Recenze: Pokopia - Pokémon hra, jaká tady ještě nebyla!

Pokud jste poslední měsíc nespali pod kamenem nebo naprosto neignorovali cokoliv kolem Nintenda, jistě jste zaznamenali, že nám konečně vyšla nová Pokémon hra přímo pro systém Switch 2. Po odfláknutém portu Pokémon A-Z z loňského roku se tak jedná o první hru od Pokémon Company, která naplno využívá sílu této nové generace. Je řeč o Pokopii, svérázné novince, která mezi ostatní Pokémon hry skoro v žádném aspektu nezapadá. Lze ji tedy vůbec považovat za jednu z nich? Čím vším se liší a proč byste jí měli věnovat pozornost, i když se vám na první pohled nepozdává? Pojďme se na to mrknout.

Recenzovaná verze: Switch 2

Pejsek a kočička vařili dort... a ono to vyšlo?

Nenechte se zmást. Ačkoliv hra na první pohled vypadá jako dělaná pro syna vaší kadeřnice, který bez neustálé stimulace nezavře pusu a nenechá svoji mamku pracovat, není tomu tak. Výrazně klame vzhledem. Na první pohled dětská hra plná roztomilých zvířátek a pokládání kostiček sice může působit jako infantilní zábava pro nejmenší, ale jestli vás někdy bavil Minecraft, Animal Crossing nebo libovolná jiná relaxační hra, ve které se staráte o farmu či nějaké zařízení, vězte, že Pokopii si užijete ještě víc než ten synáček. Ono totiž dojít domů po práci, hodit si nohy nahoru a sednout si bezstarostně ke hře, ve které máte za úkol akorát vytvářet si nové Pokémoní kamarády, má své kouzlo.

V Pokémon Company si řekli, že už bylo dost jejich klasických her. Zamávali šátečkem běhání po planinách a plnění Pokédexu mlácením malých příšerek pomocí jiných příšerek, jenom abychom je pak uvěznili do malé přenosné koule. Tady je každý Pokémon osobnost a podle toho se k nim musíme i chovat. Představte si takové vesničany z Animal Crossingu, akorát s méně dialogovými možnostmi. Ono obecně celá hra působí jako nový přírůstek do Animal Crossing franšízy, akorát se někdo rozhodl navléct ji do odlišného hávu. Inventář také funguje podobně jako v New Horizons (jenom ho tentokrát máme výrazně víc), vytváření budov jakbysmet a i samotné sbírání a vytváření dekorací předmětů je podobné.

Liší se to akorát v tom, že je tady celý svět postavený z kostek, které můžete libovolně (tedy pokud vaše postava dosahuje dostatečné síly) rozbíjet a přemisťovat. A klidně si z nich můžete i postavit nový, vlastní dům! Nebo dílnu. Nebo sklad. Nebo továrnu na zotročení všech místních pokémonů k vytvoření nového kapitalistického systému, který se nebojí využít všech dostupných možností pro dosažení co největší efektivity a výdělku... takže vlastně podobně jako v Minecraftu. K tomu si ještě přidejte farmaření jak z Harvest Moon her a máme zde upečený takový dort, za který by se ani Pejsek s Kočičkou nestyděli. Ironické ovšem je, že to všechno funguje z nějakého důvodu na jedničku.

Pokémoni všude, kam se podíváš

Zpátky však k tématu pokémonů. Hrajeme zde za Ditta, který se probudí do světa bez lidí a pokémonů. Jelikož je na světě sám a stýská se mu po jeho lidském trenérovi, rozhodne se do něj přeměnit. Tím se tedy vysvětluje ten naprosto odporný vzhled vaší postavy, jelikož se nejedná o opravdového člověka, ale o Ditta, co se akorát snaží jako člověk vypadat. Takže stejně jako vy ráno poté, co jste se rozhodli strávit celou noc nad Pokopií. Jeho groteskní vzhled má také ještě jeden účel, a tím je přirozeně představit systém transformací. Jak si hráči postupně spřátelují jednotlivé pokémony, učí se od nich jejich unikátní schopnosti a ty potom mohou využívat k zavlažování, kácení stromů nebo třeba kopání hlíny. A právě plynulost a jakási přirozenost těchto transformací je animačně zaručená tím, jak zvláštně vypadá hlavní postava. Bez toho by celá mechanika působila lehce... nemístně.

Ostatní pokémony postupně nacházíme vytvářením jejich habitatů, tedy přirozených prostředí, ve kterých se vyskytují. Ta jsou různá pro každého pokémona. Například Magikarp chce nahozenou udici a rybářskou stoličku poblíž moře. Takový Meowth zase očekává pár krabic se seníkem. A neuvěříte, o co si říká Psyduck. Ano, je to sprchová hlavice se sedačkou poblíž horkého pramene. Jak jste to uhádli? Pokud tedy chcete zaplnit svůj pokédex, musíte využívat vše, co vám každá lokace nabízí, na maximum a vytvářet co nejvíc různorodých habitatů, abyste přilákali zpátky co nejvíce zatoulaných pokémonů.

Jednotliví pokémoni vám navíc dávají úkoly. Pro jednoho máte zjistit, co vydává zvláštní zvuky na druhé straně hory. Další naopak potřebuje vysvobodit z kamenného vězení. Jiný zase vyžaduje, abyste našli ztracenou panenku, se kterou různými čachry machry dokáže udělat portál do jiné dimenze... takže takové klasické odpoledne. Plněním těchto úkolů a vyšperkováváním habitatů každého z nich postupně zvedáte jejich spokojenost s místem, ve kterém bydlí. Čím vyšší spokojenost, tím víc zkušenostních bodíků pro vás do pokécentra, a tím pádem větší nabídka receptů a dekorací, co lze v dané lokalitě pořídit.

Tajemné světy k objevování

Hra nabízí hned celou řadu lokalit, ve kterých můžete hledat nové pokémony. Prvním lesíkem v horách to ani zdaleka nekončí. Podíváte se například do městské zástavby nebo do horské oblasti s velkou sopkou. A to nemluvě o takzvaných Snových ostrovech, menších tematických lokacích se spoustou nového a unikátního materiálu, kterých je ve hře nespočet. Každá z těchto lokalit je navíc silně vertikálně členěná a plná různých skrytých zákoutí, takže každý, koho baví toulat se po okolí a objevovat, má zábavu garantovanou.

Při průzkumu se také může stát, že narazíte na některého z legendárních pokémonů. S těmi se spřátelíte buď splněním nějakého delšího úkolu, nebo odemčením milníku. Někde musíte například vyřešit záhadu za osudem celé lokace, jinde zase najít skrytou hádanku, kterou je potřeba postupně zkompletovat a vyřešit. Zkrátka řečeno, způsobů, jak na ně narazit, je celá řada a je pouze na vás, ke kterému se upnete.

Jak už bylo zmíněno na začátku, ve světě Pokopie nejsou žádní lidé, pouze opuštěná pustina. Co za ní stojí, se postupně dozvídáte z nalezených útržků novin nebo deníků. Někde narazíte na plakát o místní soutěži, vedle zase na deník místní holčičky a na druhé straně mapy na neúplný článek z novin. Všechny tyto útržky však postupně utváří příběh toho, co se na planetě stalo před začátkem hry a proč není široko daleko k vidění jediný člověk. Příběh v Pokopii samozřejmě nehraje hlavní roli a toto postupné dávkování formou zápisků, kterému se klidně můžete naprosto vyhnout, slouží jako skvělé řešení pro všechny typy hráčů: jak pro naprosté příběhové nerdy, kteří to budou hltat ve velkém, tak i pro příležitostné hráče, co si prostě radši budou stavět baráčky pro oblíbené pokémony.

Pokopia: Simulátor renovací

Ačkoliv Pokopia nabízí naprostou svobodu skoro ve všem, velmi brzy se přistihnete, že se necháváte hrou vodit až moc za ručičku a svoji kreativitu ani zdaleka nevyužíváte naplno. Proč? Každá z lokací má své jasně dané téma a už předem připravené rozložení budov a cest. Vzhledem k tomu, jak malé množství materiálů máte prvních X několik desítek hodin hraní k dispozici a kolik je toho už pro vás ve světě připraveno, spíš místo budování a vytváření většinu svého času ve hře trávíte... opravováním. Ano, stane se z vás místní hodinový manžel pro bandu mluvících zvířátek. A budete si to užívat.

Tímto se ovšem rozhodně nesnažím říct, že hra neposkytuje dostatek prostoru pro to vyřádit se. Spíš každá lokace působí natolik kompletně, že to člověku nedá a hned začne dávat všechno do pořádku, než začne přidávat svůj vlastní um. Když se však podíváte na internet, objevíte naprosto úchvatné a nesmyslně složité stavby. Prostor pro kreativitu tady rozhodně je, pouze nám vývojáři připravili natolik kompletní svět, že chuť jít a vybudovat něco úplně nového jednoduše není váš první impuls, jako třeba v již zmiňovaném Minecraftu.

Všechno má své mouchy

Nic však není bezchybné a i zde najdeme nějaké ty vady na kráse. Vesměs se jedná o naprosté drobnosti, které pro vývojáře v následujících verzích nebude nijak těžké opravit, ale pořád je důležité je zde zmínit, protože i ta sebevětší drobnost může po dostatečně dlouhé době dělat velké potíže.

Asi největší můj problém s Pokopií je organizace truhel. Respektive naprostá absence nějaké rozumné organizace. I když se rozhodnete postavit si někde pořádný sklad a udělat si ve svých truhlách pořádek, jakmile se rozhodnete stavět v jiné lokalitě, než se ten sklad nachází, můžete jakémukoliv stavění a organizaci zamávat šátečkem. Truhly nejsou nijak propojené napříč světy, takže pokud něco zapomenete, musíte se povinně vrátit, vzít si daný předmět a zase se vydat zpátky. Což znamená dvě setsakra dlouhé načítací obrazovky. Ačkoliv je Switch 2 výrazně silnější a v drtivé většině her znatelně snížil načítací doby, Pokopia jeho železo využívá na plné otáčky, a tím pádem načítací doby výrazně trpí.

Zároveň ve hře chybí mechanika masového nahození všech předmětů do jedné bedny, pokud už tam jednou jsou. Tím se samotné třídění výrazně prodlužuje a je ve výsledku spíš otravné než uspokojující.

Také dohledávání konkrétních pokémonů umí být pěkná osina v pr... zadnici. Jasně, každý z nich má svůj habitat, ve kterém žije a podle kterého ho najdeme. Jenže oni rádi cestují. A to klidně na druhou stranu lokace. Takže i když člověk využije možnost dohledání pokémona, stejně na jeho hledání stráví dobrých pár minut. A to je v momentě, kdy si už musíte jenom jednou pokecat, abyste splnili úkol, na kterém jste strávili posledních 30 minut, jednoduše otrava.

Ze všeho největší prohřešek je však za mě naprostá absence české lokalizace. Vydat nenáročnou hru pro všechny věkové kategorie bez toho, aniž byste zařídili distribuci v lokálním jazyce, obzvlášť v současné době, kdy pokémon kartičky jedou mezi dětmi ve velkém, mi přijde prostě hloupé. Ne že by dobrá znalost angličtiny byla vyloženě nutná pro dobrý zážitek ze hry, ale čas od času si prostě musíte přečíst, co přesně se po vás chce, abyste akorát nebloudili v kruzích. Zde si dokážu představit, že se bude jednat o hodně velký kámen úrazu u menších dětí, které často ani tu základní angličtinu neovládají. A to je škoda.

Sečteno podtrženo, Pokopie je výtečná hra. Pouze se musíte naprosto odprostit od předešlých žánrových her a vnímat ji jako duchovního nástupce Animal Crossingu než Pokémonů. S takovou mentalitou si hru užijete asi nejvíc, co to jde, jelikož nebudete mít zkrátka nerealistická očekávání. Na nostalgickou linku však hraje na jedničku, takže pokud jste také vyrůstali na Pokémonech, není nad čím přemýšlet a hru si prostě pořiďte. Nebudete litovat.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Conquest