RECENZE: Harvest Moon: Echoes of Teradea – I starý farmář se může naučit novým kouskům

Harvest Moon patřil v dobách Super Nintenda, PlayStationu či Game Boy Advance mezi nejoblíbenější farmářské série a dodnes si jeho tehdejší díly drží kultovní status. Jenže zlaté časy jsou už dávno pryč. V roce 2014 totiž došlo k rozdělení společností Marvelous a Natsume, přičemž původní série pokračovala pod novým názvem Story of Seasons, zatímco Natsume si ponechalo práva na značku Harvest Moon a začalo vyvíjet vlastní hry. Ty se však dlouhodobě potýkaly s rozporuplným přijetím a jen málokdy dokázaly připomenout někdejší slávu. Situaci navíc nezjednodušil ani obrovský vzestup farmářských simulátorů, jejichž nezávislí tvůrci začali se zavedenou formulí mnohem odvážněji experimentovat. Nyní se o naši pozornost hlásí další díl s podtitulem Echoes of Teradea, který se pokusí dokázat, že Harvest Moon ještě nepatří do starého železa.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch 2

Musím přiznat, že ačkoliv jsem z novodobých Harvest Moonů vyzkoušel snad jen dva díly, ani jeden mě nedokázal výrazněji zaujmout. O to větší překvapení pro mě představovalo Echoes of Teradea, které mě dokázalo ke Switchi 2 přikovat na poměrně dlouhou dobu. A to i přesto, že jsem k němu zpočátku přistupoval se značnou skepsí. Když jsem během hraní nakoukl na Steam a viděl jen hrstku uživatelských recenzí se smíšeným přijetím, trochu mě to zamrzelo. Ne že by hra neměla své nedostatky, ale osobně ji považuji za jeden z nejpovedenějších Harvest Moonů posledních let.

Je ovšem potřeba hned na začátku upozornit na jednu věc. Pokud od nového Harvest Moonu očekáváte další Stardew Valley nebo farmářský simulátor, který zavedený žánr převrátí vzhůru nohama, pravděpodobně budete zklamaní. Ať už původní Harvest Moon, nebo jeho pokračovatel Story of Seasons, pro mě tyto série vždy představovaly především pohodový zážitek připomínající letní prázdniny na venkově. Takové to příjemné nicnedělání, při kterém přitom máte neustále co na práci. A jsem rád, že se této identity Echoes of Teradea nevzdává. Jen tentokrát budete muset občas odložit konev a vydat se do divočiny, kde na vás nečekají pouze roztomilá zvířátka.

Na začátku příběhu se ocitáme v malé vesničce Bloomfield, kde náš hlavní hrdina vyrůstal a nyní dostává do péče vlastní farmu. Společně s kamarádem z dětství se seznamuje se základy hospodaření, které zahrnují obdělávání půdy, pěstování plodin či péči o hospodářská zvířata. Jenže zdejší obyvatelé mají mnohem větší starosti než to, jestli jim letos vyrostou pěkné mrkve. Okolní krajinu totiž postupně zahaluje záhadná mlha a za hranicemi vesnice se potulují agresivní vlci, kteří prakticky znemožňují bezpečné cestování.

Situace se začne měnit během zdánlivě nevinné výpravy za lesními jahodami, které jsou potřeba k přípravě narozeninového dortu. Právě při tomto dobrodružství narazíme na malou bohyni sklizně, která se probudila z dlouhého spánku, přišla o většinu svých schopností a prakticky všechny vzpomínky. Brzy se dozvídáme, že za problémy celé země stojí oslabené posvátné stromy a jejich strážní duchové. Abychom bohyni pomohli navrátit její moc a zbavili krajinu nebezpečné mlhy, budeme muset obnovit život v jednotlivých městečkách.

A jak toho dosáhnout? Překvapivě jednoduše. Stačí dělat dobré skutky, pomáhat obyvatelům a přispívat k jejich spokojenosti. Za tyto činnosti získáváme speciální energii zvanou Happilia, kterou následně využíváme k obnově posvátných stromů. Přitom nemusíte pouze plnit příběhové úkoly. K celkovému pokroku přispívá také běžné farmaření, rybaření, rozhovory s obyvateli nebo další každodenní činnosti. Líbilo se mi, že hra tímto způsobem propojuje zdánlivě obyčejné aktivity s hlavním příběhem a dává jim alespoň nějaký větší smysl.

Samotná zápletka je poměrně jednoduchá a rozhodně nečekejte žádné scenáristické zázraky. Slouží především jako důvod, proč opustit pohodlí vlastní farmy a vydat se poznávat okolní svět. Ten je rozdělen do čtyř hlavních oblastí, jejichž centrem jsou městečka Bloomfield, Tidewind, Quarrytop a Maplehill. Každé z nich má vlastní atmosféru, obyvatele, problémy a také charakteristické podnebí. Zatímco Bloomfield připomíná klasickou zelenající se vesnici, Tidewind vás zavede do přímořské oblasti, Quarrytop do zasněžené hornické osady a Maplehill představuje podstatně městštější prostředí s podzimní atmosférou.

Zkušenějším fanouškům může být tento koncept povědomý, protože podobnou cestu napříč různými oblastmi nabízel již Harvest Moon: The Winds of Anthos. Také tam jste postupně navštěvovali jednotlivé vesnice, pomáhali jejich obyvatelům a obnovovali spojení mezi izolovanými regiony. Echoes of Teradea na tento základ navazuje, ale podle mého jej dokáže lépe využít. Jednotlivá městečka na mě působila osobitěji, jejich problémy jsou pevněji spojené s hlavním příběhem a především průzkum okolního světa dostal větší význam. Nejde tedy o revoluci, ale spíše o postupné zdokonalování nápadů, které Natsume představilo už v předchozím díle.

Právě cestování mezi jednotlivými městečky mě nakonec bavilo možná více, než jsem původně očekával. Každé nové místo představovalo příjemnou změnu prostředí a díky odlišným obyvatelům i úkolům jsem neměl pocit, že bych neustále opakoval úplně stejnou činnost. Samozřejmě se postupně dostaví určitý stereotyp, ale tím, jak vás příběh pravidelně posouvá do dalších oblastí, ho dokáže držet na uzdě. Jen zamrzí pomalejší začátek, kdy se nemůžete zbavit dojmu, že vás titul až příliš dlouho drží za ruku. Osobně jsem už netrpělivě čekal, až skončí úvodní seznamování s mechanikami a konečně budu moci vyrazit na vlastní dobrodružství.

Největším tahounem příběhu však nejsou samotné záhady, ale především obyvatelé jednotlivých městeček a jejich každodenní starosti. Přestože jejich charaktery bývají místy poněkud povrchní a některé dialogy působí zjednodušeně, dokázal jsem si k řadě z nich vytvořit určité sympatie. Výhodou je, že se s nimi nesetkáváte pouze při náhodném rozhovoru, ale pravidelně se zapojujete do jejich života.

Jednou například pomáháte obnovit místní slavnosti, jindy se podílíte na založení ovocného sadu nebo sháníte potřebné suroviny, aby se do městečka mohly vrátit dávno zapomenuté tradice. V Bloomfieldu se například můžete zapojit do obnovení koňských závodů či slavnosti věnované dortům. Podobné úkoly mě bavily především tím, že měly konkrétní význam pro zdejší komunitu. Nešlo jen o anonymní odevzdávání surovin, ale o drobné příběhy, díky kterým jsem měl pocit, že se na fungování jednotlivých městeček skutečně podílím.

Samozřejmě si nebudeme nic nalhávat. Po herní stránce jde často o klasické fetch questy, pouze zabalené do příjemnějšího příběhového rámce. Dokud se však jejich prostřednictvím dozvídáte něco o místních obyvatelích nebo pomáháte obnovovat jejich tradice, dokážu nad tím přimhouřit oko. Horší už je situace u běžných vedlejších žádostí, které většinou spočívají pouze v tom, že máte někomu přinést určité množství surovin, vypěstovat konkrétní plodinu nebo vyrobit požadovaný předmět.

Nejvíce mě přitom netrápila samotná jednoduchost těchto úkolů, ale skutečnost, že je můžete přijmout ještě ve chvíli, kdy je vůbec nemáte šanci dokončit. Některé vyžadují suroviny dostupné až v pozdějších oblastech, jiné zase výrobky, pro které zatím nemáte potřebné vybavení nebo recept. Hra vás na tuto skutečnost mnohdy ani neupozorní, a tak se může stát, že zbytečně pátráte po řešení, které vám bude zpřístupněno až za několik hodin. Nepomáhá ani nepříliš přehledné sledování úkolů, jehož ukazatele vás často navedou pouze k zadavateli, nikoliv ke způsobu získání požadovaného předmětu. V takových chvílích už jsem si opravdu říkal, že by trocha větší vstřícnosti vůbec neuškodila.

Vedle pomáhání obyvatelům můžete samozřejmě navazovat také přátelské a romantické vztahy. K dispozici je deset potenciálních partnerů, pět mužů a pět žen, přičemž jejich výběr není omezen pohlavím vaší postavy. Sympatické je, že mezi nimi najdete i kamaráda či kamarádku z dětství podle toho, za koho se rozhodnete hrát. Vztahy se postupně rozvíjejí prostřednictvím rozhovorů, dárků a osobních událostí, při kterých se o jednotlivých postavách dozvídáte něco více.

Velmi příjemnou drobností je možnost zjistit, jaké dárky mají konkrétní obyvatelé rádi a co naopak nesnášejí. Tyto informace se postupně odhalují s rostoucím přátelstvím, takže nemusíte slepě experimentovat nebo neustále hledat návody na internetu. Trochu mě však zamrzelo, že skutečné randění a následné manželství přicházejí na řadu až v pozdější fázi hry, po splnění příslušných příběhových podmínek. Chápu, že tím chtěli autoři podpořit postup hlavní dějovou linkou, ale osobně bych ocenil možnost rozvíjet romantickou stránku vztahu už během běžného farmaření. Právě podobné drobné radosti totiž k tomuto žánru podle mě neodmyslitelně patří.

Ale příběhu už bylo dost. Pojďme se konečně podívat na to nejdůležitější, tedy samotné farmaření. Zde musím vývojáře pochválit především za to, jak dokázali zjednodušit činnosti, které v podobných hrách běžně zabírají zbytečně mnoho času. Nejlepším příkladem je automatické vybírání potřebného náčiní. Chcete obdělávat půdu? Hra sama použije motyku. Potřebujete zasadit semínko nebo zalít záhon? Opět stačí příslušná akce, aniž byste museli neustále přepínat mezi jednotlivými nástroji. Stejně pohodlně funguje také sekání stromů či rozbíjení kamenů.

Možná to na první pohled působí jako naprostá maličkost, ale věřte mi, že po několika hodinách strávených na farmě jsem za tuto jednoduchost opravdu vděčný. Základní práce díky tomu krásně odsýpá a nepůsobí zbytečně těžkopádně. Navíc můžete postupně vylepšovat své nástroje, díky čemuž zvládnete například zalévat či obdělávat větší plochu najednou. To je obzvláště příjemné ve chvíli, kdy se vaše původně skromné hospodářství začne rozrůstat.

Na klasickém principu sázení, zalévání a následného sklízení se přitom nic zásadního nemění. Semínka nakupujete v obchodech, případně je získáváte od malých lesních skřítků rozesetých po světě. Kromě běžné zeleniny a květin můžete pěstovat také ovocné stromy, které mají vyhrazené vlastní plochy a po vyrostění vám pravidelně poskytují úrodu. Nechybí ani výroba různých předmětů, zpracovávání materiálů nebo vaření. Jen je škoda, že některé možnosti vylepšování hospodářství zůstávají poměrně dlouho uzamčené za postupem příběhu. Občas jsem tak měl dostatek surovin i peněz, ale hra mi jednoduše ještě nedovolila pořídit vybavení, o které jsem měl zájem.

Zajímavější změnou je hospodaření s kvalitou půdy. Ta totiž není nevyčerpatelná a opakované pěstování plodin na stejném místě postupně snižuje její úrodnost. Pomocí speciálního zařízení můžete kontrolovat stav jednotlivých polí a podle toho plánovat další výsadbu. Pokud budete půdu neustále zatěžovat, může se to negativně projevit na kvalitě vypěstovaných surovin, což je důležité zejména ve chvílích, kdy některé úkoly vyžadují plodiny vyšší jakosti.

Naštěstí existuje několik způsobů, jak tomu předejít. Můžete nechat pole nějakou dobu odpočinout, používat hnojivo nebo využít hospodářská zvířata, jejichž pastva pomáhá půdu postupně obnovovat. Právě poslední možnost mi přišla velmi sympatická, protože dává chovu zvířat další využití. Samozřejmě si musíte dát pozor, aby vám při volném pohybu nesežrala něco, co jste chtěli sami sklidit.

Líbilo se mi, že tato mechanika přidává farmaření trochu větší hloubku, ale zároveň z něj nedělá žádnou komplikovanou simulaci zemědělství. Nemusíte si vést tabulky ani složitě propočítávat jednotlivé hodnoty. Stačí občas zkontrolovat stav políčka a podle potřeby se o něj postarat. Přesně takové drobné obohacení zavedené formule dokážu ocenit mnohem více než zbytečně komplikované systémy.

S obděláváním půdy souvisí také možnost přesouvat své hospodářství mezi jednotlivými regiony. V průběhu dobrodružství totiž objevíte další místa vhodná k farmaření, kam můžete přemístit svůj dům i stodolu. Nejde však o to, že byste při každém stěhování začínali úplně od začátku. Vaše hospodářství se jednoduše přesune na nové místo a již založená pole v ostatních oblastech můžete nadále využívat.

To má poměrně zásadní význam, protože jednotlivé oblasti nabízejí odlišné pěstitelské podmínky. Například v tropickém Tidewindu můžete využít zdejší teplé podnebí, zatímco zasněžený Quarrytop poskytuje vhodné prostředí pro plodiny, kterým se daří v zimě. Díky tomu se nemusíte spoléhat pouze na aktuální roční období ve své domovské vesnici. Navíc můžete v různých regionech postupně budovat vlastní zemědělské zázemí, což pěkně doplňuje cestovatelský charakter celé hry.

A právě zde se dostáváme k další zajímavé mechanice, kterou jsou mutace plodin. Nejde o klasické křížení dvou rostlin, kdy byste přímo kombinovali jejich vlastnosti, ale o možnost vypěstovat odlišnou variantu známé zeleniny či květiny. Výsledek závisí především na tom, v jakém prostředí danou plodinu zasadíte, a určitou roli hraje také náhoda.

Například při pěstování chřestu v tropické oblasti můžete získat jeho fialovou variantu, zatímco v zasněženém regionu se může proměnit v bílý chřest. Podobně lze experimentovat s paprikami, které podle místa výsadby získávají odlišné podoby. Nemusíte přitom zůstávat pouze u několika základních druhů zeleniny, protože hra nabízí poměrně širokou škálu plodin a jejich variant.

Osobně jsem si s touto mechanikou rád pohrával. Člověk zasadí obyčejná semínka a následně se těší, jestli se mu podaří vypěstovat něco neobvyklého. Navíc nejde pouze o kosmetickou záležitost, protože vzácnější varianty mají zpravidla vyšší hodnotu a některé jsou potřeba také pro plnění konkrétních úkolů. V kombinaci s rozdílnými podmínkami jednotlivých regionů tak získáváte další důvod k experimentování a využívání více polí. Jen zamrzí, že hra ne vždy dostatečně vysvětluje, jaké podmínky jsou pro získání jednotlivých variant potřeba. Občas se tak nevyhnete pokusům a omylům.

Vedle pěstování zeleniny představují další důležitou součást farmářského života zvířata. Samozřejmě nechybí klasická hospodářská sestava v podobě krav, ovcí nebo slepic, které vám poskytují mléko, vlnu či vejce. Musíte je pravidelně krmit, starat se o jejich spokojenost a postupně můžete rozšiřovat také jejich zázemí. Výrazně zajímavější je však možnost ochočovat zvířata žijící ve volné přírodě.

A že je z čeho vybírat! Vedle klasických psů, koček či koní můžete narazit také na vlky, medvědy, zebry, sovy, soby nebo dokonce exotické šelmy. Samotné ochočování je přitom poměrně jednoduché. Ke zvířeti se opatrně přiblížíte, pohladíte ho nebo mu nabídnete něco dobrého k snědku. Pravidelnou péčí postupně zvyšujete jeho náklonnost, až si jej nakonec můžete přivlastnit. V případě agresivnějších tvorů ovšem musíte nejprve vyřešit jejich nedůvěru, případně je uklidnit pomocí vhodného krmení či jiného zvířecího společníka.

Co mě však potěšilo nejvíce, je skutečnost, že ochočená zvířata nejsou pouze roztomilou dekorací. Mnohá totiž disponují speciálními schopnostmi, které vám usnadňují každodenní život i samotné cestování. Někteří společníci dokážou odhánět nebezpečnou zvěř, další pomáhají s obnovováním výdrže nebo vyhledáváním užitečných předmětů. Silnější zvířata vám zase mohou pomoci odstranit překážky, se kterými si běžnými nástroji zatím neporadíte. A samozřejmě nechybějí ani jezdecká zvířata, díky nimž se můžete po rozsáhlém světě pohybovat mnohem rychleji.

Jen je trochu škoda, že kapacita stodoly i prostoru pro domácí mazlíčky je zpočátku poměrně omezená a další možnosti jejich rozšíření získáváte až postupem hrou. Naštěstí můžete některá ochočená zvířata dočasně umístit do zvířecího centra, takže se s nimi nemusíte hned loučit.

Samotný průzkum světa je však pro mě poněkud rozporuplný. Na jedné straně nabízí Echoes of Teradea opravdu rozlehlou krajinu s řadou zajímavých míst, jeskyní, skrytých zákoutí i vzdálených ostrovů, na které se můžete vydat po získání potřebných námořních map. Při cestování také objevujete různé sochy bohyně sklizně, které slouží jako body rychlého přesunu nebo nabízejí drobné výzvy a odměny. Některé po vás chtějí například najít skryté předměty či vyřešit jednoduché hádanky. Za jejich plnění můžete získávat trvalá vylepšení, například větší výdrž či usnadnění určitých činností.

Právě podobné drobnosti mě při objevování světa příjemně motivovaly. Občas jsem si naplánoval výpravu za konkrétní surovinou, abych se nakonec na dalších dvacet minut zatoulal někam úplně jinam. Pochválit musím také možnost využívat tábořiště, díky kterým nemusíte každý večer absolvovat dlouhou cestu zpět na farmu. S postupným zpřístupňováním rychlého cestování a různých jezdeckých zvířat se navíc pohyb po světě stává výrazně pohodlnějším.

Jenže ne všechno funguje tak, jak bych si představoval. Největším problémem jsou pro mě agresivní divoká zvířata, na která během cestování pravidelně narážíte. Vlci, medvědi či další nebezpeční tvorové vám mohou zkomplikovat cestu, přičemž hra nenabízí žádný klasický soubojový systém. Místo toho se jim musíte vyhýbat, plížit se kolem nich nebo využívat schopnosti vlastních zvířecích společníků.

Samotný nápad přitom není vůbec špatný. Osobně se mi líbí představa farmářského simulátoru, ve kterém není okolní příroda pouze bezpečnou kulisou, ale místem, k němuž musíte přistupovat s určitým respektem. Problém je však v samotném provedení. Plížení působí těžkopádně, chování některých zvířat je obtížně předvídatelné a často jsem měl problém odhadnout, jestli mě protivník skutečně vidí, nebo nikoliv. V takových chvílích už průzkum působí zbytečně otravně.

Pokud vás totiž nebezpečné zvíře dostihne a připraví o potřebnou výdrž, můžete se probudit zpátky na farmě a přijít o část nasbíraných předmětů. A věřte mi, že po delší výpravě, během které jste konečně získali potřebné suroviny, dokáže podobná situace pořádně naštvat. Zvlášť když následně musíte znovu absolvovat stejnou cestu. Rozumím tomu, proč vývojáři tento systém vytvořili, ale osobně bych ocenil, kdyby byl o něco intuitivnější a méně trestající.

Dalším nedostatkem je samotná volnost pohybu. Ačkoliv hra nabízí lezení po žebřících, šplhání po liánách a překonávání menších překážek, tyto akce můžete provádět pouze na předem určených místech. Zapomeňte tedy na libovolné skákání či šplhání po okolních skalách. Občas přitom narazíte na překážku, která je na pohled naprosto zanedbatelná, ale vaše postava ji jednoduše nedokáže překonat. Musíte tak hledat určenou cestu, což vzhledem k rozloze světa dokáže být místy únavné. Zvlášť když vám při delším pobíhání dochází výdrž, kterou spotřebovává i samotný běh.

Vizuálně na mě Echoes of Teradea působilo podobně rozporuplně. Vývojáři zvolili příjemný barevný styl, který se k pohodové atmosféře série velmi dobře hodí. Jednotlivá městečka mají vlastní charakter a především jejich okolí dokáže nabídnout opravdu krásné scenérie. Osobně jsem si oblíbil zejména podzimně laděný Maplehill, jehož architektura a barevná paleta představují příjemné zpestření oproti klasickým venkovským lokacím.

Na druhou stranu nelze přehlédnout technické limity. Při pohledu do větší vzdálenosti působí některé oblasti poměrně prázdně a chybí jim výraznější množství detailů, které by krajinu více oživily. Nejlépe proto podle mě vypadají samotná městečka a jejich nejbližší okolí, kde se autoři mohli více soustředit na jednotlivé budovy, vegetaci a drobné dekorace. Postavy jsou sice sympaticky stylizované, ale jejich animace a mimika působí místy strnule. Přesto musím uznat, že celková výtvarná stránka dokáže velmi dobře navodit požadovanou atmosféru.

Co už ovšem pochválit nemohu, je technický stav verze pro Nintendo Switch 2. Přestože se nejedná o žádnou graficky náročnou podívanou, během hraní jsem pravidelně narážel na drobné problémy, které výsledný dojem zbytečně kazily. Klasikou je viditelné doskakování textur či objektů, občasné trhání animací postav pohybujících se před vámi nebo různé menší vizuální chyby. Při rychlejším průchodu některými lokacemi je navíc patrné kolísání plynulosti, což mě vzhledem k možnostem druhého Switche poměrně zklamalo.

Nepotěší ani dlouhé načítací obrazovky, které se objevují například při vstupu do budov nebo během příběhových sekvencí. Samotné načítání sice většinou netrvá nijak katastrofálně dlouho, ale jeho četnost dokáže narušovat jinak příjemné tempo hry. Zvlášť když potřebujete rychle vyřídit několik drobností a neustále přecházíte mezi jednotlivými interiéry.

Přes všechny zmíněné nedostatky musím říct, že jsem si čas strávený v Teradee opravdu užil. A možná právě proto mě některé její problémy tolik mrzely. Pod příjemnou stylizací se totiž skrývá překvapivě návyková hra, která dokáže velmi dobře kombinovat klasické farmaření s postupným objevováním světa a pomáháním jeho obyvatelům. Nejednou jsem se přistihl při tom, že jsem chtěl odehrát už jen jeden herní den, abych nakonec skončil u dalších několika.

Harvest Moon: Echoes of Teradea rozhodně nepředstavuje revoluci farmářských simulátorů a ani se o ni nesnaží. Místo toho bere osvědčené základy předchozích dílů, postupně je vylepšuje a přidává několik příjemných mechanik, které dokážou tradiční formulku zpestřit. Ať už jde o pohodlnější obdělávání polí, experimentování s mutacemi plodin, různorodá městečka nebo ochočování divokých zvířat, většina těchto novinek mi přišla smysluplná a především zábavná.

Je škoda, že celkový dojem kazí některá nepříliš povedená designová rozhodnutí, především těžkopádné vyhýbání se agresivní zvěři, občas nepřehledné úkoly a technické nedostatky. Pokud však máte rádi pohodové farmářské simulátory, ve kterých můžete postupovat vlastním tempem a zároveň mít neustále nějaký důvod vyrazit za hranice své farmy, rozhodně bych nový Harvest Moon nepřehlížel. Za mě se totiž jedná o jeden z nejpříjemnějších návratů této značky za poslední roky a především důkaz, že i Natsume dokáže vytvořit farmářskou hru, ke které se budete rádi vracet.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti HYPE!