Nintendo Switch Sports Resort – Recenze sportovní dovolené pro celou rodinu

Nintendo Switch Sports Resort – Recenze sportovní dovolené pro celou rodinu

Po poměrně pohodovém Nintendo Switch Sports jsme se po vzoru sportovních her na Wii dočkali pokračování, které nás bere do sportovního resortu. Na ostrově Wuhu se můžeme oddat známým i novým aktivitám, soutěžit proti počítači nebo si zahrát s kamarády. Tentokrát navíc přicházejí ke slovu také možnosti ovladačů Joy-Con 2. Základ ale zůstává podobný. Jde především o přístupnou sportovní zábavu, kterou si můžete zapnout na kratší hraní s rodinou. A právě v tom hra funguje nejlépe, i když ne všechny disciplíny jsou stejně povedené.

Recenzovaná verze: NSW2

Nabídka zahrnuje dvanáct hlavních aktivit. Devět z nich tvoří soutěžní sporty, od bowlingu a golfu přes míčové hry až po box nebo přetahování palcem. Zbývající trojice zahrnuje skateboarding, vodní skútry a létání s vrtulovým letadlem. Ty dávají větší prostor také prozkoumávání ostrova. Vedle toho je tu švihadlo jako drobná rozcvička. Podle vybraného sportu mohou u jedné konzole hrát až čtyři lidé a nechybí ani online soupeření. Výběr je tedy poměrně pestrý, největší rozdíly jsem ale vnímal v tom, jak dobře se jednotlivé aktivity ovládají.

U známých disciplín by člověk čekal, že půjde všechno snadno, jenže třeba bowling mě v tomto ohledu trochu potrápil. Jeho základ se příliš nezměnil. Před hodem si nastavíte pozici a směr, následně pohybem ruky pošlete kouli po dráze. Natočením ovladače jí můžete dodat rotaci. Koncept je pořád zábavný, ale často jsem měl pocit, že koule míří jinam, než jsem zamýšlel, a správný hod se mi hůře odhadoval. Problém se ještě zvýraznil při hraní s menšími dětmi. Kombinace pohybu rukou a nutnosti držet tlačítko během celého hodu jim dělala opravdu velké potíže. Není to tedy automaticky disciplína, kterou každý okamžitě pochopí. Nabídku alespoň rozšiřují dráhy s překážkami a varianta se stovkou kuželek.

Méně starostí mi dělalo ovládání golfu, kterému prospívá i klidnější tempo. Můžete si v pohodě připravit směr odpalu, vybrat hůl a vyzkoušet sílu švihu nanečisto. Kromě vzdálenosti je potřeba zohlednit vítr a terén, ale pořád jde o přístupné zpracování, kvůli kterému nemusíte studovat skutečný golf. Bavilo mě postupně odhadovat správnou sílu a snažit se dostat míček co nejblíže jamce. Na výběr jsou kola na tři, devět nebo osmnáct jamek, takže si délku hraní můžete rozumně přizpůsobit.

Podobně příjemná je lukostřelba, která také staví na odhadu a pečlivé přípravě každého pokusu. Jeden Joy-Con držíte před sebou jako luk, druhým naznačíte natažení tětivy a uvolněním tlačítka vystřelíte. Ovládá se to překvapivě dobře. Základní pohyb se učí snadno, přesný zásah už ale vyžaduje trochu cviku. Musíte odhadnout vzdálenost i vliv větru, takže samotné namíření směrem ke středu terče nestačí. Právě to mě na soutěžení bavilo. Jakmile jsem ovládání dostal do ruky, šlo o jednu z příjemnějších disciplín. Vedle běžného střílení můžete zvolit i zvláštní pravidla, při kterých má každý hráč přidělenou vlastní část společného terče.

Pokud chcete od míření přejít k něčemu svižnějšímu, nabízí se basketbal. Patří k jednodušším zpracováním svého sportu, což mu tady podle mě prospívá. V zápasech dva na dva se soustředíte hlavně na driblování, přihrávky, střelbu a obranu. Pohyb po hřišti je omezenější a hra střídá útočné a obranné situace, takže se nemusíte zabývat vším jako v klasickém basketbalovém simulátoru. Ovládání mi připadalo srozumitelnější a hraní bylo zábavné. Navíc tu najdete několik dalších režimů. Three-Point Challenge je samostatná střelecká výzva, v Three-Point Contest soutěžíte v trojkách s ostatními a Five-Streak Battle vás nechá závodit o pět úspěšných košů za sebou.

Zatímco basketbal vyžaduje i spolupráci se spoluhráčem, v boxu záleží všechno na vás. S Joy-Conem v každé ruce rozdáváte údery, kryjete se a snažíte se vystihnout vhodnou chvíli k útoku. Můžete mířit na hlavu i tělo a záleží také na výdrži, protože vyčerpané údery nemají stejnou sílu. Je to zábavná klasika, která na krátké vzájemné soupeření funguje dobře. Pravidla jsou snadno pochopitelná a samotné napodobování pohybů má pořád něco do sebe.

Vedle boxu si můžete dát souboj i v podstatně nezvyklejší disciplíně, kterou je přetahování palcem. Cílem je přimáčknout soupeřův palec a udržet ho tři sekundy. Pohybem ovladače upravujete jeho pozici a tlačítkem ho sklápíte. Když palec necháte dole, postupně zesílí, zároveň se ale vystavujete soupeřovu útoku. Určitá taktika tu tedy je, jenže mě tato aktivita příliš nepřesvědčila. Působila na mě až příliš jednoduše a její průběh mi nebyl vždy úplně jasný. Ani ovládání mi nesedlo tolik jako u ostatních sportů. Jako krátká blbůstka mezi zápasy poslouží dobře.

Raději jsem se vracel ke stolnímu tenisu, přestože ani tady se ovládání neobešlo bez výhrad. Přesnější snímání pohybů by mělo pomáhat s umisťováním míčku, v rychlých výměnách jsem ale ten pocit vždy neměl. Směr se mi někdy určoval špatně a Joy-Con neposlouchal tak, jak bych potřeboval. V některých situacích mi připadalo skoro nemožné neposlat míček do autu. I přes tyto výhrady je ale ping-pong jednou z nejjednodušších a nejvděčnějších her pro hraní s dětmi. Základ pochopí rychle a nemusí si pamatovat několik různých akcí. Pro zpestření je tu také Return Challenge, ve kterém vracíte míčky a snažíte se trefovat plechovky na stole.

Právě ve srovnání se stolním tenisem mi ten klasický připadal náročnější. Hraje se ve čtyřhře, a pokud nemáte lidského spoluhráče, ovládáte obě postavy svého týmu. Musíte tedy hlídat situaci u sítě i vzadu na kurtu. Pro mě tím trochu ztrácí jednoduchost, která dělá ping-pong tak vděčným. Směr úderu navíc výrazně ovlivňuje jeho načasování, takže nestačí jen máchnout rukou tam, kam chcete míček poslat. Pro méně zkušené hráče je alespoň připravený režim Laid-Back Match s větším a pomalejším míčem.

Více mi sedl volejbal, přestože na začátku vyžaduje delší seznámení s ovládáním. Musíte se naučit příjem, nahrávku, smeč i blokování, takže úvodní vysvětlování zabere více času. Jakmile jsem si ale jednotlivé akce osvojil, stal se pro mě jednou z nejzábavnějších disciplín. Právě střídání několika činností mu prospívá. Sledujete míč, reagujete na spoluhráče a hlídáte správný okamžik pro další pohyb. Hraní je díky tomu pestřejší než u sportů, kde většinu času opakujete stejný úder. Doplněk Bump to the Beat pak soustředí pozornost na rytmus a přesné načasování příjmu.

Po sérii zápasů přijde vhod změna v podobě volnočasových aktivit. Vodní skútry, skateboarding a letadlo nabízejí projížďky či lety po ostrově, objevování zajímavých míst a sbírání fotografií v režimu Sightseeing Tour. Nechybí ani volný pohyb bez časového omezení. Pokud ale chcete v soupeření pokračovat, každá z těchto disciplín má i vlastní soutěžní variantu.

Na vodních skútrech se můžete pustit do závodů Sea Sprint nebo se jen projíždět po vodě. Joy-Cony držíte jako řídítka, nakláněním zatáčíte a pootočením ovladače můžete využít zrychlení. Ovládá se to poměrně dobře a samotná jízda mě bavila, jen bylo potřeba dávat pozor na nárazy. Při závodění s ostatními vás jediná kolize snadno odsune dozadu a dohánění ztráty už není tak jednoduché. Občas měl skútr také tendenci zadriftovat do strany více, než jsem chtěl. Celkově ale jde o povedenou aktivitu.

Z vody se můžete přesunout na pevninu, kde čeká skateboarding a s ním jeden z nejvýraznějších způsobů využití Joy-Conu 2. Ovladač položíte na vhodný povrch a používáte ho podobně jako myš. Pohybem dozadu napodobujete odrážení, nadzvednutím vyskočíte a dalšími pohyby provádíte triky. Překvapilo mě, jak intuitivní to je. Samotné odrážení pomocí posouvání Joy-Conu funguje dobře a rychle mi přešlo do ruky. Jen je potřeba mít vhodně vysoký stůl a pohodlnou polohu. U nízké plochy může být delší hraní pro ruku nepříjemné. Vedle prozkoumávání ostrova se můžete pustit také do závodů Skate Sprint.

Třetí možností, jak resort prozkoumat, je vrtulové letadlo. Joy-Con držíte podobně jako malé modelové letadélko a nakláněním určujete směr letu. V Sightseeing Tour hledáte zajímavá místa a sbíráte fotografie, zatímco Free Play dovoluje létat bez časového limitu. Kromě toho je tu Ball Battle, ve kterém sbíráte míče a můžete je získávat i od soupeřů. Pohled ze vzduchu navíc umožňuje lépe si prohlédnout celý ostrov a propojení jeho jednotlivých částí. Resort tak dostává více prostoru než jen jako kulisa za sportovním hřištěm.

Vedle těchto rozsáhlejších aktivit působí švihadlo opravdu jen jako drobný doplněk. S ovladači v rukou poskakujete, hra počítá opakování a můžete si stanovit vlastní denní cíl. Jako krátká rozcvička před dalšími sporty poslouží, ale rozsáhlejší minihru v něm nehledejte.

Právě možnost střídat různé aktivity podle nálady je při společném hraní velkou výhodou. Na kratší seance, zablbnutí s dětmi nebo pár zápasů s kamarády je tahle kolekce ideální. Nemusíte se zavazovat k dlouhému hraní a snadno si vyberete něco, na co máte zrovna chuť. Přístupnost ale není u všech disciplín stejná. Některé zvládnete téměř okamžitě, jinde je potřeba nejprve pochopit, jaké pohyby od vás hra očekává.

Při hraní o samotě už pro mě přitažlivost trochu slábne, i když by nebylo fér tvrdit, že tu chybí jakýkoli postup. Režim Island Crown vás v devíti soutěžních sportech vede přes stále silnější soupeře až k ostrovním šampionům a následně legendám. Je tedy za čím jít a prostor pro zlepšování tu rozhodně existuje. Pořád mi ale chybí propracovanější kariéra nebo příběhový rámec, který by jednotlivé aktivity více propojil. Samotné opakování zápasů mě tolik neláká jako soupeření s někým vedle sebe.

K dalšímu hraní se vás snaží motivovat také Spocco Points. Ty získáváte online i offline a využíváte je k odemykání oblečení, účesů nebo sportovního vybavení pro svou postavu. Je příjemné mít za hraní i nějakou odměnu, ale pro mě jde spíše o doplněk. Důvodem k návratu zůstávají hlavně samotné sporty a společnost, se kterou je hraji.

Pokud se tedy chystáte hrát ve více lidech, potěší podpora původních Joy-Conů u většiny disciplín. Jestli je už máte doma, mohou posloužit dalším hráčům. Výjimkou je skateboarding, který kvůli ovládání myší vyžaduje Joy-Con 2. S klasickým Pro Controllerem si naopak nezahrajete. Celý koncept je postavený na pohybu, a když vám ovládání určitého sportu nesedne, nemůžete ho jednoduše nahradit běžnými tlačítky.

Nintendo Switch Sports Resort je zábavná kolekce, ve které si většinou najdete několik oblíbených disciplín. Ne všechny jsou ale stejně vyladěné a místy jsem s ovládáním bojoval více, než bych u takto přístupné hry chtěl. Cena mi také přijde lehce vyšší, zvlášť pokud víte, že budete hrát převážně sami. Na krátké sportovní seance s dětmi nebo kamarády ale funguje dobře. Právě v takových chvílích dokáže nabídnout dost zábavy, abych se k ní rád vracel.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Conquest

Hodnocení
0%

+ Klady

  • Pestrá nabídka sportů a doplňkových režimů
  • Zábavné hraní s dětmi a kamarády
  • Povedená lukostřelba, golf a volejbal
  • Nápadité využití ovládání myší při skateboardingu
  • - Island Crown a průzkum ostrova rozšiřují možnosti sólového hraní

- Zápory

  • Ovládání některých disciplín nepůsobí vždy spolehlivě
  • Bowling může být pro menší děti méně intuitivní
  • Přetahování palcem mě svou jednoduchostí a ovládáním příliš nepřesvědčilo
  • Pro sólové hraní mi chybí propracovanější kariéra
  • - Cena mi vzhledem k zamýšlenému využití připadá lehce vyšší



Sdílet: