Pokud by měl bůh podsvětí a architekt Daidalos společné dítě, byl by jím MINOS. Novinka od studia Artificer pod taktovkou Devolver Digital bere klasický řecký mýtus a totálně ho dekonstruuje. Už nejste hrdina hledající cestu ven, ale Asterion (Minotaur), který se snaží zabránit otravným dobrodruhům, aby mu narušili klid jeho domova. Je to osvěžující perspektiva, která hráče staví do role architekta zkázy, kde každá chodba může být tou poslední, kterou hrdina spatří.

Recenzovaná verze: PC

Dědictví Hadea v žilách Minotaura

Podobnost se sérií Hades je patrná na první pohled a hra se jí ani nesnaží skrývat. Nejen tématem řecké mytologie, ale především roguelite strukturou a stylem vyprávění. Rozhovory mezi Asterionem a jeho otcem Daidalem mají onen štiplavý, ironický nádech, který známe ze vztahu Zagrea a Hadea. Postavy jsou skvěle napsané a i přes svou mytickou podstatu působí velmi lidsky a uvěřitelně. Příběh se odkrývá postupně skrze fragmenty vzpomínek a dialogy po každém průchodu, což motivuje k odhalování tragického pozadí Asterionova uvěznění. Vizuální styl sází na vysoký kontrast a stylovou brutalitu, což v kombinaci s uhrančivým soundtrackem navozuje onu známou atmosféru, která vás nutí k dalšímu a dalšímu průchodu i ve tři ráno.

Labyrint jako smrtící geometrie

Jádro hratelnosti stojí na neotřelé mechanice, která připomíná jakýsi „architektonický Tetris“. Hra vám dává do rukou jednotlivé bloky chodeb a zdí, které musíte v omezeném prostoru skládat a rotovat tak, aby do sebe přesně zapadly. Strategická hloubka se však neomezuje jen na skládání nových dílů, v každém levelu máte možnost kopat hliněné bloky, která často blokují důležité průchody nebo záměrně překáží vašim plánům. Touto destrukcí získáváte zlato a drahokamy, ale především si uvolňujete prostor pro efektivnější přestavbu labyrintu. Často je potřeba tyto hliněné bloky zlikvidovat jen proto, abyste mohli segmenty poskládat tak, aby pasti na nepřátele navazovaly v ničivých sekvencích. Strategická hloubka se projeví ve chvíli, kdy nepřátelé začnou útočit z více startovních vchodů současně. V plánovací fázi musíte vymyslet architekturu tak, aby trasy ze všech stran byly co nejdelší, ale pozor - nesmíte nepřátelům nikdy úplně zablokovat cestu k vám. Vaším cílem není vetřelce zazdít, ale donutit je projít co nejdelším očistcem plným pastí, které se mezi vlnami automaticky resetují.

Koloběh krve aneb co v labyrintu ztratíte a co získáte

Jako v každém správném roguelite titulu, i v MINOS je smrt nedílnou součástí postupu. Během každého runu si za nasbírané zlato, zkušenosti a drahokamy kupujete nové druhy pastí a získáváte mocné artefakty, které Asterionovi propůjčují unikátní pasivní bonusy. V momentě, kdy Asterion padne, o tento arzenál i artefakty nenávratně přicházíte a nový run začínáte s čistým štítem. To, co však zůstává, je permanentní vylepšení postavy financované z trvalých měn. Postupně si tak zvyšujete sílu útoku i zdraví, díky čemuž Asterion vydrží v přímém střetu mnohem víc, nebo si odemykáte více slotů pro artefakty, abyste v příštím pokusu mohli kombinovat více bonusů najednou. Stejně tak lze investovat do vyššího startovního zlata pro možnost nakoupení více pastí na začátku každého kola, nebo do nových receptů v Imaginariu, což trvale odemkne pokročilejší technologie pastí, které se pak mohou náhodně objevovat v nabídce během budoucích runů.

Architektonické trhliny - co se nepovedlo

Ani precizně vysekaný mramor Daidalova bludiště není bez kazů. Výrazným negativem je nevyváženost herního arzenálu, některé vylepšené pasti (například dvojité bodáky) jsou natolik silné, že dělají z velké části ostatních nástrojů jen zbytečnou výplň a omezují chuť k experimentování. Také zamrzí balancování ekonomiky – v pozdějších fázích hry se často topíte v měně, ale nabídka skutečně herně měnících vylepšení začne povážlivě vysychat. Zatímco úvodní hodiny jsou nabité objevováním, ke konci se z MINOS stává spíše mechanická záležitost. Stejně tak zamrzí absence širší palety prostředí, šedý kámen a hnědá hlína po více hodinách splývají v jeden jednotvárný koridor, kterému by prospělo více vizuálních témat.

MINOS je nečekaně trefný kousek, který do žánru roguelite přináší chytrou logickou nadstavbu. Studio Artificer a vydavatelství Devolver Digital doručili hru, která vypadá skvěle, zní skvěle a hraje se s neutuchajícím tempem. I přes drobné nedostatky v balancování jde o povinnost pro každého, kdo miluje řeckou mytologii a chce si vyzkoušet, jaké to je být tím „zlým“ na konci chodby. Je to chytré, je to drzé a je to zatraceně návykové.

Za poskytnuní recenzní kopie děkujeme společnosti Devolver Digital.