Recenze Rise of the Tomb Raider: 20 Year Celebration - Jak se povedl port na Nintendo Switch 2?

Série Tomb Raider v poslední době zažívá poměrně úrodné období. Ať už díky remasterovaným znovuvydáním klasických dílů, nebo oznámení dvou nových her z tohoto univerza. Na škodu rozhodně nepřišla ani reboot trilogie, která v roce 2013 dokázala představit sérii novému publiku a nekonzolovým hráčům doručit zážitek, jaký si fanoušci PlayStationu v té době užívali u Uncharted.

Není tak překvapivé, že bylo oznámeno i vydání druhého dílu Rise of the Tomb Raider pro Nintendo Switch 2. Díky tomu se tato část rebootované trilogie vůbec poprvé podívá na konzoli od Nintenda. My se dnes zaměříme hlavně na to, zda se handheldové provedení povedlo.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch 2

Osobně jsem vůči Switch portům spíše skeptický. U prvního Switche se mi v minulosti několikrát stalo, že jsem narazil na opravdu špatné porty. Týkalo se to hlavně některých JRPG titulů a například remaster Life is Strange byl jednou z mých nejhorších zkušeností na této konzoli. Jsem tak už opatrnější, ale jelikož je pro mě přes léto Switch 2 lépe přenositelný než Steam Deck, toto vydání jsem uvítal. Musím navíc říct, že se nejedná o vůbec špatný port. Ba naopak. I když několik technických berliček se tu přece jen najde.

Než ale zabrousíme do hodnocení samotného portu a jeho technikálií, dovolte mi nabídnout menší shrnutí a ohlédnutí za tímto dílem. Je mi jasné, že většina z vás, včetně mě, už Rise of the Tomb Raider v minulosti hrála, nebo minimálně ví z dobových recenzí, o co jde. I přesto tu ale může být někdo, kdo je sérií teprve nahlodán, a třeba ho tímto přiměju k tomu, aby jí dal šanci. Případně ho nakopnu právě k prvnímu zahrání druhého dílu rebootované trilogie. Pokud vás zajímá čistě jen to, jak si hra vedla technicky na druhém Switchi, přesuňte se níže, kde bude tato sekce zvýrazněna nadpisem.

Rise of the Tomb Raider: Zavzpomínání

Nedávno jsem se rozhodl si sérii připomenout a i napodruhé je první díl z roku 2013 velmi kvalitním akčním popcornem. Můžete si ho užít jak v rámci prozkoumávání lokací, hledání různých collectiblů, spisů či jeskyní, tak i jako přímočarou akční jízdu bez výraznějšího hluchého místa. Jednoduše zestárl dobře, pořád vypadá obstojně a bere si to nejlepší z PS3 éry dobrodružných titulů.

Druhý díl v době vydání sliboval všeho více. Od artefaktů, které můžete hledat, až po větší množství jeskyní s náročnějšími puzzly. Bohužel právě kvůli tomu a poměrně rozředěnému příběhu se pro některé jedná o znatelně slabší pokračování. Já to ale tak černě nikdy neviděl.

Je sice pravda, že už to nemá takové neutuchající tempo a pár hluchých míst se tu najde. I tak se dle mého pořád jedná o velice kvalitní pokračování. Navíc jsem ocenil, že tu byla možnost podívat se do více lokací a nebýt jen na jednom ostrově jako minule. Právě větší rozlehlost je asi největší rozdíl oproti jedničce. Reboot z roku 2013 fungoval hlavně jako sevřená a intenzivní jízda o přežití, zatímco Rise of the Tomb Raider už mnohem více tlačí na pocit dobrodružství, objevování a samotného vykrádání hrobek.

Lara se tu musí vracet do dříve navštívených lokací s novým vybavením, odemyká si dříve nepřístupná místa a svět díky tomu působí otevřeněji. Přibylo více jeskyní, vedlejších aktivit, výzev, relikvií, a i novinka v podobě jazykových nápisů k překládání, což hezky podporuje archeologickou stránku hry. Hrobky už navíc nepůsobí jen jako malý bonus bokem, ale jako výraznější součást celého zážitku. Jsou větší, atmosféričtější a častěji staví na fyzice, vodě, kladkách či práci s prostředím. Odměnou za jejich dokončení pak není jen pocit z objevování, ale i užitečná schopnost pro další hraní.

Na druhou stranu právě tahle snaha nabídnout všeho víc místy ubírá hře na tempu, které měla jednička zvládnuté opravdu dobře. Rise je pestřejší a v mnoha ohledech dospělejší pokračování, jenže občas se v něm až příliš snadno ztratíte v čištění mapy, sbírání surovin, lovení zvířat a výrobě šípů či vylepšení. Crafting, stealth i souboje jsou svižnější a Lara má v arzenálu víc možností, jak se s nepřáteli vypořádat. Ať už potichu lukem, nebo klasickou přestřelkou.

Pořád je ale cítit, že základ stojí na podobném půdorysu jako předchozí díl. Příběh s Trinity, hledáním Božského zdroje a odkazem Lařina otce funguje jako slušný dobrodružný rámec, ale velká překvapení od něj čekat nejde. Přesto mi Rise of the Tomb Raider vždycky přišel jako pokračování, které se snaží Laru více přiblížit klasické identitě série. Tím bych to za sebe uzavřel a dodal, že i přes přetrvávající výtky jsem si druhé zahrání velmi užil. Nyní se pojďme podívat na to, jak se Rise of the Tomb Raider hraje na Switchi 2.

Jak se port povedl na Nintendo Switch 2?

Co se samotného portu týče, ten je za mě velmi slušný. Sice nevyužívá hardware úplně na dřeň, ale o žádnou technickou katastrofu, které jsem se obával, se rozhodně nejedná. Lara běží ve 30 snímcích za sekundu (FPS), a i když bychom u tak starého titulu na novějším hardwaru možná čekali i těch 60 FPS, ve výsledku je ale důležitější, že to šlape stabilně.

V handheldu hra vypadá dobře a většinu času jsem neměl pocit ochuzeného zážitku. Ani mi nepřišlo, že by něco působilo hůře, než jak si Rise of the Tomb Raider pamatuji. Zasněžené lokace, jeskyně i větší otevřené prostory pořád dokážou prodat atmosféru a místy je znát, že i po letech jde o vizuálně povedený titul. Hrobky mají díky díky různým detaílům a drobnostem v prostředí a celkové práci s detaily dostatečnou hloubku a pořád dokážou vtáhnout. Potěší také modely postav a animace, včetně efektu vlasů, který je u Lary stále příjemným detailem.

Sem tam se ale objeví menší propady, hlavně při začátku cutscén, přechodu mezi většími oblastmi nebo ve scénách s větším množstvím dění. Není to nic, co by zážitek vyloženě ničilo. Podobně jako u nedávno recenzovaného portu Tales of Arise pro Switch 2 mi těch omezených snímků za sekundu při hraní nijak zásadně nevadilo. Byl jsem hlavně rád, že si hra většinu času drží konzistenci. Oproti Arise ale zamrzí, že tu alespoň cutscény neběží v 60 FPS, protože právě v nich by vyšší snímkování celkovému dojmu slušelo.

I tak beru stabilnějších 30 FPS jako rozumný kompromis. Zvlášť když za něj dostáváte možnost zahrát si kompletní verzi pohodlně v handheldu a bez větších obsahových ústupků. Navíc je potřeba připomenout, že grafický skok mezi prvním dílem rebootu a Risem byl už ve své době poměrně výrazný, takže hra ani dnes nepůsobí vyloženě zastarale.

Pro zajímavost jsem ji porovnal i se svým Steam Deckem OLED a výsledek není tak jednoznačný, jak jsem si před vyzkoušením myslel. Na Decku se Rise of the Tomb Raider dá rozběhat s vyšším snímkováním a při správném nastavení se můžete dostat ke svižnějšímu zážitku. Jenže zároveň tím otevíráte prostor pro častější kolísání výkonu, propady a nutnost si s nastavením pohrát. Switch 2 oproti tomu nabízí ucelenější a pohodlnější verzi, do které nemusíte nijak zasahovat. Prostě hru zapnete a hrajete.

Ještě jen dodám, že v této edici najdete všechna dříve vydaná DLC, tedy Baba Yaga: The Temple of the Witch, Cold Darkness Awakened, Blood Ties, Lara's Nightmare, Endurance Mode a Co-op Endurance. Z obsahového hlediska tak jde o kompletní balíček, který dává smysl hlavně pro hráče, kteří se k Rise of the Tomb Raider chtějí vrátit, nebo ho na konzoli od Nintenda zažít vůbec poprvé.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Sandbox Strategies