Castlevania: Belmont's Curse – Recenze návratu legendární série v nádherném kabátku

Konami se vrací v plné síle, což jsme už mohli poznat podle toho, jak výrazně šláplo do série Silent Hill. S tou má vydavatel velké plány a dokonce cílí na vydávání jednoho titulu ročně. Bylo tak jen otázkou času, kdy dojde i na další značku z jeho portfolia. Tentokrát padla volba na Castlevanii, která se vrací ve stylovém grafickém kabátku, s novým dílem a novou hrdinkou. Bohužel už je nějakou chvíli po vydání a všímavější čtenář mohl zaregistrovat poněkud smíšené přijetí. Někdo nadával na příšerný platforming, jiný zase na přílišnou inspiraci Hollow Knightem nebo nepříliš intuitivní pohyb. Já si ale ze zhruba šestnáctihodinové seance odnesl poněkud odlišné pocity.

Recenzovaná verze: PC

Hned zkraje musím říct, že od hry nesmíte čekat žádnou revoluci v žánru metroidvanií, ale ani klasického zástupce série, alespoň co se hratelnosti týče. Tvůrci stojící za Dead Cells se rozhodli vzhlédnout k Hollow Knightovi a doručili více než plnohodnotnou metroidvanii kombinující průzkum s náročnějším platformingem a svižnou akcí. Já tak dostal něco, co mě přilepilo k obrazovce na dlouhou dobu.

Každou herní seanci jsem si tak náležitě užíval. A podle mě máte šanci si ji naplno vychutnat i vy, pokud do ní půjdete s otevřenou myslí a hledáte zábavný platforming s nádherným vizuálem, tepavou hudbou a trochou toho bloudění typického pro žánr.

Než si ale rozebereme samotnou hratelnost, pojďme se podívat na příběh. Ten nás zavede do Paříže roku 1499, tedy 23 let po událostech Castlevania III: Dracula's Curse. Město zachvátily plameny a jeho ulice zaplavila monstra, která se začala vynořovat ze stínů Drákulova hradu. Na pomoc proto přichází Trevor Belmont společně se svou dcerou Rose, která se zároveň stává hlavní hrdinkou našeho dobrodružství. Ta však nebojuje pouze s démony ohrožujícími město, ale také s Drákulovou kletbou, která sužuje její vlastní tělo. Postupně tak odhaluje pozadí celé pohromy a snaží se najít způsob, jak zachránit Paříž i sebe samotnou.

Samotný příběh není nijak zvlášť hluboký, což nejspíš ani nikdo nečekal. Skvěle však doplňuje vaši cestu do Drákulova hradu a funkčně propojuje nový díl s celou ságou Belmontů. Některé známé postavy navíc do dění zapojuje vkusným způsobem. Zajímavým prvkem jsou démoni a další bytosti, jejichž sílu postupně získáváte prostřednictvím tarotových karet. Ty Rose zdědila po své matce Syphě a poražené protivníky do nich dokáže uvěznit. Následně jejich schopnosti využívá v boji, ale tím jejich úloha nekončí. Během cesty s vámi totiž občas komunikují, komentují dění a někdy se postarají i o úsměvné hašteření či zábavnou poznámku. Právě tyto drobné výměny mi cestování příjemně osvěžovaly.

Jedná se tak o vítaný doplněk a cením si, že se i na omezeném prostoru podařilo alespoň trochu přiblížit dilema hlavní hrdinky a vykreslit její charakter. Dialogy tu zkrátka nejsou jen špatně napsanou vatou, jak tomu bylo například u The Rogue Prince of Persia, kde na mě děj působil spíše jako něco, co ve hře muselo být za každou cenu.

To hlavní ale nalezneme v hratelnosti, která, jak už jsem naznačoval, má blíže k náročnému platformingu s prvky metroidvanie. Pojďme si nejprve projít jednotlivé lokace a jejich rozdělení. V první polovině hry se budete pohybovat po pařížských ulicích a dalších přilehlých oblastech, jako jsou hřbitovy či podzemí. Každou z nich přitom můžete do značné míry brát samostatně. V jednotlivých oblastech musíte například porazit bosse, získat určitou schopnost nebo najít potřebný předmět. A právě zde se mi líbilo, jak je celý průzkum řešený. Do dalších samostatných oblastí se totiž bez potřebných schopností jednoduše nedostanete. Nemusíte tak například zbytečně přebíhat mezi hřbitovem a podzemím a přemýšlet, zda se řešení vašeho současného úkolu nenachází někde úplně jinde. Většinou se proto můžete soustředit na mapu, kterou právě prozkoumáváte, a hledat správnou cestu v jejím rámci. To výrazně usnadňuje bloudění a vracení se, které je pro žánr tolik typické.

Právě kvůli tomu se já osobně metroidvaniím občas vyhýbám. V některých hrách se totiž cítím ztracený jako turista ve velkoměstě. O to víc jsem zde uvítal větší semknutost jednotlivých oblastí a jejich přehlednější rozdělení. Jasně víte, že se nyní máte soustředit například na hřbitov a potřebnou cestu hledat právě tam. Ano, bloudění tu samozřejmě pořád je, ať už při objevování nových průchodů, nebo hledání způsobu, jak vyřešit hádanku o pár místností vedle. Občas také přehlédnete zeď, kterou lze rozbořit, což se mi stávalo opakovaně. Pak nezbývá než se vrátit a konečně si všimnout toho, co jste předtím minuli.

Všechno mi ale přišlo o něco více nalajnované a jen několikrát jsem se kvůli vlastní nepozornosti na některé mapě zasekl. Třeba když jsem přehlédl výklenek, ke kterému se dalo přitáhnout pomocí biče. Jako smyslů zbavený jsem pak pobíhal sem a tam a hledal jinou cestu, přestože jsem měl řešení celou dobu přímo před očima. Podobné situace však nebyly natolik časté, aby mě dokázaly výrazněji frustrovat.

Přišlo mi zkrátka, že vás jednotlivé cesty přirozeně vedou kupředu. A když už si musíte vybrat, kudy pokračovat, stačí průběžně kontrolovat mapu a sledovat její postupné odkrývání. Můžete si do ní navíc sami přidávat značky a poznamenat si místa, ke kterým se chcete později vrátit. Časem tak zjistíte, že se dvě chodby propojují, případně jedna končí slepou uličkou s páčkou, kterou stačí aktivovat a pokračovat dál. Samozřejmě nechybí ani množství skrytých cest, kde naleznete truhly, nové vybavení či vylepšení statistik. Completionisté si tak určitě přijdou na své, ale i mimo tento obsah mi celý design připadal vlídný. Nebál bych se dokonce říct, že pokud máte z metroidvanií podobný respekt jako občas já, určitě dejte tomuto dílu šanci.

Také hádanky mi většinou dávaly smysl. Když si říkáte, kde asi najít jejich řešení, často na něj narazíte o několik chodeb dál. Hra vám navíc v některých případech ani neumožní pokračovat, dokud potřebnou překážku nepřekonáte. Díky tomu jsem neměl příliš často pocit, že bezcílně procházím obrovským labyrintem a netuším, co vlastně dělat.

Je pravda, že po odemknutí Drákulova hradu a přesunutí se do jeho útrob můžete zpočátku nabýt dojmu určitého zahlcení. Jde totiž o obří lokaci složenou z řady vzájemně propojených oblastí. I tady ale funguje podobný princip jako v předchozí části hry. Jednotlivé mapy mají vlastní úkoly a do dalších se bez potřebných schopností jednoduše nedostanete. Nemusíte tak neustále přebíhat mezi různými lokacemi a můžete se soustředit především na tu, kterou právě prozkoumáváte. Přestože tedy samotné prostředí postupně nabývá na rozměrech, celý průzkum mi stále připadal přehledný.

Případné vracení do již navštívených míst navíc postupně usnadňují možnosti rychlejšího cestování. V jednotlivých lokacích můžete využívat výtahy, které propojují různá patra a slouží jako užitečné zkratky. Mezi většími oblastmi vás zase přepraví tajemný převozník Ferryman, jehož přístaviště musíte nejprve objevit. Teprve potom mezi nimi můžete cestovat. Později se navíc zpřístupní také možnost přesouvat se mezi aktivovanými Zrcadly života prostřednictvím Síně zrcadel. Nejde sice o systém, který by vám umožňoval okamžitě se přemístit na libovolné místo na mapě, a občas se stejně nějakému tomu vracení nevyhnete. Mně ale tyto možnosti naprosto stačily a neměl jsem pocit, že by mě cestování zbytečně zdržovalo.

Ostatně mnohem větší důraz je zde kladen na samotný platforming, na kterém si dali tvůrci opravdu záležet. Jeho základem je postupné získávání a kombinování nových pohybových schopností, které vám umožňují překonávat stále náročnější překážky. Můžete například procházet bariérami, které za běžných okolností tvoří pevnou překážku, využívat rychlý výpad nebo se pomocí legendárního biče Vampire Killer přitahovat k určeným bodům a houpat nad propastmi. Právě poslední jmenovaná mechanika patří k nejdůležitějším. Bič zde totiž nefunguje pouze jako tradiční zbraň, ale také jako prostředek k překonávání překážek.

A všechny tyto možnosti musíte postupně kombinovat při průchodu stále náročnějšími úseky.

Čekají vás tak pasáže plné bodců, pohybujících se bloků, které vás mohou rozmáčknout, nebo ozubených kol, mezi nimiž musíte pečlivě načasovat každý pohyb. Platforming je návykový a podle mě výborně navržený. Nabízí příjemnou míru výzvy a nejednou budete muset stejnou část několikrát opakovat, než se vám podaří dostat na druhou stranu. Naštěstí vás po pádu do bodců hra často vrátí do blízkosti dané překážky, takže nemusíte všechno absolvovat znovu. Občas mě ale naštvalo, když mě naopak odhodila až na začátek delší pasáže, přestože jsem se předtím pracně dostal téměř na její konec.

Jinak mi však jednotlivé překážky připadaly velmi hravé. Bavily mě například úseky, v nichž musíte správně načasovat změnu stavu určitých bloků. Jednu překážku necháte zprůchodnit, abyste se přes ni dostali, zatímco jinou potřebujete udržet pevnou, protože vám poslouží jako plošina pro další skok. Jindy zase skočíte do pohybujícího se obrazu, ze kterého se můžete vystřelit požadovaným směrem, a následně musíte celou akci správně načasovat. Stejně zábavné mi přišly i menší výzvy, kdy bylo potřeba dostat se v časovém limitu k pokladu, než se zavře brána.

Všechno je rychlé, hravé a krásně to šlape. Právě kombinování schopností, přesné načasování a neustálé překonávání dalších překážek bylo tím hlavním, co jsem na průzkumu miloval. Za mě jde jednoduše o nejsilnější část celé hry.

Kde už to může trochu váznout, je samotný pohyb hlavní hrdinky. Přestože na mě působil dostatečně svižně, některé akce mají určitou prodlevu a ne vždy reagují tak pohotově, jak byste od podobně zaměřené hry čekali. Týká se to například práce s bičem, jehož natažení a následné přitažení vyžaduje trochu cviku a správné načasování. Rozumím proto výtkám, že ovládání místy působí poněkud těžkopádně. Mně osobně to ale nijak zvlášť nevadilo a přiznám se, že dokud jsem na tuto kritiku nenarazil v jiných recenzích, ani mě nenapadlo ji nějak výrazněji řešit. Na rytmus pohybu jsem si zkrátka zvykl a většinu času mi nepřekážel v tom, abych si hru užíval.

Vedle platformingu ovšem hrají důležitou roli také souboje, které se nesou v podobně svižném duchu. A právě tady přichází ke slovu již zmíněné tarotové karty. Každý poražený významnější protivník vám může poskytnout novou arkánu, tedy magickou schopnost, kterou následně využíváte v boji. Může jít například o přivolání obrovské kamenné pěsti, vyvolání plamenů či známého kříže, který zasáhne protivníky a následně se vrátí. Jejich používání spotřebovává manu, kterou si doplňujete klasickými útoky. Díky tomu se vyplatí magii průběžně prokládat běžnými údery a využívat její účinky podle aktuální situace.

Na systému se mi líbilo také postupné vylepšování jednotlivých karet. Každá má vlastní menší výzvy, které plníte například používáním dané schopnosti v určitých situacích nebo likvidováním nepřátel konkrétním způsobem. Za jejich splnění získáváte body, díky nimž si odemykáte další účinky či posilujete stávající vlastnosti. Nejde tedy jen o další sadu speciálních útoků, ale o příjemný systém, který vás motivuje k experimentování a zkoušení různých kombinací. Právě možnost postupně objevovat nové arkany a následně si je vylepšovat mě bavila, protože dodává soubojům další vrstvu a zároveň vás vede k tomu, abyste nezůstávali jen u několika oblíbených schopností.

Dalším důležitým prvkem jsou zbraně, kterých zde naleznete hned sedm různých typů. Vedle klasického meče můžete používat například kopí, dvojici čepelí, těžký obouruční meč, kombinaci meče a štítu, bojové rukavice nebo samotný bič. Každá z těchto kategorií přitom nabízí trochu odlišný styl boje. Zatímco s dvojicí čepelí můžete sázet na rychlé útoky, těžší zbraně vynikají vyšším poškozením za cenu pomalejších úderů. Štít vám zase poskytne možnost blokovat útoky přicházející zepředu a kopí nabídne větší dosah. Nechybí ani speciální pohyby, které jednotlivým zbraním dodávají další využití.

Příjemně mě překvapilo, že výbavu nezlepšujete prostřednictvím nějakého obchodníka. Silnější varianty totiž objevujete přímo během průzkumu a každá zbraň má čtyři úrovně. To vás motivuje k prohledávání skrytých místností a otevírání truhel, protože nikdy nevíte, zda nenarazíte na něco, co vám výrazně usnadní další postup. Vedle toho můžete nacházet také relikvie poskytující různé pasivní bonusy, které dále rozšiřují možnosti přizpůsobení vašeho bojového stylu.

Je ale pravda, a to mě trochu zamrzelo, že se vám může podařit získat výrazně silnější variantu zbraně poměrně brzy. V takovém případě se z vás na nějakou dobu stane až příliš silný protivník a pozdějšími oblastmi můžete procházet podstatně snadněji, než by bylo záhodno. Likvidace běžných nepřátel se pak mění v jednoduchý průlet, což na mě v tomto ohledu působilo trochu nevyváženě.

Samotní protivníci jsou však designově povedení a postupně objevujete nové a nové druhy. Nechybí různé létající potvory, kostlivci, nepřátelé útočící z dálky pomocí šípů či vrhaných předmětů nebo výbušné příšery. Narazíte také na známé Medúziny hlavy, které vás dokážou proměnit v kámen, agresivní protivníky vrhající se přímo proti vám či blobovité potvory, které se po zásahu rozdělí na menší kusy.

Jejich likvidace je přitom jednoduchá, ale zábavná. Můžete se k nim přitáhnout pomocí biče, zasypat je rychlou kombinací úderů nebo se skluzem vyhnout jejich útoku a okamžitě přejít do protiútoku. Všechno je nastavené tak, aby souboje působily svižně a zbytečně nezdržovaly další postup. Právě možnost plynule přecházet mezi pohybem, útoky a využíváním magie dodává celému systému příjemnou dynamiku.

Zvláštní zmínku si zaslouží bossové, kteří podle mě rozhodně stojí za to. Jednotlivá střetnutí se od sebe výrazně liší nejen vizuálním zpracováním, ale také stylem útoků a způsobem, jakým je musíte překonat. Mnozí protivníci navíc mají několik fází, takže se během boje mění jejich chování a přibývají nové překážky. U jednoho například musíte v časovém limitu překonat část arény, zatímco jinde je potřeba správně načasovat přitažení bičem, vyhýbat se útokům a využívat krátkých příležitostí k protiútoku. Souboje tak nejsou jen o bezhlavém mačkání tlačítek, ale také o pozorování nepřítele a postupném osvojení jeho pohybů. A jejich samotný design je stejně kvalitní jako zbytek hry.

Právě vizuální stránka si totiž zaslouží obrovskou pochvalu. Každá lokace má nezaměnitelnou atmosféru a výtvarné zpracování místy připomíná pohybující se malbu. Ať už se procházíte zničenými pařížskými ulicemi, pochmurným podzemím nebo honosnými prostorami Drákulova hradu, prakticky neustále je na co se dívat. Já se v jednotlivých oblastech doslova kochal nádherným stylem, který podle mě na statických obrázcích ani zdaleka nevynikne tolik jako přímo ve hře. Zejména na OLED displeji jde o naprostou nádheru a tady před tvůrci opravdu smekám.

Pozadu nezůstává ani soundtrack, který skvěle dotváří atmosféru a kombinuje nové skladby s motivy předchozích dílů. Hudba má často příjemně tepavé tempo a výborně podporuje svižnou hratelnost. Dokáže vás vyburcovat k dalšímu pokusu o překonání náročnější pasáže a zároveň podtrhnout gotickou atmosféru jednotlivých prostředí. Ostudu nedělá ani dabing, ať už sáhnete po anglické, nebo japonské variantě. Obě mi přišly velmi kvalitní a postavám dodávají potřebný charakter.

Trochu zamrzí snad jen skutečnost, že hra nabízí více zakončení a cesta k tomu nejlepšímu není při prvním průchodu zrovna snadno čitelná. Některé důležité podmínky totiž můžete jednoduše přehlédnout, aniž byste tušili, jak výrazný vliv budou mít na výsledný konec. Nejde o nic, co by mi vyloženě kazilo zážitek, ale vzhledem k jinak poměrně vstřícnému designu bych ocenil o něco jasnější vodítka.

Castlevania: Belmont's Curse je za mě výborná plošinovka skloubená s metroidvanií, která má tepavou energii a baví po celou střídmou stopáž. Pokud se pustíte i do důkladnějšího průzkumu, můžete u ní strávit zhruba 16 až 20 hodin, případně i déle podle toho, jak důsledně budete hledat všechna tajemství. Nabízí výborně navržené platformingové pasáže, povedený systém tarotových karet, zábavné souboje a nádhernou audiovizuální stránku. Přestože se nevyhnula několika nedostatkům, zejména v oblasti ovládání a vyvážení obtížnosti, já si její návrat náramně užil. A pokud hledáte svižnou akci, která vás dokáže zabavit promyšlenými překážkami a neustále motivuje k dalšímu průzkumu, podle mě byste ji rozhodně neměli minout.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Cenega