Lawn Mowing Simulator 2 - Recenze amerického snu o trávníku s hořkou pachutí

Sekání trávy patří přesně k těm činnostem, u kterých člověk při pohledu zvenčí nechápe, proč by je měl po příchodu z práce dobrovolně zapínat ještě na počítači. Jenže první Lawn Mowing Simulator ukázal, že na pomalém projíždění zahrady, hledání posledních neposekaných proužků a sledování dokonale zarovnaného trávníku něco zvláštně uspokojivého skutečně je. Pokračování se proto nesnaží celý nápad převrátit naruby. Mění prostředí, přidává další zahradnické práce a chce z kariéry udělat uvěřitelnější podnikání. Bohužel ne všechno se povedlo dotáhnout dostatečně daleko.

Recenzovaná verze: PC

Tentokrát se stěhujeme do Spojených států a začínáme jako nový majitel firmy na údržbu zeleně, kterou jsme zdědili po strýci. Žádná velká zápletka za tím není a ani ji podobný simulátor nepotřebuje. Dostanete vlastní zázemí, základní techniku, upravíte si název a logo společnosti a postupně se snažíte z malé firmy vybudovat prosperující podnik. Je to jednoduchý rámec, který alespoň přirozeně vysvětluje, proč máte na začátku jednu sekačku a později řešíte zaměstnance, dražší stroje a větší zakázky.

Nejviditelnější změnou je samotné sídlo společnosti. Místo několika obrazovek menu máte normální 3D prostor s garážemi, kanceláří a dílnou. Tady vybíráte další práci, kupujete vybavení, opravujete techniku nebo řešíte zaměstnance. Po praktické stránce by velkou část těchto činností samozřejmě zvládlo obyčejné menu rychleji, z hlediska atmosféry ale vlastní garáž funguje. Vidíte stroje, které jste si pořídili, a firma díky tomu alespoň trochu působí jako místo, které skutečně budujete.

Samotné zakázky už nejsou pouze o tom sednout na sekačku a jezdit sem a tam. Nejdříve je dobré pozemek obejít, posbírat kameny, hračky nebo další nepořádek, který by mohl poškodit techniku. Následuje volba vhodné výšky sečení a teprve potom přichází hlavní část práce. Vedle klasického sekání se používají strunové sekačky na plevel a špatně dostupná místa a konečně dorazily také foukače listí a hrábě. Na papíře jde přesně o rozšíření, které pokračování potřebovalo. V praxi mají jednotlivé činnosti různou kvalitu.

Sekání zůstává bez debat tím nejlepším. Nový systém trávy je proti jedničce viditelným krokem dopředu. Porost má různou výšku, objevují se v něm květiny a plevel a především je mnohem snazší poznat, kde už jste projeli a kde na vás pořád čeká úzký proužek. Za sekačkou zůstává dobře čitelná stopa a postupná proměna zanedbaného pozemku v dokonale srovnaný trávník pořád vyvolává ten jednoduchý pocit zadostiučinění, na kterém celý koncept stojí.

Pomáhá i výběr samotných strojů. Vrací se licencovaná technika a tentokrát jsou zastoupené značky Kubota, STIGA a SCAG. Nejde přitom jen o různé modely stejné věci. Stroje se liší rychlostí, ovládáním, poloměrem otáčení nebo způsobem práce s posekanou trávou a rozdíl mezi základním strojem a dražším vybavením poznáte při řízení poměrně rychle. Některé zakázky se zero-turn sekačkou zvládnete výrazně pohodlněji, jinde oceníte jiný typ stroje.

Strunová sekačka dává smysl hlavně kolem plotů, schodů, stromů a dalších míst, kam s velkou sekačkou nechcete zajíždět. Není na něm nic komplikovaného, ale do celého procesu logicky zapadá. U foukání listí už jsem měl podstatně smíšenější pocity.

Na větších zakázkách dostanete plachtu, na kterou listí postupně naháníte a následně ho odvezete. Tady systém funguje docela dobře a hrábě pomohou dostat ven listí uvázlé v rozích. U některých obytných pozemků ale stačí listí odstranit z chodníků a přesunout jinam. Výsledek pak může působit absurdně, protože místo skutečného úklidu pouze přehazujete problém z jednoho místa na druhé.

A přiznávám, že samotný foukač mi lezl na nervy i zvukem. Chápu, že někoho bude monotónní hučení uklidňovat podobně jako motor sekačky. U mě to mělo přesně opačný efekt a delší práce s listím se postupně měnila spíš v povinnost, kterou jsem chtěl mít co nejrychleji za sebou.

Zajímavější mělo být řízení firmy. Po dokončení zakázek získáváte peníze, investujete do lepšího vybavení a později můžete přijímat zaměstnance, kterým přidělujete práci. Jejich výsledky se promítají do spokojenosti zákazníků, takže úplně jedno není ani to, koho zaměstnáte. Díky tomu můžete vydělávat i ve chvíli, kdy sami pracujete na jiné zakázce.

Jenže právě tady se po několika hodinách začne ukazovat největší promarněná příležitost. Celý systém podnikání vypadá podstatně lépe, než je skutečně hluboký. Máte fyzickou kancelář, sklad plný techniky a vlastní zaměstnance, ale ekonomika se poměrně rychle smrskne hlavně na další nákup strojů, jejich údržbu a posílání pracovníků na zakázky. Chybí větší pocit, že se z malé firmy postupně stává složitější podnik, který vás nutí dělat obtížnější rozhodnutí.

To je zvláštní hlavně proto, že nová centrála na první pohled slibuje pravý opak. Čekal jsem, že se v ní budu hrabat v nákladech, zaměstnancích a rozvoji společnosti. Místo toho je z ní často jen pěknější cesta k funkcím, které by stejně mohly sedět v několika nabídkách. Dvojka je tak lepší simulátor samotné péče o trávník, ale rozhodně ne výrazně lepší simulátor podnikání.

Příjemnou drobností jsou alespoň pozemky, které nemusí při každé návštěvě vypadat úplně stejně. Některá místa se v průběhu kariéry mění, objeví se nový záhon, bazén nebo jiné prvky a známá lokalita tak nemusí být pokaždé naprosto totožná. Celkem je připraveno jedenáct prostředí s více variantami zakázek.

Přesto se při delším hraní opakování nevyhnete. Nakonec pořád sekáte, zastřihujete a uklízíte listí. Nové činnosti sice základní rutinu rozšiřují, ale nedokážou ji zásadně proměnit. Prvních několik hodin jsem měl radost z každého nového stroje a zakázky, později už jsem ale častěji sledoval procento dokončení a přemýšlel, kolik trávy přede mnou ještě zbývá.

Právě v tom je největší slabina celé kariéry. Pokud vás samotné sekání neuklidňuje, hra nemá příliš mnoho dalších způsobů, jak si vás udržet. Nečekejte postupné odemykání stále výrazně odlišných typů práce. Většinou pouze dostáváte větší pozemky, lepší vybavení a další variantu toho, co jste už několikrát dělali.

Když ale na tuhle rutinu náladu máte, umí pořád fungovat. Projedete první pruh, otočíte se a snažíte se následující stopu vést přesně vedle něj. Po několika minutách máte polovinu zahrady hotovou a najednou zjistíte, že jste téměř bezmyšlenkovitě strávili půl hodiny vytvářením perfektních rovnoběžných čar. V těchhle chvílích pokračování přesně chápe, proč měla jednička svoje publikum. Jenže právě do podobného klidu poměrně často zasáhne technická stránka.

Na PC jsem narazil na zamrzávání při načítání po dokončení práce a několikrát mě potrápila také fyzika. Sekačka se umí nepříjemně zachytit o překážku nebo nerovnost, což je nejotravnější u strojů s nulovým poloměrem otáčení při práci kolem stromů, sloupků a dalších objektů. Člověk se snaží dočistit posledních několik centimetrů trávníku a místo toho začne bojovat s kolizí stroje.

Problémy dokáže dělat i listí. V některých situacích fyzika moc nefunguje, proletí objektem nebo skončí na místě, odkud se pak špatně dostává. Hrábě sice existují právě pro problematická zákoutí, rozhodně ale nepůsobí dobře, když je potřebujete použít spíš kvůli fyzice než kvůli samotnému návrhu zakázky.

Nepříjemné je to hlavně proto, že hra stojí na preciznosti. Když po dlouhé době dokončujete pozemek a poslední zbytky listí skončí uvnitř objektu nebo se sekačka zachytí o něco, co vizuálně skoro neexistuje, dokáže to zničit přesně ten pocit uspokojení, ke kterému měla celá zakázka směřovat.

Ani uživatelské rozhraní není vždy tak svižné, jak bych čekal. Po dokončení práce se opakují zbytečné potvrzovací obrazovky a návrat mezi zakázkou a základnou mohl být podstatně plynulejší. Samostatně jde o drobnosti, při desítkách podobných zakázek ale začnou být znát.

Technologický skok se nekoná ani po vizuální stránce. Tráva je hustší a hlavně lépe čitelná, listí má více odstínů a americké zahrady, komerční pozemky nebo veřejná prostranství nabízejí dostatek drobných detailů, aby nepůsobily úplně sterilně. Samotná proměna pozemku je pěkně vidět a právě to je pro podobnou hru důležitější než nějaké velké grafické efekty.

Nakonec jsem měl se dvojkou podobný vztah jako se skutečným sekáním. Někdy mě dokázal pohltit jednoduchý rytmus práce a pohled na postupně upravený pozemek, jindy jsem jen sledoval ukazatel dokončení a čekal, až budu mít další zakázku za sebou.

Jako pokračování má několik jasných kroků dopředu. Samotné sekání je příjemnější, tráva vypadá lépe a strunové sekačky, hrábě nebo foukače alespoň trochu rozbíjejí stereotyp. 3D sídlo firmy navíc působí na první pohled jako velký krok vpřed. Jakmile ale proniknete pod povrch, zjistíte, že podnikání zůstává dost mělké. Zaměstnance sice najmete a můžete jim přidělovat práci, většinu času však pouze vyděláváte na další techniku a postupně odemykáte větší zakázky.

Lawn Mowing Simulator 2 proto není špatná hra, ale jako pokračování mi připadá až příliš opatrná. Pokud jste ale u prvního dílu dokázali strávit desítky hodin a chcete jednoduše další várku trávníků, pravděpodobně si svoje chvíle pohody najdete. Od plnohodnotného pokračování jsem ale čekal hlubší kariéru, pestřejší zakázky a hlavně podstatně lépe odladěný technický stav.