Shift at Midnight: Recenze noční směny, kde zákazníci nejsou tím, čím se zdají

Shift at Midnight může na první pohled působit jako klasický zástupce friendslop her, kterých je v poslední době na Steamu přehršel. Máte tu zasazení do benzínky, kterou musíte obsluhovat, a také nějakou tu nadpřirozenou hrozbu. Naštěstí ale tvůrce Bun Muen nedoručil zaměnitelnou hru, již s kamarády po hodince opustíte a zažádáte o refund. Ne, tady budete žadonit o to, aby měla ještě více obsahu. Přitom je celá premisa velmi jednoduchá, jen používá ty správné ingredience.

Recenzovaná verze: PC

Námět je prostý. Sami či s partou až tří hráčů (nově můžete i se šesti, to se ale nedoporučuje samotným autorem) se snažíte zachránit svého nemocného mazlíčka, jehož léčba je velmi nákladná. Potřebujete tak co nejrychleji získat peníze, a proto vezmete noční šichtu na zapadlé benzínce, která nemá úplně nejlepší pověst. Hojně ji totiž navštěvují doppelgangeři, které při obsluhování ve stylu Papers, Please musíte odhalit a bouchačkou schovanou pod pultem odstřelit. U toho nesmíte zapomínat ani na klasickou pracovní náplň, jako je úklid, doplňování zboží a udržování dobrého hodnocení.

To, co Shift at Midnight dělá dobře, je fakt, že přesně ví, které prvky odsunout do pozadí a u kterých naopak přitlačit. Důraz je tu překvapivě kladen na lore, který budete během třinácti směn příběhové kampaně postupně odhalovat. Samotné udržování benzínky je naopak velmi zjednodušené, aby vás neubíjelo, vše rychle odsýpalo a hra působila svěže.

Pojďme si ale pro příklad popsat klasickou pracovní směnu. Na začátku si vždy přečtete dopis od šéfa nebo zprávu na nástěnce. Bývají tam varování či útržky z novin, například že je následující den výročí útoků nechvalně proslulého zabijáka, někdo se ztratil nebo se v okolí něco událo. Tyto informace jsou následně důležité i při odhalování samotných doppelgangerů.

Hra navíc s lorem pracuje chytře. Z konverzací a novinových útržků se dozvídáte informace o svém okolí, které pak tvůrce napříč jednotlivými směnami využívá. Nechci kvůli spoilerům zabíhat do detailů, ale například se dozvíte, že má v okolí řádit vrah. O chvíli později se otočíte a najednou ho někde spatříte, aniž byste věděli, zda nešlo jen o přelud. Opravdu se mi líbilo, jak jsou tu jednotlivé střípky informací dávkovány a následně funkčně zužitkovány napříč celou kampaní. Takto chytře aplikované jsem to dlouho neviděl, ale k tomu se ještě vrátíme.

Jakmile si vše přečtete, začíná váš pracovní den. Občas dostanete e-mail s informacemi o tom, na co máte během směny myslet a dávat pozor. Samozřejmě musíte také naplnit finanční kvótu.

Hlavní náplní je odhalování doppelgangerů. Ti tu mají různé podoby. Někteří fungují jako komická vsuvka a prokouknete je okamžitě, zatímco jiní jsou opravdu zapeklití. Smekám před autorem, jak fikané některé situace byly. Nikdy jsme si neřekli: „Jak jsme to měli vědět?“ Místo toho následovalo spíš: „To nás mělo napadnout!“

Prostředků ke zjištění pravé totožnosti máte několik. Proces funguje tak, že dostanete průkaz totožnosti, který si prohlédnete a následně naskenujete do počítače. V databázi uvidíte různé informace o daném zákazníkovi, na které se ho můžete zeptat. Vyhledat si lze také jeho rodinné příslušníky. Kdyby vám ani to nestačilo, můžete pokládat otázky ohledně těla či stylu chůze. Jednou za čas se vám navíc naskytne gadget, jenž ukazuje emoce zákazníka, případně ho zobrazí přes speciální filtr, který by měl odhalit, zda není anomálií.

Chytáky, na které tu narazíte, nechci příliš popisovat, abych vám nezkazil zážitek. Například k vám ale přijde kněz a všechny informace sedí. Jen já jsem si všiml, že má křížek na krku obráceně. Jindy zase můj kamarád odpráskl zákazníka jen proto, že se fotka z ID neshodovala s realitou.

Teprve na konci šichty, kdy se vám ukáže, kdo byl kdo, jsme zjistili, že měl pouze falešný průkaz. V databázi bychom si navíc ověřili, že není plnoletý a jen to zkoušel. Tohle mě opravdu velmi bavilo, protože jednotlivé chytáky byly nápadité, ale vždy logické. Jen musíte dávat pozor. Stejně jako ve chvíli, kdy někdo tvrdí, že jde nakoupit pro manželku, a vy podle databáze zjistíte, že už několik let nežije. A to jsou stále ještě ty jednodušší příklady.

Kromě toho tu najdete velké množství bizarních výjevů a humorných situací. Některé postavy se vracejí během celé kampaně a proměňují hru v takový hororový sitcom. S partou jsme se vyloženě těšili, zda se jeden určitý charakter znovu objeví a jaká absurdní situace nás s ním tentokrát čeká.

Do toho ale hra zvládá obstojně pracovat také s hororovou složkou, takže se nejedná jen o sled absurdit. Dokonce si troufám říct, že s ní nakládá nadstandardně dobře na titul tohoto typu. Jednotlivé části jsou příjemně vyvážené a funkční, což platí i pro samotný provoz benzínky.

Ten je osekaný na minimum, aby vás nefrustroval. Doplňování zboží funguje formou objednání hromadné krabice, ve které se nachází všechno potřebné. Poté chodíte k regálům označeným vykřičníkem a doplňujete zásoby prostřednictvím minihry. Z bedny ručně vyndáváte jednotlivé produkty a pokládáte je do regálu, což mi přišlo fajn.

Staráte se také o prostředí, aby vaše hodnocení, které si můžete kdykoliv zkontrolovat na webu, zůstávalo vysoké a zákazníci vás navštěvovali. Toho docílíte objednáváním různých dekorací, jako je bankomat, automat na žvýkačky, obraz nebo hodiny. Také musíte pravidelně uklízet a dávat pozor, aby na zemi neležely kusy rozstřílených doppelgangerů, krev nebo jiné nečistoty. Zaneřáděné záchody, švábi a další havěť rovněž dobrému hodnocení příliš nepomohou.

Dále si můžete kupovat například bránu, která vás upozorní, když někdo krade, různorodé zbraně, bomby nebo miny. To všechno se vám bude hodit během méně příjemné části směny.

Když totiž obsloužíte doppelgangera, na konci směny se o tom dozví entita a zaútočí na vás. Na druhou stranu může být v posledních dnech těžké vydělat dostatek peněz. Někdy je proto lepší dvojníka zkasírovat, získat trochu víc a následný souboj prostě podstoupit. Bohužel s každým dalším obslouženým podvodníkem je entita silnější a potyčky s ní se mohou proměnit ve slušný chaos.

Tady se dostáváme asi k mé největší výtce, kterou jsou právě souboje s pavoukovitou entitou. Můžete se jí zkusit vyhýbat a v úkrytu čekat, než odejde. Dle mého to ale příliš nefunguje, protože vás téměř vždy najde. Druhou možností je bojovat.

Entita se pohybuje velmi rychle, takže ji lze místy jen obtížně trefit a zaměřit. Situace je ještě chaotičtější, když se do toho přidají vraždící figuríny nebo hrací skříňka, kterou musíte během potyčky vypnout. Nakonec tak často pouze střílíte kolem sebe a doufáte, že protivníka zasáhnete. Někdy se navíc můžete zaseknout, entita vás povalí a dává vám nekonečný damage, dokud ji někdo z kamarádů neodláká.

Často vás tak téměř zabije spíš kvůli celkovému zmatku než vysoké obtížnosti. Kamaráda můžete vždy zvednout ze země, pokud tedy nezemřete všichni. Zásobit se lze také lékárničkami. Přestože jsme měli namále jen během posledních dnů, souboje mi přišly zbytečně chaotické. Byla to méně zábavná část herní doby a spíš nutné zlo. Zpomalit hlavní entitu a více si pohrát s jejími útoky by bylo určitě vítaným zlepšením.

Když už jsem u kritiky, dodal bych ještě, že druhá polovina kampaně, zejména poslední čtyři dny, není tak plná nápadů jako její začátek. Někomu může rovněž připadat hlavní herní doba tří až čtyř hodin příliš krátká. Mně ale vzhledem k ceně 9,99 eura připadá naprosto adekvátní a propracovanost kampaně kratší délku vynahrazuje.

Na škodu je pouze to, že endless mode je teď dle mého nezábavný. Recykluje totiž vše, co jste zažili v příběhu, ale tentokrát bez zábavného narativního aspektu. Tvůrce však slibuje aktualizaci, ve které se na tento režim zaměří.

V neposlední řadě tu máme vizuální zpracování, které je podle mě funkční a dodává hře mysteriózní hororovou atmosféru. Pomáhá tomu lo-fi retro 3D estetika v low-poly provedení. Mně se tento vzhled moc líbil a za mě fungoval.

Já jsem tak se Shift at Midnight velmi spokojený. Protože jsem titul hrál ve více lidech, níže si můžete přečíst také názor mého spoluhráče.

Názor kolegy Czedara

Shift at Midnight přináší do žánru kooperativních her svěží vítr. Kombinuje kontrolování identity zákazníků ve stylu Papers, Please s velmi zjednodušeným simulátorem obchodu a celé to zasazuje do hororového prostředí. Zároveň se nebere příliš vážně.

Pořád jde především o kooperativní hru s kamarády, takže dává hráčům dost prostoru se vyblbnout a vytváří spoustu absurdních a vtipných situací. Nejvíc na ní oceňuji, kolika nápady je napěchovaná. Hlavní příběhová linka vystačí přibližně na jeden až dva večery a dá se dokončit za tři až čtyři hodiny. Téměř neustále ale představuje novou mechaniku, nečekanou situaci nebo vedlejší úkol, na kterých je vidět kreativita autora.

Hra své nejlepší momenty dávkuje ve velmi povedeném tempu a díky krátké délce se během kampaně prakticky nestihne omrzet. Management obchodu je omezený na naprosté minimum, což je podle mě správné rozhodnutí. Je evidentní, že se titul snaží soustředit na jiné prvky.

Obrana obchodu před útočícími monstry je skvělý nápad na papíře. V praxi jí ale chybí větší variabilita, takže jednotlivé útoky působí dost podobně. Hra vám dává možnost se před hlavní entitou schovávat a čekat, dokud sama neodejde, nebo tento proces urychlit tím, že na ni budete útočit. Při našem hraní nám však připadalo, že stealthový přístup v podstatě nemá smysl.

Výdrž příšery téměř neklesá, dokud s ní hráči aktivně nebojují, a navíc vás obvykle velmi rychle najde. Nejprve se zaměří na hráče, který dělá největší hluk, a poté začne poměrně monotónní souboj s nepřítelem fungujícím hlavně jako bullet sponge.

Nejde však o zásadní nedostatek, spíše o slabší část jinak velmi povedené hry. Souboje netvoří výraznou část celkové herní doby. Většinu času zabere kontrolování zákazníků a odhalování monster vydávajících se za lidi. Právě to je hlavní náplní a zároveň její nejsilnější stránkou.

Autor měl spoustu nápadů, podle čeho lze podvodníky odhalit, a obtížnost roste dostatečně pozvolna na to, aby si hráči zvykali na stále mazanější napodobeniny. Během hraní jsme narazili na několik bugů, nešlo ale o nic, co by nám titul vyloženě rozbíjelo nebo nám bránilo pokračovat. Technický stav tedy není bezchybný, ale náš celkový zážitek nijak výrazně neovlivnil.

I kdybychom úplně pominuli endless mode, Shift at Midnight nabízí skvěle zrežírovanou a nápaditou zábavu na tři až čtyři hodiny. Za cenu kolem deseti eur jde podle mě o velmi dobrý deal. Doporučil bych ho každému, kdo hledá něco neotřelého, má rád atmosférický horor proříznutý absurdním humorem a chce kooperativní zážitek, který se zbytečně nenatahuje.

Shift at Midnight je tak nadprůměrným přírůstkem do subžánru friendslop her, který nabízí propracovanou a zábavnou kampaň až pro tři hráče. Ano, pár chybiček se tu najde a slabší endless mode nepotěší. I tak se ale jedná o výbornou komediálně-hororovou jednohubku.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Kwalee