Recenze: Je Sudden Strike 5 návratem, ve který jsme doufali?

Máme tady po 8 letech a 8 měsících nový díl legendární série od maďarského studia Kite Games, který je prezentován jako návrat k poctivým základům žánru a atmosféře zlaté éry strategií. Vývojáři z Kite Games nejsou v tomto žánru žádnými nováčky a do povědomí hráčů se zapsali především úspěšným vzkříšením značky Sudden Strike 4, kde dokázali, že umí skvěle pracovat s historickou přesností a taktickou hloubkou. Kromě válečné vřavy mají na kontě i středověkou taktickou RTS The Valiant nebo velmi vydařený HD remaster kultovní klasiky S.W.I.N.E.

Studio se dlouhodobě profiluje jako sázka na jistotu pro fanoušky, kteří hledají náročnější hratelnost bez zbytečného zjednodušování. Jejich hry pravidelně bodují skvělou atmosférou a důrazem na mikromanagement jednotek, což z nich dělá jedny z posledních mohykánů, kteří drží tradici klasických real-time strategií naživu. Rozhodně se tedy jedná o kousek, který by neměl uniknout nikomu, kdo na původních dílech série vyrůstal.

Tři strany, jeden cíl (kampaň)

Hra nabízí trojici samostatných dějových linek, které dohromady čítají 25 rozsáhlých misí. V kampani se ujmete velení nad vojsky Osy, Západních spojenců a Sovětského svazu, přičemž každá z těchto frakcí nabízí unikátní historické mise. Zajímavým prvkem je, že některé klíčové bitvy si prožijete z obou pohledů, navštívíte tak stejné bojiště například v kůži německých výsadkářů v bitvě o Krétu i v roli bránících se spojeneckých jednotek. V rámci tažení si projdete i další momenty války, jako jsou operace Barbarossa, bitva o Krym nebo operace Torch, přičemž v sovětské kampani dostanete do rukou i ničivý obrněný vlak.

Absance tutoriálu hází hráče přímo do vřavy bez záchranného kruhu. Zatímco veterány tato nekompromisnost potěší, pro nováčky může představovat strmou bariéru hned v první misi. Pátý díl se vrací k obrovskému měřítku map, které svou rozlohou připomínají první dvě části a definitivně opouštějí dřívější stísněné koridory. Rozlehlá bojiště dávají hráči nebývalou operační svobodu, kterou umocňuje i vylepšená mechanika stavby pontonových mostů. Ty lze nyní umisťovat s mnohem větší volností, což otevírá prostor pro kreativní obchvaty a nečekané údery do týlu nepřítele. Právě tato volnost v pohybu však klade extrémní nároky na logistiku, která hru činí daleko zajímavější a realističtější.

 Z vlastní zkušenosti musím podotknout, že novinka se s hráčem nemazlí. Ačkoliv jsou k dispozici klasické úrovně náročnosti, i na tu nejnižší dokáže být titul v některých pasážích velmi nekompromisní a nevyvážený. Pokud s herní sérií začínáte, doporučuji zvolit kampaň za Západní spojence, která mi z hlediska celkového dohrání přišla jako nejjednodušší a nejlépe přístupná. Mise jsou skutečně masivní a v průměru v každé z nich strávíte dobrou hodinu čistého času, aspoň v mém případě, což vyžaduje značnou trpělivost a časovou flexibilitu.

Umělá inteligence opouští zastaralé skripty a sází na dynamické reakce v reálném čase, což z každé bitvy dělá nepředvídatelný sandboxový zážitek. Nepřítel se chová velmi agresivně a neustále na vás vyvíjí tlak, což vás nutí být neustále ve střehu. I když se AI občas potýká s problematickým vyhledáváním cest v úzkých uličkách, díky schopnosti útočit ze zálohy představuje skutečnou výzvu.

Klíčovou novinkou v oblasti hratelnosti je prohloubený systém devíti velitelů, kteří díky rozvětveným doktrinálním kartám umožňují zcela odlišné přístupy k řešení misí.

Gameplay a mechaniky

Kromě strategického plánování se pátý díl noří hluboko do mikromanagementu střetů skrze vylepšený systém poškození. U techniky už nejde jen o prosté body života, protože tanky mají simulovanou tloušťku pancíře i kritické komponenty. Přesně mířený výstřel může nepříteli vyřadit motor nebo zablokovat věž, čímž se z nebezpečného predátora stane statická barikáda. Vojáci pod těžkou palbou navíc automaticky zalehnou. Nejedná se o neposlušnost, ale o instinktivní reakce na ohrožení, která jim sice zvyšuje obranu, ale zároveň drasticky snižuje rychlost pohybu.

Taktický rozměr dále doplňuje vysoká interaktivita prostředí. Ta umožňuje využívat dýmové clony k zakrytí ústupu poškozené techniky nebo dělostřelectvem cíleně mýtit zalesněné plochy, čímž nepřítel ztratí výhodu maskování. Pro zachování neustálého přehledu nabízí rozhraní praktickou možnost plynulého zvětšování minimapy, což je u rozlehlých map naprostá nezbytnost. I přes tyto možnosti však musím upozornit na absenci některých ikonických prvků. Během hraní jsem nenarazil na možnost kladení minových polí nebo budování obranných zátarasů, což v minulých dílech patřilo k základu. Ženisté se tak tentokrát soustředí primárně na opravy techniky a stavbu mostů, což sice hru zrychluje, ale ubírá na taktické hloubce při plánování obrany.

Velmi zajímavým prvkem je možnost volby způsobu doručení posil. Při povolávání jednotek si určíte, zda pěšáci dorazí po svých, přiveze je nákladní automobil, nebo zvolíte variantu s obrněným transportérem. Podobně lze tuto volbu provést i u dělostřelectva. Jednotky s transportem jsou dražší na body prestiže, ale dorazí na frontu rychleji. Právě systém prestiže prošel zásadní změnou, získáváte ji přímo v akci za plnění úkolů a obsazování strategických bodů. Zásadním háčkem však je, že tyto zdroje jsou omezené. Jakmile prestiž v sektoru vyčerpáte, body už nelze obnovit, což hráče nutí k maximální šetrnosti a plánování.

Právě logistika je tím, co dělá hru skutečně výjimečnou a neodpustí vám žádnou chybu. Není možné posílat techniku bezhlavě sem a tam, protože palivo je vzácné a rychle dochází. Osobně jsem se o tom přesvědčil v jedné z misí, kde jsem měl nad nepřítelem minimálně dvojnásobnou převahu, ale v zápalu boje jsem zapomněl za poslední zbytek prestiže koupit nákladní vůz s palivem. Moje tanky zůstaly uprostřed postupu bezmocně stát a jediné zaváhání v zásobování mě nakonec stálo vítězství.

Technické zpracování

Grafika

Vizuální stránka doznala oproti předchozím dílům zásadního posunu, za což novinka vděčí především novému enginu. Ten s vysokou precizností vykresluje nejen detailní modely historické techniky, ale i rozsáhlá, otevřená bojiště bez rušivého doskakování objektů. Velmi působivé je dynamické počasí a částicové efekty; sněhová vánice nebo dělostřelecká baráž nejsou jen estetickým doplňkem, ale díky realistickému zpracování výrazně dokreslují syrovou atmosféru. Třešničkou na dortu je pak vysoká míra destrukce prostředí, která hráči umožňuje takticky srovnat se zemí téměř jakoukoli budovu či porost.

Audio

Zvuková stránka vás do vřavy bitev vtáhne okamžitě. Autentické burácení motorů a ohlušující výbuchy dělostřelectva dávají střetům tu správnou váhu, takže každý dopad granátu skutečně „ucítíte“. Dabing jednotlivých národů zní přirozeně a hlášení vojáků v zápalu boje není jen na ozdobu, ale reálně vám pomáhá udržet si přehled o tom, co se na bojišti zrovna děje. Hudební doprovod se sice drží osvědčené válečné klasiky, ale umí skvěle gradovat v momentech, kdy jde v kampani do tuhého, což výborně podtrhuje celkové napětí.

Optimalizace

Navzdory vysoké úrovni detailů a značnému rozsahu map je technický stav hry překvapivě stabilní. Vývojářům se podařilo najít rozumný balanc mezi grafickou kvalitou a hardwarovou náročností, díky čemuž je titul plynulý i na průměrných herních sestavách. Jedinou výraznější slabinou v plynulosti zážitku je občasné selhávání pathfindingu (vyhledávání cest). Jednotky se zejména ve stísněných městských uličkách nebo mezi troskami budov nepředvídatelně zasekávají, což v krizových momentech vyžaduje zvýšenou pozornost hráče.

Celkové zhodnocení a verdikt

V současné konkurenci válečných strategií se pátý díl legendární série profiluje jako nejlepší volba pro milovníky taktického realismu. Zatímco tituly jako Company of Heroes 3 sázejí spíše na akčnější pojetí s budováním základen a Men of War II se soustředí na extrémní mikromanagement každého vojáka, novinka od Kite Games nachází ideální zlatý střed. Nabízí obrovské měřítko bitev, ale zároveň si zachovává srozumitelnost a přímou kontrolu nad jednotkami. Hráč zde skutečně velí ohromnému množství techniky i pěchoty současně, což v kombinaci s rozlehlým terénem dodává střetům nefalšovanou epičnost a váhu skutečných frontových operací.

Jedním dechem je však třeba dodat, že hru nemohu plně doporučit lidem, kteří nemají s tímto specifickým žánrem předchozí zkušenosti. Vysoká obtížnost a absence jakéhokoliv vedení za ruku by pro ně mohly být spíše zdrojem frustrace než zábavy. Pro veterány a milovníky taktických výzev jde však o povinnost, která vrací sérii její zašlou slávu.