Recenze The Wolf Among Us Remastered – Návrat do Fabletownu, který stále neztratil své kouzlo

Druhý díl kultovní filmové adventury The Wolf Among Us je sice stále poměrně daleko, ale věci se konečně začínají trochu hýbat kupředu. Pokračování se má objevit v příštím roce a menší vlaštovkou může být i nedávno vydaná remasterovaná verze prvního. Ta nám sice nepřináší nový příběh a jde především o nostalgickou jízdu v modernějším kabátku, ale pro některé hráče může představovat poslední pošťouchnutí k tomu, aby této sérii konečně dali šanci. Přesně to byl i můj případ. V minulosti jsem se totiž o dohrání The Wolf Among Us pokoušel, ale mé snažení neskončilo zrovna úspěšně. Zda jsem si tentokrát k Bigbymu konečně našel cestu, si povíme níže.

Recenzovaná verze: PC

Ano, úvod byl trochu clickbait. Komiksovou sérii Fables, u nás známou jako Mýty, kterou vydáváalo nakladatelství Crew, jsem totiž před lety miloval a patřil mezi její obrovské fanoušky. Jakmile proto vyšla první epizoda herního prequelu, nadšeně jsem se do ní pustil. Bohužel jsem ji po závěrečném cliffhangeru znechuceně odinstaloval a další díl si už nikdy nezahrál. Jako mladší hoch jsem totiž žil v mylném přesvědčení, že se jedná o alternativní příběh ke komiksové předloze, a byl jsem proto značně rozhořčený. Až po letech mi můj kamarád samolibě vmetl do obličeje, jestli jsem se snad nezbláznil, když je přece jasné, že jde o prequel. Nebudu lhát, stud mě doprovází dodnes.

Oznámení vzkříšení druhého dílu po krachu původního Telltale mě však znovu navnadilo a vydání remasteru už jen utvrdilo v tom, že bych měl konečně napravit svůj dávný rest. A rozhodně jsem nelitoval.

Je mi jasné, že mnozí z vás mají původní hru několikrát dohranou a samotný příběh znají prakticky nazpaměť. Nebojte, na novinky remasterované verze také dojde. Nemohu si ale odpustit příležitost říct případným váhajícím nováčkům, že The Wolf Among Us patří podle mě k tomu nejlepšímu, co kdy Telltale vytvořilo.

Ano, v některých ohledech jde o podstatně komornější zážitek. Lokace se zde poměrně často recyklují a samotná hratelnost není nikterak rozsáhlá. To však bohatě kompenzuje výborně vystavěný noirový příběh nasvícený neony a nasáklý pachem whiskey a cigaretového kouře. Nejedná se ovšem o úplně obyčejnou detektivku, protože celý tento temný svět obývají postavy, které většina z nás zná už od dětství.

Právě tím se dostáváme ke komiksové předloze. Svět Fables totiž vychází z myšlenky, že pohádkové bytosti skutečně existují. Jenže po vyhnání ze svých domovských světů musely začít nový život mezi obyčejnými lidmi. Část z nich se proto usadila v New Yorku, kde si vytvořila vlastní komunitu nazvanou Fabletown. Aby však mohly žít bez povšimnutí, musejí svou skutečnou podobu skrývat. Těm, kteří nevypadají jako lidé, v tom pomáhá magie známá jako glamour. Pokud si ji ovšem nemohou dovolit, hrozí jim přemístění na Farmu, kde žijí pohádkové bytosti neschopné splynout s lidskou společností.

Celá tato komunita má vlastní pravidla, společenskou hierarchii i pořádnou dávku problémů. A právě nad dodržováním pořádku dohlíží šerif Bigby Wolf, kterého jistě znáte jako Velkého zlého vlka. Ten se ovšem od dob, kdy požíral babičky a pronásledoval Karkulku, značně změnil. Alespoň se o to snaží. Jeho minulost mu totiž obyvatelé Fabletownu rozhodně nezapomněli a získat si jejich důvěru není jednoduché.

Do tohoto světa nás hra zavádí v osmdesátých letech, tedy před událostmi samotného komiksu. Bigby zde musí vyšetřit brutální vraždu, která se však brzy ukáže být pouze začátkem mnohem rozsáhlejší záhady. Další stopy totiž vedou k prostředí prostituce, vydírání a organizovaného zločinu. Náš vlčí detektiv se tak postupně zaplétá do nebezpečného případu, při kterém musí činit nelehká rozhodnutí a vypořádat se se svéráznými obyvateli Fabletownu.

Ti přitom rozhodně nepřipomínají své pohádkové předobrazy, alespoň ne v podobě, na jakou jsme zvyklí. Už komiks totiž přistupoval ke známým postavám mnohem dospěleji a často ukazoval, jak nepříjemně se na nich podepsal život v našem světě. A herní adaptace v tomhle ohledu rozhodně nezůstává pozadu.

Například Dřevorubec z Červené karkulky není žádným ušlechtilým zachráncem. Původně totiž vůbec neměl v plánu Karkulce a její babičce pomáhat, ale chtěl je vykrást. Hrdinou se stal prakticky náhodou a v současnosti jde o věčně opilého a násilnického chlapíka, který se nedokáže vyrovnat s vlastním životem. Kráska zase musí před Zvířetem tajit, že si kvůli jejich špatné finanční situaci přivydělává jako recepční v pochybném hodinovém hotelu. Její manžel by totiž jen těžko snášel, že už si nemohou dovolit životní úroveň, na kterou byli kdysi zvyklí.

Do toho se přidává poměrně výrazná společenská nerovnost. Zatímco někteří obyvatelé žijí v pohodlnějších podmínkách rezidence Woodlands, jiní se musí spokojit s mnohem zanedbanějšími částmi města. Nechybějí dluhy, chudoba ani pocit, že vedení Fabletownu se o problémy obyčejných obyvatel příliš nezajímá. Pohádkové postavy tak řeší překvapivě lidské starosti a samotné prostředí díky tomu působí mnohem uvěřitelněji.

Už komiks dokázal všechna tato dramata výborně kombinovat s nadhledem a patřičným humorem. Přiznám se proto, že mě trochu mrzelo, jak vážněji je tentokrát látka pojatá. Neznamená to však, že by hra postrádala humor úplně. Pořád se zde najde dostatek ironických hlášek, absurdních situací a vzájemného špičkování postav, díky kterému se neztrácí původní DNA série. Jen se tentokrát mnohem více prostoru věnuje temnější detektivní zápletce.

Podstatnější však pro mě bylo, že se autorům podařilo i přes mou znalost předlohy znovu probudit lásku k tomuto světu. A velkou zásluhu na tom má především práce s postavami, která je tu opravdu výborná. Scénář dokáže dát prakticky každému dostatek prostoru, aby ve vás zanechal nějakou stopu. To platí i pro vedlejší charaktery, které se na obrazovce neobjevují příliš dlouho, ale často vás dokážou zaujmout svými problémy, chováním nebo vzájemnými vztahy.

O to zajímavější musí být podobné seznamování pro hráče, kteří jsou komiksovou předlohou nepolíbení. Hra totiž zbytečně nezdržuje dlouhým vysvětlováním fungování celého světa. Místo toho vás nechává poznávat Fabletown prostřednictvím příběhů jeho obyvatel. Postupně tak zjišťujete, jak zdejší společnost funguje, kdo má skutečnou moc a proč jsou některé postavy v tak zoufalé situaci. Všechno přitom přirozeně zapadá do hlavního vyšetřování, což považuji za jednu z největších předností scénáře.

Samotný Bigby je navíc výborným protagonistou. Přestože má být ochráncem pořádku, jeho povaha i minulost neustále vyvolávají otázku, zda se skutečně dokázal změnit. Záleží přitom také na vás, jakým způsobem budete jednotlivé situace řešit. Můžete se snažit o rozumný přístup, nebo dát průchod jeho vlčí stránce a problémy vyřešit silou. Právě tento rozpor podle mě dělá z Bigbyho tak sympatického a zajímavého hrdinu.

A tím se dostáváme k rozhodnutím, která jsou samozřejmě jedním z hlavních pilířů tvorby Telltale. Jak už je u studia zvykem, ne všechna mají takovou váhu, jakou vám hra zpočátku naznačuje. Velká část voleb ovlivňuje především jednotlivé dialogy, chování postav či menší odchylky v průběhu příběhu. Děj se následně často vrací na podobné koleje a zásadní události zůstávají stejné.

Přesto se zde najde i několik momentů, kdy vaše rozhodnutí skutečně ovlivní podobu následujících scén. Například si musíte vybrat, kam se během vyšetřování vydáte jako první, přičemž některé události mezitím proběhnou bez vaší přítomnosti. Nemůžete tak vidět všechno během jediného průchodu. Podobně dokáže váš přístup k určitým postavám ovlivnit jejich pozdější reakce, a některé zásadnější volby se promítnou i do samotného závěru.

A přestože jsem si byl vědom toho, že většina rozhodnutí nemá na celkovou strukturu příběhu výrazný vliv, velmi často jsem při jejich výběru doslova drásavě přemýšlel. Především ve chvílích, kdy jsem se musel rozhodnout, jak se zachovat k některé ze svých oblíbených postav z komiksu. Ne vždy totiž existuje jednoznačně správná možnost a občas musíte volit mezi několika nepříjemnými řešeními.

Tomu samozřejmě napomáhá také časové omezení dialogových odpovědí. Máte jen několik okamžiků na rozmyšlenou, což dokáže jednotlivé situace pořádně vyhrotit. Jedinou menší výtku bych měl k tomu, že podobných rozhodnutí je někdy až příliš mnoho. Občas jsem měl pocit, že mě hra neustálým vybíráním odpovědí zbytečně vytrhává ze samotného vyprávění a nedává mi dostatek prostoru vstřebat právě proběhlé události. Nejde ale o nic, co by mi dokázalo výrazněji pokazit zážitek.

Samotné vyšetřování mě totiž dokázalo udržet v napětí prakticky po celou dobu. Zápletka se postupně rozrůstá, přibývají nové informace a scénář dobře dávkuje klidnější pasáže s těmi vyhrocenějšími. Hra vás navíc nechává prozkoumávat místa činu, vyslýchat podezřelé a hledat nejrůznější indicie. Nejde sice o komplikovanou detektivní adventuru s náročnými hádankami, ale jednotlivé činnosti velmi dobře podporují dojem skutečného pátrání. Hratelností je to ale klasická série The Walking Dead.

Pochválit musím také akční scény, kterých je zde překvapivě dostatek a v rámci QTE mechanik patří k těm opravdu povedeným. Ať už jde o rvačky, honičky nebo jiné nebezpečné situace, dokážou být velmi dynamické a výborně zapadají do celkového tempa vyprávění. A přestože jde většinou pouze o správné mačkání tlačítek, každou podobnou pasáž jsem si mimořádně užíval.

Ve výsledku tak pro mě The Wolf Among Us představuje prakticky ultimátní videohru ze světa Fables. Předlohu totiž skutečně chápe a dokáže velmi dobře pracovat s jejími největšími přednostmi. Pokud jste komiks nikdy nečetli a hra vás zaujala, rozhodně doporučuji tuto mezeru napravit. Mýty jsou totiž jednou z těch sérií, které si podle mě zaslouží mnohem více pozornosti.

Ale dost už mých fanboyovských dojmů. Pojďme se konečně podívat na samotný remaster.

Ten se především soustředí na modernizaci audiovizuálního zpracování. Vylepšení se dočkalo nasvícení, jednotlivé modely postav, animace i prostředí. Výsledkem je příjemně ostrý a detailnější obraz, který podle mě velmi dobře zachovává původní komiksovou stylizaci. Především samotné ulice Fabletownu nyní působí mnohem živěji a jednotlivé světelné efekty dokážou krásně podtrhnout zdejší neonovou atmosféru.

Změny jsou patrné také na postavách, jejichž modely dostaly propracovanější detaily a upravené nasvícení. V některých scénách díky tomu mnohem lépe vynikají výrazy obličejů i drobné animace, které dříve nebyly tolik výrazné. Zároveň musím ocenit, že se autoři nesnažili kompletně překopat původní výtvarný styl, ale spíše jej přizpůsobit moderním obrazovkám.

Samozřejmě se ale nepodařilo úplně zakrýt stáří původního Telltale designu. Některé animace stále působí poněkud strnule a především pohyb postav či přechody mezi jednotlivými scénami občas připomenou, že základ hry pochází z roku 2013. Díky výrazné komiksové stylizaci však podle mě vizuál nezestárl zdaleka tak špatně jako u řady jiných tehdejších titulů. Modernější nasvícení a detailnější prostředí mu navíc velmi pomáhají.

Příjemným doplňkem je také nový Noir Mode, který umožňuje celé dobrodružství odehrát v černobílém provedení. Přepínat mezi ním a klasickým barevným zobrazením můžete přímo v nastavení. Pro fanoušky starých detektivek jde o zajímavou alternativu, přestože právě výrazné neonové barvy považuji za jednu z největších estetických předností The Wolf Among Us.

Úprav se dočkal rovněž zvuk a hudební doprovod. Soundtrack Jareda Emersona-Johnsona byl ovšem výborný už v originálu a na tom se nic nezměnilo. Jeho melancholické a místy až hypnotické skladby stále dokonale vystihují atmosféru Fabletownu. Stejně tak funguje i dabing, který patří mezi další přednosti původního dobrodružství a dodnes neztratil nic ze svého kouzla.

Asi nejzajímavější novinkou jsou však bonusové materiály, především pětice hratelných vystřižených scén. Ty byly původně plánované pro jednotlivé epizody, ale nakonec se do finální hry nedostaly. Remaster je nyní zpřístupňuje prostřednictvím samostatné nabídky, takže si můžete vyzkoušet některé alternativní či rozšířené momenty z Bigbyho vyšetřování.

A musím říct, že jde o velmi příjemný bonus. Některé pasáže zajímavě doplňují původní události a umožňují nahlédnout do toho, jak se mohl příběh během vývoje odvíjet trochu jinak. Nejde sice o nové epizody ani o zásadní rozšíření hlavního děje, ale jako doplnění známého dobrodružství fungují dobře. Především pro fanoušky, kteří už mají původní hru několikrát dohranou, představují další důvod k návratu.

O to více mě ale mrzí jejich technický stav. Přestože byly tyto scény převedeny do remasterovaného vizuálu, často působí jako nedokončené. Narazil jsem na nejrůznější grafické glitche, problematické animace a další technické nedostatky, které dokážou narušit jinak povedený zážitek.

Rozumím tomu, že se původně jednalo o vystřižený obsah, který nikdy nebyl určený k vydání v této podobě. Když už se však tvůrci rozhodli jednotlivé scény oprášit a prezentovat je jako jednu z hlavních novinek remasteru, očekával bych trochu větší péči. V současném stavu totiž místy působí spíše jako nezpracované vývojářské materiály než jako plnohodnotný bonus. A to je podle mě poměrně zbytečná škoda.

Vedle vystřižených scén potěší také rozsáhlá galerie obsahující více než stovku obrázků a konceptů či přes hodinu rozhovorů s vývojáři a dabéry. Pro fanoušky předlohy i samotné hry jde o příjemný pohled do zákulisí tvorby. Především možnost prohlédnout si původní návrhy postav a prostředí dobře ukazuje, kolik práce za celkovým vizuálním pojetím stálo.

Samotný technický stav remasteru ale bohužel není úplně bezchybný ani mimo bonusový obsah. Během hraní jsem zaznamenal několik drobných záškubů a občasný stuttering, a to i na poměrně výkonné sestavě. Nešlo sice o nic, co by hru činilo nehratelnou, ale vzhledem k charakteru titulu a stáří jeho základů bych očekával o něco plynulejší zážitek.

Na druhou stranu musím pochválit optimalizaci na Steam Decku. Tam mi hra na nejvyšší detaily běžela bez výraznějších problémů a právě díky přenosnému hraní jsem si jednotlivé epizody dokázal velmi příjemně užít. Pro podobně příběhově orientované tituly je totiž handheld podle mě ideální platformou, a jsem proto rád, že si zde The Wolf Among Us vede tak dobře.

Zamrzí také absence možnosti vybírat si konkrétní kapitoly uvnitř jednotlivých epizod. Právě u hry postavené na rozhodování bych totiž ocenil, kdybych se mohl snadno vrátit k určité scéně a vyzkoušet jinou možnost.

Na druhou stranu potěší alespoň potvrzení, že zásadní rozhodnutí z remasterované verze bude možné prostřednictvím účtu Telltale přenést do připravovaného pokračování. Vzhledem k tomu, jak moc jsem si jednotlivé postavy oblíbil, mě samozřejmě zajímá, zda a jak se moje volby v druhém dílu projeví. Je tak příjemné vědět, že právě tento průchod nemusí zůstat úplně bez následků.

I přes zmíněné výtky si však dovolím říct, že The Wolf Among Us Remastered představuje nejlepší způsob, jak si toto kultovní dobrodružství dnes zahrát. Vypadá podstatně lépe, zachovává všechno, díky čemu byl originál tak výjimečný, a přidává několik zajímavých bonusů. Je jen škoda, že jim tvůrci nevěnovali ještě trochu více péče a neodstranili také některá zbytečná omezení.

Především jsem ale rád, že jsem se ke hře konečně vrátil. I po více než deseti letech totiž nabízí výborně napsaný příběh, sympatické postavy a neopakovatelnou atmosféru. A přestože jsem byl už dávno velkým fanouškem komiksových Mýtů, teprve nyní jsem si naplno uvědomil, jak dobře dokáže Telltale tento svět převést do videoherní podoby.

Jako připomenutí před příchodem druhého dílu tak remaster funguje skvěle. Ať už se do Fabletownu vracíte po letech, nebo vás teprve čeká první setkání s Bigbym, rozhodně nešlápnete vedle. Já osobně jen doufám, že se připravované pokračování skutečně podaří dotáhnout do konce. Po tomto zážitku bych totiž další případ našeho oblíbeného vlčího detektiva uvítal všemi deseti.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti fortyseven communications