Recenze Kingdom of Night – Osmdesátkový horor, který na Switchi dostává druhý život

Patříte mezi fanoušky osmdesátkových brakových hororů, nebo si jen užíváte estetiku té doby a nepohrdnete možností pozabíjet v ní pár nemrtvých? Kingdom of Night by tak mohlo být přesně pro vás. Toto akční RPG od studia Friends of Safety patřilo k mým největším herním překvapením loňského roku a nyní, při příležitosti vydání konzolových verzí včetně té pro původní Nintendo Switch, jsme se rozhodli k němu vrátit. A především si připomenout, proč podle nás jde o jeden z nejlepších nezávislých titulů roku 2025. Zároveň jsme se podívali na to, jak se hra povedla na dnes už přece jen letité konzoli od Nintenda.

Recenzovaná verze: NSW2

Pokud jste navíc fanoušky Stranger Things a po loňském zakončení seriálu hledáte něco, co vám připomene jeho atmosféru, tady rozhodně nešlápnete vedle. Kingdom of Night totiž nabízí podobně ospalé městečko, partu mladých hrdinů a nadpřirozenou hrozbu, která převrátí život místních obyvatel vzhůru nohama. S jistotou mohu hned v úvodu říct, že hra ani po téměř roce neztratila nic ze svého kouzla a její návrat na konzolích je skvělou příležitostí, jak toto zajímavé akční RPG objevit.

Mé přirovnání ke Stranger Things rozhodně nebylo pouze lákadlem. Přestože bych osobně hru srovnával spíše s jinými filmy z osmdesátých let, zmíněný seriál bude většině čtenářů určitě bližší. Příběh Kingdom of Night se odehrává v roce 1987, konkrétně v zapadlém městečku Miami v Arizoně, kde se v roli mladého studenta Johna pokusíte zachránit své přátele i zbytek města před invazí monster.

Za celou pohromou stojí poněkud absurdní spolek, který si říká Friends of Safety neboli Přátelé bezpečnosti. Jeho členové se veřejně starají především o to, aby se ve městečku neděly žádné nepřístojnosti a místní mládež dodržovala stanovená pravidla. Jenže jak to známe z různých hororů, podobná až podezřele spořádaná uskupení často skrývají nekalé úmysly. A ani tady tomu není jinak. Jejich aktivity totiž vedou k otevření brány, prostřednictvím které se do našeho světa dostává prastaré zlo jménem Baphomet a s ním celá armáda nejrůznějších příšer.

Aby toho nebylo málo, objeví se před vámi také tajemný starší pán, kterého si všichni pletou s vaším dědečkem. Ten vám prozradí, že v sobě máte sílu hrdiny a právě vy se musíte vydat na záchrannou misi. Tím začíná dobrodružství, které vás během jediné osudové noci zavede do všech možných zákoutí města.

Jen podle popisu ale nečekejte rozjuchanou jízdu plnou neustálých vtípků. Po většinu doby je Kingdom of Night poměrně depresivní a pocit zmaru či čiré bezmoci jsem z něj cítil prakticky po celou dobu hraní. Tvůrci naštěstí vědí, kdy tuto atmosféru trochu odlehčit nějakou absurdně humornou situací nebo výstřední postavou. Jinak se ale jedná o poměrně temné a atmosférické dílko, které dokáže velmi dobře navodit dojem města, jehož obyvatelé se během několika hodin ocitli uprostřed naprosté katastrofy.

Samotný příběh ovšem není nikterak komplikovaný. V jádru jde především o záchranu města, přátel a jedné dívky, která je pro našeho hrdinu obzvlášť důležitá. Navíc kvůli silně otevřené struktuře hratelnosti působí hlavní linka místy poněkud nevyrovnaně a často ustupuje do pozadí. Klidně se tak může stát, že na původní cíl na nějakou dobu téměř zapomenete, protože se věnujete úplně jiným aktivitám.

To ale neznamená, že by mě vyprávění nebavilo. Naopak, kdykoliv se objevil další střípek hlavní zápletky, dokázal mě zaujmout a v rámci žánru fungoval velmi dobře. Pomáhá tomu i skutečnost, že si v některých příběhových pasážích krátce vyzkoušíte jinou perspektivu než tu Johnovu. Jen je škoda, že hlavní děj neprosakuje do hratelnosti častěji a jednotlivá odhalení od sebe někdy dělí poměrně dlouhé úseky. Rozumím však tomu, že pro některé hráče může být právě tato volnost spíše předností.

Hratelnost totiž staví především na svobodě a hned po prologu vás vyplivne na poměrně rozsáhlou mapu, rozdělenou prostřednictvím nahrávacích obrazovek na různé větší i menší lokace. Váš hlavní cíl je jasný. Musíte se vypořádat s několika mocnými démony a zabránit tomu, aby celé město definitivně padlo do rukou Baphometa. Jenže k dispozici máte také rozsáhlou nabídku vedlejších úkolů a především potřebu postupně posilovat svou postavu, abyste vůbec dokázali v hlavním příběhu pokračovat.

A právě tady přichází podle mě největší a nejvíce návyková přednost celé hry, kterou je průzkum prostředí. Vydat se totiž můžete prakticky kamkoliv po mapě a jedinou skutečnou překážkou je většinou úroveň vaší postavy a síla nepřátel. Do některých částí města se tak sice dostanete poměrně brzy, ale rychle zjistíte, že na tamní monstra ještě nemáte. Což poznáte zpravidla velmi jednoduše. Stačí se pustit do souboje s prvním protivníkem a vzápětí se dát na úprk, protože vám hra rychle vysvětlí, že tady zatím nemáte co pohledávat.

K tomuto systému mám ale jednu menší výtku. Rozmístění protivníků podle úrovní mi totiž občas přišlo poněkud zvláštní. Někdy stačí v jedné lokaci postoupit o něco hlouběji a najednou narazíte na monstrum, které je třeba o osm úrovní silnější než všechno, s čím jste se doposud setkali. Jindy zase navštívíte oblast, kde byste očekávali nebezpečnější nepřátele, a zjistíte, že jsou výrazně slabší než ti v sousední části města. Ne vždy mi tak jejich rozmístění přišlo úplně logické a občas dokázalo být matoucí.

Kromě toho je ale samotné objevování prostředí jedna velká radost. Touláte se po městě, vstupujete do řady budov, prohledáváte opuštěné domy, sbíráte zásoby či nové vybavení a přitom narážíte na nejrůznější postavy. Často se tak stane, že si pouze procházíte mapu a najednou narazíte na člověka obklíčeného zombíky, kterému můžete pomoci. Jindy zase v knihovně objevíte ducha hledajícího svou dávnou lásku nebo v jednom z domů potkáte otce, který zoufale pátrá po své zmizelé dceři.

Vedlejších úkolů je tu opravdu spousta. Přestože se často jedná o klasické zadání typu přines nebo zabij, většina z nich je poměrně přirozeně zakomponovaná do samotného průzkumu. Minimálně vám nabídnou zajímavou příběhovou omáčku, díky které nemáte pocit, že pouze odškrtáváte další položku v seznamu. Samozřejmě se najde i několik nudnějších úkolů, například strhávání plakátů z domů, ale ty povedenější podle mě jednoznačně převládají.

Právě objevování nových postav, skrytých cestiček a zdánlivě bezvýznamných míst představuje nejsilnější devízu Kingdom of Night. Opravdu mě bavilo prozkoumávat každičkou skulinku, obydlí a část mapy, protože jsem měl neustále pocit, že se někde může skrývat něco zajímavého. A velmi často se mi tato zvědavost také vyplatila.

Hra vás navíc k průzkumu sama pobízí prostřednictvím vedlejšího úkolu, ve kterém musíte najít své ztracené spolužáky a doprovodit je do bezpečí místní hospody. Zachránění přátelé vám následně mohou nabídnout různé bonusy a další výhody, takže jejich hledání představuje další příjemnou motivaci. I bez tohoto systému by však objevování fungovalo výborně.

Vzpomínám například na situaci, kdy jsem při prohledávání vyprázdněných domů narazil na podivné seniory, kteří si jen pro sebe brblali nejrůznější zvláštnosti, jako by byli posedlí. Jindy jsem zase úplnou náhodou našel vstup do kanalizace. Vydal jsem se ji prozkoumat a neplánovaně skončil v základně Přátel bezpečnosti, kde mě čekal příběhový souboj s bossem. Přitom jsem do dané oblasti původně vůbec neměl namířeno.

A přesně v takových chvílích jsem si uvědomoval, jak dobře zdejší svět funguje. Už dlouho mě totiž žádná hra tolik nebavila samotným pocitem, že nevím, co mě za dalším rohem čeká. Jednou prozkoumáváte opuštěný obchod, podruhé narazíte na podivnou postavu, která vám svěří vlastní problém, a jindy na vás z mobilní toalety vyskočí karate konspirátor přesvědčený, že za vším stojí komunisté.

Takže ano, průzkum se tady opravdu vyplatí a tvoří podle mě hlavní náplň celého dobrodružství. Přesto si v jeho kontextu neodpustím jednu menší kritiku, která se týká zobrazování úkolů a navigace.

Ta mi totiž místy připadala poměrně zmatečná. Ukazatel vás ne vždy navede úplně přesně a u některých questů se dokonce žádný neobjeví. Zdlouhavé mi přišlo také to, že jsem musel na hlavní mapě nejprve vybrat konkrétní lokaci a teprve na její podrobnější mapě zjistit, který úkol se tam vlastně nachází. Alespoň takto systém fungoval ve verzi, kterou jsem hrál.

Tyto drobnosti občas vedly ke zbytečnému bloudění a opakovanému procházení míst, ve kterých už jsem vlastně neměl co dělat. Rozhodně bych se proto nebál do budoucna zapracovat na přehlednější navigaci. Především by pomohlo, kdyby bylo na první pohled jasnější, kam jednotlivé úkoly směřují, aniž byste museli neustále přepínat mezi různými částmi mapy.

Naštěstí vám i případné bloudění dokáže zpříjemnit velmi povedený soubojový systém. Jak už jsem zmínil na začátku, Kingdom of Night je akční RPG, takže zdejší střetnutí probíhají v reálném čase. Hned v úvodu si navíc určíte, zda chcete spoléhat především na chladné zbraně, nebo dát přednost magii. Obě zaměření se od sebe poměrně výrazně liší a nabízejí trochu jiný styl hraní.

U bojovníků na blízko je základ poměrně jednoduchý. Využíváte meče, sekery či jiné zbraně, snažíte se správně načasovat úhyby a případně vykrytí nepřátelských útoků. Úspěšně provedené odražení vám navíc může díky příslušným schopnostem přinést dodatečné poškození protivníka. Vzhledem k omezené výdrži přitom nemůžete neustále bezhlavě útočit nebo uskakovat a musíte si hlídat, kdy je vhodné přejít do obrany.

Magické zaměření funguje odlišně. Místo přímého mlácení nepřátel se soustředíte na sesílání kouzel, která aktivujete prostřednictvím správné kombinace tlačítek. Jednotlivé schopnosti si tak musíte postupně osvojit a během boje vhodně vybírat podle situace. Zatímco fyzicky zaměřené postavy spoléhají na rychlé reakce a správné načasování, kouzelníci mohou využívat různé útoky na dálku či schopnosti zasahující větší skupiny protivníků.

K dispozici je celkem pět specializací, konkrétně Barbarian, Knight, Rogue, Necromancer a Sorcerer. Každá přitom nabízí vlastní schopnosti a možnosti dalšího rozvoje. Díky tomu může být další průchod hrou poměrně odlišný podle toho, jakou cestu si zvolíte. Pokud navíc nechcete městečko zachraňovat sami, hra podporuje také lokální kooperaci pro dva hráče.

Velmi příjemně na mě působil i systém vylepšování. Ten je znázorněný prostřednictvím přívěsku na klíče, na kterém postupně odemykáte jednotlivé schopnosti. Zpočátku je postup poměrně přímočarý, ale s přibývajícími úrovněmi dostáváte více prostoru k rozhodování. Každá specializace má několik větví vylepšení a později můžete začít investovat body také do dalších větví. Díky tomu se dá postava postupně přizpůsobovat vlastnímu stylu hraní.

Jednotlivé schopnosti se přitom nesoustředí pouze na zvyšování poškození nebo množství zdraví. Některé podporují určitý typ zbraní, jiné upravují fungování obranných mechanik nebo přidávají další bonusy. Důležité je také jejich propojení se základními statistikami, mezi které patří Muscle, Guts a Wits.Ty navíc neslouží pouze k vylepšování samotných soubojů. Využijete je totiž také při rozhovorech a různých rozhodnutích. Například k prokouknutí něčí lži můžete potřebovat odpovídající hodnotu Wits. Jindy vám zase vyšší síla umožní vyřešit situaci způsobem, který by pro slabší postavu nebyl dostupný.

Velmi se mi líbilo také to, jak některé schopnosti přímo pracují s těmito statistikami. Určité vylepšení vám například může přidávat dodatečné poškození podle počtu bodů investovaných do Guts. Musíte proto přemýšlet nejen nad tím, jaká schopnost na první pohled vypadá nejlépe, ale také zda se hodí k celkovému nastavení vaší postavy.

Nejde sice o nijak extrémně hluboký systém, ale právě jeho jednoduchost mi vyhovovala. Strom schopností je funkční, nepůsobí zbytečně překombinovaně a zároveň nabízí dostatek prostoru k vytváření vlastních kombinací. Především se mi líbilo, že vylepšování není odtržené od samotné hratelnosti, ale dokáže skutečně ovlivnit, jakým způsobem přistupujete k jednotlivým střetnutím.

Podobně dobře funguje i vybavení. Vedle samotné zbraně máte k dispozici tři sloty pro doplňky, do kterých si můžete nasadit prakticky cokoliv. Klidně tak můžete nosit tři kusy stejného typu vybavení, pokud vám jejich bonusy vyhovují. Jednotlivé předměty nabízejí klasické RPG výhody, jako jsou zvýšené životy, odolnost vůči určitým negativním efektům, silnější útoky nebo rychlejší pohyb.

Právě poslední jmenovaný bonus jsem vzhledem k častému přesouvání po rozsáhlé mapě velmi oceňoval. A to i přesto, že se vám poměrně brzy zpřístupní rychlé cestování mezi vybranými místy. Možností, jak svou postavu upravovat, je tak dostatek a nové vybavení představuje další důvod prohledávat opuštěné budovy či se pouštět do vedlejších úkolů.

Samotné souboje jsou pak velmi svižné. Nepřátelé se často objevují ve větších skupinách a především v uzavřenějších prostorách, jako jsou například kanály, může být dění na obrazovce poněkud chaotické. Občas se tak stane, že se kolem vás nakupí několik monster najednou a kvůli množství útoků není úplně jednoduché se v situaci zorientovat.

Jinak ale soubojový systém funguje výborně. Často musíte správně využívat své schopnosti, načasovat úskok nebo odrazit nepřátelský útok a následně využít vhodnou příležitost k protiútoku. Především proti silnějším protivníkům a bossům se vyplatí sledovat jejich chování a nepouštět se bez rozmyslu do každého střetnutí. V kombinaci s jednoduchým, ale funkčním vylepšováním tak souboje nabízejí dostatek prostoru k experimentování.

Velkou pochvalu si navíc zaslouží jejich vizuální zpracování. Přestože Kingdom of Night sází na velmi pěkný pixel art, dokáže nabídnout poměrně pořádné gore hody. Nechybějí rozpůlení zombíci s vyhřezlými střevy, utržené hlavy nebo vybuchující monstra. Tvůrci se očividně nebáli inspirovat praktickými efekty starých hororů, díky čemuž mají jednotlivé střety správně béčkový nádech.

Právě kombinace svižné akce, krvavých efektů a příjemného systému odměňování mě dokázala bavit po celou dobu hraní. Neustále jsem měl chuť zkoušet nové vybavení, experimentovat s jednotlivými bonusy a zjišťovat, jak efektivněji likvidovat stále silnější protivníky.

A především jsem neměl potřebu se soubojům vyhýbat. Což je u podobně rozsáhlého akčního RPG podle mě velká pochvala. Jednoduchost základních mechanik totiž neznamená, že by se střetnutí rychle omrzela. Naopak, právě jejich přímočarost a svižné tempo jsou jedním z důvodů, proč jsem se během zhruba dvaceti až třicetcetihodinového dobrodružství dokázal stále dobře bavit. Podobný soubojový systém bych rozhodně uvítal i v dalších akčně orientovaných RPG.

Na vysoké úrovni je také samotný vizuální design. A tím nemyslím pouze již zmíněná vyhřezlá střeva a další krvavé efekty. Pixelartové zpracování je příjemně detailní a atmosféra osmdesátých let z něj přímo čiší. Ať už se procházíte opuštěnými ulicemi, prozkoumáváte domy místních obyvatel nebo sestupujete do podzemních prostor, prostředí dokáže velmi dobře připomenout dobové horory.

Zároveň se tvůrcům podařilo zachovat již zmíněnou depresivní atmosféru, díky které nepůsobí město pouze jako nostalgická kulisa. Jednotlivé lokace jsou často znepokojivé, místy až nepříjemně tiché a neustále máte pocit, že se kolem vás děje něco špatného. Právě tohle spojení osmdesátkové estetiky s temnějším hororovým laděním podle mě funguje na jedničku.

Velký podíl na tom má i velmi povedený soundtrack, který celému dobrodružství dodává pomyslnou třešničku navíc. Hudba dobře vystihuje retro atmosféru, dokáže podpořit napínavější pasáže a během soubojů příjemně doplňuje svižné tempo hratelnosti.

Jediné, co mě v tomto ohledu trochu mrzelo, bylo její občasné využití. Přišlo mi totiž, že se tvůrcům ne vždy podařilo zvolit skladbu, která by úplně odpovídala aktuální situaci. Někdy tak hudební doprovod působil poněkud nepatřičně vůči tomu, co se právě odehrávalo na obrazovce. Nejde ale o nic zásadního a celkově pro mě soundtrack zůstává jednou z předností hry. Jen zamrzí, že většina dialogů není plnohodnotně nadabovaná, takže vás čeká poměrně dost čtení.

A právě tady se dostáváme k samotnému portu na Nintendo Switch, kvůli kterému jsme se ke Kingdom of Night po téměř roce vrátili. Dobrou zprávou je, že po technické stránce nemám prakticky co zásadního vytknout. Hru jsem tentokrát zkoušel na Switchi Lite, tedy na konzoli, která už svým výkonem rozhodně nepatří mezi nejvýkonnější handheldy. Přesto na ní Kingdom of Night běží relativně bez problémů a samotné hraní je většinu času příjemně plynulé.

Menší poklesy snímkové frekvence jsem zaznamenal především ve chvílích, kdy se kolem mě nakupilo větší množství protivníků a obrazovku zaplnily nejrůznější efekty. Vzhledem k tomu, kolik monster se dokáže během některých soubojů objevit, mě to vlastně ani příliš nepřekvapilo. Důležité ovšem je, že nešlo o nic, co by mi výrazně kazilo zážitek nebo bránilo v samotném hraní. Po technické stránce tak hodnotím Switch verzi velmi pozitivně.

Výraznější problém může představovat snad jen menší velikost některých textů. Kingdom of Night totiž obsahuje poměrně hodně dialogů, popisků vybavení a informací spojených s úkoly či rozvojem postavy. Na menším displeji Switche Lite proto nemusí být jejich čtení vždy úplně pohodlné. Především během delších herních seancí jsem měl pocit, že by větší písmo rozhodně přišlo vhod.

Na klasickém Switchi lze tento problém alespoň částečně obejít hraním na televizoru, což však Lite neumožňuje. Pokud tedy plánujete zachraňovat Miami právě na menším handheldu, doporučuji s touto drobností počítat. Jinak ale nemám vůči konzolové verzi žádné zásadnější výhrady a jsem rád, že se tvůrcům podařilo převést hru na původní Switch v takto dobrém stavu.

Ve výsledku se tak stále jedná o velmi nadprůměrné akční RPG, které mohu doporučit všem fanouškům retra, her pro NES a především kvalitních akčních RPG s důrazem na průzkum prostředí. Po celou dobu jsem se výborně bavil a často jsem ani neměl chuť pokračovat v hlavním příběhu. Mnohem raději jsem totiž zkoumal, zda jsem někde něco nepřehlédl, případně se hnal za dokončením dalšího vedlejšího úkolu.

Právě tento pocit zvědavosti a neustálého objevování je podle mě tím nejlepším, co Kingdom of Night nabízí. V kombinaci se svižnými souboji, příjemným systémem vylepšování, krásnou stylizací a výbornou atmosférou jde o dobrodružství, na které jsem jen tak nezapomněl. A přestože mi některé aspekty, například navigace nebo rozmístění silnějších nepřátel, občas vadily, rozhodně nedokázaly přebít všechno to dobré.

Už při původním vydání na PC šlo za mě o jedno z největších překvapení roku 2025 a návrat v podobě Switch verze mi pouze připomněl, proč jsem si tuto hru tolik oblíbil. Pokud jste ji tehdy minuli, nyní máte další příležitost to napravit. Původní Nintendo Switch totiž dostalo další velmi povedené akční RPG, které si navzdory několika drobným nedostatkům zaslouží vaši pozornost. A já se už teď velmi těším, co dalšího si pro nás tvůrci ze studia Friends of Safety připraví.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti DANGEN Entertainment