Sovereign Tower: Recenze svérázného královského managementu plného humoru a překvapení

Sovereign Tower je pro mě osobně jedním z největších herních překvapení roku a zároveň aspirantem na jednu z nejlepších her, které jsem letos hrál. Na první pohled tu dostáváme vizuálně atraktivní management sim vašeho království, kterého se ujímáte v roli novopečeného vládce. K trůnu jste přitom přišli jako slepý k houslím a teď musíte zajistit, aby se vám celá vláda nerozpadla pod rukama.

V jádru jde o jednoduchý koncept, ve kterém posíláte své rytíře na mise, pomáháte různým vrstvám obyvatelstva a během audiencí se snažíte lidem vyjít vstříc, řešit jejich spory nebo jim poradit. Samo o sobě by to díky kvalitnímu writingu možná stačilo, celá hra ale skrývá ještě několik es v rukávu. Právě ta z ní dělají zážitek, který mě naprosto smetl.

Recenzovaná verze: PC

A to jsem od ní původně absolutně nic nečekal. Rozhodl jsem se ji vyzkoušet primárně kvůli fantasy zasazení a líbeznému vizuálu, dostal jsem ale nejen kvalitní správu království a svých rytířů u kulatého stolu, ale také s nadhledem a humorem napsaný příběh. Ten dokáže všem postavám dodat potřebnou lidskost a celé to ještě podporují poměrně zajímavé mechaniky. Než si je ale pořádně představíme, pojďme si nejprve přiblížit samotný příběh.

Ten nás zpočátku hodí do minulosti, kde se setkáme s dřívějším vládcem, kterého zabije takzvaný Kingslayer. Tato tajemná entita se už postarala o smrt několika panovníků, kteří vládli z titulní věže. O nějakou dobu později se přesouváme k postavě trpící leprou, která prchá před válkou a čirou náhodou narazí právě na tuto věž. Ta se otevře pouze tomu, kdo je vyvolen stát se novým vládcem. Což jste mimochodem vy. Aby toho nebylo málo, věž má navíc léčivou sílu, která po dobu vašeho pobytu uvnitř zastavuje postup lepry.

Tím začíná období vašeho vedení království a je jen na vás, jakou cestou se vydáte. Můžete být laskavým vládcem, vládnout tvrdou rukou nebo si od každého vzít něco. Do toho ale musíte dbát na vztahy s obchodníky, prostým lidem, učenci či šlechtou, protože jejich přízeň ovlivňuje i to, jak se v některých situacích můžete rozhodnout.

Proto je dobré snažit se udržovat vztahy alespoň trochu vyvážené. Já například měl velmi slabé vztahy se šlechtou a párkrát jsem toho litoval. I když ne na moc dlouho. Nafoukaným obyvatelům království, kteří se i k vladaři chovají jako ke svému pejskovi, přece jen nechcete vycházet vstříc za každou cenu.

Nechci ale předbíhat, takže začneme pěkně od začátku. Jádro každého dne stojí na dvou hlavních fázích. První je audience, během níž vás navštěvují jak obyvatelé království, tak lidé ze vzdálených zemí. Všichni po vás samozřejmě něco chtějí, potřebují pomoc nebo alespoň vaši radu.

Nečekejte ale přílišnou vážnost. Celá hra je oděná do poměrně humorného kabátku, a přestože tu místy řešíte vážnější politická rozhodnutí či morální volby, pořád se nezapomíná na absurditu. Už samotná stylizace postav je dost cartoonová a narazíte na obrovské množství bláznivých situací, u kterých si často můžete vybrat ještě absurdnější řešení. Hádanky o sýrech jsou tu denním chlebem, prosbu o eliminaci harpyjí můžete vyřešit třeba tím, že je vaši rytíři přezpívají. Jindy zase lidem poradíte, aby místo boje s přemnoženými krysami začali hlodavce brát jako své sousedy a naučili se s nimi prostě žít.

Podobně absurdních a humorných dilemat je tu opravdu velké množství a já si každou audienci užíval. Kreativita autorů je převeliká a tím, s jakými prosbami, problémy a úkoly za vámi návštěvníci chodí, mě hra bavila prakticky po celou dobu. Dojde ale i na vážnější témata a někdy se musíte opravdu zamyslet nad tím, na kterou stranu se v určitém sporu přidáte.

V jedné zemi například stojí proti sobě matka a dcera a právě na vás je, ke komu se přikloníte. Hra se nebojí dotknout ani modernějších témat, což koresponduje také s tím, že chování některých postav a jejich mluva patří spíše do dnešní doby než do klasického středověku. Mně osobně to vůbec nevadilo. Naopak to situacím dodávalo další vrstvu nadsázky, kterou už samotný scénář a vizuální styl naznačují od začátku.

Ani přes všechen humor ale hra nepostrádá hloubku.

Řeší se tu například úmrtí, a to klidně i mezi vašimi rytíři, nebo otázka, zda upřednostnit vědecký pokrok před blahobytem prostého lidu. Podobných témat je tu dost, jen jsou podaná s lehkostí a nadhledem. Ten je přitom neshazuje, ale naopak jim často dodává určitou lidskost. Tvůrci podle mě našli skoro ideální poměr a díky tomu zůstávají audience svěží po velkou část zhruba 9–11hodinové herní doby.

Velkým plusem je také možnost zvolit si, jakým stylem chcete své království vést. Můžete ho uvrhnout do chaosu, vládnout pevnou rukou nebo být dobrosrdečným snílkem. Tyto volby společně s dalšími rozhodnutími ovlivňují váš vztah s různými skupinami obyvatelstva a, jak už jsem zmínil, je potřeba na to dávat pozor.

Někdy se totiž objeví důležité příběhové úkoly, které musíte vyřešit v určitém časovém rozmezí. Většinu obyčejných požadavků občanů kvůli dokončení příběhu splnit nemusíte, u hlavních záležitostí už takovou svobodu vždycky nemáte. Hra vás navíc často u nich dostane do situace, kdy k úspěšnému řešení potřebujete dostatečnou oblíbenost třeba u obchodníků a prostého lidu. Jindy zase požadovaný počet spojenců vašeho království, které získáváte plněním určitých úkolů, nebo jednoduše dost peněz v pokladnici.

Tyto problémy a další požadavky pak řešíte u kulatého stolu, což je druhá hlavní část každého dne. Během audiencí narazíte na roztodivné rytíře, kteří hledají své místo právě u vás. Ať už jde o lehce edgy čarodějnici, namistrovaného rádoby prince Krasoně, tajemného jedince nebo třeba poměrně sociálně awkward rytířku. Těchto osobností je tu mnohem víc a můžete je jak odmítnout, tak přijmout do svého týmu. Někteří se vám navíc zpřístupní až podle splnění konkrétních úkolů nebo vašich předchozích rozhodnutí.

Jakmile audience skončí, přichází čas vyslat rytíře na výpravy, tedy úkoly, které jste během ní posbírali. U každého vidíte, jaké schopnosti jsou pro jeho splnění důležité. Rytíři mají různé hodnoty síly, obratnosti, charismatu, štěstí, magie či fištrónu a už samotná čísla vám napovídají, kdo se na danou práci hodí.

Není ale potřeba vybírat pouze podle statistik. Důležitý je i samotný popis úkolu. Některé výpravy například vyžadují nalezení vzácné relikvie, jiné diplomatické chování a ne každý rytíř je na všechno stavěný. Každý má své silné i slabé stránky a velká část z nich navíc není zpočátku úplně zřejmá. Odhalovat je můžete postupně skrze bonding scénky, během kterých si s rytíři povídáte a podle dialogových voleb se k nim můžete přiblížit jak přátelsky, tak romanticky. Vztah s nimi ovlivňuje také to, zda je posíláte na výpravy, které jsou jim vůbec po chuti.

Pokud se vaše dlouhodobé vedení a rozhodnutí během audiencí výrazně rozcházejí s hodnotami některého rytíře, může se stát, že se prostě sebere a odejde. Proto je dobré mise přidělovat nejen podle čísel, ale také podle toho, jak sedí k dané postavě a její nátuře.

Po vyslání navíc vidíte, jak dlouho bude rytíř pryč. Některé příběhové či naléhavé výpravy mají deadline, zatímco řada ostatních může počkat. Musíte proto plánovat i časově, aby se vám nestalo, že jeden den potřebujete někoho akutně vyslat a všichni schopní rytíři si zrovna někde užívají dobrodružství.

Po návratu dostanete přehled o tom, jak dobře daný rytíř úkol zvládl. Rozhoduje kombinace jeho statistik, osobních vlastností a toho, jak dobře se k výpravě hodil. Pokud například pošlete někoho, kdo je vyloženě mizerný v hledání relikvií, na misi zaměřenou právě na jejich získání, logicky ho to stáhne dolů. Naopak nadprůměrné charisma nebo jiná požadovaná vlastnost mu může výsledek zase výrazně vylepšit.

Výpravy je tedy potřeba alespoň trochu promýšlet. Za jejich úspěšné dokončení rytíři získávají zkušenosti, které následně využijete při rozšiřování jejich schopností. Na některé úkoly navíc můžete vyslat více rytířů a různě tak kombinovat jejich přednosti.

Pomáhá také výbava, jídlo nebo mounti, které můžete získávat či nakupovat a dodávat jimi další body do požadovaných statistik. Mimo to máte v průběhu dne i několik dalších aktivit. Můžete třeba nechat připravit jídlo, požádat služebnou, aby zjistila informace o některém z vašich rytířů, a další den vám odhalila jeho slabé či silné stránky. K dispozici je také mluvící socha, stáje, kde nakupujete koně, nebo kovář, u kterého můžete po výpravách opravovat zbroj či pořídit novou výbavu.

Pak je tu ale ještě démon. A právě ten celé hře dodává další vrstvu.

Umí totiž vracet čas, jenže si nikdy nemůžete být úplně jistí, že využívání jeho schopností bude bez následků. Ve hře je přitom tolik morálních dilemat a situací, které byste nejraději vzali zpátky, že nabídka začne být velmi lákavá. Někdo ve vašem království zabije oblíbeného rytíře? Nezvládnete důležitou výpravu? Nebo vás jen po audienci začne štvát, jak se daná situace vyvrbila? Není problém, využijte démona a vraťte se o několik dní zpátky. Samozřejmě to ale není jen tak.

Co tady musím obrovsky pochválit, je způsob, jakým hra s návratem v čase pracuje. Nejde pouze o fancy variantu načtení staršího savu, po které změníte jedno rozhodnutí a jedete dál. Vaše postava si totiž určité informace z předchozí časové linie pamatuje, díky čemuž se odemykají nové dialogové možnosti a akce.

Při audienci například už víte, co vám daná postava řekne, takže můžete jít rovnou k věci a třeba si u ní ještě zlepšit vztah. U rozhovorů s rytíři zase můžete díky znalostem z předchozí časové linie odhadnout něco, co by vaše postava normálně vědět nemohla. Třeba co dotyčný četl, a tím se k němu dostat rychleji i romantickou cestou. Tohle hraní si s vlastní znalostí budoucnosti umí být lehce návykové. Jen to nezneužívejte!

Samotný soundtrack výborně podporuje vizuální kabátek, který mi dával vzpomenout na kvalitní komiksovou cozy indie tvorbu. Ani po mnoha hodinách se mi neomrzel a design postav se mi opravdu líbil. Je ale potřeba říct, že hra nemá dabing, což může při poměrně velkém množství dialogů někomu vadit.

U kritiky ještě lehce zůstanu, i když se mi tady negativa dolují poměrně těžko, protože výrazně převládají pozitiva. Asi největším problémem pro mě bylo opakování některých dialogů při vracení času. Ke konci se navíc přes veškerou nápaditost požadavků během audiencí a popisů jednotlivých výprav začne základní smyčka lehce opakovat.

Po tolika hodinách čtení už mě místy dokázalo unavit i samotné množství textu.

Nepřidalo tomu ani několik problémů na Steam Decku. Po některých dialozích s rytíři mě hra hodila zpátky ke kulatému stolu a zdánlivě zamrzla. Rozchodit ji šlo až ručním kliknutím na některou z možností v nabídce. Také mi tu ovládání přišlo místy trochu tužší. To je ale z výraznější kritiky prakticky všechno.

Já byl skoro po celou dobu nadšený. Starat se o tak různorodé a barvité království byla slast a hra mě opakovaně překvapovala tím, co ze svých zdánlivě jednoduchých mechanik dokáže vytáhnout. Pokud máte rádi svérázné cozy hry, ale zároveň chcete něco s výraznějším twistem a překvapivou hloubkou, tady bych rozhodně neváhal.

Sovereign Tower je výborná hra, ve které se staráte o rozmanité království prostřednictvím mechanik, které nepostrádají hloubku a dokážou bavit i přes několik menších škobrtnutí.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Renaissance PR