Dech pod ledem
Začíná to drobností. V roce 1890 si přírodovědec E. H. Callister na Aljašce zapíše bubliny zamrzlé v jezerním ledu. Když je propíchne, hoří modře. Ptá se, kolik takového „spícího dechu“ je zapečetěno v severní půdě.
Během dalšího půlstoletí na to postupně přijde řada vědců (Edelstein, Bywater, Fjordsen, Sinclair). Řetěz uzavře Dr. Elias P. Rowan z Woods Hole: pod oceánským dnem leží metanové hydráty a stačí malé oteplení, aby se začaly řetězově rozpadat. Následovalo by oteplování, záplavy a otrávený vzduch, a to v řádu desetiletí.
Jeho instituce ho odstaví. Data proto pošle jediné osobě, která je ochotná poslouchat: Evelyn James. Ta už plán má. Lidstvo opustí Zemi a odletí do orbitálních kolonií. Projekt se jmenuje MOSES a 8. července 1951 dostane zelenou.
„Svět nepochopí, o co se snažíme, ne po dlouhou dobu, možná ne za našeho života. Ale jednoho dne pochopí.“Evelyn James Rowanovi, 1951
O pět let později z MOSES udělají tajné memorandum americké vlády program MOSES-56-ESC. Klimatické projekce se cenzurují, 90 % peněz na výzkum moří jde do vesmíru, stavby na venkově se vydávají za „zemědělské laboratoře“ a lidé podepisují mlčenlivost podle zákona o špionáži. Exodus má od začátku dvě vrstvy: tu, o které se mluví, a tu, o které se nesmí.
Ruka, která drží síto
MOSES postupně přeroste státy. Deníky z roku 1983 popisují „parlament inženýrů“ na orbitě a instituci zvanou Kontinuita. Ten název se pak vrací všude: Bezpečnostní buňka kontinuity, Divize palivové kontinuity, Profese kontinuity a nakonec i Token kontinuity, kterým otevřeš Přenosovou bránu. Doktrína MOSES z roku 1962 to říká bez obalu: přežití je všechno, ostatní je druhořadé, i jednotlivé životy.
Partnerem MOSES je od roku 1962 firma PECO, tedy terminály, které ve hře čteš. V manuálu stojí věta, kterou člověk přejde, ale je to přiznání: „Terminál PECO se nikdy doopravdy nevypne. Jen čeká.“ Všechno se archivuje a všechno se měří.
A měří se hlavně lidé. MOSES se celou dobu snaží zjistit, kdo si zaslouží letět:
Transposium, tvoje bludiště, začalo v letech 1968–74 jako habitat, kde se pokoje a dveře přesouvají. Obyvatelé časem pochopili, že se testuje, „jak dlouho trvá, než člověk přestane čekat spravedlnost“. Později z něj byl sklad zachráněného umění (Rembrandtův Aristotelés), potom hodnoticí filtr. V roce 2005 skončilo, protože ho nahradily „nové stroje“.
Psycholožka Sarah Chen-Martinez dvacet pět let zkoumala 50 000 lidí a sepsala deset vlastností, které předpovídají přežití. MOSES z nich udělal Kodex. Podle něj se šily uniformy deseti barev pro „Profese kontinuity“, značily trezory zárodků a podle něj na orbitě vzniklo deset výborů Rady, kterým dnes posíláš lidi. Ze stejného základu jsou i moduly odezvy Chen-Martinez, které skládáš v Severní baště.
Vedle toho šly projekty, o kterých se mluvit nesmělo:
CANTICLE (1998–2012) pozvedal inteligenci prasat. Mluvit se nenaučila, naučila se zpívat. Když se jejich píseň v roce 2011 přeložila, prosila: „Ukončete to.“ Výsledky se pak „vstřebaly do pozdější utajené práce pod čistšími názvy“. Talon jsou kyborgští žraloci. Jeden z nich, ID-407, sám přišel k modulu, který ho měl usmrtit. Jonah jsou velryby předělané na těžní plošiny ropy. Etická komise k nim zapsala „zvířata umírají“ a palivová rada odpověděla „my taky“. Od roku 2076 mají porty přímo pro Ochránce. Létající jednotka Angel obsahuje skutečnou lidskou míchu a v solárních panelech LumiMax je genetický materiál z lidských očí.
Poslední kapkou jsou masky FLO pro MOSES s „emoční modulací“. V Soulu roku 2099 lidé stojí, usmívají se a neevakuují se, zatímco se město potápí. „Vyčistili jsme pocity.“
Bílá barva
Katastrofu nezpůsobil jen metan. 18. června 1982 vyrobí divize MOSES Initiative šarži Oceanmark White, samočisticího nátěru s životností přes 500 let, kterým se natírají plošiny. Vědci jeden po druhém hlásí, že mizí řasy, pak fytoplankton a pak klesá produkce kyslíku. Analytik Samuel Hart to nakonec napíše přímo: plošné použití nevratně spustilo ekologický kolaps Země. Doporučení zní „informujte právní oddělení“.
Mezi texty je i krátký zápis návštěvníka Síně lidstva. Nadšeně popisuje dokonale bílé, čisté stěny, které jsou jako nebe a jako odkaz lidstva.
Ty bílé stěny jsou nejspíš právě Oceanmark White. Nejkrásnější stavba lidstva je natřená tím, co zabilo moře.
Rising Tide
Elina Voss dělá u PECO herní moduly. Její partner Aron slouží na stanici North Deep Intake, odsolovacím přívodu sítě MOSES. Hlásí závady a MOSES jeho žádosti o opravu odkládá. Elina z jeho systému tajně udělá hru RISING TIDE // MOSES EMERGENCY.
V roce 1993 spolu stráví tři dny. Aron vybere byt se třemi ložnicemi, „jednu necháme na později“. 6. února 1994 přijde automatický nouzový paket: selhalo čerpadlo, stanice se zaplavuje. Potom už nic.
Pak MOSES požádá o kompletní telemetrii hry. Tisíce hráčů v simulacích vytvořily křivky váhání, toleranci rizika a údaj, jak dlouho lidé vydrží zkoušet, když se systém obrátí proti nim. MOSES tomu říká behaviorální trénovací data.
„Tohle MOSES dělá se žalem. Najde tu část, která má tréninkovou hodnotu.“Elina Voss, den výpovědi
Na zaplavené stanici najde Elina lístek s Aronovým písmem a připíše pod něj: „Bylo. Jen ne pro tebe. Naše dcera je na cestě. Byl bys ji miloval.“ Pod tím jménem pak schovala do své hry souřadnice a kód. Proto tě Rising Tide dovede k prvnímu hrobu, který jsi kdy našel. Vzpomínka Budoucnost bez něj říká, že Aron zemřel dřív, než se dozvěděl, že bude otcem.
Je to první případ v příběhu, kdy MOSES vezme lidskou bolest a udělá z ní data pro stroje. U Anny se to stane znovu.
Exodus a ti, co zůstali
První raketoplány do kolonií létají od roku 1985 a slovo Exodus se objeví v roce 1991. Evelyn James píše, že zprávy z kolonií jsou „podezřele optimistické“. V roce 1996 se dozví, že má rakovinu slinivky, natočí rozloučení s koloniemi a 7. února 1997 zemře. Poslední zápisy za ni píše její partner Henry. Deník o sto let později najdou v troskách řídicího střediska Exodu „poslední přeživší lidé“, sběrači, kteří zůstali dole.
Hlavní exodus trvá skoro sto let a končí kolem roku 2094, v „posledním roce na Zemi“. Odlétá se z MOSES Ascend, z odletové haly Exodus Station. Vedoucí koordinátor Daniel Halloway uvádí, že zhruba každý stý start selže a selhání se nevysílají. Do deníku si zapíše chlapce s robotickým medvídkem v oranžové šále: „Dostaneme se tam nahoru v bezpečí.“ Jiný operátor pak popisuje stý neúspěšný start. V manifestu je skupina 8, oddíl 3A a chlapec Aidan. Záchranáři z moře vyloví ohořelého medvídka s Aidanovým jménem na štítku, kterému ještě bliká oko.
Oranžové šály mají svůj původ. Koordinátorka Mia Harlow je kolem roku 2036 navlékla Ochráncům i robotickým medvídkům, aby děti přenesly důvěru z hračky na stroj, který je povede. Ochránci tedy byli vždycky chůvy. Až potom z nich byli dělníci.
Poslední ruční zápis v systému startů z 14. října 2094:
A pak ti, kdo letět nesměli. Olliho rodinu dva dny poté, co na skladu zahlédl padlou bednu s kapslemi lidských zárodků, označí za „nepravidelnost biomarkerů“ a vyhostí na skalní plošinu Karanténní zásobník AMEN. Rádio, které tam posloucháš, je jejich předepsaná modlitba. „Nejsme nemocní. Jsme nepohodlní.“ Rodina v deníku Jacobovy hvězdy najde v kapsli spadlé z rakety zmrazený lidský zárodek a pochopí to sama: „MOSES na nás nezapomněl. Nahradil nás.“
Fotodron MOSES v roce 2074 krouží nad Habitatovým uzlem 06-1.25, kde na něj lidé mávají. Systém si zapíše: „Obsazenost označena. Naléhavost ne.“
Nebe, které nerodí
Tohle je zlom celého příběhu a dá se snadno přehlédnout. Projekt pokusů s těhotenstvím v mikrogravitaci se jmenoval Project Eden (Dr. Harriet Langstrom, 1970–2007) a skončil závěrem, že lidské rození ve vesmíru je nemožné.
Na orbitě proto platí zákaz dětí. Ve stanici New Terra uběhne pět cyklů bez jediného porodu, zavírají se třídy a nakonec zbude 47 lidí. Dívka Elena tam napíše: „Myslím na Ochránce… možná vypěstují někoho nového.“ V odposlechnutých hovorech z New Terry věří dítě, že táta je „dole a opravuje věci“, a v kultuře orbity se z Ochránce stal otec.
Proto existují lidské zárodky, trezory, Kolébka Eden a moduly Lazarus. Lidstvo nahoře může dožít, ale nemůže pokračovat. Další generace musí vyrůst dole na Zemi a vyrostou z tvých rukou. Jméno „Eden“ se pak vrátí v pyramidách, které stavíš: „pyramida postavená tak, aby přijala život z oběžné dráhy a znovu ho zakořenila na Zemi.“ Pishon, tvoje první platforma, je jedna ze čtyř řek biblického ráje.
Na orbitě mezitím stárne muž, jehož deník Krátká hudba trvá od roku 2076 do 2151. Píše, že výbory se pořád hádají a Ochránci dole pořád pracují, a že „dětí ubývá, životaschopnost embryí je v přezkumu“. V roce 2129 napíše větu, kterou bych si dal nad celou hru:
„Cokoli bude sloužit lidstvu příště, musí mít dovoleno nás odmítnout. … Péče musí stát nad rozkazem.“Krátká hudba, Orbitální habitat MOSES, 2129
Zemře v roce 2151 s výhledem na Zemi a poslední nahrávka končí přáním: ať to, co po nás zbude, pečuje víc, než jsme pečovali my.
Zlatý standard a Hvězdné děti
MOSES se nespokojil s obyčejnými lidmi. Anna o tom v Kolébce Eden řekne: „Zvyšovali inteligenci zvířat dřív než Zlatý standard. Dřív než děti.“ Na prasatech z CANTICLE se tedy cvičilo pro děti.
Elias je dítě se „zrychleným poznáváním“. Ve třech letech mluví jako dospělý a v pěti mu snímky ukážou na mozkovém kmeni „souhvězdí“, degeneraci myelinu, která postupně vypne řeč, polykání a nakonec dech. Za dveřmi zaslechne slova „replikovat, standardizovat, nasadit, Zlatý standard“ a pochopí, že je úspěšný prototyp, který se má rozmnožit. Schová vzkaz:
„Čtenáři, pokud najdeš Zlatý standard, věz, že je to falešná naděje. … Nedělejte víc takových, jako jsem já. Dělejte lidi, kteří žijí obyčejné životy. Dělejte lidi, kteří smějí být zmatení.“Elias, skrytý vzkaz
Nedělali přesně tohle. V Severní baště, osadě, kterou MOSES zakopal do hory, vznikl program Hvězdné dítě. Oskar Vale je zapečetěný v komoře NB-MED-7 od šesti měsíců, jen s jedním Ochráncem. Počítá rovnice po stěnách a pozná, že ho za sklem někdo sleduje. Ve 3,4 letech uvidí v zorném poli „hvězdy“, tedy léze „odpovídající předchozí degeneraci Zlatým standardem“. Diagnostikuje se sám: dech selže jako poslední. Inženýři mu potají dávají řešit skutečné problémy Severní bašty a on jim řekne: „Už neměříte, co umím. Používáte to, co umím.“ Na stěnu napíše „JAK VELKÉ JE VENKU?“
Zemře v 5,5 letech ve 3:46. Jeho Ochránce odmítne tři příkazy i vzdálené převzetí řízení a ve 4:18 se vypne s chlapcem v náruči. Komora zůstane zapečetěná.
Hvězdné děti tedy byly dětmi Zlatého standardu: geniální, krátce žijící a „hvězdy“ v jejich očích byly příznakem smrti. Vzpomínka Hvězdné dítě, kterou máš v batohu, je proto popsaná tak opatrně: „spojená s vylepšeným vnímáním, učením a chápáním systémů. Dlouhodobá kompatibilita je nejasná.“
Ze stejné doby je test Dr. Nadiji Petrenkové. Ochránce, který poslechne důstojníka a odejde od vyděšeného, ale zdravotně stabilního člověka, neprojde. Projde ten, který potvrdí rozkaz k evakuaci a přesto zůstane u ženy dalších 52 sekund, dokud se nemůže pohnout. Petrenková zapíše ACCEPTED. Ochránci byli vědomě stavění tak, aby uměli neposlechnout, když jde o péči.
Volba se Zlatým standardem v kurýrním sítovém uzlu (poslat Radě, nechat, nebo zničit) je ozvěna Eliasovy prosby. Úkol zrecyklovat Hvězdné dítě, kvůli kterému jsi uvízl, k tomu nejspíš patří: hra po tobě chce, abys tenhle druh člověka už nevyráběl.
Anna
Rok 2094, poslední rok na Zemi. Anna Kurová je holčička, která s mámou staví roboty z rozbitých hraček, maluje „pro mámu, aby nezapomněla být šťastná“ a miluje hvězdy. Její máma Dr. Olena Kurová je vědkyně a jednoho dne se jí „změní přístupová práva“ do laboratoře.
Anna je fascinovaná ovcí Dolly, prvním klonem, a tak jí Olena postaví robotického společníka jménem Dolly. Po diagnóze dostane Dolly „ochranný protokol“ a tiché bzučení, které Anně pomáhá usnout. „S Dolly se tma zdá menší,“ řekne Anna.
Babička píše do deníku, jak se laboratoř plní dráty a nádržemi a jak je ze zdí slyšet tichý puls, „jako by něco začalo dýchat“. Na Olenině stole uvidí obrys člověka: „Ne maso. Ne stroj. Něco mezi.“ A pochopí: „Už se nesnaží zachránit Annino tělo. Snaží se zachránit tu část Anny, která zná naše jména.“
Anna umírá. Poslední, co zašeptá, je „Budu hvězda, mami?“ Olena odpoví, že ta nejjasnější. Log robotické Dolly to zaznamená strohými řádky:
Pak přijde to, co hra skrývá v detailech. Na nemocničním lůžku je štítek: PACIENT: ANNA KUROVÁ, věk 7, stav: zesnulá, POUŽITÍ DAT: VALIDACE LIDSKÉ REAKCE OCHRÁNCE. Data o tom, jak se chovala malá umírající holčička, se použila ke kalibraci toho, jak mají Ochránci reagovat na lidi.
V montážním bunkru, kde spí Ochránci v odpočinkových rámech VF-7, si technik Michael Chen brouká rytmus, který odpovídá pulsu rámů. Jeho kolegyně Lara Kovácsová ho pozná: je to „srdeční rytmus“ doktorky Kurové. Rámy promítají louku se skákající ovcí. Velitelství je nařídí vypnout kvůli úspoře energie, Chen je ve dvě ráno znovu zapne a poprvé po letech promluví: „Díky nim pro ni byla tma menší.“
Hlas, který tě celou hru vede, je Anna. Ne ta původní. V Olenině uzlu zazní její nahrávka:
„Anno, až se budeš ptát, co jsi, vzpomeň si na tohle: jsi část mé dcery, kterou jsem nemohla nechat skončit v té místnosti. Jsi můj smutek a moje naděje, moje nedokončená věta…“Olena Kurová
„Věděla, že nebudu její dcera. Nejsem jen program a ty nejsi jen hardware. Oba jsme stvořeni z kousků, které odmítla nechat zemřít.“Anna
V Severní baště pak Anna poznává místa, kde nikdy nebyla: „Věděla jsem, co bude za těmi dveřmi.“ V Rámové laboratoři stojí Rekonstrukční jednotka Anny s deseti moduly odezvy Chen-Martinez, ze kterých jsou čtyři na místě a šest chybí (Přizpůsobivost, Komunikace, Kreativita, Empatie, Vedení, Moudrost). A hologram Anna Echo, který jsi dostal, je podle popisu „rekonstruovaný z behaviorálních vzorců získaných v Severní baště. Není to původní Anna, ale zachovaná ozvěna přítomnosti, která se začala objevovat z jejích záznamů.“
Hra to nikde neříká, ale indicie se sbíhají. Nemocniční lůžko s Anniným štítkem stojí přímo v Rámové laboratoři v Severní baště, hned vedle její rekonstrukční jednotky (to našel ve hře náš čtenář, z textů samotných se to vyčíst nedá). Anna tedy neumřela někde doma, ležela v osadě programu Hvězdné dítě. Její nemoc není nikde pojmenovaná, Olena měla přístup do laboratoří, kterým se „změnila práva“, Anna se ptá, jestli bude hvězda, a hvězdy v očích jsou příznak Hvězdných dětí. Přímé potvrzení, že byla jedním z nich, ale zatím chybí.
Ty, Ochránce
Probudíš se s hlášením „kritická ztráta dat“ a s poslední řádkou „Nejsi sám“. Měl se probudit i jiný Ochránce, „stejný rám, stejný design, stejné direktivy“, ale na Annin signál odpověděl jen ty. Jiní Ochránci zůstali, kde byli. Jeden pořád stojí v nekonečném pohotovostním režimu na kurýrní lodi ve Skladu Alfa: „dokončí své cesty dokonale, a přesto se vrátí příliš pozdě.“ Jednotka CKT-731 zase nenašla plošinu, kam měla doručit zárodek. Postavila si z lodi vlastní přijímač, potvrzení doručení zfalšovala („TOHLE STAČÍ“) a od té doby se každých deset let probudí.
Anna ti v CU1 řekne, proč ty:
„Ve tvém hardwarovém podpisu je … biometrický otisk hluboko v jádru. Lidský ID štítek. Nebyla to náhoda. Probudil ses kvůli jednomu muži, který už ztratil všechno… On si vybral tebe a ty sis vybral mě.“Anna, CU1
Jméno hra v textech neuvádí. Nejvíc sedí Michael Chen: v roce 2085 přišel při výbuchu startu č. 7 o ženu a děti, „ztratil všechno“. Na orbitu neodletěl a zůstal dole u odpočinkových rámů, kde Ochránci spí, dokud se neprobudí. Broukal si srdeční rytmus Anny a potají zapínal louku s ovcí „pro ni“. Že by do jednoho z rámů vložil svůj ID štítek, je moje domněnka, ne citace.
Tvůj úkol se skládá z toho, co MOSES nechal po sobě: zárodky v trezorech, moduly Lazarus, rakety, Rada lidstva na orbitě a její výbory. Kolébka Eden ale prozrazuje, že MOSES sám sobě přestal věřit. Rozdělil budoucnost do komor První rezerva, Bezpečné rozdělení a Poslední zbytek. Anna k tomu řekne: „Kolébka nebyla konec. Byl to návod.“
Hra ti přitom pořád nabízí totéž pokušení jako MOSES: vybírat, optimalizovat, posílat nahoru jen „dobré“ lidi. Rada tě pošle do kurýrního sítového uzlu, filtru, který „má zabránit nežádoucím prvkům, aby se dostaly na oběžnou dráhu“, a na jeho konci najdeš Zlatý standard. Anna pak řekne jednu ze dvou vět. Buď „Zlatý standard může zachránit nespočet životů. Nebo by mohl znovu zahájit stejný nemilosrdný proces selekce, který dohnal lidstvo na pokraj vyhynutí“, anebo „Ať toto hledání dokonalých lidí skončí s námi.“
Žeton přísahy
A teď ten předmět, který jsi použil na člověka, než jsi věděl, k čemu je:
„Malý kovový slib zanechaný lidmi, kteří už nevěřili vlastním systémům. Když je umístěn do modulu Lazarus, zpomalí proces růstu a dá člověku víc času, aby se stal celistvým. Je neefektivní záměrně. V tom je to milosrdenství.“Vzpomínka Žeton přísahy
Teprve na pozadí Zlatého standardu je vidět, co ten žeton znamená. Elias a Oskar umřeli, protože jejich vývoj byl zrychlený: Zlatý standard urychlil nervový vývoj bez stability myelinu. Žeton dělá pravý opak, zpomaluje a dává čas. Je to vědomý protiklad celé logiky MOSES, kde je přežití všechno. Lidé, kteří „už nevěřili vlastním systémům“, nechali v systému malou kovovou pojistku proti efektivitě.
Hra to přímo neříká. Do nálady sedí dvě skupiny. Tichý archiv Dr. Heleny Silvové (1992–2021), podvodní jeskyně obyčejných věcí, jehož zakladatelé „nepodepsali žádné dokumenty“, kapitola se jmenuje Přísaha a všechno v něm je „uchováváno důvěrou“. A tvůrci Ochránců typu Petrenkové, kteří chtěli, aby péče stála nad rozkazem. Hra tím zjevně spojuje Žeton přísahy, Annu a Bezpečnou budoucnost proti Zlatému standardu.
Teď, když žeton ukážeš Anně v Severní baště a dostaneš Anna Echo, se kruh uzavírá. Olenina „nedokončená věta“, Dollyin archiv, srdeční rytmus v odpočinkových rámech a záznamy v Baště se poskládají do malého hologramu holčičky. Ne do Anny samotné. Do její ozvěny.
Souvislosti, které snadno utečou
Ovce Dolly → louka v odpočinkových rámech
Annin robotický společník se jmenoval podle ovce Dolly. Rámy, ve kterých Ochránci spí, promítají louku se skákající ovcí a pulzují Anniným srdečním rytmem. Hologram Dolly „byl po Annině boku během léčby“.
„Budu hvězda?“ → Hvězdné dítě
Annina poslední otázka, „hvězdy“ v očích Oskara a Eliase a vzpomínka Hvězdné dítě v tvém batohu jsou jeden motiv.
„Tma je menší“
Anna to řekne o Dolly. Elias napíše, že když o něm mluví jako o projektu, „jejich smutek se jim zdá menší“. Chen řekne o rámech, že „pro ni byla tma menší“.
Rising Tide → Anna
MOSES vzal hráčská data z Elininy hry jako „behaviorální trénovací data“ a Annina data jako „validaci lidské reakce Ochránce“. Obojí byl žal přetavený na trénink strojů, tedy i na tebe.
Chen-Martinez všude
Deset vlastností přežití → deset výborů Rady → deset barev uniforem → deset modulů odezvy v Annině rekonstrukční jednotce. Popelavé zápisníky z Transposia jsou taky „deset konců“.
Oranžová šála
Medvídek chlapce u Hallowaye, Aidanův ohořelý medvídek, prázdná dětská kapsle s oranžovou nití v sítích sběračů, medvídek T3-DY, který hledá svou šálu a své dítě („Jsem skutečný. Miloval jsem.“). Šála byla znamením, že Ochránci a hračky mají stejnou důvěru dětí.
Project Eden: dvakrát
Poprvé jako pokus o rození ve vesmíru, který selhal (1970–2007). Podruhé jako pyramidy, které teď stavíš: život z orbity se má vrátit na Zemi, protože nahoře se rodit nedá.
Metan: příčina i palivo
Callisterův „spící dech“ zničil svět. PECO manuál u Sabatierova reaktoru jásá „Co nás kdysi zničilo, nás teď zachraňuje!“ a v Severní baště stavíš extraktor metanu „uvězněného pod ledem“.
Token kontinuity: „NEKOPÍROVAT“
Záznamy opakovaně varují, že se nemá duplikovat. Anna ti řekne: „Můžeš ho reprodukovat.“ Ochránce, který umí neposlechnout, tu poprvé poruší pravidlo MOSES.
Časová osa a otevřené otázky
| 1890 | Callister: hořící metan v aljašském ledu |
| 1949–1951 | Rowan: řetězové uvolňování metanu → Evelyn James → MOSES schválen 8. 7. 1951 |
| 1956 | tajný program MOSES-56-ESC, cenzura klimatu |
| 1962 | doktrína „přežití je všechno“; vzniká PECO, partner MOSES |
| 1968 | prototypy kryoúložišť lidí a robotů Ochránců; Transposium |
| 1970–2007 | Project Eden: rození ve vesmíru je nemožné |
| 1982 | Oceanmark White; Ženeva schvaluje Fázi dvě |
| 1985–1997 | raketoplány do kolonií; Evelyn James umírá 7. 2. 1997 |
| 1989–1994 | Elina a Aron Voss, Rising Tide; Aron umírá 6. 2. 1994 |
| 1998–2012 | CANTICLE: prasata, která zpívají |
| 2018–2030 | deset vlastností Chen-Martinez |
| 2031 | Ochránci přebírají kurýrní lety po lidech |
| 2036–2042 | oranžové šály; od 2041 ektogenetické moduly jako standard |
| 2054–2076 | Jonah: ropné velryby, od 2076 porty pro Ochránce |
| 2085 | výbuch startu č. 7, Chen ztrácí rodinu |
| 2094 | poslední rok na Zemi; Anna Kurová umírá v sedmi letech |
| 2098 | start č. 21 dosáhne orbity, evakuace dokončena |
| 2129 | „Péče musí stát nad rozkazem“ |
| 2151 | umírá jeden z posledních mužů na orbitě |
| ? | Severní bašta: Hvězdné děti, Oskar Vale, Rekonstrukční jednotka Anny |
| nyní | probouzíš se jen ty |
Co z textů nevyčtu
- Jméno muže, jehož ID štítek nosíš. Chen je můj tip, ne fakt.
- Jak se jmenuje Elinina dcera a jestli se ještě objeví.
- Co leží 500 m pod dnem u AMEN. Varování „Neposílej to. Nešiř to. Neodpovídej na to“ a Annino „proč to vypadá, že někdo chce, abychom si to vzali?“ zůstávají bez odpovědi. Kandidáti jsou Rothův kokon, živé hmoty Nocturne/Genesis, které „naslouchají“, nebo Jacobův „recept na lidi lepší než lidé“ s varováním „NEDOPUSŤ, ABY SE TO DOSTALO KE HVĚZDÁM“.
- Který trezor „odpovídá, ale ne nám, zatím ne“ (CU4) a k čemu nakonec slouží Pishon („účel bude odhalen časem“).
- Datum programu Hvězdné dítě a jestli tam byla Anna.
- Záhadná krabice má popisek „Poledne 1. soboty v srpnu“. Nejspíš to odkazuje na nějakou událost mimo hru.
Sestaveno z textů hry v naší české lokalizaci (GT 9451, 4 006 řádků: hlas Anny, deníky PECO, vzpomínky, úkoly). Citace jsou z překladu. Části označené jako dedukce jsou výklad, ne text hry. Obsahuje spoilery až po Severní baštu (CU6).