Tales of Eternia Remastered – Recenze | Pohádkové JRPG, které ani po 26 letech neztratilo své kouzlo

Poslední dobou se nám série Tales of poměrně pravidelně připomíná a Bandai Namco nás zásobuje nejen porty novějších dílů, ale také remastery těch starších. A já jsem za to velmi rád, obzvlášť když to vypadá, že se postupně dostane i na poněkud zapadlejší zástupce série. Právě mezi ně patří Tales of Eternia, které původně vyšlo v Japonsku roku 2000 na první PlayStation, přičemž evropské publikum se s ním mohlo oficiálně seznámit až o několik let později prostřednictvím verze pro PSP.

Ve své době hra obdržela velmi pozitivní hodnocení, a to nejen díky nádherné 2D grafice, ale také poměrně revolučnímu akčnímu soubojovému systému, který umožňoval plynule řetězit útoky do komb a vyžadoval taktické přemýšlení nad rozmístěním postav. V době, kdy žánru JRPG dominovaly především tahové souboje, se jednalo o příjemné osvěžení.

Já sám jsem tento díl již v minulosti dohrál a na remaster jsem se těšil. Eternia mi totiž přišla jako titul přímo stvořený pro pohodové večerní seance na Steam Decku, obzvlášť s příslibem řady vylepšení zpříjemňujících samotné hraní. Otázkou ovšem zůstávalo, zda se vývojářům podařilo zachovat kouzlo originálu a zároveň odstranit některé jeho dnes již zastaralé prvky. Jak to nakonec dopadlo?

Recenzovaná verze: PC

Než se do toho pustíme, je nutné zmínit, že se v recenzi nebudu věnovat pouze novinkám, které remaster přináší, ale rád bych samotnou hru přiblížil i těm, kteří s ní dosud neměli tu čest. Zároveň se pokusím vysvětlit, proč si myslím, že je Eternia ideálním vstupním bodem do série či další zastávkou pro její fanoušky. Abych se přiznal, nejsem přespříliš velkým příznivcem novějších Tales of. Především mi nesedí jejich příklon k vážnějšímu pojetí příběhu, který podle mě příliš nefunguje v kombinaci s přetrvávající naivitou, pohádkovostí a typickou japonskou ujetostí. Například Tales of Arise na mě v tomto ohledu působilo až příliš prvoplánově temně.

Hra se snažila prezentovat závažná témata, ale její vyprávění mi mnohdy přišlo příliš jednoduché na to, aby dokázalo takovou vážnost přesvědčivě unést. Z tohoto důvodu se nejraději vracím ke starším dílům, například k Tales of Hearts, které původně vyšlo na Nintendo DS a později se dočkalo přepracované verze pro PlayStation Vita. A právě k němu má podle mě Eternia svým celkovým vyzněním poměrně blízko.

Také zde totiž sledujeme zdánlivě obyčejné dobrodružství, které odstartuje velmi neobyčejná událost. Hlavní hrdina Reid Hershel žije poklidným životem ve vesničce Rasheans společně se svou kamarádkou z dětství Farah Oersted. Jejich každodenní rutina se ovšem obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy z nebe doslova spadne záhadná dívka v podivném létajícím stroji. Jmenuje se Meredy, pochází z úplně jiného světa a navíc mluví jazykem, kterému nikdo z místních nerozumí. Netrvá dlouho a kolem neznámé návštěvnice se začnou odehrávat události, které mezi obyvateli vesnice vyvolají značnou nedůvěru. Místní starosta nakonec rozhodne, že Meredy musí odejít, a Reid s Farah se tak společně s ní vydávají na dobrodružství. K jejich výpravě se postupně připojí také učenec Keele, další kamarád z dětství, který by mohl pomoci rozluštit záhadu dívčina původu.

Z původně poměrně jednoduché snahy zjistit, kdo Meredy vlastně je a odkud pochází, se postupně stává dobrodružství napříč dvěma světy, Inferií a Celestií. Oba se od sebe výrazně liší nejen kulturou, ale také technologickou vyspělostí a způsobem života. Nad jejich existencí navíc visí hrozba katastrofy označované jako Grand Fall, při níž by mohlo dojít k jejich vzájemné srážce. Naši hrdinové se proto vydávají hledat mocné elementární bytosti známé jako Greater Craymels, jejichž síla by mohla blížící se zkáze zabránit.

Ve svém jádru jde o klasické pohádkové dobrodružství plné objevování nových míst, hašteření mezi postavami, humoru a značného nadhledu. Eternia se nesnaží být za každou cenu dospělým či filozofickým JRPG a právě v tom podle mě spočívá její největší kouzlo. To ovšem neznamená, že by příběh nedokázal překvapit. Postupem času se totiž začnou odkrývat i méně příjemné události z minulosti jednotlivých hrdinů a dočkáme se několika povedených zvratů i emocionálně silnějších momentů. Přesto bych případné zájemce upozornil, že pokud prahnou po vážně pojatém JRPG, mohli by být zklamáni. Eternia má mnohem blíže k dobrodružné pohádce.

Značnou část příběhu navíc doprovází velmi příjemný humor, který vychází především z dialogů mezi jednotlivými postavami. A právě jejich vzájemná chemie je podle mě jednou z nejsilnějších stránek celé hry. Reid například představuje poměrně netypického hlavního hrdinu v rámci anime a JRPG. Nejde o přehnaně nadšeného zachránce světa, který by se při první příležitosti vrhal do nebezpečí. Naopak by si nejraději užíval poklidného života, nezřízeně jedl a do většiny dobrodružství se nechává zatáhnout především zásluhou energické Farah.

Jejich neustálé hašteření tak vytváří řadu povedených situací, do kterých se postupně zapojují i ostatní členové družiny. Zatímco Keele se často snaží všechno řešit rozumem a vědeckým vysvětlováním, Meredy se svým poněkud zvláštním chováním a neznalostí místních zvyklostí zase představuje ideální zdroj různých nedorozumění.

Velkou zásluhu na tom má také povedený anglický dabing, který byl pro remaster kompletně nahrán znovu. Oproti původní verzi působí jednotlivé výkony mnohem živěji a osobně mi velmi sedí právě k těmto emocionálně rozjetým postavám, jejichž reakce jsou často schválně přehnané. Podobně povedený je i původní japonský dabing, který si lze nově vybrat, takže záleží čistě na vašich preferencích.

Za zmínku rozhodně stojí také návrat takzvaných skitů, tedy krátkých rozhovorů mezi postavami, které v předchozích západních vydáních chyběly. Tyto scénky se často věnují zdánlivě nepodstatným událostem, drobným sporům nebo obyčejnému povídání o právě navštívených místech. Právě díky nim ale jednotlivé postavy získávají mnohem více osobnosti a člověk má pocit, že skutečně cestuje se skupinkou přátel, kteří spolu tráví většinu času. Navíc dokážou velmi příjemně odlehčit atmosféru po náročnějších příběhových pasážích. Jejich zakomponování do remasteru proto považuji za jeden z nejlepších přídavků, obzvlášť když jsou nyní plně nadabované.

Všechny hlavní postavy jsou navíc sympatické a není těžké si k nim vytvořit vztah. O to více mě ovšem zamrzelo, jak rychle samotný příběh postupuje. Prakticky od začátku se totiž přesouváte mezi jednotlivými lokacemi a události na sebe navazují takovým tempem, že se mnohdy sotva stačíte rozkoukat. Kvůli tomu podle mě není vždy dostatek prostoru na hlubší rozpracování osobností a některé vztahy či příběhové linky tak působí poněkud povrchně.

Přitom bych si dokázal představit mnohem více situací, kdy by si hrdinové jen v klidu poseděli, zašli společně na jídlo nebo řešili své osobní strasti. Eternia je totiž na poměry JRPG poměrně krátkou záležitostí. Její dokončení vám zabere přibližně 25 až 35 hodin, přičemž pokud se budete více loudat a věnovat vedlejším aktivitám, můžete se přiblížit i ke čtyřicítce. Určitě bych se proto nezlobil, kdyby se dobrodružství o několik hodin protáhlo a nabídlo více prostoru pro samotné postavy a poznávání navštívených míst. Na druhou stranu právě díky svižnějšímu tempu hra nikdy zbytečně nestagnuje a neustále vás žene kupředu.

Jelikož cestování napříč světem tvoří podstatnou část celé hry, budete se poměrně často pohybovat po klasické světové mapě, která propojuje jednotlivá města, vesnice a dungeony. Samotný průzkum probíhá v duchu tradičních JRPG, kdy postupně navštěvujete nové oblasti, povídáte si s jejich obyvateli, nakupujete vybavení a vydáváte se do okolních jeskyní či ruin. Jednotlivé lokace se přitom od sebe příjemně liší a mnohdy mají vlastní drobné zvláštnosti, díky kterým si je snadno zapamatujete. Ať už jde o malebná městečka, zasněžené oblasti nebo technologicky vyspělejší prostředí Celestie, cestování mě jednoduše bavilo. Zamrzí snad jen místy zdlouhavější přesuny, protože možnost rychlého cestování zde nenajdete a některé oblasti budete muset navštívit opakovaně.

Právě v této oblasti ovšem přichází remaster s jedním z nejpříjemnějších vylepšení, kterým jsou nové ukazatele příběhových i vedlejších aktivit. Ty vás dokážou nasměrovat nejen k dalšímu cíli hlavního příběhu, ale také upozornit na některé nepovinné či časově omezené události. A kdo má se staršími JRPG zkušenosti, jistě ví, jak jednoduché bylo některý obsah přehlédnout, zvlášť když jeho zpřístupnění vyžadovalo promluvit s konkrétní postavou v určitou chvíli. Člověk se pak mohl po několika hodinách dozvědět, že nenávratně přišel o nějakou zajímavou scénku nebo užitečný předmět. Zakomponování těchto ukazatelů proto velmi oceňuji, a to nejen z pohledu nováčků, ale také hráčů, kteří si chtějí dobrodružství užít bez neustálého nakukování do návodů. Pokud ovšem patříte mezi puristy a chcete si všechno objevovat sami, můžete je kdykoliv vypnout.

Příjemné je také to, že se vedlejší obsah neskládá z nekonečného množství otravných fetch questů, kdy byste neustále někomu nosili deset kusů určité suroviny nebo likvidovali předepsaný počet nepřátel. Místo toho se jedná především o drobnější události, rozhovory s obyvateli, skryté odměny nebo různé minihry. Jednou z nich je například jednoduchá variace na vybíjenou, při které se snažíte pomocí velkého míče zasáhnout protihráče. Jindy si zase vyzkoušíte plavbu po řece, karetní hry nebo další menší aktivity, které představují vítané zpestření jinak klasického JRPG dobrodružství. Ne všechny jsou pochopitelně stejně povedené a některé mají poněkud neohrabané ovládání či nedostatečně vysvětlená pravidla, ale osobně mě jejich přítomnost bavila.

Druhou zásadní složkou hry je pochopitelně soubojový systém, který se od většiny tehdejších JRPG výrazně odlišoval. Namísto klasického tahového souboje se totiž přesunete do samostatné 2D arény, kde se vaše družina v reálném čase střetává s nepřáteli. Pohybujete se přitom pouze po jedné horizontální ose, takže celé zápolení na první pohled připomíná spíše jednodušší bojovku než tradiční RPG. Ostatní členy družiny ovládá umělá inteligence, které můžete prostřednictvím nastavení určit základní chování, například zda mají více útočit, šetřit energii nebo se soustředit na podpůrné schopnosti.

Základ soubojů tvoří obyčejné útoky, které můžete postupně řetězit se speciálními technikami označovanými jako Artes. Jejich správným kombinováním lze vytvářet poměrně dlouhá komba, během kterých protivník mnohdy ani nedostane příležitost zareagovat. Jednotlivé techniky si navíc přiřazujete ke konkrétním směrovým povelům, takže jejich používání postupně přechází do svalové paměti. Na první pohled jde o poměrně jednoduchý systém, který ovšem nabízí překvapivé množství možností a jeho skutečné zvládnutí vyžaduje určitou dávku cviku.

Zajímavé je také samotné odemykání nových schopností. Nejde totiž pouze o zvyšování úrovně postavy, ale také o to, jakým způsobem bojujete a které techniky používáte. Například Reid si postupně zlepšuje své dovednosti v sekání a bodání, zatímco Farah rozvíjí schopnosti zaměřené na údery a kopy. Některé pokročilejší techniky navíc vyžadují opakované používání těch předchozích, takže vás hra přirozeně motivuje experimentovat s různými kombinacemi. Díky tomu máte pocit, že se vaše postavy skutečně postupně učí novým způsobům boje, a nikoliv že jim pouze přibývají další schopnosti v nabídce.

Samostatnou kapitolou jsou pak kouzla a elementární bytosti Greater Craymels, které získáváte během příběhu. Ty můžete rozdělovat mezi Keelea a Meredy prostřednictvím speciálních schránek označovaných jako Craymel Cages, čímž ovlivňujete jejich dostupné magické schopnosti. Jednotlivé kombinace navíc umožňují vytvářet další kouzla, takže se vyplatí s jejich rozmístěním trochu experimentovat. Jde o poměrně zajímavý systém, který dodává soubojům další taktickou vrstvu, a především vás nutí přemýšlet nad složením družiny a tím, jaké schopnosti budete v nadcházejících střetech potřebovat.

Musím ale přiznat, že navzdory všem těmto možnostem na mě souboje občas působily poněkud chaoticky. Jakmile se na obrazovce objeví větší množství nepřátel a jednotlivé postavy začnou současně používat své techniky, dokáže se celé bojiště proměnit v poměrně nepřehlednou změť útoků a efektů. V takových chvílích jsem měl občas problém vůbec rozpoznat, co se přesně děje, natož včas zareagovat na protivníkův úder nebo se správně krýt. Obzvlášť nepříjemné je to v situacích, kdy vás několik nepřátel zatlačí do rohu a začne útočit prakticky současně. Soubojový systém totiž nemá tak plynulé možnosti úhybů jako modernější díly a některé jeho prvky dnes již působí poněkud těžkopádně.

Podobně mě občas frustrovalo používání léčivých předmětů během boje. Namísto rychlé reakce prostřednictvím jednoduché zkratky musíte pracovat s nabídkou předmětů, což dokáže nepříjemně narušovat jinak svižné tempo soubojů. Je to pochopitelně dáno dobou vzniku originálu, přesto bych se nezlobil, kdyby se právě této části remaster věnoval o něco více. Zvlášť když se během náročnějších střetů může situace velmi rychle obrátit proti vám.

I přes zmíněnou kritiku mě ale souboje bavily. Mají totiž velmi příjemnou dynamiku a ve chvíli, kdy se vám podaří správně načasovat několik technik za sebou, dokážou být skutečně uspokojivé. Osobně mi navíc přišlo, že hra má poněkud náročnější začátek, kdy ještě nemáte k dispozici dostatek schopností a vybavení, takže vás některá střetnutí dokážou nepříjemně překvapit. Jakmile se ovšem vaše možnosti rozšíří a lépe pochopíte fungování jednotlivých mechanik, souboje začnou být jednoduší. Samozřejmě to neznamená, že by pozdější bossové nedokázali pořádně zatopit, ale většina běžných střetnutí se již dá zvládat bez větších problémů.

A právě zde přicházejí vhod další novinky remasteru. Jednou z nejpraktičtějších je možnost upravit frekvenci náhodných soubojů, které můžete dokonce úplně vypnout. To jsem ocenil především ve chvílích, kdy jsem se potřeboval vracet přes již prozkoumané oblasti a nechtěl se každých několik kroků zastavovat kvůli dalšímu střetnutí. K dispozici jsou také různá nastavení usnadňující postup, například navýšení získávaných zkušeností či peněz. Hráči, kteří naopak hledají větší výzvu, mohou využít náročnější obtížnosti včetně nového režimu Extreme, zatímco ještě obtížnější Unknown se zpřístupní po dokončení hry. Potěší rovněž možnost opakovat prohraný souboj nebo rychle obnovit zdraví družiny. Díky těmto úpravám si tak hru užije jak příběhový hráč tak i harcovník.

Kromě bojování budete pochopitelně věnovat čas také vylepšování svých postav. To probíhá především prostřednictvím klasického získávání zkušeností a nakupování nového vybavení. V jednotlivých městech narazíte na obchodníky prodávající zbraně, brnění, doplňky a různé léčivé předměty. Samotný systém je poměrně jednoduchý a nečekejte žádné rozsáhlé možnosti výroby či vylepšování zbraní. Nové vybavení vám zpravidla nabídne lepší statistiky, případně užitečné vlastnosti, které vám mohou usnadnit konkrétní souboje.

Osobně mě ale velmi potěšilo, že jejich nakupování není vždy vyloženě nutné. Pokud totiž důkladně prozkoumáváte jednotlivé lokace a otevíráte nalezené truhly, poměrně často narazíte na nové kusy vybavení, které mohou být dokonce lepší než aktuální nabídka obchodníků. Průzkum tak má skutečný smysl a nejde pouze o sbírání drobných odměn, které by vám jinak k ničemu nebyly. Navíc díky tomu můžete ušetřené peníze investovat do léčivých předmětů či dalšího potřebného vybavení. Je to sice poměrně drobná věc, ale právě podobné detaily podle mě dělají prozkoumávání světa mnohem zábavnějším.

Za zmínku stojí také vaření, které představuje další způsob, jak se po náročnějších soubojích zotavit. Postupně objevujete nové recepty a za pomoci získaných surovin připravujete pokrmy, které mohou družině obnovit zdraví nebo poskytnout další užitečné účinky. Remaster zde navíc přináší několik úprav usnadňujících přípravu pokrmů, takže není nutné se tolik zabývat výběrem nejvhodnějšího kuchaře.

Pojďme se ale podívat také na další novinky, které remaster nabízí. Vedle již zmíněných ukazatelů, úprav náhodných soubojů a nového dabingu se dočkáte například automatického ukládání, možnosti přeskakovat či pozastavovat některé příběhové scény a dalších drobných nastavení. Příjemná je také možnost automatického zrychlení soubojů, pokud necháte postavy bojovat samostatně. Díky tomu lze mnohem pohodlněji získávat zkušenosti, aniž byste museli neustále procházet totožnými střetnutími, což cením.

Značnou pozornost si pochopitelně zaslouží také vizuální stránka, která podle mě ani po více než čtvrtstoletí neztratila své kouzlo. Eternia totiž využívá nádhernou kombinaci ručně kreslených 2D prostředí a pixelartových postaviček, jejichž animace jsou na svou dobu velmi povedené. Obzvlášť mě baví množství drobných pohybů a výrazů, které jednotlivé postavičky během rozhovorů či soubojů předvádějí. Prostředí navíc hýří barvami a každá nová oblast dokáže nabídnout trochu odlišnou atmosféru. Přestože některé lokace působí z dnešního pohledu jednodušeji a samotná světová mapa už svůj věk nezapře, celkově mi tento styl sedí mnohem více než řada novějších budgetových 3D JRPG.

Remaster přichází s uhlazenějším obrazem, který na moderních displejích působí čistěji, a osobně mi tato úprava vlastně docela sedla. Přesto si myslím, že původní pixel art měl o něco větší kouzlo. O to více oceňuji, že vývojáři umožnili mezi původním a remasterovaným zobrazením kdykoliv přepínat. Stejnou možnost navíc dostaly i zvukové efekty, takže si můžete vybrat, zda dáte přednost modernějšímu zpracování, nebo originálu.

Ne všechno se ovšem podařilo stejně dobře. Především některé animované cut-scény působí po úpravách poněkud rozmazaně a jejich kvalita není vždy úplně konzistentní se zbytkem hry. Je to škoda, protože samotné anime zpracování k Eternii skvěle sedí a místy bych dal přednost původnímu obrazu bez snahy o jeho dodatečné vyhlazení. Na druhou stranu jde o poměrně drobný nedostatek, který mi celkový zážitek nijak zásadně nekazil.

Pochválit musím také hudební doprovod, který příjemně podtrhuje pohádkové vyznění celého dobrodružství. Jednotlivé skladby dokážou být hravé, melancholické i dostatečně dramatické, když si to situace žádá. Já osobně ho poslouchám i po opakovaném dohrání.

Tales of Eternia Remastered je tak za mě nejlepší verzí této dnes již trochu pozapomenuté klasiky. Přestože některé mechaniky zestárly a souboje dokážou být místy těžkopádné, stále se jedná o velmi příjemné pohádkové dobrodružství plné sympatických postav, humoru a nádherné 2D grafiky. Nová vylepšení navíc zpříjemňují hraní, aniž by narušovala kouzlo originálu. Jsem proto rád, že Bandai Namco pokračuje v oživování starších dílů série a umožňuje jejich objevování i novým hráčům. Pokud máte chuť na svižné, hravé JRPG, které se nebere přehnaně vážně, mohu Eternii směle doporučit. Pro nováčky jde navíc o skvělý vstupní bod do série.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Cenega.