Život Není Krásný: Poslední Exekuce - Recenze pokračování kultovní adventurní série

Život není krásný od Martyho Pohla byla série starých freeware adventur, které vycházely od roku 2002. Poslední, sedmý díl této v českých kruzích ikonické kultovní série vyšel před 19 lety. Dlouho to vypadalo, že Marty od série upustil ve prospěch svých velmi populárních filmových počinů. Jeden z jeho prvních filmů, pojmenovaný přímo Život není krásný, byl dokonce adaptací druhého dílu adventurní série. Právě tento projekt byl pro mnoho lidí, včetně mě, tím, co mě s Martyho tvorbou vůbec seznámilo.

Recenzovaná verze: PC

Film Život není krásný byl u mě na střední brán jako naprostý kulturní skvost. Skoro každý týden někdo z nás tenhle půlhodinový epos pustil na notebooku nebo telefonu a všichni znali drtivou část dialogů nazpaměť. Stejně jako herní série přinášel něco, co jinde moc běžné nebylo. Extrémně vulgární dialogy, bezpočet násilných scén a až komicky negativní postavy. Určitě je to něco, co není pro každého, ale zároveň také něco, co je pro skalní fanoušky hlavním důvodem, proč nás tento fiktivní svět Georgetownu tolik baví.

I nejnovější díl nám představuje mnoho nových postav, které jdou v duchu této možná až pesimistické pseudoreality. Nikdo tu není normální. Všechny postavy jsou do extrému dotažené stereotypy a zlé vlastnosti, které se v lidech nachází. I tak se ale dá věřit, že by všechny tyto charaktery mohly existovat v naší realitě. Je to takový odraz toho nejhoršího, co se v nás skrývá.

Hlavní postavou osmého dílu, tentokrát s podnázvem Poslední exekuce, je podsaditý exekutor Vladimír Brehowski. Drsný alkoholik, který si nebere servítky a násilí mu není cizí. Probudí se po až příliš velkém množství vychlazených zrzků a poté, co zjistí, že ho kvůli problémům s alkoholem opustila žena, se vydá na svůj poslední den do práce.

Jedná se o velmi oldschoolovou adventuru ve stejném stylu jako předchozí díly. S Brehowskim procházíte jednotlivé statické obrazovky a snažíte se vyřešit všemožné nástrahy, které čekají v těžkém životě exekutora. Odstávky vody, minové pole okolo domu dlužitele, otravné děti v dětském domově, který vypadá jako vězení, nebo vyhazovač, který vám nechce uvěřit, že fakt nejste špinavej fízl. To vše jsou problémy, které má Brehowski na denním pořádku.

Samotné řešení puzzlů má podobnou atmosféru jako dnešní escape roomy. Máte pár menších místností, kde musíte najít vše, co se vám může hodit, a případně přijít na to, jak tyto předměty zkombinovat, abyste se posunuli dál. Většinou jde řešit více různých problémů najednou a postup v jedné obrazovce vám odemkne předmět, který může pomoct někde jinde. Na začátku každé nové sekce příběhu jde vše jako po másle a postup plyne příjemným tempem. Dříve či později se ale vždy zaseknete v bodě, kdy za boha nevíte, co dál. Často jsem narážel na místa, kde jsem si byl jistý, jaká bude přibližně další sekvence kroků, ale vždy mi chyběl jeden jediný přehlédnutý předmět, který je velmi jednoduché minout.

Stejně jako u starších dílů je obtížnost nastavena celkem vysoko. Brehowski vám občas hodí drobnou nápovědu, když použijete něco, co se blíží správnému řešení, ale většinu času slyšíte dokola, že to, o co se pokoušíte, „je píčovina“. Je to styl, který byl pro tuto éru adventur a her obecně velmi typický, ale pro některé hráče mohou být podobné záseky frustrující. Zvlášť ve chvíli, kdy vám k postupu všude chybí jedna poslední interakce. Hra vám v těchto momentech pomocnou ruku nepodá a je potřeba všechno hezky několikrát projít znovu.

Dalším prvkem, který může být u tohoto titulu velmi polarizující, je samotný humor série. Velké množství násilí a drsný vulgární dialog, který je excelentně nadabovaný, je pro mě osobně nejsilnější částí celé hry. I v místech, kde samotných dialogů není mnoho, jsou řešení různých problémů velmi vtipná. Tenhle styl ale samozřejmě nesedne každému. Pokud vám nekompromisní humor a vulgární dialogy vadí, Poslední exekuce vás nejspíš nepřesvědčí o opaku. O to víc si ji ale užije cílovka, která na podobnou tvorbu slyší.

To samé platí i pro grafický styl. Všechny scény jsou hezky nakreslené a hra obsahuje i celkem velké množství cutscén, které jsou minimalisticky zanimované. I u samotné grafiky je ale cítit velmi specifický osobitý styl. Oproti původní freeware sérii je to obrovský posun vpřed, ale hra si stále zachovává nostalgický feel. Až člověk skoro zapomene, jak stroze starší díly ve skutečnosti vypadaly.

Projít celý Brehowského příběh mi zabralo solidních 8 hodin. Odhaduji, že ostatním to zabere o 1 až 2 hodiny více či méně, podle toho, jak pozorní budou. Pro hru tohoto stylu je to opravdu příjemná herní doba a ansámbl různých vyvrhelů společnosti mě během ní nestihl omrzet.

Pokud jste fanoušci Martyho tvorby, nebo je vám tento styl blízký, myslím si, že Poslední exekuce vás na pár večerů hodně pobaví. A to i přes záseky, které jsou v hrách tohoto žánru do určité míry nevyhnutelné. Jsem skutečně rád, že něco takového stále může na naší scéně vyjít. Právě ten nekompromisní přístup je totiž tím, co z této hry pro mnohé udělá titul, na který dlouho nezapomenou. Pro jiné to zase bude něco, u čeho si po zhlédnutí traileru budou říkat, koho tohle vlastně může bavit.

Za recenzní kopii děkujeme ZNK Productions