoucna o celou sérií. Představení onoho původního díla je zde více než na místě, neb vývojáři počítají s tím, že předlohu znáte a vůbec se neobtěžují vám cokoliv vysvětlovat. Prostě vás vhodí mezi rodinku do podivného příbytku, který je nejspíš jejich vesmírnou stanicí, nezdržují se s představením jednotlivých postav a rovnou vám nechají ovládat mladého klučinu Willa Robinsona, který neposlechne svého otce a jde zkoumat nedalekou jeskyni. Jenže při tom zaviní, že vypne štít jejich základny a při svém návratu zjišťuje, že jeho rodina byla unesena. Nezbývá tak než se vydat je hledat. No a to je celý příběh. První epizoda má nějaké dvě hodiny herního času a většinu toho času budete pouze řešit hádanky, zatím co po dějové stránce se prakticky nikam neposouváte a hra skončí hned při prvním zvratu.

Budiž, dejme tomu, že jde primárně o logickou puzzle adventuru. Na Steamu se hra prezentuje jako point & click, nicméně chválím, že ovládání je na Switchi přizpůsobeno gamepadu a postavu lze ovládat přímo, což není úplná samozřejmost u tohoto typu her. První polovina, tedy první hodina hry v tomhle ohledu relativně zábavná. Hra tady očividně cílí především na mladší hráče, což osobně nechápu, protože jakýkoliv pamětník původního díla bude mít dnes blíže důchodu než dětství, ale budiž. Hádanky jsou jednoduché, kombinace předmětů dávají smysl, i když se občas dějí věci jako že někde na vyvýšené ploše je kýbl, který musíte sundat, ale bouchnout do něj páčidlem nejde. Naopak, musíte mít ruku na tyči, která je úplně stejně dlouhá. Chápu, je to tam proto, abyste museli dát dohromady tu ruku na tyči a vývojáři tak vytvořili další hádanku, ale prosím, v roce 2026 na tyhle únavné úkony už nejsem moc zvědavý.

Tohle se opakuje hned několikrát, neb oním páčidlem by šlo vyřešit rovnou několik hádanek, ale hra vám to jaksi nedovolí. V polovině druhé začnou být puzzly o něco složitější, nicméně neustále dokola se opakují asi tři stejné principy, jen se zvyšuje náročnost. Nehledě na to, že i prostředí se v téhle části stane trochu stereotypním a bez nápadu. Celé to pak působí, jako by po hodině hraní

došla i ta trocha peněz co na vývoj byla vyhrazena a prostě se zbytek nějak uplácal z toho, co už bylo vytvořeno.

Tím se dostávám ke grafické stránce, neboť hra rozhodně nevypadá jako něco, co vzniklo v roce 2026. Opakovaně jsem si vzpomněl na různé brzké 3D adventury ze začátku tisíciletí, neb celkový vibe hry hodně podobný. Chválím poměrně velké množství cutscén a animací, které nejsou úplně k zahození, nicméně i k nim mám výtku, neboť si vážně nemyslím, že každý úkon potřeboval svou animaci. Když hrdina něco nemůže udělat, tak by bohatě stačilo, kdyby řekl, že to nemůže udělat. Nechci koukat na animaci, kde se o to snaží a neuspěje. Tyhle věci pak jen zbytečně natahují velmi krátkou herní dobu a skutečná délka hry je tak vlastně o poznání nižší. Chválím nopak relativně povedenou dobovou stylizaci a hudbu, která opravdu navozuje tu 60s atmosféru tehdejšího sci-fi. Úplně marný není ani dabing, i když o žádný vrchol určitě také nejde. Slyšel jsem však v podobně budgetové produkci už i horší výkony. Zde pak pro kohokoliv, kdo odmítá AI ve hrách, upozorňuji, že tvůrci na Steamu přiznávají užití AI pro změnu hlasu dabéra. Z mého pohledu přijatelné a jako negativum to neberu, ale posouzení nechám na vás.

Nejsem si úplně jistý, na koho vlastně vývojáři cílí. Jak jsem zmiňova, hra je určena spíš pro děti či rodinné hraní, ale nemyslím si, že někdo z pamětníků seriálů je v tomhle věku. Fanoušky nového zpracování od Netflixu to mine obloukem, neb většina z nich ani neví, že jejich milovaný seriál není originál a už jen z pohledu na vizuál nemají tahle díla společného víc, než stejný název. Pokud se najdou hardcore fanoušci, kteří na tohle čekali celý svůj život, tak jim přeju, aby si tyhle dvě hodinky hraní užili a třeba nostalgicky zavzpomínali, nicméně pro všechny ostatní jde o titul, který mohou směle ignorovat, neboť v dnešní době, kdy navíc point & click žánr zažívá jakousi renesanci a kvalitního materiálu je všude hromada, nemá tenhle zastaralý kousek bez nápadu co nabídnout.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Reddeer Games