Airport Contraband - Recenze letištní rutiny, kde zábava uvízla v celní prohlídce

Simulátory nás často lákají představou, že se staneme pány svého řemesla, ať už jde o řízení kamionu, nebo v tomto případě o dohled nad letištní bezpečností. Na Airport Contraband jsem se těšil s vidinou humorné nadsázky, kde budu s grácií odhalovat pašeráky a s úsměvem jim zabavovat kontraband. Realita se však ukázala být podstatně všednější.

Hra nás staví do role jediného zaměstnance na letišti Caldora, který má obstarat veškerou práci. Každý den začíná stejně: dopisem od bosse s denními úkoly a občasnými požadavky od mafie. Na papíře zní koncept kontroly dokladů, vyslýchání pasažérů a skenování zavazadel lákavě. V praxi se ale po několika hodinách dostavil spíše pocit hořkosti než očekávané zábavy.

Recenzovaná verze: PC

Nekonečný kolotoč povinností a znovuzrození

Když se ocitnete v roli jediného celníka na letišti, vaše pracovní náplň se zpočátku může jevit jako poměrně příjemná záležitost. Základem je kontrola cestujících, při které musíte ověřovat jejich doklady, hledat případné nesrovnalosti a rozhodovat, zda je pustíte dál. Samotné prohledávání zavazadel je o něco zajímavější. Pomocí rentgenu zkoumáte jejich obsah, hledáte podezřelé předměty a v případě potřeby přistupujete k důkladnější kontrole. Postupně se dostanete také k dalším nástrojům, které umožňují odhalovat lépe ukrytý kontraband. Nechybí ani výslechy pasažérů nebo možnost zadržet ty, kteří se pokusí před spravedlností uprchnout. Právě tyto momenty dokážou alespoň na chvíli narušit jinak poměrně poklidný průběh jednotlivých kontrol.

Samotné mechaniky přitom nejsou vůbec špatně navržené a zpočátku jsem si jejich postupné osvojování docela užíval. Problém však nastává ve chvíli, kdy se množství povinností začne rozrůstat. Kromě běžných cestujících totiž musíte kontrolovat také náklad, jeho dokumentaci nebo piloty, přičemž jednotlivá stanoviště se nacházejí na různých místech letiště. Výsledkem je neustálé přebíhání mezi přepážkami, během kterého máte jen málokdy prostor věnovat se jedné činnosti pořádně.

Zatímco u jednoho pultu kontrolujete doklady, u vedlejší přepážky se už tvoří další fronta. Původně příjemný pocit z odhalování pašeráků tak postupně vystřídá především snaha stihnout co nejvíce úkolů. Místo dojmu efektivního řízení letištní kontroly jsem měl stále častěji pocit, že pouze hasím jeden problém za druhým. A právě zde se začíná projevovat největší slabina celé hry, kterou je její nešťastně nastavené tempo.

Poněkud netradičním způsobem se vývojáři pokusili celý koncept ozvláštnit prostřednictvím roguelite mechanik. Každý pracovní den totiž musíte splnit určité požadavky od svého nadřízeného, přičemž jejich nesplnění může vést až k vyhazovu. Ten zde představuje v podstatě smrt vaší postavy a konec aktuálního pokusu. Pokud vás navíc pracovní povinnosti přestanou bavit, můžete svůj osud vzít do vlastních rukou a skočit do studny, čímž dosáhnete stejného výsledku.

Následuje nový začátek, při kterém můžete získané body investovat do různých vylepšení a perků, jež vám mají usnadnit další průchod. Některé přinášejí trvalé výhody, jiné pomáhají pouze během konkrétního pokusu. Samotná myšlenka postupného rozvoje není špatná, ale problém vidím především v tom, že jednotlivá vylepšení příliš nemění základní podobu hratelnosti. Stále totiž vykonáváte totožné úkony, pouze s několika bonusy navíc.

Právě zde se podle mě ukazuje, že spojení simulátoru s roguelite prvky nemusí být vždy šťastnou volbou. Zatímco v klasických simulátorech mě motivuje především možnost postupně rozšiřovat své pracoviště, zefektivňovat jednotlivé činnosti a sledovat výsledky svého snažení, Airport Contraband mě opakovaně vracel na začátek. Samozřejmě chápu, že právě to je podstatou zvoleného konceptu, jenže zde jsem zkrátka postrádal dostatečně výrazný pocit pokroku. Namísto motivace k dalšímu pokusu se tak postupně dostavovala spíše frustrace z představy, že budu znovu vykonávat práci, kterou už mám dávno zažitou.

Určitým zpestřením jsou alespoň požadavky místní mafie, které představují alternativu k poctivému plnění pracovních povinností. Někdy po vás chce, abyste nechali projít pašeráka, jindy zase abyste zabavili zcela legální zboží. Hra vás tak nutí balancovat mezi zájmy nadřízených a kriminálního podsvětí, což na papíře zní jako poměrně zajímavý systém.

Problém však spočívá v tom, že ani tyto úkoly nedokážou dlouhodobě narušit zaběhnutou rutinu. Místo skutečně zajímavých rozhodnutí, která by výrazněji ovlivňovala průběh hry, totiž většinou pouze dostáváte další povinnosti, které musíte zařadit do už tak přeplněného pracovního dne.

Očekával jsem především to, že se mi časem podaří letiště nějakým způsobem zefektivnit. Možnost najmout si další zaměstnance, kteří by se postarali alespoň o část běžných kontrol, by podle mě dokázala výrazně zlepšit celkový zážitek. Mohl bych se tak soustředit na složitější případy a zároveň mít pocit, že se mé pracoviště skutečně někam posouvá. Místo toho jsem si připadal jako Sisyfos, který neustále tlačí svůj kámen do kopce, jen aby se po dalším neúspěchu zase skutálel dolů. Po přibližně sedmi hodinách hraní jsem tak dospěl do bodu, kdy mě už ani vidina dalších vylepšení nedokázala motivovat k pokračování.

Svět, kde kapybary tančí a nuda vládne

Příběhová stránka Airport Contraband slouží především jako jakási kulisa pro jednotlivé herní mechaniky. Ocitáme se na letišti Caldora, kde se běžná práce celníka prolíná s korupcí a aktivitami místního podsvětí. Samotné zasazení má rozhodně potenciál, především díky možnosti pohybovat se na obou stranách zákona.

Bohužel jsem však měl pocit, že se vývojáři spokojili pouze s tímto základním nápadem, aniž by jej dokázali výrazněji rozvinout. Hra sice nabízí různé požadavky od nadřízených a mafie, ale chybí jí výraznější příběhové momenty nebo zajímavější postavy, které by jednotlivým pracovním dnům dodávaly osobitější charakter.

Nečekal jsem samozřejmě propracované vyprávění, ale alespoň několik zapamatovatelných situací by zde rozhodně nebylo na škodu. Atmosféra hry je zvláštní směsice rutiny a bizarních prvků. Letiště působí funkčně, ale postrádá živost, která by vás vtáhla do děje. Místo toho jsem vnímal spíše prázdnotu a opakující se kulisy. Přítomnost kapybar, které se povalují po celém letišti, je sice humorná, ale jejich význam pro hru mi zůstal záhadou. Namísto oživení světa spíše podtrhují pocit, že se vývojáři snažili rozbít monotónnost něčím, co působí spíše nahodile než promyšleně.

Podobně rozpačitě na mě působilo také samotné prostředí letiště. To je sice dostatečně přehledné a jednotlivá stanoviště jsou snadno rozpoznatelná, ale zároveň mu schází výraznější pocit života. Přestože pravidelně odbavujete cestující a staráte se o množství dalších povinností, okolní svět působí podivně prázdně. Chyběli mi především další zaměstnanci, větší ruch nebo drobné události, které by dokázaly navodit dojem skutečně fungujícího letiště. Samozřejmě chápu, že se nejedná o realistický simulátor a řada věcí je zde záměrně nadsazená, ale právě o to více mě mrzí, že se vývojáři nepokusili prostředí nějak výrazněji oživit.

Určitou snahu o odlehčení představují alespoň všudypřítomné kapybary, které se po letišti povalují a svým chováním občas vytvářejí poměrně komické situace. Jejich přítomnost je samozřejmě sympatická a do absurdního pojetí hry docela zapadá, ale osobně jsem od podobného konceptu očekával mnohem více humoru. Představa letiště, kde se střetávají pochybní cestující, pašeráci a zkorumpovaní zaměstnanci, přímo vybízí k nejrůznějším bizarním situacím.

Airport Contraband však tento potenciál podle mě využívá jen částečně. Namísto výraznějších komických momentů se spoléhá především na samotnou absurditu prostředí a několik drobných vtípků. Kapybary tak sice dokážou občas vykouzlit úsměv, ale jinak poměrně stereotypní pracovní náplň bohužel nezachrání.

Vizuál, který nezachrání rutinu

Vizuální stránka Airport Contraband je funkční, ale nijak zvlášť nevyčnívá. Prostředí letiště působí čistě a přehledně, což je pro hru, kde musíte neustále sledovat několik věcí najednou, určitě plus. Hra se drží umírněného, realistického stylu, který odpovídá žánru simulátoru, ale nečekejte žádné grafické orgie.

Po technické stránce je situace o něco lepší. Během hraní na PC jsem se nesetkal s problémy, které by bránily plynulému chodu. Hra běžela stabilně, bez propadů snímkové frekvence nebo pádů, a ovládání je intuitivní. Technická stabilita je tak alespoň malou útěchou v moři opakujících se úkolů. Zvuková kulisa, tvořená hlášeními a šumem davu, je spíše nenápadná a slouží jen jako pozadí.

Letištní kontrola, která se zasekává v opakování

Airport Contraband připomíná spíše nekonečnou frontu na odbavení – něco se sice děje, ale vy jen čekáte, až se pohnete dál, a ono nic. Základní myšlenka odhalování kontrabandu a balancování mezi zákonem a podsvětím je nosná, ale provedení v podobě neustálého pendlování mezi stejnými úkoly rychle omrzí.

Hře by výrazně prospělo, kdyby nabídla možnost najmout si personál nebo přidala dynamické události, které by narušily denní koloběh. V současné podobě je to titul pro ty, kteří hledají velmi jednoduchou a repetitivní simulaci. Za cenu necelých 18 eur se jedná o investici, která se mi po pár hodinách jevila jako neadekvátní, zvláště pro někoho, kdo od relaxačního simulátoru očekává spíše rozmanitost a pocit smysluplného rozvoje.