Palm Sugar: Recenze krátké romantické revenge adventury z Indie

Palm Sugar je nenápadná krátká akční adventura od indického studia Mono Tusk, které se rozhodlo vyprávět poněkud nevšední romantický příběh skloubený s asijskými revenge thrillery. To, co zprvu začíná jako milounký příběh opředený humorem, se postupně překlene v poměrně násilnou a místy i smutnou záležitost. Právě příběhově mě hra dokázala velmi překvapit, bohužel to ale nestačilo k tomu, abych z ní byl plnohodnotně nadšený a dokázal přehlédnout některé její neduhy.

Recenzovaná verze: PC

Příběh nás zavádí do fiktivní vesničky Bellampakam v jižní Indii. V ní žije mladý kluk Seenu, který je zamilovaný do Geethy, dcery movitého a respektovaného místního pána. Ta odjede studovat do města a po letech se vrací domů. Společně s hlavním hrdinou postupně zjišťuje, jak moc byl její domov zkorumpován a zničen nemocí zvanou „droga“. Aby toho nebylo málo, Seenu se při zastávání své milé pustí do křížku s místním gangem, který následně unese jeho kamaráda. Tím začíná cesta za pomstou i snahou uzdravit samotnou vesnici.

To, co zprvu vypadá jako romantický příběh, doprovázený v první části trochou humoru a hlasem vypravěče, jediné dabované postavy ve hře, se velmi rychle promění v poměrně krvavou a překvapivou jízdu. A podobný přerod čeká i samotnou hratelnost. Nechci ale vypadat, že jsem příběh odbyl příliš rychle. Celou hru dokážete dokončit přibližně za hodinu až dvě a právě proto je důležité toho příliš nevyzrazovat.

Zároveň ale krátká délka způsobuje, že zápletka i reakce některých postav mohou působit trochu povrchně. Dialogů tu není příliš mnoho a všechno se žene dopředu velmi rychlým tempem. Nechci to ale příliš kritizovat, protože i přes určitou povrchnost jsem si díky krátké herní době Seenuův boj užil. Palm Sugar jsem zkrátka bral spíš jako menší jednohubku, čemuž odpovídá i cena pohybující se kolem sedmi eur.

Samotná hratelnost je podobně jednoduchá. Na první pohled chodící adventura se po časovém skoku promění v poměrně prostou mlátičku s menší explorací vesnice. Ve výsledku jde pořád převážně o přímočarou hru, ve které máte možnost splnit několik vedlejších úkolů. Ty většinou obdržíte přímo po cestě a jejich dokončení příjemně doplňuje hlavní děj. Nejsou nikterak propracované, ale u takto malé hry jsem nic složitějšího ani neočekával a jejich přítomnost mě potěšila.

Většinu času ale jdete hlavně za šipkou, která vás vede skrze příběh. Dorazíte na určené místo a často následuje jednoduchý souboj založený především na uhýbání pomocí kotoulu a mačkání jednoho tlačítka pro útok. Nepřátele můžete trefovat prakem nebo je jednoduše zmlátit například větví či sekerou. A to je prakticky všechno.

Právě tady mi začala vadit také téměř úplná absence interaktivity. Svět sice působí hezky, ale kromě postav, které vám mají něco zadat nebo posunout příběh, nemůžete s okolím vůbec interagovat. Seenu nekomentuje předměty nebo zajímavá místa a ani ostatní obyvatelé vám nenabídnou žádné informace o historii vesnice či současné situaci. Je to škoda, protože právě několik podobných drobností by podle mě dokázalo prostředí výrazně oživit.

Ve výsledku tak často jen kráčíte za šipkou z bodu A do bodu B, zabojujete si a pokračujete dál. Samotný soubojový systém je i přes svoji jednoduchost lehce zábavný, bohužel se ale potýká s několika technickými problémy. Například během boss fightu proti silnému nepříteli s kladivem mi ubývaly životy i ve chvílích, kdy jsem útoku viditelně uhnul a nacházel se od protivníka poměrně daleko. Podobných nedostatků jsem zaznamenal víc. Na Steam Decku jsem se například setkal s problikáváním obrazovky a textur nebo násilným přerušením hudby během průzkumu okolí.

Mimo souboje tu nespoléhejte ani na propracované hádanky. Objeví se jen několik situací, kdy musíte vzít určitý předmět a někam ho hodit. Například pomocí trávy přimějete krávu, aby se pohnula, případně hodíte něco psům, aby vás nechali projít. A tím prakticky možnosti končí.

Palm Sugar je tak opravdu hodně přímočará hra, které podle mě chybí několik menších detailů, jež by ji dokázaly výrazně zpříjemnit. Stačilo by přitom málo. Například dovolit postavě během přesunu po mapě přepnout do poklusu místo neustálého chození pomalým tempem. Ano, někdo může namítnout, že si pohyb můžete urychlit neustálým mačkáním tlačítka pro kotoul, ale vážně? To mi nepřijde jako příliš dobře vyřešená alternativa.

Samotný svět je ale hezký. Pixel art se mi i přes svou jednoduchost velmi líbil a povedeně vystihuje atmosféru vesničky, ať už jde o její příjemnější zákoutí, nebo naopak špinavější a zanedbané části. Vizuální stránku navíc hezky doplňuje několik detailních close-up ilustrací, které dokážou zvýraznit některé důležitější scény a dodat jim větší emotivní sílu.

Ve výsledku se tak i přes moji poměrně výraznou kritiku jedná o milou jednohubku, kterou bych třeba ve slevě kolem 4,99 eur dokázal doporučit fanouškům narativních her a těm, kteří si chtějí během jednoho večera projít jednoduchý, ale emotivní příběh o jedné poněkud nevšední lásce.

Palm Sugar je zkrátka sympatická krátká záležitost, kterou ale zbytečně srážejí nedodělky podkopávající její jinak funkční základ. Zamrzela mě minimální interaktivita prostředí, velmi jednoduché souboje i několik technických problémů. Přesto oceňuji krátký a funkční příběh, který mě dokázal překvapit, povedený pixel art a fakt, že hra během své velmi krátké stopáže zvládne výrazně změnit tón. Není to titul, ze kterého bych odcházel vyloženě nadšený, ale jako malá narativní jednohubka svůj účel splnil.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti UberStrategist