Forever Ago recenze - Nepředvídatelnost života

Podzim života není zrovna něco, co by herní vývojáři zpracovávali často. S rozmachem indie titulů si sice dneska přijde na své kde kdo, no stale hrám dominují lide v nejlepším produktivním věku, případně teenageři. Tvůrci z Third Age se to však rozhodli změnit a do hlavní role své filmově pojaté adventury staví jednoho nevrlého důchodce, respektive jeho osobnost ve více časových rovinách, od bezstarostného mládí v 70. letech až po přítomnost.

Recenzovaná verze: XSX

Forever Ago nejen že přichází v roce, kdy se o pomyslnou hru roku v žánru bude ucházet indie hit Mixtape, s nímž má společnou strukturu, ale také vychází právě včas pro všechny „cozy” hráče připravené na podzimní atmosféru, jako tomu bylo v roce 2015 se závěrečnou epizodou Life is Strange. Právě u tohoto titulu se dle mě tvůrci inspirovali ze všeho nejvíce a pokud patříte k fanouškům, měli byste zbystřit. Nenajdete zde sice žádné sci-fi elementy ani nervy drásající rozhodnutí, na nichž záleží třeba i něčí život, ale samotná smyčka hratelnosti je téměř stejná. Příchod do lokace, prozkoumáni různých předmětů povalujících se všude možně a posouvání se příběhem prostřednictvím vašeho fotoaparátu. Ano! Hrdina Alfred fotí stejně, jako Max. A stejně tak fotí na polaroid.

Focení hraje příběhový prim právě proto, že se Alfred vydal na road-trip ve svém věrném obytňáku z 90. let a snaží se zachytit místa, které s manželkou navštěvovali během let jejich života. Ano, s manželkou, která jej nyní doprovází jen v myšlenkách, neb je to pár týdnů, co zemřela a vnitřně zničený Alfred plní její poslední přání. Tedy aby prožil jejich vzpomínky znovu, zachytil je objektivem a hlavně aby prostě žil. Pro tuhle příležitost pro něj ještě před smrtí vytvořila deník, který jej na jeho cestě provází a instruuje kam dál. Život však nejde naplánovat, jak sama říkávala a chudák Alfred se tak bude muset po cestě vypořádat se situacemi, se kterými uplně nepočítal. Například s tím, že bistro, kde svou milou požádal o ruku, už neexistuje, nebo že zábavní park, jehož návštěva se stala každoroční tradicí, si vzala zpátky příroda, neb jej majitelé opustili stejně, jako zákazníci.

Jak asi čekáte správně, Alfred je ve svém zármutku docela nesnesitelný dědek plný zklamání a zloby. Když k tomu připočtete měnící se svět kolem něj, tak máte recept na solidního bručouna. Od začátku budete tušit, že část příběhu bude mimo žal a lásku také o jeho povahové proměně. Mám však výtku k tomu, jak je to provedeno. Stojím si za tím, že pro potřeby vypointovaní téhle části nebylo potřeba, aby byl Alfred značnou část hry vyloženě nepříjemné hovado, který řve po prodavačích a servírkách. Jako někoho, kdo pracuje ve službách a s nepříjemnými důchodci je v kontaktu den co den, se mi to nesledovalo úplně nejlíp, protože tohle mám na očích bohužel téměř denně. Část hry jsem tak s Alfredem nemohl příliš sympatizovat a tuhle stránku považuju za přehnanou a zbytečnou. Jak ale Alfred potkává různé lidi a časem k němu přibude ještě psí parťák, tak samozřejmě začne měnit i svůj přístup a druhá polovina hry je přesně to, čím měla být i první.

Po stránce hratelnosti nečekejte nic komplexního. Spíš naopak. Všechno je hodně zjednodušené, hádanky prakticky neexistují a celý váš (nepovinný) úkol mimo hlavní děj je najít v lokaci úlomky vzpomínek a nafotit si pár fotek do deníku. Myslím, že v roce 2026 si tyhle nenáročné filmové tituly už našly svoje místo, takže nejde o nic, co bych hře vytýkal. Naopak musím pochválit jakousi přímočarost v tom, že tvůrci odvypráví, co chtěli a ničím zbytečně děj nenatahují. Krátká délka je tak jen ku prospěchu a writing jednoduše uhodí na hlavičku, neb intenzita vyprávění a střídání časových období, kdy prostřednictvím flashbacků odkrývá společnou minulost páru, je tak akorát.

Grafická stylizace je jednodušší, nicméně hodně líbivá. Ať už se procházíte po zahradách jedné šikovné slečny uprostřed ničeho, zkoumáte okolí motelu nebo si vykračujete mezi zelení majestátních hor, všude to dýchá pohodovou atmosférou jak dělanou pro podzimní hraní. Mou oblíbenou lokací je pak zmíněný zábavní park s námořnickou tematikou, jde je spousta detialů a blbinek ke zkoumání. Potěší i odkazy na popkulturu, které jsou samozřejmě zkomoleniny různých názvů a hlášek. Co však zamrzí, je slabší hudební doprovod, který třeba v dílech od Don't Nod hraje prim, no tady se mu moc pozornosti nedostalo. Neříkám však, že není dostačující.

Pokud jste fanoušky her od Don’t Nod nebo vás jednoduše baví narativní adventury, tak s Forever Ago nešlápnete vedle. Jde o krásný příběh o lásce na celý život, žalu, měnícím se světě a o tom, že nikdy není pozdě na nový začátek. Protože život přece nejde naplánovat.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Tara Bruno PR