Recenze Fire Emblem: Fortune’s Weave – Výborná tahová strategie utopená v záplavě vedlejších aktivit

Fire Emblem: Fortune’s Weave je nejnovějším přírůstkem do klasické série Fire Emblem, která již přes pětatřicet let vychází na konzolích od Nintenda. V tomto opulentním tahovém RPG, jehož základem jsou taktické souboje na čtvercové mapě, se vydáme na nový kontinent Dagda a pokusíme se zvrátit temnou budoucnost.

Ale od začátku. Hra se hned v úvodu rozjíždí na plný plyn. Po poměrně dlouhé cutscéně si vytvoříte vlastního Eshmela, znovuzrozeného hrdinu, který má zachránit Dagdu před Balorem a jeho armádou nemrtvých. Zde se objevuje první chyták, který sérii Fire Emblem sužuje už nějakou dobu, a tím je volba obtížnosti. Na výběr máte normální a těžkou, jenže ve skutečnosti působí spíše jako lehká a normální. Při volbě první možnosti se tak příliš nezapotíte.

Recenzovaná verze: NSW2

Následuje ještě jedno důležitější rozhodnutí, a to výběr mezi režimy Casual a Classic. V klasickém módu totiž postava, která zemře, již nebude použitelná v dalších kapitolách. Každé rozhodnutí tak má svou váhu. V Casualu se naopak padlé jednotky po skončení bitvy vrátí, což podle mě není vhodné pro hráče, kteří si chtějí užít napětí spojené s rizikem trvalé ztráty svých spolubojovníků.

Po opuštění něčeho, co vypadá jako zřícená kosmická loď, vyrazíte do hlavního města. A konečně se dočkáte první bitvy. Skutečnost, že vaše spolubojovnice ve středověce laděné hře disponuje něčím, co připomíná laserové pistole, si zaslouží minimálně pozvednuté obočí.

Právě zde vám bohyně Fortuna konečně prozradí celý plán. Musíte se vrátit v čase a drobnými změnami zařídit, aby čtyři takzvaní Plamenní lordi nepadli za oběť Balorovi. Vrátíte se proto o pět let zpět, na začátek Hrdinských her, kde se tito hrdinové poprvé utkali a svými výkony v aréně se zapsali do historie.

Jako první postavu jsem si zvolil Caie. U něj se sice nedaří vyhnout některým klišé, ale jeho motivace je jasně daná a činy dávají smysl. Po příchodu do města se hra přepne do pohledu třetí osoby, podobně jako tomu bylo ve Fire Emblem: Three Houses. Můžete tak vyrazit prozkoumávat první část města.

Následně dorazíte do kanálů, kde poněkud překvapivě začíná dungeon crawling s odpočinkovými místy a rozbíjením barelů či kamenů kvůli surovinám. Zpočátku to připomíná Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia. Když však narazíte na nepřítele, místo očekávaného souboje na čtvercové mapě se spustí klasická JRPG bitva ve stylu Final Fantasy nebo Dragon Questu.

V rámci těchto střetnutí mají vaše jednotky společný ukazatel životů, stejně jako skupina protivníků. Vaším cílem je dostat nepřátelský ukazatel na nulu dříve, než soupeři udělají totéž vám. Následně pokračujete dál přes další skupiny nepřátel, od švábů a vlků až po loupežníky. Nakonec otevřete truhlu a druhým východem z jeskyně se dostanete tam, kam jste původně mířili.

První kniha je pro každého ze čtyř lordů strukturovaná podobně. V kalendáři máte vždy naplánovanou nějakou bitvu a před ní dostatek času na přípravu, průzkum města či cestování po mapě. Jednotlivé přesuny a vybrané činnosti spotřebovávají určitý počet tahů, přičemž jeden představuje šest hodin herního času. V různých denních dobách a dnech v týdnu jsou navíc dostupná odlišná místa a aktivity.

Ty se každý týden obnovují a postupně se vrší jedna na druhou. Začíná to interakcí s Eshmelem, který se zde vyskytuje v podobě bílého havrana na bidélku. Jednou týdně s ním můžete vést rozhovor za zvolenou postavu. Ano, opravdu je to tak bizarní, jak to zní.

Dále je tu společné stolování s postavami, rekrutování nových spolubojovníků prostřednictvím dárků a speciálních misí, několik druhů společného tréninku, farmaření na mapě nebo služba v chrámech jednotlivých bohů. Nechybí ani divadlo, kde se nejprve pouze díváte a později také sami vystupujete, či společné veřejné lázně připomínající Fire Emblem Fates.

Zkrátka neuvěřitelné množství vedlejších aktivit, rozesetých po rozsáhlé mapě, na které vám běhání i teleportování zabere poměrně dost času. Problém je v tom, že vás všechny tyto činnosti výrazně zdržují od toho hlavního, tedy taktických tahových bitev na čtvercovém poli s různorodými postavami a pestrými soupeři.

Každá bitva začíná krátkou přípravou. Nejprve si prohlédnete mapu a vyberete jednotky, které chcete do boje nasadit. Jejich počet je bohužel vždy omezený, takže celou střídačku nikdy nevyužijete najednou.

Pro úspěch je důležité správně vyvážit složení družiny. Potřebujete bojovníky na blízko s meči, sekerami či kopími, lučištníky pro útoky na dálku a mágy zaměřené na léčení nebo útočnou magii. Tentokrát už navíc chybí klasický weapon triangle, tedy systém kámen, nůžky, papír mezi jednotlivými druhy zbraní, na který jsme byli dlouhá léta zvyklí. Místo něj mají zbraně vlastní výhody proti určitým typům protivníků.

Jednotlivé postavy také disponují různými bojovými dovednostmi, které je potřeba používat s rozmyslem. Některé totiž spotřebovávají výdrž zbraní, takže s nimi nemůžete bezstarostně plýtvat. Ale dost příprav. Zmáčknete Start a jde se na to!

Obrněnci do první řady, mágové za ně. Tu je potřeba postupovat pomalu, jindy rychle, někde se zbavit mlhy a jinde zase chytit splašeného pegase. Všechny bitvy v aréně Hrdinských her jsou zajímavé a často se během nich setkáte také s ostatními lordy, ať už jako se spolubojovníky, nebo soupeři.

Šarvátky s lupiči, divou zvěří a dalšími protivníky jsou si sice dost podobné, ale i tak dokážou zabavit. Největší pestrost však nabízejí takzvané paralogy, tedy speciální mise zaměřené vždy na některou z důležitějších postav.

Vedlejší úkoly naproti tomu působí jako vystřižené ze hry staré dvacet let. Dojdi sem, přines tuhle kytku, najdi určitou postavu nebo zmlať tamhle nemrtvé. Poslední jmenovaný typ úkolů a podobné šarvátky by přitom mohly být zajímavým způsobem, jak zvyšovat přátelství mezi jednotlivými postavami. Jenže vzhledem k tomu, že existuje minimálně dalších pět způsobů, jak vzájemné vztahy posilovat, ztrácí tyto aktivity na atraktivitě.

Hra běží ve třiceti snímcích za sekundu a většinu času si tuto hodnotu drží. U tahové strategie by to vůbec nevadilo, kdyby člověk netrávil tolik času pobíháním ve třetí osobě po městě nebo nějaké jeskyni.

Nabízí se také srovnání s Fire Emblem: Three Houses. Grafika podle mě nevypadá o tolik lépe, aby se dalo jednoznačně říct, že by ji původní Switch nezvládl.

Naprosto neadekvátní je však systém ukládání. K dispozici máte pouze jeden ukládací slot, do kterého hra navíc v řadě situací automaticky zapisuje postup. Ruční ukládání sice existuje, ale možnost uchovávat si několik nezávislých pozic chybí. Tvůrci alespoň umožňují návrat na začátky jednotlivých kapitol. I tak mi ale podobné omezení připadá v roce 2026 naprosto šílené, zvlášť od tak věhlasného studia.

Závěrem musím říct, že při hraní předchozích Fire Emblemů jsem měl po dokončení jedné bitvy okamžité nutkání pokračovat dál, klidně celou noc. Tady však podobná touha často zmizí hned po dobojování. Před vámi totiž znovu stojí týdenní aktivity, které jste absolvovali už desetkrát, a vedlejší úkoly, jež mnohdy připomínají dávno překonané fetch questy.

Hra mi tak připomíná dort od pejska a kočičky. Dáme do něj všechno, co máme rádi, a hráči si s tím nějak poradí. Pod vším tím balastem se přitom schovává nádherná a solidní tahová strategie. Pokud se k ní dokážete prokousat, klidně si k hodnocení přidejte pár procent.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Conquest