Recenze Hubert – Psí dobrodružství, které má srdce na správném místě

Tuto akční adventurní jednohubku od českého studia Brocap z Brna jsem během vývoje zaregistroval, ale nikdy jsem si o ní nic bližšího nezjišťoval. Neprohlížel jsem si obrázky, nečetl synopsi ani nesledoval trailery. Jediné, co jsem měl v podvědomí, bylo, že se dostaneme pod srst chlupáče jménem Hubert, a to bylo vše. I tak jsem po možnosti tento sympatický titul zrecenzovat skočil a nelituji toho. Hra totiž nabízí příběh, který má dostatečné srdíčko a emoce na to, aby dokázal zamaskovat různé technické či hratelnostní nedostatky a doručil ideální hřejivé a vtipné dobrodružství na podzim.

Recenzovaná verze: PC

Jak už jsem zmínil v úvodu, o hře jsem prakticky nic nevěděl. O to více mě překvapilo, jak příjemnou atmosféru dokázala vytvořit hned během prvních minut. Především zásluhou sympatického psíka Huberta, který od samotného začátku v duchu komentuje veškeré dění kolem sebe. Jeho myšlenkové pochody a reakce na okolní situace, které pro něj nejsou vždy úplně příznivé, přitom často dokážou pořádně pobavit.

Setkáváme se s ním v momentě, kdy už ho před nějakou dobou zachránila jeho nynější panička Lily, se kterou cestuje v dodávce. Lily doufá, že si během jejich putování vydělá dostatek peněz, aby mohla odcestovat do teplejších krajin a začít žít svůj vysněný život. Do cesty se jí dostane nabídka jednoho bručounského farmáře, který hledá zkušeného pasteveckého psa, jenž by dohlížel na jeho ovce a držel je v bezpečí. Samozřejmě, střeštěný Hubert nemá s podobnou prací žádné zkušenosti, a tak se Lily rozhodne zkusit štěstí a vydávat ho za ostříleného mazáka na poli nahánění ovcí.

To se jí částečně povede, a tak musí Lily s Hubertem přiložit ruku, respektive tlapky k dílu a snažit se, aby jim práce na farmě nepřerostla přes hlavu. Celý příběh navíc doprovází poměrně nostalgická a melancholická hudba, která dění dodává hřejivou atmosféru. Občas jsem se dokonce cítil, jako bych hrál Life is Strange v psí verzi, což se mi velmi líbilo.

Tvůrcům se navíc podařilo dobře kombinovat humorné části s těmi dramatičtějšími, díky čemuž si k postavám dokážete vytvořit vztah i přes krátkou stopáž. Hubert mě například nesmírně bavil svými hláškami a komentováním okolního dění, a to i v situacích, které už tak veselé nebyly. Rozhodně pro mě patří k nejzapamatovatelnějším herním hrdinům letošního roku. Lily ani bručounský farmář na tom nejsou o nic hůře. Dokonce mě bavilo sledovat, jak se postupně vyvíjejí vztahy mezi hlavními hrdiny a farmářem, ale také mezi samotnou Lily a Hubertem.

Do toho je zakomponována i lehce dramatičtější linka týkající se Hubertova původu, kterou začnete postupně odkrývat skrze jeho noční můry. Ty později nabývají významu i mimo samotné sny a dodávají příběhu další vrstvu. Oceňuji, že tvůrci nesklouzli k citovému vydírání a během zhruba pětihodinové stopáže nepodkopali odlehčenější atmosféru nastolenou na začátku. Obě polohy dokázali dobře kombinovat, aniž by postavy přestaly být věrné tomu, jak vám byly představeny. To se ne vždy každému podaří.

Musím proto říct, že právě příběh a postavy pro mě představovaly hlavní hnací motor celého dobrodružství. A to i přesto, že kvůli kratší herní době působí některé dějové linky uspěchaně nebo nedostávají dostatek prostoru k hlubšímu rozpracování.

Kde už to trochu skřípe, je samotná hratelnost. Ta je poměrně jednoduchá a s trochou nadsázky bych ji dokázal přirovnat k takovému walking simulátoru. V Hubertově roli po většinu herní doby pobíháte po malebné severské krajině a plníte různé úkoly. Ať už jde o potřebu něco někomu donést, zahrát si aport, nebo především nahánět a hlídat stádo ovcí.

Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že půjde o něco náročnějšího, princip je velmi jednoduchý. Hubert je totiž v jádru prakticky cozy hrou, ve které většinou přesně víte, co máte dělat. Na lehčí obtížnosti vás navíc titul výrazněji naviguje prostřednictvím psího čenichu. Po aktivaci Hubertova čichu se před vámi objeví barevně odlišené pachové stopy, které vás mohou dovést k hledaným předmětům, ovcím nebo přímo k cíli aktuálního úkolu. Na vyšší obtížnosti už nejsou vodítka tak výrazná a musíte se více spoléhat na vlastní průzkum okolí.

Během plnění hlavní dějové linky můžete také hledat ideální místečka na vykonání potřeby. Ta se vám následně zaznamenávají mezi objevené lokace a jde o takovou úsměvnou blbůstku pro sběratele, která k psímu dobrodružství vlastně docela sedí.

Ani samotné nahánění ovcí není nijak složité. Primárně spočívá ve správném nasměrování stáda prostřednictvím štěkotu. Musíte se za ovce vhodně postavit, natočit Huberta požadovaným směrem a zaštěkat. Zvířata se následně začnou přesouvat pryč od vás, takže je postupným přemisťováním a štěkáním vedete na vyznačené místo. A to je prakticky vše. Samotný princip funguje dobře a ovládání Huberta je příjemné. Animace navíc opravdu dokážou navodit dojem, že ovládáte skutečného psa. Občas má však hra tendenci lehce zlobit, například při otáčení nebo náhodném posunu kamery.

Co mě ovšem zamrzelo, byla poměrně nízká rychlost samotných ovcí. Jelikož musíte zůstávat za stádem, abyste ho mohli správně směrovat, často nezbývá nic jiného než postupovat velmi pomalou chůzí. Jakmile se totiž rozběhnete, ovce snadno předběhnete a musíte se znovu vracet do správné pozice. Tyto pasáže se proto občas stávají zdlouhavými a dokážou být i trochu frustrující. Přitom by podle mě stačilo zvířatům alespoň trochu zvýšit rychlost, aby bylo možné pohybovat se za nimi svižněji. Naštěstí podobných úseků není zase tolik.

Tuto stereotypnější náplň, která se během dobrodružství několikrát opakuje, se tvůrci snaží rozbít dalšími aktivitami. Nechybějí například trochu akčnější pasáže v podobě nahánění veverky, které mě bavily, pohyb v černobílých snech nebo občasné souboje a stealth. A právě u posledních dvou jmenovaných už budu trochu kritičtější.

Samotný stealth totiž působí jako z nějaké androidové hry z roku 2015. Postavy či zvěř často strnule stojí na místě a jejich zorné pole je vyznačeno červeně. Vy se kolem nich musíte proplížit vysokou trávou a vyhnout se prostoru, do kterého vidí. Problém je v tom, že kolem nepřítele můžete projít i v naprosto minimální vzdálenosti, aniž by si vás všiml. Stačí zůstat mimo vyznačené zorné pole. Jen na začátku jsem přitom zaznamenal situaci, kdy se pohled protivníka skutečně pohyboval. Později už většinou stačilo obejít strnule stojícího nepřítele po předem jasné trase. Jde tak o opravdu banální vložku, která působí, jako by byla sešitá horkou jehlou.

Podobně jsou na tom i občasné souboje, ve kterých se především pohybujete kolem protivníka, uhýbáte jeho útokům a ve vhodnou chvíli ho kousnete. Ani tady nečekejte nic propracovaného a po několika střetnutích už nemají souboje příliš co nabídnout. Naštěstí jich není tolik, aby vyvolávaly výraznější frustraci.

Hubert tak podle mě nejlépe funguje v klidnějších chvílích. Ať už při samotném nahánění ovcí, nebo během pasáží kdy jen prozkoumáváte okolí, pomáháte Lily něco donést a užíváte si výborný soundtrack společně s přírodou.

Ta navzdory už trochu obstarožnějšímu grafickému kabátku vypadá poměrně hezky. Přijde mi, že se tvůrci snažili technické nedostatky zamaskovat především stylizací a vhodným výběrem barev. Ne vždy se jim to ale daří. Postavy například působí velmi toporně, jejich animace jsou strnulé a větší výhledy do krajiny vám dech rozhodně nevezmou. Nepomáhají tomu ani různé technické chyby, kterých jsem během hraní zaznamenal poměrně dost.

Většinou se naštěstí jednalo o drobnosti. Například když Hubert vběhl na kluzkou část povrchu, zasekl se v pohybu a následně ho hra absurdní rychlostí vystřelila dopředu. Jindy problikla textura, ovečka se někde zasekla nebo Lily při následování mé postavy najednou zmizela a objevila se o kus dál. Ani nepřirozeně strnulé pohledy postav celkovému dojmu příliš nepomáhají. Nic z toho sice nedokázalo můj zážitek vyloženě zničit, ale jde o drobné nedostatky, kterých si při jejich postupném hromadění zkrátka všimnete.

I tak ale musím říct, že krajina při samotném pohybu působí hezky. Především z psí perspektivy, kdy nemáte před sebou rozsáhlé výhledy a jednotlivé nedostatky tolik nevyniknou. Prostředí se mi zkrátka líbilo a atmosféru horské přírody dokázali tvůrci vykreslit na jedničku. Velký podíl na tom má již několikrát zmíněný soundtrack, který celé dobrodružství krásně doprovází.

Nemohu ale zapomenout ani na velmi kvalitní dabing. Ten oceňuji samozřejmě nejvíce u samotného Huberta, kterému jeho dabér opravdu vdechl duši. Jeho projev skvěle doplňuje psí povahu hlavního hrdiny a dodává jednotlivým situacím další porci humoru i emocí. To ovšem platí také pro ostatní postavy, jejichž hlasy dobře zapadají do celkové atmosféry hry.

Hubert je tak příjemnou a emocionální jednohubkou, která mě nenudila, přestože obsahuje několik nedotažených sekvencí, trpí slabší technickou stránkou a občas vás dokáže ze zážitku vytrhnout.

Celková energie hlavního hrdiny, příběh a relaxační hratelnost z něj ale dokázaly vykouzlit dobrodružství, které jsem si i přes všechny výtky značně užil. A co víc, nevytratilo se mi z hlavy ani několik dní po dohrání, což podle mě mluví za vše. Všem příznivcům cozy her, ale i hráčům, kteří si chtějí po týdnech nabitých velkými tituly trochu odpočinout, tak Huberta rád doporučím.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Bonfire PR