Super Mario Bros.™ Wonder – Nintendo Switch™ 2 Edition + Meetup in Bellabel Park: Recenze upgradu jedné z nejlepších plošinovek

Když v roce 2023 vyšel na první Switch Super Mario Wonder, fanoušci série dostali jednu z nejlepších plošinovek posledních let. Hru naplněnou až po okraj hravými nápady, skvěle navrženými úrovněmi a jednoduše tunou zábavy. Není proto divu, že se Nintendo k této části vrací i v rámci druhého Switche. Bohužel ale ne formou plnohodnotného pokračování, nýbrž znovuvydáním Wonderu. Tentokrát v rozšířené edici s novými levely a aktivitami a také s technickými vylepšeními. V dnešní recenzi se tak primárně podíváme na novinky a hlavně na to, zda tahle edice dává smysl nejen pro nováčky, ale i pro hráče, kteří už si Mariovo dobrodružství prošli a zvažují návrat.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch 2

Než se ponoříme hlouběji do novinek, neodpustím si trochu nalákat ty, kteří hru ještě nehráli. Pokud jste se k Mariovi dlouho nedostali, nebo milujete plošinovky a žádnou „mariovku“ jste zatím nezkusili, upřímně si myslím, že Wonder je ideální start. Nejenže je intuitivní a učíte se postupně za chodu, zároveň nabízí prvky, které potěší i hráče hledající větší výzvu a ty, kteří si vyžívají v kompletním vysbírání collectiblů.

Samotné světy a levely jsou navíc extrémně nápadité. Třeba za účelem získání jednoho collectiblu se vám level přepne do hudebního čísla se zpívajícími květinami, jindy zase utíkáte před stádem zvěře. A takových scén je napříč hrou nespočet. I samotné sbírání mincí a dalších věcí je navržené tak, že se u něj občas zapotíte a musíte využívat prostředky kolem sebe. Například mince ukryté ve stěně získáte jen tak, že našlápnete Koopovi krunýř a nakopnete ho směrem ke zdi.

Cením i to, jak se hra postupně stupňuje. Na začátku jsem si brblal, že je to moc lehké, ale později jsem v některých instancích musel poměrně pátrat, kde přesně je můj kýžený Wonder Seed. Ten mimochodem funguje jako hlavní „měna“, která vás posouvá napříč světy. Stále ale nejde o přehnanou obtížnost, ani v rámci dohrávání levelů. Ano, jsou tu části, kde jsem byl schopný se kvůli snaze všechno vysbírat zabít třeba dvanáctkrát za sebou, ale to je spíš extrémnější případ. Celkově mi obtížnost přišla férová, a často i přístupnější.

A to pořád není vše. Hra obsahuje i menší challenge instance, kde například musíte projít celou část bez zásahu, nebo zdolat úsek v časovém limitu, případně v různých dalších variacích. Tohle jsem také hodně ocenil.

Nesmím zapomenout ani na badge, které jsou podle mě jedna z nejlepších novinek celé hry. Postupně odemykáte různé odznaky, které si můžete nasadit a tím měnit schopnosti postavy. Můžete například šplhat po odrazech od stěny, glidovat pomocí klobouku nebo začínat level s určitým bonusem. Některé levely navíc fungují lépe s konkrétním odznakem a několikrát se mi stalo, že jsem si ho musel vyměnit, abych se snáz dostal k vytouženému collectiblu. Badge tak nejen osvěžují hratelnost, ale nutí i přemýšlet, co vám v daném levelu skutečně pomůže.

Jednoduše, pokud jste Super Mario Wonder nikdy nehráli, na nic nečekejte. Kupte si ho na Switch 2 a užijte si ho. Pro ty z vás, kteří už Wonder dohráli, teď přichází výčet a zhodnocení novinek. Těch podle mě není zas tolik a hned na začátku musím říct, že se až překvapivě málo soustředí na čistě sólové hraní. To mi přijde jako škoda, protože multiplayerové zábavy má Nintendo v jiných titulech, třeba v Mario Party.

Pojďme to ale vzít popořadě. Nový obsah se prezentuje hlavně názvem Bellabel Park. Dostanete se do něj už během první hodiny hraní, kdy na mapě potkáte Toada, který vás tam nasměruje. Cílem je překazit plány zlých Koopalingů, kteří se vylepšili pomocí Wonder Flower, získali speciální schopnosti a začali dělat bordel. Na vás je porazit v sedmi levelech, které jsou postavené jako boss fighty.

Tyhle části nemáte dostupné hned všechny. Postupně se odemykají podle toho, jak postupujete hlavním příběhem, a je to do hry zakomponované docela přirozeně. Za mě je to jedna z lepších novinek. Souboje jdou ve šlépějích originálu. Většinou fungují tak, že se nejdřív vyhýbáte speciálním schopnostem Koopalinga a pak ho konfrontujete v jeho vylepšené formě. Nenabízí to sice velkou výzvu, ale je to nápadité, zábavné a vítané zpestření.

Pak se vám otevře samotný Bellabel Park, ve kterém se nachází prakticky skoro celý nový obsah. Jedna z aktivit, která mě tam bavila nejvíc, je nový Toad Brigade tréninkový camp. Nabízí různé typy výzev, například sbírání mincí v časovém limitu, poražení všech nepřátel nebo jiné testy dovedností. Začíná to jednoduše, ale postupně to přitvrdí a často se přidají speciální kritéria, třeba že musíte celou výzvu projet na „letající botě“ a podobně.

Za mě je to naprosto skvělé. A pokaždé, když jsem se do Bellabel Parku vrátil, dal jsem si s chutí pár challengí. Co mi ale už tolik nesedlo, je rozhodnutí tvůrců zapojit do hry multiplayerové minihry. Super Mario je v jádru singleplayerová záležitost. Ano, v pozdějších dílech se dal hrát v coopu, ale dávalo to smysl v rámci samotné kampaně. Od společenských miniher mám jiné hry.

Tady jich je 17 pro lokální hraní až pro čtyři hráče a další várka pro online či lokální bezdrátový režim až pro 12 hráčů. Multiplayerová část je rozdělená na dvě sekce. Vlevo hrajete lokálně, vpravo online. Soutěžíte v minihrách jako Phanto Tag, což je místní variace na „prop hunt“, nebo v režimu, kde jeden hráč kreslí Donut Blocky, aby ostatním pomohl dostat se do cíle. Nechybí ani kooperativní hry, třeba ta, kde si přehazujete tikající bombu.

Tyhle minihry samy o sobě nejsou špatné, ale přijdou mi zbytečně navíc. Je fajn si pár zahrát po sezení s kamarádem u hlavní kampaně, ale později jsem se k nim moc nevracel. A když jsem měl doma sešlost, neměl jsem potřebu kvůli tomu Wonder znovu spouštět. Je to příjemná možnost, ale pro mě poměrně nadbytečná. Radši bych uvítal větší zaměření na singleplayerový obsah.

Mimo trénink a minihry můžete v Bellabel Parku také zalévat kytičky pomocí kapiček, které získáváte například právě za splnění tréninkových výzev. Zalévání vám postupně odemyká různé bonusy. Nejdůležitější jsou za mě hlavně Dual Badges, které kombinují efekty jiných odznaků a díky tomu jsou flexibilnější. Například kombinace Parachute Cap a Boosting Spin Jump vám dá extra výšku a pak i možnost doletět dál. To je za mě velmi vítaný přídavek, protože reálně ovlivňuje průchod původními levely a dokáže pomoct.

Další novinkou je hratelná Rosalina, která rozšiřuje výběr postav, i když se ovládá stejně jako ostatní „normální“ charaktery. Přibyl i nový power-up Flower Pot, který dává každé postavě flutter-jump a umožní vystřelit široký květinový útok směrem nahoru, takže se hodí proti hrozbám nad vámi. Nápad je to originální, ale mně osobně se s tím neovládalo úplně pohodlně. Vycentrovat útok a dobře ho načasovat mi nepřišlo nejšťastnější, a zároveň mi nepřišla úplně komfortní ani implementace do starších levelů. Abyste ho do nich dostali, musíte si ho buď nést s sebou, nebo si upravit odznaky tak, aby se začal objevovat.

Ve finále je tahle edice ideální vstupní bod pro nováčky. Dostanete kompletní skvělý originál s podporou 4K, novým obsahem a celkově plnější balík. To, jestli je pro majitele verze z prvního Switche upgrade za 20 dolarů ideální, nechám na vás. Podle mě toho není tolik, aby vám to výrazně změnilo opakovaný průchod hrou od začátku. Ano, většina novinek je fajn, ale já osobně bych kvůli tomu celý Wonder znovu neoprašoval, obzvlášť kdybych ho měl už téměř kompletně dokončený.

Pokud jste ale na hru dlouho nesáhli, nebo jste ji kdysi odložili a nedokončili, pak mi upgrade smysl dává. Dát si to znovu hezky od začátku s novým obsahem už za to podle mě stojí.

Já jsem každopádně rád, že jsem se k Wonderu konečně dostal, a s čistým svědomím můžu říct, že jde o jednu z nejlepších moderních plošinovek. Hodnocení 83 % ale odráží primárně novinky, které tahle verze přinesla. Samotný originál bych ohodnotil s klidem na 90 %.