Way of the Hunter 2 - Recenze loveckého snu s hořkou pachutí reality

Ahoj všichni lovu chtiví nadšenci a milovníci divočiny! Dneska se ponoříme do světa, kde se krčíte v křoví, nasloucháte větru a s tepem až v krku čekáte na ten správný okamžik. Mám tu pro vás Way of the Hunter 2, titul, který slibuje to nejrealističtější a vizuálně dechberoucí lovecké dobrodružství. Za hrou stojí studio Nine Rocks Games a vydavatelem je THQ Nordic, kteří nám ji naservírovali jako plnou verzi už 29. září 2026. Já jsem se do ní pustil s velkými očekáváními, protože kdo by nechtěl zažít ten pravý adrenalin z lovu, aniž by musel opustit pohodlí domova, že?

Recenzovaná verze: PC

Můj první dojem byl… no, rozporuplný. Na jednu stranu mě okamžitě vtáhla ta obrovská, nádherně zpracovaná divočina. Mám pocit, že se vývojáři opravdu snažili vytvořit živý ekosystém, kde každé zvíře má své chování a rutiny. Můžete se toulat rozlehlými mapami Severní Ameriky a Afriky, objevovat nová místa a sledovat stopy zvěře. Ten pocit, když se plížím hustým lesem, slyším šustění listí a v dálce zahlédnu siluetu jelena, je prostě k nezaplacení. A to je přesně to, co od loveckého simulátoru chci. Nejen střílet, ale i prožívat tu cestu k úlovku.

Co mě ale opravdu potěšilo a zároveň překvapilo, je přítomnost našeho psího parťáka. Musím říct, že tenhle věrný čmuchač je naprosto nepostradatelný pomocník. Kolikrát jsem si říkal, že bez něj bych asi jen bloudil a marně hledal postřelenou zvěř. On prostě ví, kam jít, a spolehlivě mě dovede k cíli. Je to takový ten detail, který hře dodá hloubku a osobní rozměr, a já si na něj rychle zvykl. Jenže, jak už to tak bývá, i přes veškerou snahu o realismus a pohlcující zážitek, se občas objeví trhliny v iluzi, které mi připomínají, že jsem stále jen u počítače.

Příběh a atmosféra: Lovcův odkaz v divočině

Příběhově nejde o nic přehnaně komplikovaného. Do světa Way of the Hunter 2 vstupujete jako nový lovec spolupracující s organizací Hearth & Hunt a jednotlivé úkoly vás postupně seznamují nejen s rezervacemi, ale také s lidmi a problémy, které se v nich řeší. Vyprávění zůstává spíš v pozadí a slouží především jako motivace k průzkumu a lovu. Témata péče o přírodu a udržování zdravého ekosystému ale dobře zapadají do toho, na čem série dlouhodobě staví.

Svět, do kterého mě vývojáři hodili, je obrovský a plný života. Když jsem se toulal po rozlehlých mapách Severní Ameriky a Afriky, cítil jsem, že každá oblast má svůj vlastní charakter a výzvy. Od hustých lesů a zasněžených hor až po vyprahlé savany, všude jsem narážel na autentické ekosystémy. Mám pocit, že se Nine Rocks Games snažilo vdechnout život každému koutu mapy, a to se jim docela povedlo. Vidět, jak se zvířata chovají realisticky, jak se pasou, pijí, bojují o teritorium, to je prostě pohlcující. Vytváří to atmosféru, kde se cítíte jako skutečná součást divočiny, ne jen jako turista s puškou.

Příběh mě provází skrze různé úkoly a výzvy, které se často týkají správy rezervace, sledování populací zvířat nebo řešení problémů s pytláctvím. Není to jen o střílení, ale i o pochopení ekologie a dopadu lidské činnosti. To mi dává pocit, že moje akce mají smysl a že nejsem jen bezhlavý lovec. A pak je tu můj pes. Už jsem ho zmiňoval v úvodu, ale jeho role v příběhu a celkové atmosféře je klíčová. Není to jen mechanika, ale společník, který mi dodává pocit, že v té obrovské divočině nejsem sám. Jeho věrnost a schopnost pomoct mi s dohledáním postřelené zvěře, to je prostě k nezaplacení a dodává hře emoční rozměr. Bez něj by to nebylo ono, to mi věřte. Celkově je příběhová linka decentní, ale funkční, a především podporuje to, co má být hlavním tahákem, tedy samotný lov a prožitek z divočiny. Atmosféra je díky tomu velmi autentická a vtahující, i když občas narazím na technické nedokonalosti, které mě z té iluze na chvíli vytrhnou.

Lov a jeho nástrahy: Když realismus kulhá

Když se pustíte do samotného lovu, Way of the Hunter 2 se snaží být co nejrealističtější, ale bohužel, právě tady jsem narazil na nejvíc zádrhelů. Základní smyčka je jasná: prozkoumávat rozsáhlé mapy, hledat stopy zvěře, maskovat se, lákat, trpělivě čekat a pak, s přesným výstřelem, skolit kořist. Na papíře to zní skvěle a občas, když se všechno sejde, je to neskutečně uspokojující. Ten pocit, když po dlouhém sledování konečně spatřím majestátního losa nebo rychlou antilopu a podaří se mi čistý zásah, je prostě návykový.

Hra nabízí obrovskou škálu zvířat, od drobných ptáků a zajíců až po obrovské medvědy, bizony nebo hrochy, což přidává na rozmanitosti a motivaci k prozkoumávání. Každý druh má své specifické chování a lokace, což mě nutilo přizpůsobovat taktiku a výbavu. Právě výběr správné zbraně a munice je klíčový, protože hra hodně dbá na etický lov a čisté zásahy. Mám pocit, že se vývojáři snažili o propracovaný balistický systém, kdy záleží na vzdálenosti, větru a typu střely. Jenže v praxi to občas dost pokulhává.

A to je kámen úrazu. I když jsem se snažil o co nejrealističtější přístup, mám pocit, že balistika je někdy komicky nerealistická. Střelil jsem jelena na 400 metrů s municí s nejvyšší penetrací a výsledkem byly sotva dva palce průniku, což mi stěží poškodilo plíce. To je prostě divné, na hru, která se tak snaží o realismus. Brokovnice mi přišly úplně rozbité a ani vábnička na krocany nefungovala, jak by měla. To jsou přesně ty momenty, které mě z té jinak pohlcující atmosféry vytrhnou.

Náš psí parťák, ten je k nezaplacení. Už jsem ho zmiňoval, ale jeho role v samotném gameplayi je naprosto klíčová. Když se mi podaří zvěř postřelit, ale ne skolit na místě, je to právě on, kdo mě spolehlivě dovede po krvavé stopě. Bez něj bych se v té obrovské divočině asi ztratil a spoustu úlovků bych nedohledal. Je to skvělá mechanika, která funguje a přidává hře další vrstvu.

Technická stránka dokáže zážitek narušit ještě výrazněji. Během hraní jsem narazil na podivné chování zvěře, která někdy nereagovala na zásah tak, jak bych čekal, a několikrát mě potrápila i interakce s prostředím. Nejhorší jsou situace, kdy se například postava zasekne a běžným způsobem už se z problému nedostanete. V jednom případě mi pomohlo až rychlé cestování, jindy bylo jednodušší hru načíst znovu.

Výhrady mám také k vozidlům a umělé inteligenci. Jízda nepůsobí vždy přesvědčivě a fyzika automobilu dokáže na členitějším terénu předvést dost zvláštní věci. Ani zvěř se nechová konzistentně. Většinu času fungují zvířata uvěřitelně, ale čas od času jejich reakce na hráče nebo zásah působí spíš jako chyba systému než přirozené chování. Právě kontrast mezi velmi povedenou simulací přírody a podobnými přešlapy je místy dost výrazný.

Další problém, který mě iritoval, je zvuk. Polohový zvuk je špatný, což je v lovecké hře, kde se spoléháte na sluch, dost velký hendikep. Slyšet, odkud se zvěř blíží, je zásadní, a tady to prostě nefunguje spolehlivě. A pak je tu optimalizace. I na slušném stroji mi hra při pohledu dalekohledem nebo přes puškohled dokázala mírně spadnout. Takovéto propady výkonu jsou prostě tristní.

Mám pocit, že hra byla vydána uspěchaně. Navzdory tomu, že je označena jako plná verze, stále působí, jako by byla v raném přístupu. Chápu, že vývojáři na ní pracují, ale vydat hru v takovém stavu, to je prostě neupřímné vůči hráčům. Multiplayer jsem zkusil, ale tam se ukázalo, že nebyl vůbec testován, což jen potvrzuje celkový dojem z nedokončenosti. I když je mapa a celkový koncept dobrý, tyhle technické nedodělky a bugy mi značně kazí zážitek a nutí mě přemýšlet, jestli za to těch 39,99 € opravdu stojí. Chybí mi i podpora pro barvoslepé, což je v případě sledování červené krve v zelené trávě dost podstatný problém.

Vizuál a technika: Oslnivá krása, trpká realita

Když se poprvé rozhlédnu po obrovských mapách Way of the Hunter 2, nemůžu si pomoct, ale jsem ohromený. Vizuálně je to opravdu dechberoucí podívaná. Krajina je nádherně detailní, od hustých lesů Severní Ameriky až po vyprahlé pláně Afriky, všechno působí živě a autenticky. Světelné efekty, vegetace, modely zvířat, to vše je na vysoké úrovni a dokáže mě vtáhnout do divočiny. Vývojáři si dali záležet na tom, aby prostředí vypadalo co nejvěrohodněji a to se jim v mnoha ohledech povedlo.

Bohužel, pod tou krásnou slupkou se skrývá řada technických problémů, které mi kazí celkový dojem. Už jsem zmiňoval, že polohový zvuk je dost nespolehlivý, což je v lovecké hře, kde je sluch klíčový, opravdu velký nedostatek. Co se týče výkonu, zažil jsem nepříjemné propady FPS, zejména při používání dalekohledu nebo puškohledu, kdy se hra dokázala z plynulých snímků za vteřinu propadnout na téměř nehratelnou úroveň. To je prostě frustrující v klíčových momentech lovu. Celkově mám pocit, že se hra potýká s optimalizací a působí uspěchaně, jako by byla vydána předčasně. Bugy s vozidly, terénem a občas i divné chování zvířat jen podtrhují dojem nedokončenosti. I přes vizuální kvality, technický stav zkrátka není na úrovni plné verze hry.

Krása divočiny s hořkým koncem

Takže, co si z Way of the Hunter 2 nakonec odnést? Mám pocit, že se Nine Rocks Games pokusilo o velkolepý lovecký zážitek, který na první pohled oslní svou vizuální krásou a ambicemi. Rozsáhlé mapy Severní Ameriky a Afriky, detailní modely zvířat a snaha o realistické chování divočiny, to všechno je prostě lákavé. Ten pocit, když se plížím hustým lesem a v dálce zahlédnu majestátního losa, je k nezaplacení. A náš psí parťák, ten je naprosto geniální a nepostradatelný pomocník, který dodává hře srdce.

Jenže pod tou nádhernou slupkou se skrývá spousta nedodělků a technických problémů, které mi zkazily celkový dojem. Nerealistická balistika, rozbitá fyzika vozidel, podivné chování zvířat a frustrující bugy, které mě nutily restartovat hru, to všechno mi připomínalo, že hra byla vydána uspěchaně. Jako by se vývojáři snažili stihnout termín a na finální ladění už nezbyl čas. I když Steam hodnocení ukazuje "Spíše kladné, 73 % kladných (1305 z 1785 recenzí)", v mých očích je to hodně s odřenýma ušima.

Way of the Hunter 2 je pro hráče, kteří dokážou přimhouřit oko nad technickými problémy a hledají především pohlcující atmosféru divočiny a propracované lovecké mechanismy, byť s občasnými zádrhely. Pokud vás baví trpělivé sledování zvěře, studování jejích návyků a toužíte po vizuálně působivém loveckém simulátoru, hra má co nabídnout. Ale pokud očekáváte bezchybný a dokončený produkt, který za cenu 39,99 € nabídne perfektní zážitek hned po vydání, pak bych doporučil počkat na budoucí patche a slevy. Hra má obrovský potenciál, ale v současném stavu je to spíš slib do budoucna než plnohodnotná realita.