Valor Mortis – Napoleonovo tažení do světa mrtvých

V posledních letech se soulslike hry staly natolik populárními, že přijít s něčím skutečně odlišným není jednoduché. Většina vývojářů se snaží osvědčený koncept alespoň něčím ozvláštnit, ať už netradičním prostředím, soubojovým systémem nebo vlastními mechanikami. Polské studio One More Level, známé především díky sérii Ghostrunner, se rozhodlo vydat trochu jiným směrem. Ve Valor Mortis totiž opouštíme tradiční fantasy prostředí a přesouváme se do alternativní historie napoleonských válek, kde Evropu kromě nekonečných vojenských konfliktů sužuje také záhadná nákaza. A aby toho nebylo málo, celé dobrodružství sledujeme z pohledu první osoby.

Recenzovaná verze: PC

Přestože už samotné zasazení dokáže vzbudit zvědavost, důležitější je, zda se vývojářům podařilo tento nápad využít také v samotné hratelnosti. Valor Mortis se totiž v mnoha ohledech drží zavedených pravidel žánru a jeho největší odlišnost spočívá především ve způsobu, jakým souboje prožíváte. Pohled první osoby zde není pouze kosmetickou změnou, ale ovlivňuje prakticky každý střet s nepřítelem. Přináší přitom několik zajímavých možností, ale také komplikací, kterým by se hra s klasickou kamerou za zády postavy pravděpodobně vyhnula.

Do děje vstupujeme jako William, britský voják, který se nechal přesvědčit Napoleonovými ideály a vstoupil do jeho armády. Jenže jeho vojenská kariéra skončila smrtí na bojišti. Tím však Williamův příběh teprve začíná. Po nečekaném probuzení zjišťuje, že svět kolem něj prošel děsivou proměnou. Mrtví odmítají zůstat mrtvými, vojáci se mění v odporná monstra a nákaza postupně pohlcuje celé oblasti. Sám William navíc získává nadpřirozené schopnosti, jejichž původ souvisí právě s tajemstvím šířící se pohromy. Jeho putování doprovází také hlas Napoleona, který se mu ozývá přímo v hlavě.

Vyprávění se zpočátku opírá především o otázky kolem Williamova zmrtvýchvstání a skutečných příčin katastrofy. Postupně však dostává prostor také téma oddanosti autoritám a následků válečných tažení. Zajímavé je především to, jak hra pracuje s Napoleonovým obrazem. Pro hlavního hrdinu představuje významnou osobnost, jejíž ideály kdysi obdivoval, zatímco prostředí kolem něj ukazuje poněkud odlišnou stránku císařových ambicí. Samotná hlavní zápletka ovšem nevyužívá svůj potenciál naplno. Některé události lze poměrně snadno předvídat a William není natolik výraznou postavou, aby dokázal utáhnout celé vyprávění. O poznání lépe fungují menší příběhy obyvatel zničené Evropy. Právě prostřednictvím jejich osudů dokáže hra nejlépe ukázat, jakou cenu má válka pro obyčejného člověka.

Atmosféře výrazně pomáhá také podoba zdejšího světa. Vývojáři nespoléhají pouze na všudypřítomnou krev a zmutované nepřátele, ale dokážou dobře pracovat s kontrastem mezi historickým prostředím a nadpřirozenými událostmi. Opuštěné vesnice, vojenská opevnění nebo lesní cesty působí dostatečně uvěřitelně, aby jejich postupné zamoření vyvolávalo nepříjemný pocit. Obzvlášť povedený je design některých monster, která si zachovávají pozůstatky lidské podoby. Díky tomu nepůsobí pouze jako další generičtí protivníci, ale připomínají, že ještě nedávno šlo o obyčejné vojáky. Valor Mortis tak místy dokáže nabídnout skutečně povedenou hororovou atmosféru, aniž by se musel spoléhat na laciné lekačky.

Většinu času ovšem strávíte bojem. William disponuje několika chladnými zbraněmi, jejichž používání vyžaduje správné načasování a sledování protivníkových pohybů. Vedle klasických útoků můžete nepřátelské rány blokovat, uhýbat před nimi nebo se pokusit o jejich přesné vykrytí. Právě poslední možnost tvoří základ celého systému. Úspěšné odražení útoku pomáhá prolomit soupeřovu rovnováhu a následně vytváří příležitost k ničivému protiútoku. Souboje tak nespočívají pouze v postupném ubírání zdraví, ale především ve snaze dostat protivníka do situace, kdy se nedokáže bránit.

Na tomto principu není nic převratného, ostatně podobné mechaniky známe například ze Sekira nebo Lies of P. Rozdíl však spočívá v jejich provedení. Díky pohledu první osoby se dostáváte do bezprostřední blízkosti nepřítele a jednotlivé zásahy působí mnohem osobněji. Povedené ozvučení střetávajících se čepelí navíc dodává úderům potřebnou váhu. Když se podaří několik útoků za sebou správně vykryt a následně soupeře dorazit, dokáže soubojový systém nabídnout velmi uspokojivou zpětnou vazbu. Vývojáři zde zúročili zkušenosti z Ghostrunnera, přestože tempo bojů je tentokrát podstatně rozvážnější.

Problém nastává ve chvíli, kdy se proti vám postaví více nepřátel současně. Zatímco při souboji jeden na jednoho máte dostatečný přehled o soupeřových pohybech, ve větších potyčkách se situace rychle komplikuje. Omezené zorné pole totiž neumožňuje pohodlně sledovat protivníky útočící ze stran a stačí jediný nečekaný zásah, aby se celý střet obrátil proti vám. Přitom nejde vždy o nedostatek hráčových schopností. Soubojový systém zkrátka není pro podobné situace ideálně uzpůsobený a některé střety kvůli tomu působí zbytečně nepřehledně.

Samotní protivníci navíc často používají útoky s nezvykle dlouhou přípravou nebo různými fejkovými pohyby. Místo přirozeného reagování na jejich chování tak musíte postupně zjišťovat, kdy vlastně přijde skutečný úder. Určitá míra učení je samozřejmě nedílnou součástí soulslike her, ale rozdíl mezi náročným a frustrujícím soubojem bývá někdy poměrně tenký. Situaci komplikovaly rovněž nepřesné zásahové zóny, kvůli kterým mohly některé útoky zasáhnout i v případech, kdy podle animace minuly svůj cíl. Vývojáři na připomínky hráčů zareagovali úpravami kolizí a časování útoků, což je důležité především u hry, která na přesnosti obranných manévrů tolik závisí.

Naštěstí nejste odkázáni pouze na šermování. William může využívat také střelné zbraně, konkrétně pistoli, mušketu a krátkou brokovnici. Každá se hodí do trochu jiné situace. Mušketa umožňuje bezpečněji likvidovat vzdálené cíle, zatímco brokovnice dokáže být velmi účinná při střetech na krátkou vzdálenost. Zajímavou roli hrají také slabá místa některých monster. Správně mířený výstřel může například způsobit výbuch nebo jiným způsobem narušit nepřátelský útok. Střelba proto nepůsobí jako zbytečný doplněk a nabízí další možnosti, jak k jednotlivým střetům přistupovat.

Do výbavy patří rovněž nadpřirozené schopnosti označované jako transmutace. Díky nim můžete nepřátele zapalovat, manipulovat s časem nebo využívat ochranné schopnosti. Jejich používání spotřebovává zvláštní energii, kterou lze obnovovat prostřednictvím útočení a zasahování nepřátelských slabin. Systém tak podporuje aktivnější styl hraní a vybízí ke kombinování dostupných možností. Škoda jen, že nabídka zbraní i schopností zůstává poměrně omezená. Přestože mají jednotlivé nástroje své využití, postupně se jejich používání může stát stereotypním. Větší prostor pro experimentování by rozhodně neuškodil, zvlášť když hra prostřednictvím nepřátel opakovaně naznačuje, jak zajímavé by podobné kombinace mohly být.

Rozvoj postavy probíhá prostřednictvím získávání zkušeností a odemykání dalších vylepšení. Investovat můžete do základních vlastností, jako jsou zdraví nebo výdrž, ale také do účinnosti jednotlivých schopností. Další úpravy umožňují speciální předměty měnící vybrané vlastnosti vybavení. Nejde o špatně navržený systém, pouze je potřeba počítat s tím, že RPG prvky zde nehrají tak výraznou roli jako v některých jiných zástupcích žánru. Valor Mortis dává větší důraz na zvládnutí samotných soubojových mechanik než na vytváření komplikovaných kombinací schopností.

Vedle bojování překvapivě dobře funguje také průzkum prostředí. Jednotlivé lokace nejsou tvořeny pouze sérií místností propojených chodbami, ale často nabízejí několik různých cest, skryté předměty a zkratky. Jejich postupné odemykání dokáže zpříjemnit návraty do již navštívených oblastí a vytváří příjemný pocit skutečného objevování. Důležitou roli přitom hrají lucerny, které fungují jako bezpečné body umožňující odpočinek a vylepšování postavy. Samozřejmostí je také obnovení běžných protivníků po odpočinku nebo možnost získat zpět měnu ztracenou při smrti.

Do průzkumu navíc zasahují nové pohybové schopnosti. Ty postupně otevírají dříve nepřístupné cesty a dávají důvod procházet některé oblasti opakovaně. Díky tomu hra místy připomíná také metroidvanie. Jednotlivá prostředí jsou navíc dostatečně rozmanitá, aby jejich poznávání nepůsobilo jako pouhá povinnost mezi souboji. Horší je to pouze v některých podzemních částech, kde se podobně vypadající chodby snadno zaměňují. Absence klasické mapy zde může být nepříjemná, protože hledání správného směru občas zabere více času, než by bylo nutné.

Specifickou součástí dobrodružství jsou pohybové pasáže, ve kterých se naplno projevují zkušenosti tvůrců s Ghostrunnerem. William se postupně naučí překonávat větší vzdálenosti, využívat speciální body k přesunům a běhat po vybraných stěnách. V nejpovedenějších okamžicích se souboje propojují s rychlým pohybem prostředím a hra získává úplně jiné tempo. Podobné úseky představují vítané zpestření jinak metodického postupu.

Ne vždy se však jejich provedení podařilo. Některé skriptované sekvence vyžadují až příliš přesné dodržování předem stanoveného postupu a nedávají dostatečný prostor pro improvizaci. Výsledkem mohou být situace, kdy hráč správně pochopí, co má udělat, ale přesto zemře kvůli nepřesnému načasování nebo nečekanému omezení pohybu. Opakování podobných pasáží následně působí spíše únavně než jako zajímavá výzva. Je to škoda, protože samotné pohybové mechaniky mají potenciál a v méně svázaných úsecích dokážou fungovat velmi dobře.

Podobně nevyrovnané jsou také souboje s bossy. Některé představují povedenou zkoušku zvládnutých mechanik a dokážou nabídnout uspokojivou výzvu. Jiné se však příliš spoléhají na zdlouhavé kombinace útoků nebo nepříjemné překvapivé změny tempa. Problémem je rovněž rozložení obtížnosti, která nepůsobí vždy konzistentně. Zatímco některé dřívější střety vyžadují značnou trpělivost, další protivníci mohou být překvapivě jednodušší.

Po technické stránce má Valor Mortis rovněž své slabší stránky. Vizuální zpracování prostředí většinou dobře podporuje atmosféru, ale kvalita některých textur či modelů postav není vždy vyrovnaná. Závažnější výhrady tak mám k nestabilnímu výkonu, pádům hry a občasných chyb v chování nepřátel. Přestože už vývojáři vydali několik oprav, technický stav rozhodně patří mezi oblasti, kterým by měli věnovat další pozornost.

Valor Mortis nakonec představuje zajímavý přírůstek do stále početnější rodiny soulslike her. Jeho největším úspěchem je skutečnost, že dokáže nabídnout vlastní identitu, aniž by se musel za každou cenu vzdávat osvědčených žánrových pravidel. Soubojový systém z pohledu první osoby má své nedostatky, ale zároveň přináší intenzitu, kterou klasická kamera za zády postavy nedokáže úplně napodobit. Povedené prostředí, groteskní monstra a dobře navržené lokace navíc vytvářejí dobrodružství, které má co nabídnout i mimo samotné bojování. Zamrzí především nevyrovnaná obtížnost, některé frustrující pohybové pasáže a omezenější možnosti rozvoje postavy. Přesto jde o titul, který si pozornost zaslouží. One More Level ukázalo, že má pro tento žánr zajímavé nápady. Teď už zbývá pouze jejich jednotlivé části lépe sladit.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Triple Point PR