Nighthawks recenze – Duchovní nástupce Bloodlines, na kterého jsem čekal

Pro některé fanoušky světa World of Darkness mohl druhý díl Vampire: The Masquerade – Bloodlines zanechat dodnes poměrně hořkou pachuť. Já osobně tento díl tak kriticky nevidím a užil jsem si ho jako narativní adventuru. Nemohu ale popřít, že pocit, který jsem měl z prvního dílu, tam jaksi chyběl. A právě ten pro mě tvořil jednu z jeho nejdůležitějších částí. Měli jste pocit, že opravdu vedete život upíra, který se postupně prokousává výše na potravním řetězci, poznává okolí a nachází nejrůznější zajímavosti. Svět sice nebyl nijak obrovský, přesto ale působil živě a vybízel k průzkumu.

Dlouho to vypadalo, že podobně zaměřenou hru jen tak nedostaneme. To by ale nesměli přijít tvůrci z The Curiosity Engine s poměrně ambiciózním RPG Nighthawks, které kombinuje vizuální novelu s hratelností ve stylu choose your own adventure. Už od prvních ukázek mi připadalo, že slibuje přesně to, co mi na druhém Bloodlines chybělo. Tedy pocit skutečného života upíra, který se musí ve světě nějak prosadit, navazovat vztahy a zároveň se vypořádávat se svou vlastní přirozeností. To vše je navíc zabalené do ručně kresleného vizuálu, jenž nešetří hutnou atmosférou špinavého města zahaleného do neonu. Zda nakonec tvůrci dokázali doručit pořádně šťavnatou upírskou jednohubku, si povíme níže.

Recenzovaná verze: PC

Nighthawks je, jak jsem už naznačil, především vizuální novela s výraznými RPG prvky. Je proto dobré vědět, do čeho jdete. Očekávejte opravdu velké množství textu a popisů situací, které většinou nejsou doprovázené klasickými animacemi. Na druhou stranu tu dostanete kvalitní dabing a krásně zpracované ilustrace postav i prostředí. Pokud vám takové pojetí nevadí, hra dokáže nabídnout velmi robustní zážitek s řadou možností, jak příběhem proplout. Scénář má podle tvůrců přes 800 000 slov a už jen z tohoto čísla je asi jasné, že čtení tu rozhodně nebude nedostatek.

Velkou roli v tom hraje už samotná tvorba vašeho upíra. Kromě vzhledu si vybíráte jeho původ, znalosti a také jeden z nadpřirozených darů. Můžete se například zaměřit na ovládání mysli, práci se zvířaty nebo schopnost proměnit se v kouř. K dispozici jsou ale i další možnosti (dorhomady pět), které mohou v určitých situacích otevřít úplně jinou cestu. Vedle nich si postupně budujete klasické schopnosti, ať už jde o šarm, zastrašování, boj, technické znalosti nebo další dovednosti využitelné v dialozích a při řešení problémů. Nighthawks vás tak poměrně příjemně nechává vytvořit si charakter podle vlastního gusta a poté zkoušet, jak dobře ve světě obstojí.

Je sice pravda, že některé schopnosti mi připadaly užitečnější než jiné. Určité dary jednoduše dostanou více příležitostí zazářit, zatímco u jiných jste odkázáni na specifické situace, ve kterých vám je scénář vůbec dovolí využít. Proto bych se možná nezlobil, kdyby jednotlivé možnosti byly v průběhu příběhu využité častěji. Jinak mi ale tvorba postavy přišla nadprůměrná a dovolila mi vytvořit si upíra skutečně podle svého.

Jakmile ho následně vypustíte do ulic Cradlebridge, nenachází se zrovna v záviděníhodné situaci. Bydlíte v zaplivaném hotelu, společensky jste prakticky nikdo a zároveň pátráte po Elijahovi Morrowovi i po mementu připomínajícím váš předchozí život. Postupně se přitom připletete do cesty Samu Tancredimu, přezdívanému King, který má pod palcem místní upírské podsvětí i stejnojmenný klub Nighthawks. Z poměrně osobního pátrání se tak začne stávat mnohem větší problém a zároveň první krok k tomu, abyste si v Cradlebridge vybudovali vlastní postavení.

Tím začíná vaše cesta nebezpečným a špinavým světem, ve kterém vám jde prakticky každou noc o kejhák. Proto není od věci udělat si v něm správné přátele. Samotný děj je velmi dobře vystavěný a napříč pěti akty postupně odkrýváte tajemství města i postav kolem vás. Hlavní úkoly jsou po vzoru prvního Bloodlines výborně napsané a nebojí se ani žánrových skoků.

Nouze tak není o humor, ať už prostřednictvím povedených dialogových výměn, nebo absurdních situací, do kterých vás dostávají často velmi výstřední obyvatelé města. Stejně dobře ale hra umí sklouznout do hororového módu a několikrát mi připomněla i věhlasný hotel z prvního Bloodlines. Narazíte tu dokonce na značně úchylného doktora, který ve mně okamžitě vyvolal vzpomínky na jednu konkrétní postavu z klasiky od Troika Games.

Tím ale nechci shazovat zdejší scénář jako pouhou kopírku. Právě naopak. Nighthawks na mě působilo jako duchovní nástupce, protože exceluje v podobných věcech, ale zároveň si vytváří vlastní svět a identitu. Zásadním rozdílem je už skutečnost, že existence upírů tu není žádným velkým tajemstvím. Společnost o nich ví a snaží se s jejich přítomností nějak fungovat, což scénáři umožňuje rozehrávat jiné problémy než klasické skrývání existence před lidmi.

Bavilo mě neustále odkrývat nové části příběhu a zažívat náhodné encountery, které se občas spustí během toulek městem. Můžete narazit na odpůrce upírů, dostat se do nečekané potyčky nebo vás zastaví úplně cizí člověk s vlastním problémem. Právě podobné situace pomáhají tomu, aby přesouvání mezi jednotlivými lokacemi nepůsobilo pouze jako obyčejné klikání na body na mapě.

Velkou zásluhu na živosti světa mají také vaši společníci. Jejich sestava je skutečně různorodá. Najdete mezi nimi výstředního podvodníčka Maze, kouzelnici Madame Lux, ostřílenou bojovnici nebo třeba Agathu. Ta sice na první pohled vypadá jako malá holčička, ve skutečnosti jde o zkušenou upírku s poněkud intenzivním vztahem ke krysám. Celkem lze naverbovat deset společníků a každý z nich má vlastní osobnost i příběhové pozadí.

S jednotlivými postavami můžete postupně rozvíjet vztah a jednu z nich si následně vzít s sebou do ulic. Každý parťák má vlastní silné stránky, které dokážou doplnit vaše atributy a otevřít další možnosti při řešení problémů. Bavilo mě, že nepůsobí jen jako chodící bonus ke statistikám. Mají vlastní příběhy, názory a dokážou reagovat na dění kolem vás. Navíc se často potkávají v baru, kde mezi nimi vznikají zábavné dialogové výměny. Právě tyto drobnosti podle mě výrazně pomáhají tomu, aby nepůsobili pouze jako figurky.

Do toho musím pochválit jejich osobní příběhy, hloubku, s jakou jsou napsaní, a již zmíněný velmi kvalitní dabing. Scenáristicky je tak Nighthawks skutečně nadprůměrné. Jedinou výraznější výtkou pro mě zůstává až přílišné zahlcení textem. Některé popisy jsou zbytečně rozvláčné a především během pasáží, kdy prozkoumáváte několik předmětů za sebou, na vás hra dokáže vychrlit opravdu velké množství informací. Nejsou špatně napsané, ale ve větší koncentraci začínají být místy únavné.

Několikrát se mi proto stalo, že jsem některé méně zajímavé pasáže už jen rychle projel očima a proklikal. Rozhodně se to netýká většiny hry, při tak obrovském množství textu ale jednoduše není každý odstavec stejně poutavý.

Příliš mi nesedlo ani uživatelské rozhraní, které mi minimálně na Steam Decku připadalo zpočátku neintuitivní. Přepínání mezi telefonem, jednotlivými nabídkami nebo nastavením mi občas přišlo zbytečně kostrbaté. Trochu mě mátl také samotný způsob výběru dialogových odpovědí. Hra vám totiž často neukazuje přesnou větu, kterou vaše postava následně pronese, ale spíše její myšlenku, záměr nebo celkové vyznění reakce. Časem jsem si na tento systém zvykl, prvních pár hodin jsem ale několikrát nebyl úplně přesvědčený, jestli výsledná odpověď odpovídá tomu, co jsem měl při výběru v hlavě.

Jinak u mě ale jasně převládalo nadšení a celý průchod, který mi zabral zhruba třicet až čtyřicet hodin, mě velmi bavil.

Samotná hratelnost spočívá především v přesouvání mezi jednotlivými lokacemi. Každá cesta zabere určité množství času a posune noc kupředu. Jelikož jste upír, logicky se pohybujete především po setmění a musíte si hlídat, abyste byli před východem slunce zpátky ve svém útočišti. Čas se tak nestává pouze údajem někde v rohu obrazovky, ale součástí plánování každé noci.

Během ní posouváte hlavní příběh kupředu, prokecáváte postavy, řešíte vedlejší události nebo si můžete přivydělat různými pracemi. Hra přitom klasické peníze do velké míry abstrahuje. Místo počítání každého dolaru pracuje s vaším celkovým bohatstvím a čím lepší finanční postavení máte, tím hodnotnější věci si můžete dovolit. Koupit lze například lepší výbavu nebo oblečení zvyšující některé atributy. U zbraní ale samozřejmě pořád záleží také na tom, zda máte dostatečné schopnosti je smysluplně využít.

Jednotlivé noci tak většinou trávíte plněním hlavní linky a kontrolou toho, zda se někde neobjevila nová událost, rozhovor nebo možnost dalšího postupu. S příběhem se postupně otevírají nové části Cradlebridge. Některé navštívíte pouze během konkrétního úkolu, jiné se stanou pravidelnou součástí vašich cest.

Všechny rozpracované aktivity si navíc můžete přehledně zobrazit v telefonu, kde často najdete i stručnou nápovědu, co je potřeba pro další postup. Ne vždy je ale úplně jasná. Několikrát jsem například nevěděl, že mám s sebou vzít konkrétního společníka nebo zamířit na určité místo. Stávalo se to naštěstí jen zřídka a většinou mě popis úkolu nakonec správným směrem navedl.

Větší problém jsem měl s tím, že i přes množství vedlejších aktivit a událostí nastaly chvíle, kdy jsem během několika po sobě jdoucích nocí prakticky neměl co dělat. Pokud jsem zrovna čekal na posun hlavního příběhu, nové události se ne vždy objevovaly dostatečně rychle. Zůstávaly sice drobné výměny mezi společníky nebo známými postavami, což bylo sympatické, ale někdy to zkrátka nestačilo. V jednom momentě jsem se navíc zasekl, protože jsem nevěděl, jak děj posunout dál, a právě tehdy na mě začala lehce doléhat nuda.

Na druhou stranu do toho postupně vstupuje také správa samotného klubu Nighthawks. Po určité části příběhu už nejste pouze návštěvníkem baru, ale začnete řešit jeho chod a rozhodovat, kam budou směřovat peníze. V pravidelných intervalech můžete investovat do různých částí podniku, jeho akcí, zaměstnanců nebo dalších vylepšení. Nemusíte přitom klub vést pouze jako stroj na peníze. Můžete se snažit vytvořit místo, kde se budou dobře cítit vaši lidé, případně naopak všechno podřídit vlastnímu prospěchu. Líbilo se mi, že management není přehnaně komplikovaný a hra se zničehonic nezmění v ekonomický simulátor. Zároveň ale podporuje pocit, že si v Cradlebridge skutečně budujete vlastní zázemí a postupně přestáváte být bezvýznamným upírem z levného hotelu.

I tak si ale myslím, že by neuškodilo více náhodných událostí a hlavně větší variabilita jejich průběhu. Některé encountery se časem začnou podobat jeden druhému a svět by díky několika dalším překvapením působil ještě živěji.

Nesmím opomenout ani samotné krmení. Kromě vitality, kterou si můžete doplnit například odpočinkem, musíte dbát také na svou potřebu krve. Částečně ji lze řešit bezpečněji, třeba zásobami krve, opravdový lov ale funguje jako samostatná aktivita. Vydáte se do ulic a pomocí svých schopností a jednotlivých rozhodnutí hledáte vhodnou oběť. Poté už záleží na vás, jak daleko jste ochotni zajít. Můžete se napít a člověka nechat být, případně ho třeba předat jednomu velmi pochybnému doktorovi pro jeho experimenty.

Celé to doplňují větvící se rozhodnutí, vztahy s postavami i schopnosti, které jste si zvolili už při tvorbě charakteru. Ne každá volba samozřejmě úplně převrátí celý příběh vzhůru nohama, ale množství menších odlišností a možností, jak konkrétní situace vyřešit, dokáže dobře prodat pocit, že skutečně hrajete za svého vlastního upíra.

Zážitek navíc výrazně podporuje nádherný ručně kreslený artwork. Podobizny postav mají spoustu osobnosti a jednotlivé lokace skvěle vystihují špinavé uličky zalité neonem, bary, rozpadající se budovy i všechna podivná zákoutí města. Do toho hraje výborná instrumentální hudba, která mi místy znovu připomínala atmosféru prvního Bloodlines. Není to napodobenina, ale pocitově mi dokázala hrábnout přesně na tu část mozku, která má podobně laděné upírské RPG ráda.

Nighthawks je tak pro mě téměř ultimátní upírská immersive experience pro fanoušky prvního Bloodlines nebo světa World of Darkness, kteří chtějí především dobře napsaný zážitek a možnost skutečně prožít život v upírském hávu. Dokáže vás nechat řešit vlastní společenské postavení, vztahy, peníze, hlad, lov i to, s kým se rozhodnete spojit. Do toho přidává velmi povedené postavy, skvělé dialogy a svět, ve kterém mě jednoduše bavilo trávit čas.

Několik klopýtnutí se tu samozřejmě najde. Rozhraní mi úplně nesedlo, některé schopnosti by mohly dostávat více prostoru a množství textu dokáže být místy až únavné. Tempo se také občas zadrhne a našly se noci, kdy jsem měl pocit, že už nemám příliš co dělat. Nic z toho mi ale nedokázalo přebít to hlavní.

Nighthawks mi doručilo přesně ten pocit života upíra, který jsem po druhém Bloodlines postrádal, a díky tomu jde pro mě o jeden z nejzajímavějších titulů letošního roku.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Wadjet Eye Games