Recenze Nocturne – Když se Guitar Hero potká s JRPG

Jsem velkým fanouškem rytmických her a už dlouho jsem si přál, aby se jejich hratelnost podařilo převést třeba do RPG nebo akčních soubojů. Je pravda, že několik podobných titulů už vyšlo, ale většinou nefungovaly na principu, který jsem si představoval. Místo klasické rytmické hratelnosti ve stylu Guitar Hero se spíše soustředily na načasování úhybů či útoků do hudby. To samozřejmě není špatně a například u titulů jako Dead as Disco nebo Clair Obscur: Expedition 33 jsem si tento přístup užíval, ale stále to nebylo přesně to, co jsem hledal. Nocturne od kanadského studia Pracy Studios však přišlo se soubojovým systémem, který je skutečně postavený na mačkání tlačítek do rytmu hudby. To vše navíc zabalené do nádherné pixelartové grafiky se sympatickými hrdiny cestujícími posmrtným životem. Výsledek byl naštěstí velmi povedený.

Recenzovaná verze: PC

O Nocturne jsem se dozvěděl prostřednictvím kamaráda, který je rovněž velkým fanouškem rytmických her. Už na první pohled jsem si titul zamiloval a nadšení mi vydrželo prakticky po celou dobu zhruba patnácti až dvacetihodinového dobrodružství. Jeho délka mi navíc přišla velmi střízlivá a funkční, díky čemuž jsem se celého zážitku nestačil přejíst. I když neříkám, že bych si v tomto světě a s jeho postavami rád nepobyl ještě o několik hodin déle.

Samotný příběh nás zavádí do poměrně zajímavé představy posmrtného života. Lidstvo totiž přišlo s možností nahrát lidské vědomí do digitálního světa jménem Maya, kde mohou zesnulí pokračovat ve své existenci prakticky donekonečna. Jenže ani technologicky vytvořený ráj není imunní vůči problémům a to, co mělo představovat dokonalé útočiště, se postupně proměnilo v rozpadající se svět plný nebezpečí.

Do něj se dostává také náš hlavní hrdina Karma, který po smrti očekává setkání se svým bratrem Spencerem. Ten byl do digitálního posmrtného života nahrán již několik let před ním a měl ho po příchodu přivítat. Jenže místo vysněného shledání Karma zjišťuje, že od přerušení spojení s okolním světem uplynulo celé tisíciletí a Maya má do slibovaného ráje hodně daleko. Její jednotlivé oblasti postupně pohlcuje digitální korupce, obyvatelé se potýkají s následky dlouhodobého úpadku a po Spencerovi jako by se slehla zem.

Karma tak musí nejen vypátrat svého ztraceného bratra, ale také postupně odhalit, co se s celým systémem vlastně stalo. Během putování navíc získává nečekaného společníka v podobě rozpustilého chlapce Kimothyho, který do jinak poměrně melancholického prostředí přináší pořádnou dávku humoru a dětské bezprostřednosti. Společně se následně zapletou do událostí, které mohou rozhodnout o osudu celého digitálního posmrtného života.

Seriálovým fanouškům může být samotná premisa povědomá. Pokud jste viděli povedený seriál Upload, ve kterém si lidé mohou po smrti nechat nahrát vědomí do virtuálního světa a za odpovídající finanční obnos pokračovat v životě, budete se zde alespoň zpočátku cítit jako doma. Jenže zatímco zmíněný seriál kombinoval romanticko-komediální eskapády s konspirační zápletkou, Nocturne vás prakticky okamžitě vhodí do poničeného světa. V něm už nejde o užívání si digitálního ráje, ale především o přežití a nalezení blízkého člověka.

I přes povědomé pojetí posmrtného života ale dokáže být samotný příběh poměrně originální. Velmi mě například bavilo téma jednotlivých administrátorů, kteří mají na starosti správu Mayi a jejichž představy o fungování systému se často zásadně rozcházejí. Postupně tak zjišťujete, že za rozpadem světa nestojí pouze technické problémy, ale také rozhodnutí lidí a umělých inteligencí, kteří měli jeho existenci zajišťovat.

Právě tato zápletka podle mě vytváří velmi pevné pilíře pro funkční JRPG inspirované dobrodružství. Na jedné straně máte osobní motivaci najít ztraceného bratra, na druhé postupně poznáváte fungování světa a odhalujete jeho minulost. Do toho se přidávají otázky týkající se života, smrti a samotného významu lidské existence. Tvůrci přitom dokážou tato témata poměrně dobře zakomponovat do děje, aniž by se vytratila jeho odlehčenější stránka.

Hlavní dvojice v čele s Karmou a Kimothym je navíc velmi sympatická. Jejich rozdílné povahy se dobře doplňují a postupné budování vzájemného vztahu mě bavilo sledovat. Podobně jsou na tom i vedlejší postavy, které během putování potkáte. Ať už jde o další obyvatele digitálního světa, nebo poněkud neobvyklé společníky, mezi nimiž nechybí ani obří oranžová ryba Satoru. Každý má vlastní problémy, motivace a pohled na situaci, ve které se Maya nachází.

Je sice pravda, že některé příběhové linky mi přišly poněkud uspěchané, především pokud jde o samotné postavy a jejich vývoj. Přesto jsem si k nim dokázal vytvořit vztah a bavilo mě s nimi celé dobrodružství prožívat. Tvůrci totiž poměrně umně kombinují humorné chvíle s těmi dramatičtějšími, díky čemuž jednotlivé hrdiny poznáváte ve více polohách. O to více vám na nich následně záleží, když se dostanou do nebezpečných situací.

Právě v tomhle ohledu mě Nocturne příjemně překvapilo. Dokáže totiž nabídnout několik silnějších momentů a hlavně dostatek důvodů, proč se o osud Mayi i jejích obyvatel zajímat. Jen je škoda, že některým postavám nedostali tvůrci možnost věnovat ještě trochu více prostoru.

Celý děj navíc podtrhuje nádherné pixelartové zpracování. A nemyslím tím pouze samotnou stylizaci, ale především množství drobných detailů, díky nimž prostředí působí živě. Tráva se pohybuje ve větru, jednotlivé lokace využívají příjemné barevné kombinace a nechybějí ani drobné animace, které byste při rychlejším průchodu snadno přehlédli. Velmi se mi líbilo, jak dokáže hra prostřednictvím výtvarného zpracování měnit náladu jednotlivých oblastí. Zatímco některá místa působí téměř pohádkově, jinde vás přivítá podstatně pochmurnější prostředí poznamenané šířící se korupcí.

Právě kontrast mezi krásou digitálního světa a jeho postupným rozpadem podle mě funguje výborně. Maya tak nepůsobí jen jako další kulisa pro příběh, ale jako místo, které má vlastní charakter a které jsem měl chuť prozkoumávat. A přestože se Nocturne drží poměrně tradičního RPG pojetí s průzkumem lokací, rozhovory a hledáním různých předmětů, dokáže si především díky vizuální stránce udržet osobitou atmosféru.

Neméně důležitou součástí celého zážitku je hudební doprovod. Ten bych dokonce označil za jednu z největších předností hry, protože zde neslouží pouze jako příjemná kulisa. Samotná hratelnost je na něm totiž přímo postavená a právě v soubojích Nocturne ukazuje, proč mě dokázalo tak nadchnout.

Jak jsem již zmínil v úvodu, soubojový systém bych nejlépe přirovnal ke Guitar Hero. Jakmile narazíte na nepřítele, hra se přepne do samostatné rytmické obrazovky, ve které se před vámi objeví čtyři sloupce s postupně přicházejícími notami. Každému odpovídá určité tlačítko na klávesnici nebo ovladači a vaším úkolem je jednotlivé pokyny správně mačkat do rytmu právě hrající skladby.

Zpočátku jde především o jednotlivé noty, později se však přidávají také jejich kombinace, delší tóny vyžadující podržení tlačítka nebo červené překážky, kterým se naopak musíte vyhnout. Samotný princip je tedy velmi podobný klasickým rytmickým hrám a musím říct, že právě tohle jsem od podobného propojení žánrů vždycky chtěl.

Nejde však pouze o mačkání správných tlačítek. Každá úspěšně zahraná nota vám totiž pomáhá nabíjet energii, kterou následně využíváte k útokům na protivníka. Tu můžete postupně nahromadit až do tří úrovní a podle vlastního uvážení ji spotřebovat. Nepřítel má zároveň svůj ukazatel energie, který se postupně plní a při chybování mu umožňuje útočit častěji.

Právě tady se začínají projevovat i klasické RPG prvky. Pokud například počkáte na moment, kdy se protivník chystá zaútočit, můžete správně načasovaným úderem zasadit kritické poškození. Naopak při horším výkonu se musíte smířit s častějšími nepřátelskými útoky a postupnou ztrátou zdraví. Samotné souboje tak nejsou pouze testem vašeho rytmu, ale také schopnosti správně využívat nabitou energii.

Zajímavě funguje i samotné porážení nepřátel. Jakmile jim totiž odeberete veškeré zdraví, souboj automaticky nekončí. Protivník místo toho přejde do stavu ochromení, během kterého na vás nemůže útočit a vy získáváte prostor pro obnovení zdraví či další útoky. Opakovaným útočením můžete tento stav prodlužovat a zároveň si tím zvýšit výslednou odměnu v podobě zkušeností a peněz.

Tvůrci tak vyřešili problém, který by u podobného propojení žánrů mohl snadno nastat. V klasickém RPG totiž očekáváte, že po odebrání veškerého zdraví protivník zemře, zatímco rytmické hry jsou postavené na odehrání celé skladby. Nocturne se proto ve většině soubojů drží předem dané hudební délky, což má své výhody, ale bohužel i několik nevýhod.

Nejvíce mě potěšila rozmanitost samotných protivníků a především bossů. Jednotlivá monstra totiž nemají pouze odlišné statistiky, ale často také vlastní hudební skladby a mechaniky, které dokážou průběh rytmického souboje pořádně zamíchat. Některá například ovlivňují viditelnost not, jiná vám komplikují orientaci v jednotlivých sloupcích nebo přidávají další nepříjemné efekty.

Bossové pak tyto principy posouvají ještě dále a některé střety dokážou být opravdu náročné. Nechybějí ani situace, kdy hra naruší dosavadní pravidla a donutí vás přizpůsobit se novému rozložení not. Podobné nápady se navíc objevují také mimo samotné souboje. Karma totiž dokáže prostřednictvím krátkých rytmických sekvencí očišťovat části světa zasažené digitální korupcí. Během nich se jednotlivé sloupce mohou různě pohybovat, otáčet nebo měnit svou podobu, což příjemně osvěžuje jinak známou hratelnost.

Musím přiznat, že mě překvapila také samotná obtížnost. Přestože mám s rytmickými hrami poměrně dost zkušeností, přechod na střední nastavení pro mě představoval docela výrazný skok. Zpočátku jsem měl problémy především se správným rozložením tlačítek a koordinací jednotlivých prstů. Než jsem si na ovládání zvykl, dokázaly mě některé skladby pořádně potrápit.

Naštěstí se ale postupně dostavil ten příjemný moment, kdy už nad každým stiskem nemusíte přemýšlet a začnete se soustředit především na samotnou hudbu. Najednou se jednotlivé kombinace dostávají pod prsty mnohem přirozeněji a zpočátku náročné skladby začnete zvládat s větší jistotou. Přesně tenhle pocit postupného zlepšování mám na rytmických hrách nejraději a Nocturne ho dokáže nabídnout také.

Ocenit musím i široké možnosti nastavení obtížnosti. K dispozici je celkem šest úrovní, které se liší především množstvím a náročností jednotlivých not. Hra navíc umožňuje automatizovat vybrané sloupce, takže si můžete hraní upravit podle vlastních schopností. Ani jednodušší obtížnosti ale nemusí být úplně odpočinkové a v některých pasážích dokážou pořádně zatopit. Zkušenější hráči naopak dostanou dostatek prostoru k tomu, aby své schopnosti skutečně prověřili.

Přesto mám k soubojovému systému jednu výraznější výtku. Některá střetnutí se totiž dokážou poměrně zbytečně protáhnout. Jak už jsem vysvětloval, protivníci po ztrátě zdraví většinou pouze přejdou do stavu ochromení a vy musíte pokračovat až do konce skladby. To je sice pochopitelné z pohledu rytmické hratelnosti, ale ne vždy to funguje dobře v rámci klasického RPG.

Pokud totiž během průzkumu narazíte na několik nepřátel za sebou, může se z původně příjemného hraní stát trochu zdlouhavá záležitost. Především ve chvíli, kdy se opakovaně střetáváte se známými monstry a jejich skladbami. Několikrát se mi tak stalo, že jsem už chtěl pokračovat v příběhu nebo prozkoumávání okolí, ale místo toho jsem musel odehrát další hudební pasáž, která mi v danou chvíli přišla zbytečná.

Naštěstí se tento problém později částečně zmírňuje. Postupně získáváte silnější vybavení, lepší statistiky a další možnosti, jak souboje zvládat efektivněji. Neznamená to sice, že by automaticky zmizela jejich pevně daná délka, ale díky lepším schopnostem dokážete protivníky snadněji udržovat v ochromeném stavu. Také se postupně naučíte jednotlivé skladby lépe zvládat. I přesto bych ale ocenil, kdyby hra při opakovaných střetnutích nabízela o něco svižnější řešení, jako je zabítí monstra předčasně.

Jinak však musím soubojový systém pochválit. Především proto, že se tvůrci nespoléhali pouze na jednoduchý rytmický princip a snažili se ho propojit s klasickými RPG mechanikami. Kromě získávání zkušeností a postupného zvyšování statistik totiž můžete měnit také vybavení, které poměrně výrazně ovlivňuje váš přístup k jednotlivým střetnutím.

Během průzkumu nacházíte nové zbraně, brnění a další předměty, které poskytují různé bonusy. Některé zvyšují způsobované poškození, jiné pomáhají s regenerací zdraví nebo upravují fungování nepřátelské energie. Nejde přitom pouze o obyčejné zvyšování čísel, protože určité kusy výbavy mohou změnit i samotnou taktiku.

Například se můžete více soustředit na kritické zásahy a snažit se útočit v přesně načasovaných okamžicích, kdy je nepřítel nejzranitelnější. Další možností je vybavení, které poškozuje protivníkovu energii a tím omezuje četnost jeho útoků. Nechybí ani systém protiútoků, při kterém musíte správně načasovat vlastní úder těsně před dopadem nepřátelského zásahu. Pokud se vám to podaří, můžete se poškození úplně vyhnout a protivníka zároveň potrestat.

Tato mechanika už ovšem vyžaduje poměrně přesné načasování a není tak jednoduchá jako běžné útočení. Právě díky podobným možnostem ale Nocturne dokáže nabídnout více, než by se na první pohled mohlo zdát. Jednotlivé kusy vybavení můžete kombinovat podle toho, zda preferujete agresivnější styl, nebo se raději soustředíte na přežití.

K tomu se přidávají také spotřební předměty, které můžete během soubojů aktivovat ve vhodnou chvíli. Některé například okamžitě doplní energii potřebnou k útoku, jiné posílí následující kritický zásah nebo odstraní nepříjemné efekty protivníka. Vždy si však musíte rozmyslet, který předmět si do souboje vezmete, protože během střetnutí máte k dispozici pouze jeden připravený spotřební předmět.

Samotný systém vylepšování je tak poměrně jednoduchý na pochopení, ale zároveň nabízí dostatek prostoru k experimentování. Líbilo se mi především to, že výbava může doplňovat váš způsob hraní, aniž by přebíjela samotný rytmický základ. Stále je totiž nejdůležitější správně mačkat jednotlivé noty a držet se hudby. Sebelepší vybavení vás nezachrání, pokud budete neustále chybovat.

Za jednotlivé souboje navíc získáváte zkušenosti, které postupně zlepšují Karmovy statistiky. Porážení bossů zase zvyšuje jeho maximální zdraví, takže se během dobrodružství stává odolnějším. Právě kombinace postupného vývoje postavy a zlepšování vlastních rytmických schopností mi přišla povedená. Zatímco v běžných RPG často spoléháte především na statistiky, tady skutečně cítíte také vlastní hráčský pokrok.

Příjemným doplňkem je i samostatný arkádový režim, ve kterém si můžete znovu zahrát již odemčené skladby a pokusit se překonat své předchozí výsledky. Nocturne totiž obsahuje více než stovku hratelných hudebních skladeb, takže je rozhodně co objevovat. Právě tuto možnost jsem ocenil, protože se můžete soustředit pouze na rytmickou hratelnost bez nutnosti znovu procházet příběhem.

A když už jsem několikrát zmínil hudbu, musím se u ní ještě zastavit. Soundtrack je totiž opravdu výborný a dokáže nabídnout poměrně širokou škálu stylů. Od klidnějších melodií doprovázejících průzkum světa až po energičtější rockové a orchestrální skladby během soubojů. Především bossové se mohou pochlubit opravdu povedeným hudebním doprovodem, na jehož nahrávání se dokonce podílel Slovenský národní symfonický orchestr.

Právě hudební stránka podle mě výrazně pomáhá tomu, aby jednotlivé souboje neztratily své kouzlo ani po několika hodinách. Každý nový protivník představuje nejen další výzvu, ale také možnost poslechnout si novou skladbu a zjistit, jakým způsobem se její rytmus promítne do samotného hraní. A přestože jsem měl občas výhrady k délce některých střetnutí, samotná kvalita hudby mě dokázala opakovaně přesvědčit, abych pokračoval.

Celkově mě Nocturne velmi příjemně překvapilo. Nejen tím, že konečně nabídlo propojení rytmických her a RPG přesně v podobě, jakou jsem si dlouho představoval, ale také sympatickým příběhem, povedenými postavami a nádherným zpracováním. Je pravda, že některé dějové linky mohly dostat více prostoru a opakované souboje občas dokážou narušit tempo dobrodružství. Nic z toho ale nedokázalo výrazněji pokazit můj celkový dojem.

Právě naopak. Čím více času jsem s Karmou a jeho společníky trávil, tím více jsem si oblíbil celý svět a jeho zvláštní obyvatele. Bavilo mě postupně odhalovat tajemství Mayi, sledovat vývoj jednotlivých vztahů a především se vracet k dalším soubojům, ve kterých jsem mohl znovu prověřit své rytmické schopnosti.

Nocturne je tak výborným menším pixelartovým RPG, které má srdce na správném místě. Nabízí kvalitní hudbu, milý a místy emotivní příběh i originální hratelnost, která se nesnaží pouze napodobovat zavedené žánrové postupy. Přestože má několik nedostatků, dokázalo mi připomenout, proč mám podobné indie projekty tak rád. Tvůrci se nebáli spojit dva na první pohled odlišné žánry a výsledkem je dobrodružství, které funguje nejen jako RPG, ale také jako plnohodnotná rytmická hra. A právě za to si podle mě zaslouží pozornost.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Stride PR