Graveyard Keeper 2 – recenze: Pohřební byznys roste, staré problémy zůstávají

Původní Graveyard Keeper si v roce 2018 našel poměrně specifické místo mezi management simulátory. Vzal známou strukturu her typu Stardew Valley, místo slepic a romantických schůzek do ní nacpal pitvy, obchodování s lidskými ostatky, kázání a armádu poslušných mrtvol a celé to zalil cynickým humorem. Zároveň ale dokázal být únavný. Dlouhé přesuny, komplikované výrobní řetězce a množství grindu byly stejně výraznou součástí hry jako její černý humor. Graveyard Keeper 2 proto nestojí před jednoduchým úkolem. Musí zachovat komplikovanost, kterou část fanoušků miluje, a současně odstranit alespoň některé věci, kvůli nimž ostatní hráči jedničku po několika desítkách hodin odložili. Výsledkem není revoluce, nýbrž podstatně větší a ambicióznější pokračování, které několik starých problémů skutečně řeší, jiné ovšem pouze přestěhovalo do hezčí rakve.

Recenzovaná verze: PC

Tentokrát přitom pokračování neodbývá ani příběhovou záminku. Hlavní hrdina se probouzí připoutaný v kobce Inkvizice a postupně zjišťuje, že není úplně totožným Keeperem, za kterého jej lze na první pohled považovat. Při jeho příchodu do tohoto světa totiž došlo k rozdělení na dvě bytosti a právě druhá verze protagonisty z prvního dílu svými činy pomohla rozpoutat zombie apokalypsu. Smůlu měl samozřejmě Keeper číslo dvě, který za následky skončil zavřený. Na svobodu mu pomůže tajemná víla a po jeho boku se záhy objeví také ukecaný levitující lebkoun Larry. Z někdejšího správce hřbitova se navíc stává také jakýsi inkvizitor, jenž má dát dohromady rozpadlé město a vyřešit problém, který jeho druhé já pomáhalo vytvořit. Je to povedený způsob, jak navázat na morálně pochybné činnosti prvního dílu a zároveň je obrátit proti hráči. Zombie už totiž nejsou jen praktickou pracovní silou. Tentokrát představují i problém, který je potřeba řešit.

Navzdory většímu důrazu na příběh zůstává středobodem hry práce správce hřbitova. Přicházející těla nejprve skončí v márnici, kde je možné provádět pitvy, zbavovat je některých částí a upravovat jejich výslednou kvalitu. Znovu se pracuje s bílými a červenými lebkami, podle nichž se rozhoduje, jestli má nebožtík na vašem hřbitově budoucnost, případně zda z něj nebude větší užitek jiným způsobem. Následuje kopání hrobů, jejich zdobení, výroba náhrobků a další postupné zvelebování pohřebiště. Právě tady Graveyard Keeper stále funguje nejlépe. Jeho kouzlo neleží v samotném kopání jam, ale ve způsobu, jakým mění něco ponurého v další tabulku optimalizace a následně vás nechává přemýšlet, zda mrtvému opravdu potřebujete ponechat všechny orgány.

Hřbitov je však jen jednou částí podstatně většího stroje. Znovu se farmaří, rybaří, vaří, těží, kácí, vyrábí nástroje a budují nové pracovní stanice. Jedna surovina vede k druhé, ta otevře nový výrobní proces a najednou zjistíte, že kvůli předmětu požadovanému v jednoduchém úkolu potřebujete několik dalších technologií.

Za jednotlivé činnosti získáváte barevné technologické body, vedle nich ale existují další vrstvy postupu včetně perků, inspirace, víry či reputace u postav. Na papíře jde o pěkně propojený systém, protože prakticky každá práce posouvá hráče někam dál. V praxi se však právě zde ukazuje jedna z největších slabin pokračování: Graveyard Keeper 2 velmi rád přidává systém na systém, ale výrazně méně rád vysvětluje, jak do sebe všechny zapadají. Některé návody jsou příliš stručné, určité recepty či požadavky musíte odhalit metodou pokus–omyl a cesta k obyčejnému produktu může vést přes překvapivě mnoho mezikroků. Pro někoho je právě objevování tohoto mechanismu odměnou, pro jiného může hra působit jako směna v továrně, ve které vám první den zapomněli ukázat manuál.

Vývojáři si přitom očividně uvědomují, že jednička dokázala hráče uběhat k smrti. Keeper se pohybuje svižněji a svět postupně propojí rychlé cestování, takže nekonečné výlety mezi základnou a jednotlivými postavami nejsou tak bolestivé jako dříve. Největší odpovědí na manuální dřinu má ale být automatizace. Zombie pomocníci, kteří se v jedničce objevili už prostřednictvím rozšíření Breaking Dead, tentokrát tvoří jednu z hlavních součástí celé hry. Později je možné budovat rozsáhlejší produkční systémy, zapojovat stroje a dopravní pásy a nechat mrtvé pracovníky obstarávat činnosti, které by jinak Keeper musel vykonávat osobně. Jednotliví zombie navíc mohou být postupně zlepšováni pro konkrétní úkoly. Je radost sledovat okamžik, kdy se několik ručních výrobních procesů konečně promění v relativně samostatně fungující továrnu.

Háček spočívá v tom, že k této pohodě se musíte propracovat. Automatizace není záchranné tlačítko dostupné po první hodině, nýbrž odměna za značné množství práce. Potřebné technologie a prostředky jsou navázány na postup, úkoly a vztahy s NPC, takže značnou část hry budete pořád osobně řezat dřevo, vyrábět prkna, běhat pro suroviny a vracet se k postavě jen proto, aby vám zadala další požadavek. A právě zde se zahraniční recenze shodují nejčastěji. Graveyard Keeper 2 odstranil část zbytečných prodlev prvního dílu, ale samotný grind neodstranil. Ani nechce. Je stále základem jeho identity. Pokud vám tedy jednička připadala jako uklidňující sled drobných úkolů a postupného budování stále efektivnějšího podniku, dvojka tento pocit rozvíjí. Jestli jste první hru opustili proto, že jste nechtěli vyrobit pět věcí kvůli šesté, pokračování vás pravděpodobně nepřesvědčí.

Zajímavější novinkou je samotné město a boj s nemrtvými. Jednotlivé oblasti je potřeba osvobozovat od zombie a následně znovu osidlovat a opravovat. Do bitev může Keeper nastoupit s žoldáky, později také s vlastními nemrtvými jednotkami. Souboje nejsou žádným komplexním akčním RPG. Většinou jde o relativně jednoduché střety postavené okolo obsazování vyznačených bodů, obranných staveb a směrování spojenců do konkrétních částí bojiště. Sám Keeper může používat například meč či luk a před bojem si připravit výbavu nebo léčivé předměty. Jako změna tempa fungují bitvy dobře a především dávají rekonstrukci města konkrétní smysl, ale kdo čeká hlubokou taktickou vrstvu nebo propracovaný hack'n'slash, bude zklamaný. Je to spíš koření, které má rozbít dlouhé výrobní maratony, než nový hlavní chod.

Podstatně větším nepřítelem než zombie je proto často tempo. Velká část questů stále funguje na principu „promluv s postavou – zjisti, co potřebuje – vrať se do základny – vyrob to – dones jí to – zjisti, že potřebuje ještě něco dalšího“. Ve chvíli, kdy vás pohltí optimalizace hřbitova nebo budování výroby, může být příjemné nechat hlavní příběh několik dní stranou. Horší je, když vás questový postup donutí opustit právě rozjetou činnost kvůli dalšímu kolečku přes mapu. Nepomáhá ani to, že některé mechanismy a výrobní oblasti spolu nejsou propojené tak pohodlně, jak by vzhledem k důrazu na automatizaci člověk očekával. Graveyard Keeper 2 umí nabídnout nádherný okamžik, kdy se všechny stroje rozběhnou a vy sledujete výsledky předchozí práce. Jenže cesta k němu je občas zbytečně kostrbatá.

Příjemnější posun nastal v prezentaci. Stylizace zůstává na první pohled velmi blízká originálu, svět ale působí živěji díky práci se světlem, stíny, vegetací a počasím. Hra tak dokáže i přes groteskní námět působit překvapivě útulně. Výraznou novinkou je kompletní anglický dabing, který postavám dodává více charakteru a zejména Larryho sarkastické poznámky díky němu dostávají lepší načasování. Ne všude ovšem funguje stejně dobře. Některé výkony jsou záměrně přepálené až karikaturní a část recenzentů je považovala spíš za rušivé; hra proto umožňuje klasický hlasový projev nahradit jednodušším mumláním. Hudební doprovod naproti tomu ničím zásadním nevyniká a vedle vizuální stránky působí spíše jako nenápadná kulisa. Před vydáním je navíc nutné zmínit technický stav. Zkušenosti se liší podle hardwaru.

Na běžném PC je převážně stabilní chod s občasnými propady a problémy s pathfindingem nepřátelských zombie, které se mohly zaseknout o neviditelnou překážku. Výrazně horší situace byla zaznamenána na Steam Decku. Tam se v recenzní verzi objevovaly propady do oblasti třiceti snímků, vysoká spotřeba, problémy se zvukem i pády hry; jako rozumnější varianta bylo doporučováno uzamčení na 30 FPS. Nepříjemné je to zejména ve spojení se systémem ukládání navázaným na spánek. Jelikož jde o předvydaný build a hra oficiálně vychází 22. září, může se stav po aktualizacích změnit, ale v okamžiku recenzování rozhodně nelze optimalizaci především na handheldu označit za bezproblémovou.

Graveyard Keeper 2 je nakonec velmi poctivým pokračováním také v tom méně lichotivém významu tohoto slova. Lazy Bear Games pochopili řadu konkrétních výtek k jedničce. Pohyb je rychlejší, cestování pohodlnější, automatizace ambicióznější a město konečně není jen kulisou za zavřenými dveřmi. Nová příběhová premisa chytře pracuje s událostmi prvního dílu a spojení správy hřbitova, budování města a nemrtvé pracovní síly má pořád osobnost, jakou většina konkurence postrádá. Současně ale vývojáři odmítli vyříznout komplikovanost, na které celá série stojí. Výroba je stále vrstevnatá, některé systémy hra vysvětluje mizerně a questová struktura dokáže výborné tempo rozbít přesně ve chvíli, kdy se vaše pohřební impérium začíná příjemně rozjíždět.

Není to tedy pokračování, které z Graveyard Keepera udělá hru pro každého. Spíš je to pokračování, které přesněji ví, čím Graveyard Keeper chce být. A to znamená přijmout jednu zásadní skutečnost: mrtví sice mohou pracovat za vás, ale než je k tomu donutíte, pořád se pořádně nadřete.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Sandbox Strategies