Honeycomb: The World Beyond: Recenze pohodového přežití plného objevování

Ahoj všichni dobrodruzi a milovníci přežití ve vesmíru! Dneska se ponoříme do světa, který mi sice zprvu evokoval nutkání srovnávat s jednou podmořskou hříčkou, ale musím říct, že po pár hodinách hraní jsem pochopil, jak moc jsem se mýlil. Mám pocit, že spousta hráčů se snaží `Honeycomb: The World Beyond` strkat do škatulky se Subnauticou, ale pro mě osobně jsou to prakticky úplně odlišné zážitky. Snad jen ta základní premisa, najít nějaký zázračný lék pro planetu, je podobná. Ale to je tak všechno.

Pojďme se raději podívat na to, co nám tenhle kousek od studia Frozen Way, vydávaný společností Snail Games USA, vlastně nabízí. Je to plná verze hry, která vyšla už 8. září 2026, takže žádný Early Access, ale rovnou kompletní zážitek. A ten je, dovolím si říct, příjemně chill, plný průzkumu, stavění základny a bioinženýrství. Připravte se na to, že se ocitnete sami, jako trosečník na zdánlivě opuštěné planetě Sota7. Ale jak už to tak bývá, nic není tak, jak se na první pohled zdá. Čeká vás adaptace na cizí svět, budování útočiště a hlavně, objevování tajemství, která by mohla zajistit budoucnost lidstva. Takže, hurá do toho, milí čtenáři, ať se na to podíváme zblízka!

Průzkum a bioinženýrství: Základna, toulání a teleporty

Když jsem se ocitl na planetě Sota7, hned jsem si všiml, že ačkoliv jde o survival, není to žádný hardcore zážitek. Hra nabízí příjemně nenáročné přežití, které mě nechalo dýchat a soustředit se na to hlavní: objevování. Samozřejmě, narazíte i na agresivní faunu, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Maximálně mi hrozilo krvácení, což jsem vždycky vyřešil obyčejným obvazem. Vlastně jsem s radostí skákal z velkých výšek, jen abych si ověřil, že po pádu stačí opět jen obvaz a mohu pokračovat dál. Je to takové pohodové toulání se přírodou, která je z velké části procedurálně generovaná, ale to vůbec nevadí. Všechno je hezky propojené a často jsem překonával převýšení, když jsem se potřeboval dostat někam výš.

Jedním z nejzajímavějších prvků pro mě bylo bioinženýrství. Po planetě nacházím mnoho různorodých rostlinek, z nichž lze vzít plod, extrahovat semínka a ta si pak zasadit na základně. Pěstování těchto rostlin mi přinášelo nejen nutriční hodnoty – ve speciálním výrobníku jídla jsem si pak připravoval vydatné svačinky – ale také možnost křížení s jinými druhy. Ne u všech rostlin to funguje, ale když se to povede, dosáhl jsem vylepšení, která mi pomáhala při mých toulkách. Hra mě v tomhle ohledu nijak nevedla za ručičku, a to mě právě u Honeycombu děsně bavilo. Objevovat, poznávat, na základnu si vždycky přinést semínka a pěstovat, a doufat, že z toho po uvaření bude nějaká ta dobrota.

Kromě pěstování je tu samozřejmě i těžba surovin, která začíná ručně, ale postupem času se, jak už to bývá zvykem, dostanete k mechanické automatizaci. Na planetě jsem neustále narážel na rozházené trosky, z nichž jsem sbíral datapody. Ty mi následně otevíraly nové technologie nebo třeba jen nějaký dekorativní prvek pro mou základnu. Cestování je kapitola sama pro sebe. Kromě pěších túr jsem měl k dispozici i několik vozítek. Jedním byl celkem praktický skateboard, druhé pak vozítko s úložným prostorem. Tady jsem se ale musel na chvíli zastavit, protože ovládání je příšerné a neintuitivní! Motáte se a nikdy nevíte, jestli ovládáte myší, nebo WASD. To považuji za velký nedostatek, a proto jsem raději stavěl teleporty, nebo chodil pěšky. A když už jsme u těch teleportů, musím říct, že ty jsou velice praktická a užitečná věc, která mi umožnila cestovat z místa na místo, a nejen to. Fungují i jako mobilní sklad – co jsem do něj dal, nebo do sila, to jsem pak našel v každém jednom teleportačním bodě. Komunita na Steamu potvrzuje, že hra je plná obsahu a nabízí mnoho hodin zábavy, což mohu jen potvrdit.

Příběh a tajemství planety Sota7

Když jsem se poprvé probudil jako trosečník na planetě Sota7, měl jsem pocit, že jsem úplně sám. Tenhle pocit opuštěnosti ale rychle vystřídalo tušení, že něco není tak, jak se zdá. Hra mě hodila do neznáma, s minimem vodítka, a to je přesně to, co mě na ní bavilo. Postupně jsem odhaloval, že Sota7 není pustá, jak se mi zprvu jevilo. Naopak, je plná života a dávných tajemství, která čekají na odhalení.

Hlavní linka příběhu se točí kolem snahy najít způsob, jak zajistit budoucnost lidstva, a k tomu mi sloužily mé bioinženýrské zkušenosti. Není to ale jen o velkých, vznešených cílech. Hra je plná menších, pozvolných objevů, kdy každá nalezená troska nebo datapod poodkryje další střípek mozaiky. Atmosféra je příjemně dobrodružná, plná zvídavosti, a i když jsem narazil na agresivní faunu, celkový dojem byl spíš relaxační než stresující. Autoři se nesnaží tlačit na pilu s dramatickým vyprávěním, ale spíše sází na postupné budování světa a jeho historie prostřednictvím průzkumu.

Někteří hráči na Steamu sice zmiňují, že konec příběhu může být trochu uspěchaný nebo neuspokojivý, s pocitem nedořešených linií. Já osobně jsem po svých 28 hodinách hraní došel k závěru, který mě sice nepřekvapil epickým zvratem, ale celkově jsem byl s prožitkem spokojený. Hra si udržela svůj klidný tón a zaměření na objevování až do samého konce. Je to spíše o cestě a poznávání cizího světa, než o vyloženě strhujícím ději s mnoha zvraty. Pro mě to byl příjemný zážitek, který mě držel v napětí díky touze zjistit, co dalšího planeta skrývá.

Vizuální stránka a technické chybky, co se dají odpustit

Když se řekne cizí planeta, člověk si představí ledacos. Honeycomb mě v tomhle ohledu mile překvapil, protože vizuálně vypadá svět Sota7 opravdu parádně. Grafický designér odvedl stoprocentní práci, krajina i zvířata vypadají skvěle a celkově mě estetika hry moc bavila. Je to prostě radost se toulat po takhle pěkně zpracovaném světě, kde i ta fauna, ač někdy agresivní, má svůj šarm. Celkový dojem z grafiky je tedy hodně pozitivní a přispívá k tomu pohodovému a pohlcujícímu zážitku, o kterém jsem mluvil už dříve.

Co se technického stavu týče, tady už to není úplně bez mráčku, i když nic, co by mi zásadně kazilo hraní. Během mých 28 hodin jsem se setkal s několika drobnými problémy. Občas se mi stávalo, že mi problikávaly textury země, konkrétně tráva na hlíně, což bylo trochu rušivé. Taky jsem se párkrát dostal do situace, kdy jsem někam zapadl a nemohl se hnout. Naštěstí autoři mysleli dopředu a implementovali do hlavního menu "emergency teleport", což je sakra dobrý nástroj, který mě vždycky zachránil z bryndy.

Ovládání vozítek, jak už jsem zmínil, je kapitola sama pro sebe. Je příšerné a neintuitivní, což považuji za velký nedostatek. Neustále jsem se motal a nikdy jsem si nebyl jistý, jestli mám ovládat myší nebo WASD. To je něco, co by si zasloužilo pořádnou péči. Naštěstí jsem se tomuto problému elegantně vyhnul stavěním teleportů a pěšími túrami.

Komunita na Steamu potvrzuje, že se občas objeví nějaké ty bugy, ale většina hráčů se shoduje, že nemají zásadní dopad na celkový zážitek. Já sám jsem nezaznamenal žádné problémy s optimalizací nebo pády hry, což je vždycky plus. I když hra není bez chyb, věřím, že vývojáři jí budou i nadále věnovat péči a tyhle drobnosti v budoucnu vychytají. Celkově vzato, vizuální stránka je silná, a technické nedokonalosti jsou spíše drobné a nebrání v užívání si hry.

Závěrem: Stojí tohle vesmírné dobrodružství za vaši pozornost?

Po příjemných 28 hodinách strávených na planetě Sota7 mohu s klidným svědomím říct, že `Honeycomb: The World Beyond` mě opravdu mile překvapil. Je to titul, který se nesnaží být něčím, co není, a nabízí přesně to, co slibuje: pohodové sci-fi survival dobrodružství s důrazem na průzkum a bioinženýrství. Pro mě osobně to byl zážitek, který mě bavil od začátku do konce, a i když jsem se dostal k závěru, stále mám pocit, že by se dalo objevovat dál.

Hra je ideální pro ty z vás, kteří hledají odpočinkový survival bez přehnaného stresu a neustálého boje o přežití. Pokud vás láká objevování cizích světů, pěstování exotických rostlin, křížení druhů a postupné budování vlastní základny s automatizací, pak je Honeycomb přesně pro vás. Naopak, pokud očekáváte akční střílečku, komplexní příběh plný zvratů nebo bezchybný technický stav, možná budete trochu zklamáni. Hra má své mouchy, jako je neintuitivní ovládání vozítek nebo občasné grafické záblesky, ale ty mi osobně nijak zásadně nebránily v užívání si celkového zážitku. Komunita na Steamu, která hře udělila hodnocení "Spíše kladné, 75 % kladných (160 z 214 recenzí)", se v tomto ohledu shoduje. Mnozí oceňují rozsáhlou mapu a mnoho věcí k dělání, což potvrzuje, že hra dokáže nabídnout desítky hodin obsahu.

Co se týče ceny, ta je stanovena na 30,49 €. Vzhledem k množství obsahu, který hra nabízí, a k tomu, jak mě dokázala pohltit na dlouhé hodiny, si myslím, že je to férová cena. Dostanete za ni solidní a originální zážitek, který vás nechá snít o dalekých planetách a bioinženýrských experimentech. Pokud vás tedy láká klidné objevování a budování v nádherném cizím světě, neváhejte a dejte Honeycombu šanci.