Silver Pines recenze – Surrealistická noční můra, ze které se nechcete probudit

Silver Pines působí jako absurdní noční můra, kterou zažijete ve vysokých horečkách. I přesto je ale hmatatelná, pevně ukotvená a její cesta může být pro některé hráče až nezapomenutelná. Sen, který více než samotný Twin Peaks připomíná průřez tvorbou Davida Lynche a jeho surrealistickou atmosférou. Nechybí ani osobité charaktery, které neustále pendlují někde mezi realitou a snovým světem.

Přesně tyto atributy hra doručila a právě je jsem od oznámení očekával. Dostal jsem tak zážitek, který se mnou rezonoval ještě dlouho po dohrání a během hraní mě po většinu času držel pevně přikovaného k obrazovce. Kdyby to byla skutečná noční můra, vlastně bych se z ní ani nechtěl probudit. Bohužel pár okamžiků bdělého stavu přeci jen přišlo, ale o těch si povíme níže.

Recenzovaná verze: PC

Silver Pines zvládlo to, čeho jsem se nejvíc obával. Doručit mysteriózní metroidvanii s infuzí survival hororu, aniž by celý zážitek působil chaoticky nebo příliš nepřístupně. Pomáhá tomu i poměrně široká volba obtížnosti. Na výběr jsou čtyři režimy Relaxed, Tense, Survival Horror a Nightmare, takže si své najdou jak nováčci, tak žánroví harcovníci hledající pořádnou výzvu.

Než se ale podíváme do úplného nitra této surrealistické noční můry, je dobré nakousnout také příběh. Rovnou podotýkám, že pokud do hry jdete za příslibem herního Twin Peaks, můžete poměrně ostře narazit. Se seriálem ji kromě několika vizuálních rozhodnutí pojí především atmosféra zapadlého městečka. Stylem narace mi daleko více připomínala průřez filmovou tvorbou Davida Lynche. Kdybych měl vybrat konkrétní tituly, nejvíc bych ji přirovnal k Lost Highway se špetkou Mulholland Drive. Ať už mnohem temnějším laděním, nebo způsobem, jakým pracuje se zvukem, barvami a realitou, která se vám postupně rozpadá před očima.

Ve středu toho všeho stojí soukromý detektiv Red Walker. Ten se ocitá v poloprázdném Silver Pines kvůli případu zmizelého hudebníka Eddieho Velveta. Walker se probouzí v opuštěném dineru a následný telefonát ho nasměruje právě na jeho stopu. Město navíc čeká ničivá bouře, kvůli které byla většina obyvatel evakuována. Pátrání se tak velmi rychle mění v cestu skrze místo, které působí čím dál pokřiveněji a jehož ulicemi se potulují podivná monstra.

Celý děj plyne skoro jako sen. Postavy se různě objevují a zase mizí. Některé jsou výstřední, další zlověstné a vy si velkou část dění interpretujete sami. Ano, během příběhu budete mít dost otázek, na které nikdy nedostanete jednoznačnou odpověď. Za mínus to ale nepovažuji.

Vyprávění díky tomu působí osobněji. I když postupně tušíte, jakým směrem se události ubírají a o co v samotném základu jde, řadu věcí si jednoduše prožijete a vyložíte po svém. Přesně to mi k podobnému typu příběhu sedí.

Charaktery, které na své cestě potkáte, sice nejsou rozvedené do velké hloubky, to ale podle mě ani není záměrem. Stejně jako vy tímto světem spíš proplouvají. Někteří vás navzdory své výstřednosti navedou správným směrem, jiní naopak ukrývají mnohem zlověstnější úmysly.

Tenhle styl narativu mám rád. Působí to, jako by všichni byli pouze spolucestujícími jedním podivným světem. Odkrývání jejich osudů nebo jen samotné setkávání s novými tvářemi mě tak bavilo až do konce. Zápletka se sice rozplétá pomalu a Silver Pines není primárně narativní hrou, ústřední záhada mě ale dokázala držet. Postupné nalézání spisů, poslouchání dialogů a setkávání s postavami vás neustále sunou o kousek dál.

Oproti survival hororům, jako je například nedávný The Sinking City 2 nebo Silent Hill, tu navíc narazíte na větší množství NPC, se kterými si můžete promluvit. Příběh tak nestojí pouze na čtení dokumentů a zpětném skládání obrazu toho, co se ve městě kdysi odehrálo.

Tady jednoduše nemám moc co vytknout. Kde už ale pár výtek zazní, je samotná hratelnost. Nemusíte se však příliš bát. Pořád platí, že se tvůrcům podařilo doručit funkční spojení několika žánrů, které umí nabídnout výzvu ostříleným hráčům, ale zároveň pobaví i ty, kteří si chtějí primárně užít Lynchovskou videohru.

Silver Pines má metroidvaniovou i survival hororovou část dobře vyřešenou a obě se většinou přirozeně doplňují. Nemusíte se přitom bát, že by šlo o Castlevanii zasazenou do amerického městečka a samotné lokace působily vyloženě arkádově.

Krátce po úvodní části se s Redem dostáváte přímo do srdce titulního města, kde se vám postupně otevírá větší množství oblastí. Silver Pines je rozdělené do několika navzájem propojených sektorů a pro každý se vyplatí obstarat mapu, která vám odkryje bližší detaily.

Jak už to u metroidvanií bývá, postup stojí na průzkumu a postupném zpřístupňování cest, kolem kterých jste dříve pouze bezmocně prošli. Na první pohled může rozsáhlejší mapa v 2,5D prostředí působit trochu zahlcujícím dojmem. Zpočátku totiž neustále narážíte na zablokované průchody, zamčené dveře nebo menší puzzly vyžadující předmět, který ještě nemáte.

Právě tady ale musím hru pochválit, protože průzkum skutečně odměňuje a hlavně vás motivuje v něm pokračovat.

Když procházíte vizuálně podmanivými lokacemi a věnujete pozornost okolí, prakticky vždy naleznete něco, co vás posune alespoň o malý kus dál. Najednou si otevřete cestu k předmětu, který vám umožní pokračovat úplně jinde. Některé nástroje navíc nemají pouze jedno použití. Například obyčejný odlamovací nůž dokáže kromě boje prořezat plastové zábrany a otevřít další průchody.

Místo frustrace jsem tak měl po většinu času pocit neustálé progrese. A to říkám jako člověk, který metroidvanie příliš nehraje právě kvůli obavám, že se v nich nepěkně zamotám a někde bezradně zaseknu.

Tady mi pomáhá i přehledná mapa, do které se zapisují důležité informace o hádankách, cílech a dalších problémech. Díky tomu jsem měl skoro pořád pocit, že vím alespoň přibližně, co mohu zkusit dál. Samozřejmě jsem párkrát zabloudil. Jednou jsem se zasekl čistě vlastní blbostí, protože jsem příliš dlouho odkládal průzkum jedné budovy.

Jenže svět je natolik pěkně vytvořený pomocí barev, světel a různých efektů, že mi příliš nevadilo některými místy procházet opakovaně.

Samotné hádanky, které jsem už několikrát naznačil, nejsou nijak přehnaně těžké. A to přesto, že budete poměrně pravidelně otevírat různé zámky pomocí číselných kombinací. Toho jsem se zpočátku trochu bál, ale postupně se z toho stala příjemná rutina.

Například při příchodu do většího panelákového komplexu postupně prozkoumáváte jednotlivé byty a zpřístupňujete si další části budovy. Během toho nacházíte dokumenty obsahující informace, ze kterých lze vydedukovat číselnou kombinaci potřebnou k dalšímu postupu.

Jindy zase potřebujete nasbírat žetony, abyste mohli aktivovat pračku a získat další předmět. Většinu potřebných věcí ale získáváte přirozenou explorací společně s dalšími předměty, které se vám mohou hodit někde úplně jinde.

Než se více dostanu k survival hororové části, nedá mi nezmínit jednu velmi povedenou featurku. Tou je focení na polaroid. Vyfotit můžete prakticky cokoliv a následně si snímek připnout přímo na mapu na místo, kde byl pořízen.

Můžete si tak efektivně označit puzzle, zamčené dveře, předměty nebo část prostředí, u které jste se zasekli. Nemusíte si potom po několika hodinách lámat hlavu nad tím, kde jste vlastně viděli konkrétní symbol nebo překážku. Je to další prvek zpříjemňující orientaci a přístupnost, který velmi vítám.

Kde už to ale lehce skřípe, je survival hororová část. Místy mi připadala až zbytečně invazivní. Silver Pines totiž výborně funguje samo o sobě jako adventurní metroidvania, ve které procházíte propojené lokace, řešíte intuitivní hádanky ve formě překážek a především nasáváte atmosféru.

Jenže poměrně pravidelně vám kochání překazí monstra. Střety s nimi umějí být na vyšší obtížnosti zbytečně tuhé a místy i frustrující.

K dispozici máte chladné zbraně, například odlamovací nůž, a postupně samozřejmě také různé palné zbraně od pistole přes brokovnici až po pušku. Munici je ale potřeba šetřit. Na standardní obtížnosti a výš už musíte po zásobách skutečně slídit a přemýšlet nad tím, zda se vám vyplatí náboje na obyčejného nepřítele vůbec použít.

Za peníze si sice můžete v automatech dokupovat munici, léčivé prostředky nebo opravné sady, finance ale nejsou neomezené a stejné mince využíváte i na další věci.

Pozornost musíte věnovat také stavu chladných zbraní. Ty se používáním opotřebovávají a můžete je opravovat. Zároveň zde ale přichází další příklad příjemné přístupnosti. Pokud vám zbraň dojde na konec své životnosti, úplně o ni nepřijdete. Stále ji můžete používat, pouze způsobuje výrazně menší poškození. Nezůstanete tak úplně bezbranní jen proto, že vám došla opravná sada.

A to by bylo opravdu nemilé. Kvůli 2D pohledu a úzkým chodbičkám totiž dokážou být střety poměrně frustrující, především pokud se proti vám vydá několik nepřátel najednou.

Vaší hlavní možností obrany je úhyb, který musíte dobře načasovat proti přicházejícím ranám. Pokud vás ale něco obklíčí z obou stran, začne být problém. Během pár sekund se na vás může snést několik útoků a vy se přitom chladnou zbraní zoufale snažíte protivníka udolat. Když se k tomu přidá například létající potvora, je o frustraci postaráno.

Některým střetům jsem tak jednoduše utíkal. V menších prostorách ale tuto možnost často nemáte. Pokud chcete okolí v klidu prozkoumat, nezbývá vám nic jiného než místnost vyčistit.

Souboje jsou tak podle mě jednou z rušivějších a frustrujících částí hry. Podobně jsem to měl i s bossfighty. Ty často spočívají především v naučení několika útoků, uhýbání a čekání na příležitost zasadit vlastní ránu. Jejich design mě příliš neohromil, i když ve srovnání s některými běžnými střety jsou na tom stále lépe.

Za mě jde asi o největší mínus celé hry. Nebudu lhát, v několika pasážích jsem si obtížnost jednoduše snížil, protože jsem si chtěl Silver Pines užít ve více adventurním duchu. A samotný design vám tuto možnost naštěstí bez problémů nabízí.

Dalším místem, kde se hra opírá o klasické survival mechaniky, je management inventáře. Ten mi místy připadal trochu zbytečně svazující. Prostor je omezený a každá věc zabírá své místo, takže i drobnosti typu obvazu, baterií do svítilny, nábojů nebo dalších zásob musíte neustále přesouvat a rozhodovat se, co si vezmete s sebou.

Rozumím tomu, že jde o jeden z pilířů survival hororu. Já ale Silver Pines vnímám především jako atmosférickou adventurní metroidvanii, a proto mi tahle mechanika občas přišla spíš jako zbytečná berlička. Je pravda, že kapacitu inventáře můžete postupně rozšiřovat a k dispozici jsou také úložné boxy, přesto mě neustálé hlídání volného místa občas zbytečně brzdilo.

Co se mi naopak líbilo, je ukládání skrze veřejné telefony. Za uložení zaplatíte mincí a Walker při hovoru zároveň informuje svého klienta o postupu v případu. Jde o malý detail, ale hezky zapadá do detektivní atmosféry a zároveň lehce připomene agenta Dalea Coopera a jeho pravidelné reporty.

Hratelnostně jsem si tak Silver Pines navzdory několika nevybroušeným hranám opravdu užíval. Celá explorace mě nepřestala bavit ani přes nutnost vracet se do starších lokací. Neustálý pocit progrese tomu výrazně pomáhá a pokaždé jsem měl radost, když se mi podařilo zpřístupnit novou část města nebo konečně využít předmět, který mi několik hodin ležel v inventáři.

Velký podíl na tom má samozřejmě nádherný vizuál. Práce s barvami, světlem, menšími cutscénami a celkovou stylizací vytváří opravdu působivou atmosféru, kterou ještě podporuje výborný hudební doprovod a povedený dabing.

Silver Pines může na první pohled evokovat neo-noir. Já jsem ale měl především pocit, že jsem se ztratil uvnitř snu, jehož pravidlům úplně nerozumím. A právě v tom podle mě spočívá největší síla celé hry.

Silver Pines je ódou na mysteriózní a surrealistickou tvorbu a zcela záměrně také na Davida Lynche. Tvůrci vytvořili noční můru, ve které se chcete ztrácet, i když musíte překonat několik jejích méně povedených částí. Na prostoru zhruba patnácti až dvaceti hodin dostanete povedený mix žánrů, který dokáže potěšit zkušené fanoušky survival hororu a metroidvanií, ale díky možnostem nastavení obtížnosti nemusí odradit ani nováčky. A i přes chvíle, kdy jsem se z této noční můry na okamžik probudil, jsem se do ní chtěl pokaždé co nejrychleji vrátit.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Renaissance PR