Machine Party: Recenze krvavé párty hry plné sabotáží a černého humoru

Na Machine Party od Mikea Klubniky jsem se s mojí partou přátel velmi těšil. A to nejen proto, že stál za povedenou hříčkou Buckshot Roulette, ale hlavně z důvodu, že se jedná o brutální verzi Mario Party, kde není nouze o gore a poměrně dost zvrácené minihry okořeněné černým humorem. V patnácti disciplínách totiž potřebujete být nejen nejlepší, ale také využívat možnosti potrolit a podkopávat nohy až třem dalším spoluhráčům. A že je to velká zábava.

Recenzovaná verze: PC

Jelikož jsme hru hráli dohromady ve čtyřech, budou v recenzi obsažené také dva názory mých přátel. Můj vlastní popis proto bude poměrně zkrácený.

Pokud jste o Machine Party ještě neslyšeli, museli jste se nejspíš poslední dobou sociálním sítím úspěšně vyhýbat. Tahle party hra zasazená do špinavých industriálních prostorů totiž dokázala vzbudit poměrně velkou pozornost. Její cena 7,49 eura bez slevy je navíc naprosto adekvátní a dostanete za ni velkou porci zábavy. Sice nejspíš nové minihry vznikat nebudou a po dvou odehraných partiích za sebou jste prakticky všechno viděli a vyčerpali, i tak se ale jedná o záležitost, kterou máte chuť jednou za čas vytáhnout a dát si pár kol.

Hlavně proto, že její nátura, kdy můžete svým kamarádům neustále házet klacky pod nohy, je skvělá. Máte tu například minihru, ve které musíte včas stoupnout na plošinu obsahující stejný symbol, jaký je zobrazený na obrazovce. Ostatní následně spadnou a při dalším kole se jich vrátí o několik méně. Vy přitom můžete své soupeře do vzniklých děr shazovat.

V další disciplíně se zase musíte schovávat na vyznačených místech, aby vás nepřejel vlak. Samozřejmě ani tady vám nic nebrání ve chvíli, kdy to nejméně čekají, shodit kamarády přímo do kolejiště. Je to jednoduchý koncept, ale díky originálnímu zasazení a polarizující, tepavé elektronické hudbě dostávají jednotlivé minihry mnohem větší šmrnc.

Najdete tu navíc i o něco komplexnější disciplíny. V jedné z nich například jeden hráč dostane sniperku a snaží se odstřelovat ostatní, kteří se musí dostat do úkrytu. Postupně se v roli střelce všichni vystřídají. Jde o velmi zábavnou minihru, bohužel je rozdělená na dvě části a jelikož musí dostat příležitost každý hráč, dokáže se trochu protáhnout.

Další mojí oblíbenou je například pojídání hrášku ve chvíli, kdy se na vás nedívá podivný pán sedící naproti. Pokud vás při tom uvidí, rozstřelí vám hlavu.

Takových miniher je tu patnáct a dle mého mezi nimi není žádná vyloženě slabá, kterou bych chtěl během hraní přeskakovat. To beru rozhodně jako plus.

Jedinou výraznější výtkou tak může být množství obsahu pro hráče, kteří očekávají zábavu na dlouhé hodiny. Jedno kompletní kolo vám zabere zhruba 40 až 50 minut a během něj už prakticky uvidíte všechno. Je to tedy spíše hra, kterou jednou za čas vytáhnete s partou na Discordu a užijete si společně trochu krvavé zábavy. Brzy navíc přibude také lokální couch co-op režim.

Názor Czedara

Patnáct krátkých miniher, čtyři hráči a zhruba hodina vzájemného škodění. Během prvního průchodu to funguje opravdu skvěle. Velkou zásluhu na tom má samotný vizuál. Hra nabízí výrazný styl, povedenou grafiku a cynickou atmosféru, která celému konceptu sedí.

Minihry navíc příjemně odsýpají. Pravidla hráč pochopí okamžitě a během několika sekund ví, co má dělat. Nejlépe hra funguje hlavně v plném počtu. Většina disciplín je navržená pro čtyři hráče a právě tam nejvíce vynikne možnost cíleně strkat spoluhráče pod vlak, do propasti nebo třeba na vraždící robotický vysavač.

Hraní ve dvou bych se naopak vyhnul.

Před koupí je ale dobré vědět jednu klíčovou věc. Machine Party má velmi málo variability. V hlavním režimu projdete všech patnáct miniher pokaždé v naprosto stejném pořadí a nemění se ani samotné arény. Schovka se odehrává vždy na stejné mapě, stejně jako útěk před sniperem.

Spousta her je navíc čistě o skillu, takže se po několika partiích snadno stane, že stejní hráči budou dominovat stále stejným disciplínám. Největším problémem je tak pro mě znovuhratelnost.

Při prvním hraní jsem se bavil výborně a celá hodina utekla opravdu rychle. Při třetím průchodu už ale hra působí zkrátka stejně a se stejnými spoluhráči nemá moc čím překvapit.

Machine Party je téměř perfektní hra pro jeden konkrétní účel. Jako vtipný party one-shot nebo oddechovka na LAN party funguje skvěle. Jen je třeba počítat s tím, že ji nejspíš nebudete chtít hrát stále dokola.

Názor Svobyho

Machine Party je přesně ten typ hry, který si nejvíc užijete s partou kamarádů. Nabízí sérii šílených a často brutálně vtipných miniher, ve kterých může každá chyba znamenat konec. Skvěle kombinuje černý humor, napětí a spoustu momentů, u kterých se budete nahlas smát.

Vývojáři navíc přidali možnost upravit si svou postavu a každá minihra přichází s trochu jiným nápadem, takže první hodiny hraní jsou opravdu zábavné.

Největší sílou hry je jednoznačně multiplayer. Když se sejdete s přáteli, jde o skvělou oddechovku na večer plný hecování, smíchu a momentů, kdy se navzájem schválně sabotujete. Přesně pro takové situace byla hra vytvořená.

Jediné, co bych vytkl, je určitá repetitivnost. Po delší době se minihry začnou opakovat a titul už nedokáže překvapovat stejně jako na začátku. Proto bych ho nedoporučil na dlouhé maratony, ale spíš jako hru, kterou si jednou za čas zapnete s kamarády a skvěle se u ní pobavíte.

Machine Party je tak zábavnou hříčkou, kterou opravdu stojí za to vyzkoušet, pokud máte partu kamarádů. Za svou cenu je to navíc prakticky zadarmo. Já osobně ji tak můžu jedině doporučit.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Oro Interactive