The Occultist - Recenze poctivé hororovky

Kvalitních hororovek z pohledu první osoby není nikdy dost. Hlavně v dnešní době, kdy je trh na Steamu přesycen velkým množstvím nekvalitních kousků, které spoléhají jen na laciné jumpscary a jdou na ruku hlavně streamerům na úkor samotné kvality. Z toho důvodu jsem i já vůči nově oznámeným titulům už poněkud skeptický. The Occultist se ale z prvních ukázek jevil velice slibně. V hlavní roli se ujímáte paranormálního vyšetřovatele, který jede hledat svého otce na záhadný ostrov jménem Godstone. Tvůrci lákali na výraznou atmosféru, nádherný vizuál poháněný Unreal Enginem 5, ale také na dabing od samotného Geralta, Douga Cockla. Třešničkou navíc je i podíl členů bratislavské filharmonie na soundtracku. Ambice hře rozhodně nechyběly, ale dokázala je naplnit? Na to se podíváme níže v recenzi.

Recenzovaná verze: PC

Jelikož můj text vychází už několik dní po konci embarga a vydání hry, mohli jste si všimnout různých názorů, které se kolem ní kupí, a větší množství z nich je smíšených. To mě velice překvapuje, protože já jsem po dohrání vstával s pocitem, že tu máme narativnějšího nástupce Outlastu a zaděláno na menší hororovou kultovku. O to víc mě zklamalo, že si to od některých kolegů odneslo až tristních 5/10. Tohle hodnocení mi totiž vůbec nekoresponduje s mým zážitkem.

Ano, rozumím, každý má jiný vkus. I já, jako někdo, kdo first person duchařiny běžně nevyhledává, ale musím uznat, že jde o jednoho z nejkvalitnějších zástupců tohoto subžánru. A pokusím se vám vysvětlit proč.

Nejdřív se ale pojďme podívat na příběh. Ten sleduje okultistu Alana Rebelse, který se vydává na ostrov Godstone pátrat po svém otci a zároveň odkrýt historii spjatou s tímto místem. Brzy po vystoupení na pevnině zjišťuje, že celé místo je neobydlené. Je plné podivných přízraků i monster a všechno nasvědčuje tomu, že v tom má prsty kult.

Děj se odkrývá nejen skrze spisy, ale i cutscény. Alan díky své schopnosti vidět duchy s nimi zvládne i komunikovat. Nebudu lhát, příběh je klišé, ale funkčně odvyprávěné. Informace se dávkují po troškách, hra postupně trousí indicie a spolu s tím odhaluje Alanovu minulost. I přes určitou předvídatelnost to baví a udržuje to zájem o osud hlavní postavy.

Alan je v jádru dobře napsaný a má jasnou motivaci, která vysvětluje, proč podstupuje horor, jenž na ostrově zažívá. Bohužel ale mimo dialogy s jinými NPC, kde působí sympaticky, je často… no, trapnej. Nevím, proč se tvůrci rozhodli, aby během explorace trousil cringe hlášky, které mi místy spustily otřes v uších. Nepomohl tomu ani dabing Douga Cockla. Upřímně mi přišlo, že po velkou část hry podává slabší herecký výkon, hlavně právě v těch průběžných hláškách. V normálních dialogových scénách to bylo lepší a nejvíc mu sedly čistě narativní pasáže. Ve srovnání s ostatními dabéry mi tak přišel nejslabší, přičemž zbytek obsazení mi naopak připadal velmi kvalitní.

I mimo tyhle kanky mě ale příběh bavil. Je to povedená a funkční žánrovka, od které ale nečekejte vybočení ze zajetých vod. Ani jsem to vlastně nepožadoval. Důležité je, že vás narativ zavede do různorodých, pro horor ikonických lokací. Navštívíte tak nemocnici, hřbitov, cirkus či opulentní sídlo. Každé z těch míst vypadá nádherně a po stránce atmosféry funguje výborně, takže při průzkumu můžete počítat s velkým množstvím infarktových situací.

Hratelnost je ryze adventurní. I když to může zpočátku připomínat walking sim, tady je prim řešení puzzlů. Vždy se ocitnete v nějaké lokaci, ze které musíte uniknout, nebo v ní něco získat, a poté se přesunete jinam. Hádanky se variují a je pravda, že se některé postupy recyklují. Třeba zapisování jména na dveře nebo do zámku truhly, případně způsob, jakým získáváte určité informace. Naštěstí je tu ale poměrně velké množství puzzlů a napříč hrou se obměňují. Najdete tu třeba kreslení vzorců, nebo skládání správného obrazce pomocí destičky na dveřích.

Pomáhá i to, že explorace je plynulá. Když všechno poctivě prozkoumáváte, nehrozí vám velké záseky. Většinou narazíte na překážku, načež jinde najdete předmět nebo indicii, která vás odkáže dál, a tak to pokračuje.

Pokud byste i tak uvízli, máte k dispozici velmi přehledně zpracovaný deník, do kterého si Alan zapisuje jak příběhové informace, tak poznámky k puzzle. Funguje to jako nápověda. Všechna jména i čísla, která najdete, se vám navíc automaticky přepíšou do zápisků, což je podle mě skvělá featura. Je pravda, že nějaký dodatečný hint systém, který by vás odnavigoval při přehlédnutí, by se hodil, ale po většinu hry jsem ho nepotřeboval. Hádanky jsou logické a deník vás k nim většinou vždycky navede. Neříkám ale, že jsou vyloženě jednoduché. Občas se tu objeví pár kryptičtějších, které už nějaké promyšlení vyžadují, ale pořád to dává smysl.

Nesmím opomenout ani okultní kyvadlo, kterým disponujete. Umí „vidět neviděné“, takže díky němu odhalíte krvavé stopy a skryté zprávy. Zvykem se mi stalo použít ho vždy, když jsem vešel do nové místnosti, abych zkontroloval, jestli mi něco důležitého hned neuniká. Kyvadlo ale není jen detektivní pomůcka. Postupem hry odemykáte další schopnosti, například vracení času, přivolání éterické vrány, která pro vás sebere předměty, a také možnost ovládat hordu krys.

Krom schopnosti s krysami, která se podle mě ovládala hůř a často jsem měl pocit, že mě neposlouchají, jsou ostatní schopnosti povedené a řešit s nimi různé překážky mě bavilo. Škoda jen, že vracení času mi narušoval bug. Zvukově se čas vrátil, ale fyzicky se například předmět neposunul, takže jsem se nemohl posunout dál. Často to začalo fungovat až na několikátý pokus. Krom toho jsem si ale žádných výrazných glitchů nebo bugů nevšiml.

Ještě bych se rád vrátil k atmosféře a samotnému průzkumu. Přiznám se, že takhle jsem se naposledy lekl u Alana Wakea 2. Tvůrci šikovně pracují s jumpscary, zvukem i objekty. Často si koutkem oka všimnete pohybu v rohu, samy se zaklapnou dveře, nebo někdo najednou vyrazí směrem k vám. Párkrát to ze mě vytáhlo i hlasitější výkřik.

Neřekl bych ale, že jde o levné strašení. Je to mix různých postupů, které se navzájem doplňují. Děsu pomáhají i lokace, které místy připomenou právě Outlast. Jeho DNA tu vidím v mnoha směrech, nejen v blázincových částech.

Tvůrci si vyhráli s vizuálem a hra v samotných lokacích působí s trochou nadsázky jako menší AAA titul. Objekty, odlesky i nasvícení jsou detailní a v tomhle ohledu odvádí výbornou práci. Mimo to ale hra občas ukáže nižší budget. Animace postav jsou toporné a v kontrastu s hezkými prostředími to bije do očí. Některé fonty navíc působí lacině.

Zamrzelo mě i ozvučení. V tomhle směru jsem čekal víc, zvlášť když se nabízí srovnání s Fatal Frame: Crimson Butterfly nebo novým Alone in the Dark. Zvuky chůze po různých površích zní dost podobně a ambient často není tak výrazný, jak by mohl být. Na druhou stranu soundtrack je špičkový a krásně dokresluje depresivní atmosféru.

Lehce zklamat mohou i nepřátelé. Je jich málo druhů a zároveň jsou dost blbí a otravní. Nejhorší jsou takoví malí automatoni, kteří k vám přiběhnou a vybouchnou v animaci jak z céčkové blbosti ze Steamu za euro. Navíc se jim dá velmi snadno vyhnout, takže spolu s dalšími nepřáteli, jako jsou duchové nebo postava na vozíku, působí spíš do počtu a strach vůbec nenahání. Je to škoda. Na druhou stranu chápu, že by bylo těžší řešit puzzly, kdyby vám za zády pořád dýchal neúnavný zabiják. I tak si ale myslím, že by si nepřátelé zasloužili víc péče, když už ve hře jsou. Protipólem jsou ale bossfighty, které tu jsou, pokud se nepletu, dva. I když jsem čekal, že budou velkým utrpením, bavily mě a přes svou lehčí obtížnost byly vítaným zpestřením.

Ve výsledku jde o velmi poctivé hororové dobrodružství, které fanoušky žánru potěší. Ano, v jádru je to béčkový horor, ale kvalitně a se srdcem provedený. Během zhruba 6 až 10 hodin jsem se nedokázal nudit a hltal atmosféru lokací i rozuzlení plnými doušky. Chyby tu jsou a občas probleskne budget, ale cením tvůrce, že se jim to většinou podařilo zamaskovat. A hlavně, po technické stránce doručili vyladěný produkt.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Daedalic Entertainment