Polda 5.5 recenze – Nostalgický návrat, který mě bavil víc, než jsem čekal

Je to tady. Po pár odkladech jsme se konečně dočkali dalšího poldovského mezidílu, který nám má nejen zpříjemnit čekání na plnohodnotné pokračování, ale zároveň ukázat, jak se vlastně Pankrác vymanil z Egypta, ve kterém na konci pátého dílu zůstal. Už minulý mezidíl, který pokračoval tam, kde dvojka skončila, mi doručil sice krátký, ale zábavný a poměrně koncentrovaný zážitek. Vrátil se v něm navíc i se sérií silně spjatý Petr Nárožný.

Polda 5.5 pokračuje ve stejné tradici a kromě zachovaného, byť zmodernizovaného vizuálu přivádí zpět také několik dabérů, kteří namluvili postavy už v původním pátém díle. Zda tyto ingredience stačily k tomu, aby mě i tento mezidíl bavil stejně jako ten předchozí, se podíváme v následujících řádcích.

Recenzoaná verze: PC

Hned z úvodu musím říct, že nejsem příliš velkým fanouškem nejnovějších iterací Poldy. Šestka ani sedmička mi příliš nesedly kvůli lacinějším parodiím na zahraniční celebrity nebo zasazení děje na CelebrityCon. Nepomohl tomu ani v některých případech podle mě slaběji zvolený dabing a humor, který místy zamrzl někde v minulosti.

Na druhou stranu jsem si Poldu 2.2 velmi užil. Byl to pro mě funkční nostalgický návrat s poměrně pevně uchopenou zápletkou, která šikovně propojila tento díl s trojkou a vysvětlila, jak se z Pankráce stal soukromý detektiv. Doufal jsem proto, že se něco podobného zopakuje i u 5.5, a mohu s klidným svědomím říct, že tomu tak bylo.

Jedná se totiž o velmi povedenou zhruba čtyřhodinovou jednohubku, která dělá přesně to, co mi v novějších dílech chybí. Nabízí jasněji vedenou zápletku, která není zbytečně roztažená a hlavně vás skutečně zajímá.

Pankráce tu potkáváte přesně tak, jak jste se s ním v pětce rozloučili, tedy v roli faraona. V klidu sedí na svém trůnu a sleduje nácvik staroegyptské verze Rambouska, při kterém své poddané donutil vyrábět z kamení například tanky a další kulisy, aby mu nahradily moderní techniku. Zatímco se ale baví, jeho říše se mu postupně rozpadá pod rukama. Peníze nejsou, pole taky ne a nadšení obyvatel? Škoda mluvit. Pankrác je proto nucen situaci řešit, aby si mohl svého Rambouska dál užívat bez rozzuřeného davu pod okny.

Není to ale jeho jediný problém. Vezír Imhotep, kterého v minulosti poslal na základnu PRČA, si nenechá ztrátu trůnu jen tak líbit a chystá pomstu. Do toho všeho se přidává také profesor Santusov, který právě v Egyptě objeví časovou anomálii.

Musím říct, že tvůrci tu připravili jakési lehké vykoupení pětky. Přestože tento díl nepatřil k mým nejoblíbenějším, příběh ve mně tentokrát vyvolal značnou dávku nostalgie. Přistihl jsem se, že jsem návrat některých postav vítal s veselým úšklebkem. Potěšil například technik ze základny PRČA, kterého znovu výborně dabuje Zdeněk Mahdal. Při hraní jsem si tak vzpomněl na to nejlepší z pětky a zpětně dokázal některé její aspekty ocenit o něco víc. Za to klobouček.

I když se samozřejmě pořád jedná o komediální adventuru, musím pochválit také snahu o trochu vrstevnatější příběh a kombinování jednotlivých postav. Jak jste mohli pochytit už z ukázek, budete hrát za trojici Pankrác, Imhotep a Santusov. Mezi postavami si ale nepřepínáte sami, hra vám jejich jednotlivé části servíruje podle potřeby příběhu.

Pomáhá to zápletku udržovat čerstvou a já osobně se díky tomu Pankrácových fórků nepřejedl. Naopak jsem se na jeho návraty vždycky těšil o něco víc. Například jedna z raných částí na základně PRČA v roli Imhotepa mi přišla skvělá. Jeho vážnější a odměřenější charakter vytváří povedený kontrast k Pankrácovi a při interakci s výrazně výstřednějšími postavami z toho vznikají i velmi vtipné situace.

Bavil jsem se tak opravdu hodně a cením snahu autorů vytvořit o něco semknutější příběh. Právě to se mi líbilo už u Poldy 2.2 a tady tento přístup funguje znovu.

Samozřejmě se tu i tak najdou výhrady a většinou jde o ty, které mám se sérií dlouhodobě. Některé fórky připomínají to horší z Babovřesk a občas jsem nad nimi protočil očima. Nebylo jich ale kupodivu tolik, jak jsem se obával, spíš menší množství. Naopak mě překvapilo, že jsem se nad humorem bavil víc, než jsem původně čekal. Některé vtípky mě dokonce vyloženě rozesmály, což už samo o sobě považuji za úspěch.

Velkou zásluhu na tom má velmi kvalitní herecké obsazení. Než se ale dostanu k jednotlivým výkonům, musím začít největším kostlivcem v Poldově skříni, kterým je dvojí dabing Pankráce.

Narovinu musím říct, že Luděk Sobota tu podle mě podává svůj nejslabší výkon v rámci série. Pana Soboty si velmi vážím, mám ho rád a na jeho scénkách i dabingu jsem vyrůstal. Bohužel mi ale jeho současný výkon připadal místy až na hraně poslouchatelnosti. Repliky často čte velmi monotónně, chybí jim energie a někdy jako by příliš nerespektoval přirozené členění vět. Týká se to i jeho ikonických uchechtnutí, která už nepůsobí tak živě jako dříve.

Nechci, aby to znělo, že si tu na něm hasím žáhu. Naopak velmi cením, že se k roli znovu vrátil a chtěl fanouškům dodat dabing, který si s Pankrácem po tolika letech automaticky spojují. Stejnou pochvalu si podle mě zaslouží také tým, který se evidentně snažil z dostupných replik vytěžit maximum. Já jsem ale nakonec hrál primárně s dabingem Pavla Lišky. Možnost mezi oběma hlasy prakticky kdykoliv přepínat mimochodem velmi cením, jde o příjemnou featurku.

Liška je podle mě naprosto výborná volba. Ano, po tolika letech je těžké zvyknout si na jiné zabarvení hlasu a přiznám se, že prvních dvacet minut mi chvíli trvalo, než jsem se na něj naladil. Potom jsem si jeho interpretaci užíval až do konce a vlastně mě mrzelo, že je tu Pankráce méně.

Nátura postavy v jeho podání zůstala zachovaná. Liška výborně vystihl Pankrácovu zmatenost a lehkou potrhlost. Dává mu sice trochu odlišnou energii, stále je to ale Pankrác. Od šibalského uchechtnutí přes popletené frázování až po občasnou improvizaci. Některé momenty mě díky tomu opravdu pobavily, například odpověď „Gothaj“ na „Salam alejkum“.

Je pravda, že se našlo pár sekvencí, kde mi jeho projev lehce zašustil papírem, ale podle mě jde hlavně o zvyk na nové pojetí Pankráce. Věřím, že v osmém díle už bude působit jistěji a přirozeněji.

Liška navíc dokázal i několik slabších vtípků doručit s takovou vervou a energií, že bylo těžké se alespoň nepousmát. To samé ale platí i pro ostatní zúčastněné. Jan Šťastný tu jako Imhotep podává jeden z nejlepších výkonů a jeho zděšené reakce na šílené události kolem něj mě velmi bavily. V některých pasážích pro mě scénu prakticky táhl a byl bych moc rád, kdybychom ho v sérii neslyšeli naposledy.

Totéž platí pro Zdeňka Mahdala, který dabuje více postav a snaží se je od sebe výrazněji odlišovat. Zásluhu na tom má také režie dabingu, která je na vysoké úrovni, na čemž si ale série Polda většinou zakládala. Profesor Santusov znovu promlouvá hlasem Pavla Rímského a o nic hůře na tom nejsou ani Bohdan Tůma nebo Valérie Zawadská. Z hlediska obsazení tak opravdu nemám co vytknout.

Pozitivní zůstanu také u hratelnosti. Ta je opět modernizovaná způsobem, na který jste u novějších Poldů zvyklí. Nechybí zvýrazňování aktivních míst, hra vám také ukáže, kdy lze některý předmět použít na jiný, a samozřejmostí je rychlé přesouvání mezi lokacemi i tradiční práce s inventářem.

Největším rozdílem je tak vizuál. Ten se sice snaží připomínat Poldu 5, některé její nedostatky ale nahrazuje kresleným prostředím. Osobně mi tento přístup sedí více než výtvarný styl Karla Kopice z šestého a sedmého dílu. Jeho pozadí na mě často působila spíš jako samostatné obrazy než jako prostředí vytvořená přímo pro adventuru, zatímco tady mi jednotlivé lokace do hry zapadly přirozeněji.

Upravené jsou také 3D modely postav, které stále odkazují na vzhled pátého dílu. Podobnou nostalgickou drobností je kurzor myši, znovu stylizovaný jako ruka ukazující různé úkony ve stylu pětky. Je to maličkost, ale podobné detaily návrat ke staršímu Poldovi hezky dotvářejí.

Změna je znát také u náročnosti. Dovolím si říct, že Polda 5.5 patří k jednoduším adventurám. Puzzly většinou dávají smysl v kontextu příběhu, což vždycky oceňuji. Pokud vypovídáte dostupné dialogy a poctivě proklikáte aktivní místa, prakticky nemáte šanci se zaseknout.

Pomáhá tomu i velikost jednotlivých oblastí. Většinou jde o tři nebo čtyři menší navzájem propojené lokace, takže tu není příliš prostoru něco zásadního přehlédnout nebo se úplně zamotat.

Našlo se sice pár momentů, kdy mi návaznost jednotlivých akcí nedávala úplný smysl. Příkladem je hledání domu, který si Imhotep koupil. Posloupnost kroků, které kvůli tomu Pankrác musí udělat, mi nepřišla úplně jasná a chvíli jsem nechápal, co ode mě hra vlastně očekává. Takových situací je ale minimum.

Jinak jsem filmovější a plynulejší obtížnost ocenil. O něco větší výzvu představují spíš minihry, což už je ale u Poldy prakticky tradice. I tady mi některé přišly lehce neintuitivní, naštěstí je však můžete přeskočit. Pochválit musím například minihru, ve které během Pankrácova projevu burcujete dav. Ta mi přišla poměrně originální.

Pokud vás tedy baví celá série nebo jste stejně jako já alespoň ocenili Poldu 2.2, tento nostalgický výlet určitě doporučuji. Problémy, které se sérií dlouhodobě mám, tu pořád lehce prosakují. Místy narazíte na dětinský nebo buranský humor, který mi nesedí. Díky výbornému dabingu, funkčnímu příběhu a několika opravdu povedeným hlodům mi to ale tentokrát vadilo mnohem méně než dříve.

Bavil jsem se při návratu známých postav i základny PRČA, ocenil jsem grafický kabátek a sedla mi také obtížnost, která logicky odpovídá tomu, co se kolem vás právě děje. Dokonce jsem se na další herní seanci vyloženě těšil, což je pro mě asi největší známka toho, že tenhle mezidíl svůj účel splnil.

Polda 5.5 je tak jasnou koupí pro fanoušky série i pro ty, kteří už nad novějšími díly možná začali lámat hůl. Já se velmi bavil a vzhledem k tomu, že se zdejší události mají propsat také do připravované osmičky, rozhodně u ní nebudu chybět.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Zima Software