Recenze Godzilla: Destroy All Monsters Melee – Legendární souboje monster se vracejí v moderním kabátku

Godzilla je bezesporu nejznámější příšera japonského „kaidžú” žánru, která sbírá fanoušky již několik desetiletí. Na západě za rozmach její popularity mohl dozajista Emmerichův film z roku 1998 a co si budem, i pro mě, jakožto mileniála, to bylo poprvé, co jsem s Godzillou přišel do styku. Byla to láska na první pohled a samozřejmě jsem začal registrovat cokoliv, co s ní souviselo. Bohužel GameCube ani GBA jsem tehdá nevlastnil a na Destroy All Monsters Melee jsem si musel počkat až do roku 2026. Stálo čekání za to?

Recenzovaná verze: XSX

Brzy nás v kinech čeká velkofilm Godzilla Minus Zero, nicméně v Japonsku startuje ve stejný den, jako vydání tohoto herního remasteru. Načasování je tedy perfektní, nicméně pro západní fanoušky nejde o žádnou velkou událost. Hra v roce 2002 vyšla jen pro Nintendo GameCube a Xbox, pokud nebudeme počítat GBA verzi, kde však šlo o úplně jinou hru. Xbox verze pro jistotu nevyšla v Evropě a Nintendo konzole zas v Evropě, a už vůbec ne v Česku, nebyly příliš populární. Vládnoucí PlayStation 2 tehdy ostrouhal a troufám si tvrdit, že pro naprostou většinu Evropanů šlo o prakticky neviditelný titul.

Vydavatelství Atari se však ve spolupráci s Pipeworks Software, což jsou vývojáři i původní verze, rozhodlo po letech hru oživit díky remasteru, který je však spíše remakem. Hru předělali na novém enginu, přidali online multiplayer a zpřístupnili ji pro všechny aktuální platformy. Vše ostatní však zůstalo zachováno a věrné originálu, respektive lehce vylepšené Xbox verzi. Jde tak o skvěle zachované kouzlo originálu, přizpůsobené moderním hráčům. Je to však pro dnešní dobu dostatek?

Hra se primárně zaměřuje za souboje monster v různých městech napříč světem a vaším úkolem je vždy jen zničit protivníka v každém z nich a nakonec se utkat s mimozemskou napodobeninou. Jeden takový průchod zabere zhruba hodinku a následně to vše opakujete třeba s jiným monstrem a expíte si svá monstra abyste zvládli vyšší obtížnost a odemkli postupně různé collectibles. Velmi prostá herní smyčka, která však fungovala tehdá a funguje i dnes. K dispozici jsou samozřejmě i další módy jako demolice města s časovým limitem nebo samozřejmě lokální či online PvP. Hlavní je však onen zmíněný příběhový mód.

Mydlit se s monstry třeba uprostřed Londýna, Tokia nebo Seattlu má něco do sebe i po více než dvaceti letech. Každé z monster má své speciální útoky a dovednosti a vzít Godzillu nad hlavu a mrsknout s ní do mrakodrapu ve vás jistě probudí vnitřní dítě. Celkově soubojový systém víc stojí na interakci s okolím, než na řetězení nějaký komb. Po nepříteli můžete hodit třeba tank, vlak, loď nebo klidně celý panelák a je to zatraceně zábavné. Všude pod nohama se vám motá bezmocná lidská armáda a na herní mapě se navíc válí různé power-upy, kterými si lze souboj usnadnit a zboření některých budov zase skrývá sběratelské předměty, což částečně zajišťuje znovuhratelnost vedle změny hratelných monster.

Problém může nastat v momentě, kdy si uvědomíte, že vlastně děláte neustále to stejné dokola a pokud nemáte parťáka pro lokální hru nebo se nepustíte do online zápasů, tak hra příliš nenabízí. Je třeba vzít v potaz, že v době prvního PlayStationu byly podobné arkádové hry zcela běžnou praxí i ve vyšších cenových kategoriích, no dnes tohle tolik neobstojí, což si jsou i sami autoři vědomi a cenovka je nastavena na 30 euro. Zda je to moc či přiměřeně je už na úsudku každého z vás, osobně bych však šel s cenou nejspíš ještě trochu níž, kór pokud cílíte na sólo hraní.

Vizuál pak jistě nikoho zrovna neohromí, nicméně přijde mi sympatické, že jistým způsobem zachovává výtvarný styl originálu a zároveň působí moderně. V tomhle směru si není příliš na co stěžovat, spíše naopak. Nenadchne však hudební doprovod, který by si zasloužil trochu údernější skladby. Přeci jen koukáte, jak se masakrují dvě monstra uprostřed městských ulic a demolují vše okolo. Mick Gordon by zde určitě věděl, co má dělat.

Remaster Godzilly je věrný originálu a pamětníky rozhdoně neurazí. Nabídnout však má co i nováčkům, neb jde i arkádovou klasiku, která nestárne a moderní kabátek udělal již tak přístupnou záležitost ještě přístupnější. Otázkou je jen zda nabízí dostatek obsahu aby si obhájila cenovku.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Plan of Attack