Ariana and the Elder Codex - Recenze kouzelné akční plošinovky

Vydavatelskou společnost Idea Factory mám upřímně rád. Často se totiž spolu se studiem Compile Heart podílela na budgetových, ale i přesto kvalitních JRPG titulech. Ty na první pohled působily neobroušeně a v některých případech byly i v rámci hratelnosti poměrně clunky. I přesto ale nabízely v jádru kvalitní příběh, originální mechaniky v soubojích či zajímavou atmosféru. Takže i přes ne zrovna obrovské globální přijetí mají tyto hry v kruzích hardcore fanoušků japonských her své silné místo. A to i u mě.

Recenzovaná verze: PC

Není tak divu, že jsem se na tento nový titul, který je opět dělaný ve spolupráci s Compile Heart a navíc i s Hyde Inc., velmi těšil. Znovu jsem doufal v trochu neohrabaný zážitek, který si mě ale získá tím víc, čím déle ho budu hrát. To, zda se to podařilo, si povíme v této recenzi.

Nebudu lhát, patřím mezi hráče, kteří už jsou žánrem metroidvania trochu přejedení. Myslím si, že už je ho přespříliš, a i proto mi byla Ariana and the Elder Codex sympatická. I když tento žánr zastupuje, z ukázek se jevila spíš jako taková soft verze. Nenajdete tu sáhodlouhé úmorné mapy, nemusíte si pamatovat, kde jste měli zatarasenou cestu a zda ji už nyní můžete odblokovat. Ariana v tomto případě působila přímočařeji, jen s pár odbočkami při přesunu po 2D lokacích.

Toto zdání se mi při hraní potvrdilo a rovnou upozorním, že pokud hledáte další zářez v tomto žánru, který bude komplexní a nabídne velkou hloubku v rámci hratelnosti, tady nepochodíte. Jedná se spíše o lehce cozy záležitost s velmi zjednodušenými postupy. To ale neznamená, že hra neumí pozlobit. Než si ale více rozebereme hratelnost, pojďme se uvést do příběhu.

Svět hry stojí na magii, která vychází ze sedmi hrdinských kodexů uložených v centrální knihovně. Když temné a korupční síly začnou měnit jejich stránky, magie z říše zmizí. V tu chvíli přichází na scénu Ariana Virellis, mladá knihovnice se schopností vstupovat přímo do kodexů a prožívat příběhy zapsané na jejich stránkách jako živoucí světy. Pomocí svých magických dovedností tak musí bojovat proti invazivním monstrům, opravovat poškozené knihy a navrátit magii zpět do světa.

Samotný koncept těchto knih a toho, jak ovládají magii, je velmi zajímavý. O to větší škoda je, že s ním tvůrci kvůli očividně menšímu rozpočtu nemohli pracovat víc. Postav tu není mnoho a krom samotných kodexů a hlavní knihovny svět příliš neprozkoumáte. I přesto, že charaktery, které skrze hru potkáte, jsou sympatické a jejich dialogy místy baví, nejsou moc prozkoumané a působí ploše. To samé platí i pro některé dialogy, které občas šustí papírem a vyznívají jednodimenzionálně vzhledem k samotným postavám.

To mi bylo poměrně líto, protože potenciál tu opravdu byl. Naštěstí příběh i dialogy plynou poměrně rychle, navíc jsou kvalitně nadabované a příliš se u nich nezdržujete. Později jsem je tak bral spíš jako komický a lore drop oddych od akce.

Na druhou stranu se mi velmi líbily příběhy odehrávající se přímo v kodexech. Každý z nich má vlastní zápletku, kterou postupně odkrýváte a do které určitým způsobem zasahujete. Tyhle menší příběhy mi přišly daleko zajímavější než dění v knihovně. Světy uvnitř knih díky nim působí živěji, a i když jsou jejich osudy už předem napsané, skrze Arianiny činy máte pocit, že postavám uvnitř skutečně pomáháte. A to i přesto, že v jádru jde jen o figury v předem daném příběhu.

Moc se mi líbilo, jak se tyto linky postupně odkrývají při průzkumu mapy a příjemně motivují k jejímu zdolání. Samotné příběhy jsou sice jednodušší, ale hezky okoření daný průchod a dodávají mu další vrstvu.

Když už jsem nakousl průzkum mapy, pojďme se podívat na samotný gameplay. Ten je, jak jsem říkal, oproti jiným hrám v tomto žánru poměrně zjednodušený. Každý kodex se liší nejen příběhem, ale i tématem a prostředím. První čtyři jsou navíc postavené na elementech, které proti sobě vzájemně fungují. Oheň a voda jsou účinné proti sobě, stejně jako země a vítr. Opravením knihy a dokončením jejího příběhu pak získáte přístup ke kouzlům daného elementu.

Samotný design lokací je ale ve svém jádru podobný. Průchod je prakticky v každém kodexu poměrně přímočarý. Ano, i tady můžete odbočit z hlavní cesty, vysbírávat různé body vylepšení nebo vyzabíjet dodatečné nepřátele a tím se vyexpit. Pořád ale velmi dobře víte, kde jste, a dá se snadno orientovat na mapě. Navíc vám nikdo neomezuje průchod do chvíle, než získáte nějakou požadovanou schopnost, jako tomu bývá v jiných metroidvaniích.

Z toho důvodu je celé hraní rychlé a přímočaré, a to i díky absenci puzzlů, což tady nutně neberu jako velké mínus. Pokud hru budete vnímat spíš jako akční 2D platformovku, bavit se budete. Samotné lokace mají hezký vizuál, soundtrack potěší a díky svižnému průchodu a podle mě návykovému kombatu jde o ideální volbu na handheld zařízení.

Samotný combat stojí především na kombinaci melee útoků, magie a neustálého střídání schopností podle situace. Ariana bojuje mečem, ale zároveň využívá širokou paletu elementálních kouzel rozdělených do několika škol magie. Během hraní si můžete vybavit až šest aktivních spellů, rozdělených do dvou slotů, mezi kterými lze rychle přepínat a různě je kombinovat.

Každé kouzlo má vlastní cooldown, takže souboje nejsou o bezhlavém mačkání jednoho tlačítka. Spíš záleží na správném načasování, práci s prostorem a skládání efektivních komb. Díky tomu si můžete oba sloty naplnit vždy třemi spelly nebo útoky podle libosti a přizpůsobit je vlastnímu stylu hraní. To mě upřímně velmi bavilo.

Můžete si například nechat útok mečem, k němu silný ohnivý spell a jako třetí healing. Na druhý slot si pak namícháte jiné elementální skilly, které se hodí ve chvíli, kdy se objeví nepřátelé méně odolní vůči konkrétnímu prvku.

Díky tomu jsou souboje rychlé, arkádové a mě bavily. Ano, dá se namítat, že na střední obtížnost hra ve výsledku není zas taková výzva, protože se nepřátelé poměrně opakují a jejich útoky jdou lehce předvídat. I přesto bych lhal, kdybych řekl, že jsem tu několikrát ošklivě nezakapal. To má ale často za následek fakt, že hra na vás místy sype více nepřátel naráz, a to rovnou několik druhů. Někteří mají silnější útoky a celé se to občas děje ještě v instancích, kde se nachází propadliště s bodci, takže si musíte dávat pozor i na prostředí.

Zamrzí, že checkpointů tu není tolik a občas jsem se musel vracet lehkou štrekou, což bylo frustrující. Náhodně tak hra umí být výzvou a je proto kruciální mít dobře nastavené sloty. Tyto instance ale nejsou nejčastější. V průměru je průchod poměrně jednodušší, a to i v rámci epických boss fightů, které ve srovnání s těžšími částmi hry působí docela snadně a v rámci patternů útoků předvídatelně.

Dá se tu tak hovořit o určité plytkosti samotné hratelnosti. Ano, kombinování elementárních útoků je zábavné a combat baví, větší hloubku tu ale nehledejte. Myslím si, že to je i největší kámen úrazu u většiny hráčů a také důsledek mixed reviews na Steamu. Jednoduše došlo k určité záměně očekávání a žánru.

Tím ale nechci přehlížet chyby, které Ariana má. Chybí jí větší hloubka, souboje mohou být i přes zábavnost repetitivní a samotný průzkum lokací je plytký a nenabízí přílišnou variabilitu. I tak jsem se ale bavil. Na Steam Decku, kde je hra velmi dobře optimalizovaná, jsem si ji užíval hlavně v kratších seancích. V některých místech dokázala zatopit, jindy to byla ideální akční oddychovka na večer po práci s příjemnými dialogy. Jednoduše příjemná budgetovka.

Ariana and the Elder Codex tak doporučuji všem, kteří hledají na cesty nebo po práci akční relax s po většinu herní doby zábavným a rychlým soubojovým systémem a nechtějí se potýkat s úskalími většiny metroidvania her. Pokud počkáte na slevu, myslím si, že za nějakých 15 až 18 eur by šlo o férovou koupi s herní dobou okolo 10 až 12 hodin. Současná cena skoro 30 eur mi totiž přijde poměrně přepálená.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Idea Factory