Yerba Buena - Recenze logické retrojednohubky, která potrápí vaše závity!

Yerba Buena mě zaujala už od svého oznámení. Nejen barevnou stylizací zasazenou do sedmdesátých let v San Franciscu, ale hlavně samotnou hratelností, která lákala na poměrně originální hádanky. Při nich musíte pomocí speciálního přístroje využívat a kopírovat různé vlastnosti předmětů kolem sebe a následně je aplikovat na další objekty, abyste se posunuli dál. Nebojte, tohle vysvětlení může působit zmateně, ale k tomu se ještě dostaneme.

Třešničkou na pomyslném dortu pro mě bylo i to, že na hře pracovali tvůrci mnou velmi oblíbené Hitchhiker: A Mystery Game. To je bohužel silně nedoceněná konverzační adventura, která si mě získala svým příběhem i absurdním světem, ve kterém se odehrávala. Rukopis této hry se navíc silně propisuje i do Yerba Buena, což mi na papíře slibovalo opravdu originální zážitek. Bohužel jsem si v době psaní recenze všiml i poměrně většího množství smíšených či negativních reakcí. To, zda budu tento sentiment sdílet, brzy zjistíte.

Recenzovaná verze: PC

Hned zkraje musím říct, že mě nejnovější počin studia Mad About Pandas jednoduše překvapil a velmi bavil. A to i přes to, že má dost nevybroušených hran. Hratelnost, kterou totiž nabízí, dokáže vykompenzovat kdejaký problém. Pokud jste fanoušci her jako The Talos Principle či The Witness, měli byste zpozornět. I přes to, že se oproti těmto více zadumčivým titulům jedná o podstatně rozjuchanější jízdu.

Ocitáte se v San Franciscu sedmdesátých let v roli Barb, mladé slečny, která nemůže najít práci a vydělává si dumpster divingem. Snaží se tak nacházet zajímavé kousky, které může následně prodávat na bleším trhu. Jejím nejlepším kamarádem je taxikář, přičemž úvodní scéna s ním silně připomene minulou hru tvůrců Hitchhiker. To jen taková zajímavost.

Její život by byl asi relativně v pořádku, kdyby se ve městě poslední dobou neobjevovaly tzv. glitche. Ty se projevují tak, že obyčejné předměty jednoduše přestanou fungovat a vizuálně se začnou glitchovat. Nevyhýbá se to ani obyvatelům, kteří se zničehonic zaseknou a klidně se několik dní nehýbou. Aby toho nebylo málo, městem ještě řádí motorkářský gang.

Barb se brzy zaplete do potyčky s gangem, když přepadne jejího kamaráda taxikáře. Následně se dostane k tajemnému přístroji s názvem The Oscillator, pomocí kterého může kopírovat vlastnosti předmětů a vtisknout je jiným, zaglitchovaným objektům. Díky tomu se dostává na různá místa a hlavně se snaží zachránit svého kamaráda.

Oproti dříve zmíněným logickým hrám sází Yerba Buena na narativ poměrně výrazněji. Najdete tu dost příběhových cutscén, které příjemně rozvíjejí hlavní zápletku. Ta se nebojí bořit čtvrtou stěnu, je značně odlehčená a pracuje s absurdními situacemi i humorem, který s tím dobře koresponduje. Vše navíc podporují sympatické postavy, které fungují i přes menší prostor.

Hra totiž kombinuje kratší, více příběhové kapitoly bez těžších puzzlů s těmi nabobtnalejšími, kde dějová linka na chvíli odejde stranou a vy delší dobu řešíte zapeklité hádanky. To za mě není úplně špatně. Přeci jen jde o hru, která sází hlavně na hratelnost. I přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že to šlo propojit lépe.

Takhle je to trochu nepoměr. Začátek je silně narativní a dobře propojený s puzzly, zatímco prostředek vás hodí do delších instancí, kde najednou příběh ustoupí do pozadí a maximálně se připomene skrze krátký dialog přes vysílačku. Ke konci se pak zase výrazněji rozjede. I tak jsem si to užil a místy jsem si díky zasazení i humoru vzpomněl na milované TimeSplitters 3, s čímž to samozřejmě jinak nemá nic společného.

Pojďme se ale podívat na hlavní hřeb hry, tedy teasované hádanky a samotný The Oscillator. V praxi to funguje tak, že zaměříte určitý objekt a oskenujete jeho fyzické vlastnosti. Může jít například o hybnost, hustotu, směr nebo skupenství. V jednu chvíli můžete mít zkopírovanou pouze jednu vlastnost, kterou následně vložíte do jiného předmětu. Pokud se vám výsledek nepovede, můžete všechny objekty vrátit na původní místo, případně jim odebrat vloženou schopnost.

Například před vámi stojí zeď, přes kterou se potřebujete dostat. Na protější ulici vidíte auto jedoucí doprava, takže si z něj zkopírujete směr pohybu a použijete ho na překážku. Ta odjede stranou a uvolní vám cestu. Do toho se postupně přimotávají další možnosti. Můžete třeba zkopírovat vlastnost skákacího hradu a udělat si z předmětů trampolínu, nebo pomocí vlastnosti páry nechat nějaký objekt vypařit. To všechno musíte využívat k tomu, abyste se dostali k požadovanému cíli.

Zní to jednoduše, ale místy opravdu není. A určitě za to nemůže špatný design úrovní. Ba naopak, hádanky mi tu přišly naprosto skvěle navržené. Při jejich řešení jsem si nikdy neřekl: „Jak jsem na tohle měl přijít?“ Spíš jsem si uvědomil, že mi řešení celou dobu leželo přímo před očima.

Pokusím se dát jeden příklad, který snad ukáže, o co tu jde, aniž by působil zbytečně zmateně. Před sebou máte trampolínu a potřebujete se dostat k žebříku vysoko na protější stěně. Jenže nad trampolínou visí dvě velké plachty, které vám blokují cestu. Vedle vás je stánek s hot dogy, ze kterých stoupá pára. Tu zkopírujete a použijete na první plachtu, čímž ji necháte zmizet.

Následně vyskočíte na trampolínu, proletíte uvolněným prostorem a ve správný moment plachtu vrátíte zpátky, abyste na ní mohli přistát. Poté necháte vypařit další plachtu nad sebou i tu pod vámi, spadnete zpátky na trampolínu a odrazíte se větší silou. Během výskoku si ještě zkopírujete odrazivost trampolíny, vrátíte druhou plachtu zpět, dopadnete na ni a následně jí odrazivost předáte. Díky tomu se odrazíte směrem k žebříku a můžete pokračovat dál.

Naprosto rozumím, že to může znít chaoticky. Celé je to ale hlavně o práci s okolím. Například potřebujete přesunout jednu plošinu doprava, jenže nad vámi jezdí vozítka z horské dráhy opačným směrem. Zkopírujete proto otáčivý pohyb ruského kola, vozítka přetočíte a změníte jim směr na ten, který potřebujete. Hádanky hlavně v pozdější fázi hry vyžadují jistou dávku kreativity a zamyšlení, nikdy mi ale nepřišlo, že by nedávaly smysl.

Je potřeba si zapamatovat a uvědomit, co všechno mohou jednotlivé zkopírované vlastnosti udělat. Ano, někdy je škoda, že tu není nějaký zabudovaný hint systém, protože pár pasáží může působit překomplikovaně a overwhelming. Jistou útěchou je alespoň možnost zvýraznit si předměty, které můžete použít. Oranžová označuje objekty, jejichž schopnost lze zkopírovat, zatímco modrá ukazuje ty, do kterých můžete vlastnost vložit. Doporučuji se ale i tak pečlivě rozhlížet. Některé předměty mají i po označení tendenci být skryté za něčím dalším, takže je důležité každou lokaci opravdu prozkoumat.

Samotná místa, ve kterých budete hádanky řešit, bohužel nejsou moc různorodá. Často jde o větší lokaci složenou z několika místností, do kterých se postupně dostáváte. Zprvu řešíte hádanky v jedné místnosti, později i s nutností přecházet do dalších. Vždy se ale jedná spíše o uzavřenější části, kde přesně víte, s čím máte pracovat, a po vyřešení přejdete dál.

Nejprve tu máme město, které mě bavilo asi nejvíc. Opakovaně se také budete vracet do snového karnevalu, který funguje nejen jako tutorial na nově odemčené schopnosti Oscillatoru, ale zároveň i jako plnohodnotná mise s nespočtem hádanek. Je škoda, že se do tohoto místa podíváte několikrát místo toho, aby hra nabídla něco nového. Ke konci vás pak čeká ještě velká továrna.

Bylo mi líto, že tu není k dispozici více venkovních lokací. Rozumím, že v nich by se podobný design dělal hůře než například v automatizované továrně, i tak mi ale chyběla větší variace prostředí. Ke konci jsem se cítil poměrně frustrovaný, protože tvůrci na vás hází jednu náročnější hádanku za druhou a nedají vám moc možností si odfrknout v nějaké odpočinkovější pasáži, které byly přítomné na začátku hry.

I přes velkou imaginaci a zábavnost hádanek mi tak přišlo, že kadence byla v půlce hry trochu přepálená. Člověka to může lehce ubít, a to i kvůli dříve zmíněnému odsunutí příběhu. Celkový dojem je ale pořád pozitivní, protože design je hravý, dává smysl a některé hádanky, které tvůrci vymysleli, mi přišly vyloženě geniální. Koncept jako takový funguje skvěle. Jen by to chtělo trochu lépe vyvážit a hráče tolik nezahltit. Naštěstí závěr znovu chytne dech a do úplného finiše jede neutuchající rychlostí.

Ještě se vyplatí zmínit technickou stránku. Hru jsem zkoušel jak na OLED Steam Decku, tak na PC. Na zmiňovaném Decku jsem i na preset normal zažíval propady FPS, trhání a škubání. Plynulé hraní bylo pouze v indoorových lokacích, což byla škoda. Neřekl bych, že to nebylo hratelné. Herní výzvy šly řešit v pořádku, plynulé to ale rozhodně nebylo.

Na PC jsem pak zažil pouze jeden moment, kdy se mi hra začala nekontrolovatelně sekat a trhat v pohybu. Jinak jsem měl zbytek hraní bez problémů. Co se týče animací postav při dialozích, tam jde nižší budget vidět. Jedná se spíše o toporné animace ve všech směrech, což mi osobně nevadilo. Kvůli zvratu, který nechci spoilerovat, to vlastně dává i smysl, takže to beru jako součást logiky hry.

Samotný vizuál, který je velmi stylizovaný, se mi líbil. Lokace i designy postav vypadají dobře a vše podporuje povedený soundtrack i dabing. Ano, občas je v něm silnější přehrávání, ale dle mého do celé atmosféry skvěle sedí.

Osobně jsem si Yerba Buena užil. Jedná se o originální kousek, který ano, má několik vad na kráse a ne vždy plyne tak hladce, jak by měl. Chytrý design úrovní, zábavný příběh s nadhledem a barevná stylizace sedmdesátých let tu ale dělají svoje. Ve výsledku jde o skvělou jednohubku, kterou mohu všem fanouškům logických adventur doporučit.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Focus Entertainment