A Witche's Bakery recenze - Pekařská služba čarodějky Lunne

O nejlepším filmu studia Ghibli by nejspíš každý fanoušek anime dokázal vést vášnivé diskuze a každý bude mít tak trochu pravdu, neb Mijazakiho díla jsou jeden masterpiece vedle druhého, nicméně co by už nemuselo být tolik kontroverzní, je shoda na nejvíc cozy filmu. Tím je bez pochyb Doručovací služba čarodějky Kiki, film dle stejnojmenné knihy od autorky Eiko Kadono.

Není totiž náhodou, že zrovna tahle tematika se v posledních letech, kdy „cozy“ žánr zažívá obrovský rozmach a stále mu zdá se není konce, využívá herně nejvíce. A Witch's Bakery tak svou inspiraci nezapře a ani se o to nesnaží. Dokáže však zaujmout i něčím jiným, než svou inspirací?

Recenzovaná verze: XSX

Hned na úvod titul příjemnou a pohodovou atmosférou přímo dýchá. Začíná se odletem čarodějky Lunne do Paříže, kde se rozhodla najít byt a prostory pro provoz pekárny, přičemž ke všemu hraje krásná písnička a dokonce zazní trocha francouzského dabingu, což je později zklamání, neb hra samotná dabovaná není a budete si tak muset vystačit a titulky. A jen se trochu zabydlíte, tak se s Lunne s jejím magickým kočičím společníkem, neb každá správná čarodějka musí přece mít kočku po boku.

Zde můžete mylně nabýt dojmu, že půjde o management sim s vedením a obsluhou pekárny, nicméně hra je spíše takovým simulátorem života, který je rozděleny na tři části. Tedy práce, volný čas a noc. Vše samozřejmě se špetkou magie, ale možná vás překvapí, že Lunne nemává hůlkou jako Harry Potter a neřve u toho zaříkadla, nýbrž dokáže proniknout do vnitřních světů postav, odhalit jejich emoční strasti a případně jim i pomoct.

Každé ráno tedy, vyjma neděle, začíná prací v pekárně, což zahrnuje mini-hru s hnětením těsta, váš kočičí společník se postará o pečení nabízených druhů pečiva a vy obsluhujete zákazníky dle toho, co zrovna chtějí, což je znázorněno v bublině nad jejich hlavou, jak je v žánru poměrně běžné. Samozřejmě postupem hrou přibývají různí speciální zákaznici, někteří pospíchají, někteří jsou nerozhodní… vše musíte jednoduše stíhat v časovém limitu a odměnou jsou vám vydělané peníze.

Čas pečení si lze snížit vylepšením receptur, což provádíte v noční části hry. Opět nejde o nic složitého. Jednoduše navážíte ingredience dle zadání a provede pár mini-her typu krájení surovin či tvarování těsta. Za zmíněné peníze si pak můžete koupit dekorace pro svou pekárnu či kompletně změnit její vzhled včetně podlahy, zdí či stropu. Zde mám malou výtku jednak k tomu, že předmětu k úpravě není mnoho, ale hlavně k tomu, že našetřit na ně je možná zbytečné zdlouhavé. Za dopoledne v pekárně si vyděláte ze začátku třeba směsných 30 euro a následně 20 vyhodíte za oběd v restauraci.

Tím se dostávám k volnému času po práci, neboť každý den máte možnost podniknout nějakou akci pro své dobro, což je doplnění energie prostřednictvím dobrého jídla nebo posezením v parku, ale také vylepšení svých magických dovedností díky návštěvě kina nebo četby a dalších činností. Nemusí se však vše točit kolem vás, neb je dobré se věnovat u vztahům se svými sousedy a dalšími lidmi v Paříži.

Na oběd tak nemusíte sami a do kina také ne, nicméně počítejte s tím, že když už někoho pozvete, tak za něj i platíte. Celé vaše zisky tak překvapivě rychle mizí za všední věci a ekonomika hry tak není, minimálně v začátcích, nastavena příliš dobře. Asi sami uznáte, že pekař vydělávající 30 euro denně si nemůže dovolit žít v Paříži, kde pak v knihkupectví chtějí klidně 25 euro za knihu. Musím tak mít hře trochu za zlé, že tahle nouze o peníze a neviditelný posun, tedy mimo ten příběhový, vede k poměrně rychlému stereotypu, neb všechny dny jsou tak nějak stejné.

Výjimkou jsou příběhové momenty, kdy máte s danými postavami domluvené nějaké schůzky v kalendáři. V tomhle ohledu zaslouží pochvalu stránka oné simulace života a rozhodně více nadchne příběh než onen management simulátor. To si nejspíš i sami autoři uvědomují a dávají tak životu větší prostor. S postavami se pak postupně seznamujete, některé vám pomáhají, vy zase pomáháte jim a zmíněné řešení emocí probíhá se vstupem do jejich nitra, kde řešíte jednoduché hádanky odkrývající problémy dotyčného. Jednoduché, svižné, zábavné. V tomhle ohledu jde o ukázkovou „cozy“ hru. Samozřejmě writing není na úrovni indie velikánů typu Coffee Talk nebo Until Then, ale milé vyprávění rozhodně nadchne snad každého fanouška žánru i Ghibli filmů.

V tomhle ohledu jistě potěší i estetická stránka. Grafika je jednoduše nádherná a animace tak plynulé a detailní, že bych si v tomhle stylu dokázal představit nějaký animovaný seriál. Ostatně tvůrci měli ambice hru doplnit cutscénami, no jsou však spíše levnějšího rázu. Pochvalu zaslouží také rozmanité složení postav od dětí, magických bytostí, tělesně postižených až po důchodce. Inkluzivní styl k žánru ostatně patří a tenhle titul není žádná výjimka. A pokud se ptáte, zda je přítomna i romance, tak samozřejmě ano. Příjemný je také hudební doprovod, který sice není nic, co bych si pustil mimo hraní, ale jako doprovod funguje velmi dobře.

Debut studia Sunny Lab rozhodně tvůrcům ostudu neudělal. Hráči by si však měli ujasnit, co od titulu chtějí, protože jako management sim pekárny nejspíš nikoho neuspokojí. Jako cozy life sim s trochou magie však očekávání pro mnohé splní.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Silver Lining Interactive