Všechny moje překlady jsem dnes skryl. Není to výpadek, není to konec projektu a není to trucování. Je to hranice, kterou jsem měl nakreslit mnohem dřív.
Nebudu chodit kolem horké kaše. Od dneška nejsou moje češtiny ke stažení. Zmizely ze stránek, ne ze světa — mám je, fungují, a jednou se vrátí. Ale chvíli tu prostě nebudou.
Nestalo se to kvůli chybě, hackerům ani kvůli autorům her. Stalo se to kvůli tomu, jak se za poslední dobu proměnilo, co si část lidí o téhle práci myslí.
Jak vypadá „jen malá aktualizace“
Aby bylo jasné, o čem se bavíme, popíšu jeden úplně obyčejný den.
Vývojář v šest večer vydá patch. Klidně jen opravu překlepu. Hra si při aktualizaci přepíše své soubory — a překlad, který v nich seděl, je pryč nebo rozsypaný. Někdy zmizí půlka textů. Jindy zůstane a hra místo nich začne dělat úplné nesmysly, protože se posunulo něco, o čem nikdo kromě mě neví, že existuje.
Co se pak musí stát, aby čeština zase fungovala:
To není „kliknutí“. U větší hry je to klidně celý den práce, někdy i několik. A když se to udělá narychlo, hráč si nainstaluje něco, co mu hru rozbije — a viník budu zase já.
A teď to podstatné: tohle se neděje jednou. Děje se to u každé hry, při každém patchi, pořád dokola. Čím víc her přeložím, tím větší je ta hromada. Je to práce, která nikdy nekončí a která není vidět, protože správně udělaný překlad je ten, kterého si nikdo nevšimne.
Co mě dostalo
Patch vyjde v šest. V sedm přijde první zpráva. Ne dotaz — oznámení, že to nefunguje, jako bych byl helpdesk, kterému doběhla reakční doba. V osm „tak co, bude to dneska?“. V devět už někdo vysvětluje ostatním, že jsem to zazdil.
Někdy mě někdo poučí, jak dlouho by mu to trvalo. Někdy že jiný překladatel je rychlejší. Někdy přiletí rovnou nadávka, protože si člověk stáhl starou verzi na novou hru a ono to nejelo.
Já u toho sedím po večerech. Po práci. Zadarmo. Bez smlouvy, bez zálohy, bez jediné koruny, kterou by mi za to kdokoli slíbil.
A pak si přečtu, že „to přece musím opravit“.
Ne. Nemusím. A přesně o tom je tenhle článek.
Nejsme otroci
Tohle chci říct úplně natvrdo, protože se to nějak vytratilo:
Nejsme ničí otroci. Ani já, ani nikdo z lidí, kteří u nás doma dělají češtiny do her. Nikdo z nás nemá nadřízeného, nikdo z nás nedostal zadání a nikdo z nás si za to nenechal zaplatit. Děláme to ve volném čase, místo spánku, místo rodiny, místo seriálu — protože nás to baví a protože chceme, aby si hru užil i ten, kdo anglicky neumí.
A za tohle — za práci, kterou dostanete úplně zadarmo — člověku pravidelně někdo vynadá.
Vážně se nad tím na chvíli zastavte. Dostanete něco, co vás nestálo ani korunu. Někdo u toho strávil desítky hodin. A vaše reakce je nadávka, protože to nebylo dost rychle, nebo protože vám to po aktualizaci hry přestalo fungovat.
To se nedělá. Nikde a nikomu. A hlavně: je to jediná odměna, kterou za to reálně dostáváme. Ne peníze, ne uznání — nadávka od někoho, kdo si ani nepřečetl, jak to funguje.
Dokud je čeština zdarma a dobrovolná, je to dar. S darem se nezachází jako s objednávkou. Kdo štěká na člověka, který mu něco dal, nedostane příště nic — a bude se divit proč.
Co dobrovolnost znamená a co ne
Tyhle češtiny dělám, protože mě baví, aby si hru užil i člověk, který anglicky neumí. To je celé. Žádný jiný důvod za tím není.
Dobrovolná práce zdarma znamená, že ji dělám, když můžu a když chci.
Neznamená:
Nikomu z vás nic nedlužím. A říkám to bez zloby — říkám to proto, že když se tohle nevysloví nahlas, tichým posunem se z daru stane nárok. A přesně tam jsme se dostali.
A teď patronství, protože i to se začalo míchat
Tohle píšu s upřímnou vděčností, ne jako výtku. Máme tu lidi, kteří nás podporují jako patroni, posílají drobné na provoz a dělají to bez toho, aby za to cokoli chtěli. Vážím si jich víc, než dokážu napsat — a nic z toho, co následuje, na nich nic nemění.
Ale musí to zaznít, protože se to u některých začalo posouvat:
Co patronství je:
- svobodný dar — dáte ho, protože vám dává smysl, co tady děláme,
- příspěvek na **provoz** — servery, doména, nástroje, čas strávený tím, aby web vůbec běžel,
- podpora **rozvoje** — abychom mohli dělat víc a líp, ne abychom museli dělat rychleji.
Co patronství není:
Patronství není předplatné služby. Není to tarif s prioritní podporou. Není to objednávka. A rozhodně to neznamená, že si tím někdo koupil člověka, který bude celý den fungovat na zavolanou a chrlit jednu češtinu za druhou, jako by ho někdo zaměstnal. Určování kdy a co se bude překládat!
Kdo to takhle nebere — a to je naprostá většina — tomu ještě jednou díky, vážně. Kdo to tak bere, ať tu podporu klidně zruší. Za těch pár korun si nekupuje nikoho z nás a mnohem radši budu bez nich, než abych měl pocit, že někomu dlužím svůj večer.
Proč skrývám všechno, když jde o pár lidí
To je férová otázka a mám na ni férovou odpověď.
Protože nechci tuhle věc řešit v komentářích jeden po druhém. Nechci se hádat, nechci nikoho jmenovat a nechci dělat ze svého webu bojiště. Chci, aby to zaznělo jednou, srozumitelně, na jednom místě.
A protože jinak to nikdo nevnímá. Dokud jsou soubory ke stažení, je to abstraktní stížnost, kterou člověk přeskočí. Když tam nejsou, je najednou vidět, co vlastně ta „samozřejmost“ byla.
Tohle není trest. Většina lidí, co si moje překlady stahuje, se chová naprosto slušně — poděkuje, nahlásí chybu normálně, počká. U těchto mě upřímně mrzí a vím, že to odnesou taky. Právě proto to dělám jen dočasně a právě proto vám to vysvětluju takhle podrobně, místo abych to zavřel beze slova.
Jak to bude dál
Nekončím. Chci, aby to bylo úplně jasné: jsemgamer.cz jede dál a překlady taky.
Ale mění se pravidla, podle kterých to dělám:
Na závěr
Jestli jste někdy napsali „díky, super práce“ — tohle nebylo o vás a je mi líto, že to odnesete. Vy jste ten důvod, proč jsem u toho tak dlouho vydržel.
Jestli jste někdy psali „kdy to bude“, „musíš to opravit“, nebo jste rovnou nadávali: přečtěte si nahoře ještě jednou, kolik hodin stojí to, co jste si stáhli za čtyři vteřiny a zdarma. A zkuste příště začít větou, která by vás samotného nenaštvala.
Vrátím se. Ve svém čase, po svém a s chutí — protože jinak to dělat nemá smysl.