Zdravím vás, čtenáři. V dnešním doporučení redakce se podíváme na Lumentale: Memories of Trey, což je titul, který na první pohled jasně cílí na všechny, kdo někdy propadli kouzlu Pokémonů nebo obecně creature-collector RPG. A já se přiznám, že nejsem příliš velkým fanouškem Pokémonů, ale například na Yo-kai Watch nedám dopustit. I proto se tomuto žánru snažím dávat šanci a vizuálem mě tento titul velmi zaujal. Lumentale ale nechce být jen obyčejnou kopií známější konkurence. Bere známý základ v podobě chytání potvůrek, budování týmu a soubojů s trenéry, ale snaží se k tomu přidat vlastní svět, vlastní systémy a příběh o hrdinovi Treyovi, který se probouzí bez vzpomínek v zemi Talea. Právě tam lidé žijí po boku tvorů zvaných Animon a Trey se postupně vydává na cestu, během níž se snaží zjistit, kdo vlastně je.
Největší kouzlo Lumentale zatím vidím v tom, jak krásně dokáže působit na první pohled. Hra kombinuje 3D prostředí, pixelartové postavy a ručně kreslené ilustrace během dialogů, díky čemuž má opravdu výraznou vizuální identitu. Svět Talea navíc nepůsobí jen jako kulisa pro souboje, ale jako místo, kde Animon přirozeně patří do každodenního života. Potěší i drobnosti, jako jsou města s vlastní atmosférou, časopisy s informacemi o světě, sbírání karet v rámci herního TCG nebo různé vedlejší aktivity. Právě tyhle detaily dávají světu vlastní tvář a pomáhají tomu, aby Lumentale nepůsobilo jen jako další hra, ve které chodíte od jednoho souboje k druhému.
Soubojový systém také není jen čistá kopie Pokémonů. Do boje můžete poslat až čtyři Animon najednou, hraje se tu s typy, atributy navázanými na emoce, energií pro schopnosti a také systémem bonusových akcí, které dokážou dobře otočit průběh bitvy. Díky tomu mohou mít souboje o něco taktičtější nádech, hlavně ve chvíli, kdy začnete víc řešit složení týmu, slabiny nepřátel a to, kdy se vyplatí hrát opatrněji nebo naopak riskovat. Líbí se mi i to, že hra dává hráči prostor upravovat si jednotlivé Animon podle sebe, i když právě u podobných systémů se může stát, že některé věci začnou působit trochu méně přehledně.
Na Lumentale mě ale baví hlavně ten pocit nového dobrodružství. Je to přesně ten typ hry, kde chcete vejít do další oblasti jen proto, abyste zjistili, jaké Animon tam potkáte, jak bude vypadat další město a jaké drobné příběhy se v něm odehrají. Creature collectory stojí a padají na tom, jestli ve vás probudí chuť objevovat, skládat tým a hledat si vlastní oblíbence. A v tomhle směru má Lumentale rozhodně co nabídnout. Ne všechny designy příšerek musí sednout každému, ale jejich pestrost, různé typy a snaha odlišit je nejen vzhledem, ale i atributy dávají hře sympatickou vlastní identitu.
Zároveň je ale fér říct, že Lumentale není úplně bez problémů. Některé systémy působí hůř vysvětleně, tempo může být místy zvláštní a objevují se i výkyvy v obtížnosti, kdy hráč najednou narazí na souboj, na který nemusí být připravený. Část vedlejšího obsahu navíc může působit trochu prázdně nebo nevyužitě, i když samotné nápady rozhodně špatné nejsou. Přesto mám z Lumentale pocit hry, která vznikala s velkou láskou k žánru. Má krásný svět, povedenou hudbu, zajímavý soubojový základ a dost vlastních prvků na to, aby nepůsobila jen jako další pokus svézt se na nostalgii. Pokud máte rádi chytání potvůrek, skládání týmu a objevování nového světa, Lumentale: Memories of Trey určitě stojí za pozornost. Jen je dobré počítat s tím, že za pěknou fasádou se občas schovává i trochu kostrbatější design. Plnohodnotnou recenzi vám přineseme už brzy.