Cult Vacui - Recenze Lovecraftovské adventurní jednohubky

Na Cult Vacui jsem se těšil už od doby oznámení ve facebookové skupině o point-and-click adventurách. Je pravda, že lovecraftovských adventur je poslední dobou přehršel, i tak na ně vždy slyším a nechám se zlákat, jelikož mysteriózních příběhů není nikdy málo. Tady tvůrce sliboval ponurý pixelartový kabátek a hratelnost závisící na omezeném čase, během kterého musíte stihnout zachránit jak sebe, tak okolní postavy. Pojďme se tak podívat na to, zda nám byla doručena kvalitní jednohubka z lovecraftovského univerza, nebo se jedná už o vyčpělý derivát.

Recenzovaná verze: PC

Hodí se nejdřív říct, že jde o krátkou adventuru, která vám zabere něco kolem dvou až tří hodin. Jedná se tak spíš o kompaktní zážitek, který ale má i jistou míru znovuhratelnosti. Jak jsem totiž v úvodu naznačil, jste tu limitováni časem. Hlavní hrdina celého příběhu se vydává na ostrov Barra ve Skotsku, kde přijal práci údržbáře letního sídla rodiny Gladstoneů. Bohužel záhy poté, co do sídla dorazí, na něj zaklepe pobodaný člověk s tím, že ostrov obsadili kultisté. Ti chtějí v noci vyvraždit zbylé obyvatele v rámci rituálu, kterým mají nechat na náš svět sestoupit kosmické božstvo.

Samozřejmě je to klasické cthulhuovské béčko, ale podané dobře. Příběh je poměrně jednoduchý a převyprávěný skrze pár dialogů a spisů, které během putování po ostrově najdete. Postavy tu také nejsou nikterak vrstevnaté, ale o to tu nejde. Celé je to postavené na vašem přežití a potřebě během 400 minut zajistit vše potřebné, abyste se mohli kultistům postavit. Příběh tak slouží hlavně jako pojítko, které v rámci toho, na co hra cílí, funguje dobře. Dodává potřebné napětí i několik emocionálních momentů. Navíc povedený prolog odehrávající se před hlavním děním tomu všemu dává ucelený rámec, který v závěru příjemně funguje.

To platí i pro samotnou hratelnost, u které si dokážu představit, že nemusí sednout všem hráčům. Jak jsem nastínil, máte 400 minut na to připravit v sídle Gladstoneů dostatečné opevnění a pastičky, abyste v noci odolali útoku kultistů. Samotný interface, ve kterém se toho budete snažit docílit, je z pohledu první osoby, s klasickým inventářem a ovládáním typickým pro žánr point-and-click adventur. Pohybujete se mezi obrazovkami, ve kterých se snažíte najít potřebné materiály, jež vám pomohou, a do toho vyřešit i pár hádanek.

Čas je tu sice limitovaný, ale dle mého není tak omezující a frustrující, jak jsem si zprvu myslel. Ubývá vám totiž primárně při přesunu po mapě do jiných lokací. Závisí tedy na tom, jak daleko od daného místa jste. Pokud je kousek, odečte se vám 10 minut, u delší vzdálenosti třeba i třicet. Vše máte přehledně napsané u místa, do kterého se chcete dostat. Časově ohraničené jsou také některé akce, například nastražení pasti či příprava mouky. Hra vás ale vždy upozorní, co jak dlouho trvá. Přechod mezi obrazovkami v dané lokaci, sbírání a prohlížení předmětů už časem limitované není, což jsem velmi uvítal.

Pro vás je tak nejdůležitější systematicky si procházet jednotlivé obrazovky a každou si důkladně prohlédnout i proklikat. Mně se několikrát stalo, že jsem například přehlédl označený kámen a pak naprosto zbytečně bloudil po lokacích a vyplýtval několik desítek minut drahocenného času. Pokud ale budete dávat pozor, myslím si, že nebudete mít s průchodem hrou velký problém. Povětšinou totiž přesně víte, co máte dělat, a ze situace to obvykle vyplyne. Máte kameny a před vámi je konzole s kulatými otvory na otevření zámku, takže vám to jednoduše dojde.

Někomu můžou zdejší hádanky připadat jednoduché, mně se ale líbilo, že vyplývají z logiky věci a přirozeně na ně máte šanci přijít. Neříkám, že tu není pár instancí, které vám nemusí dojít. Není to ale špatným designem, spíš tím, že něco sami přehlédnete, nebo vám to v časovém presu nesepne. Také jen dodám, že tu jsou i přeživší, které když získáte na svoji stranu, nejen že vás posunou k true endingu, ale také vám zkrátí čas potřebný pro některé akce.

Jakmile si jste jistí, že jste udělali vše, co šlo, můžete jednoduše spustit finální akt a uvidíte, jak jste si vedli. Pokud dostanete například bad ending, nezbývá nic jiného než se s nabytými vědomostmi pustit do dalšího playthrough. To ale není frustrující díky tomu, že ve hře není příliš dialogů, a když už, jsou krátké. Nemusíte se tak při opakování znovu prokousávat hutným příběhovým balastem, což je u takové hry jednoduše plus.

Musím pochválit také samotný pixelartový vizuál, který mi přišel nádherný. Jednotlivé lokace si drží svoji atmosféru, ať už jde o idylickou barevnou přírodu, nebo zpustošené náměstí s mrtvolami. Samotné postavy jsou také detailně provedené a cením i pár zanimovaných instancí. Opravdu jsem byl až překvapený, jak povedený pixel art u takto malé hry za 7,50 eur je. Co se týče soundtracku, ten je také zvládnutý na jedničku. Od ambientnějších skladeb až po ty melodičtější.

Cult Vacui je tak poctivou mysteriózně hororovou jednohubkou, která sice hádankami nepotrápí zkušené adventuristy, ale nabízí funkční a ucelený zážitek s managementem času a hutnou atmosférou. Všem fanouškům Lovecrafta doporučuji. Na pochmurné letní večery na Steam Decku ideální.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Dionous Games