Whirlight - No Time To Trip: Recenze fantastické humorné adventury

Tvrdit, že humorné point-and-click adventury nevychází, je stejně absurdní jako říkat, že je celý tento žánr mrtvý. Poslední roky je tomu totiž právě naopak. Z komediálních vod bych mohl vypíchnout například povedené kousky jako Loco Motive či méně známé The Will of Arthur Flabbington a mohl bych pokračovat vícero tituly. Nemám to ale v plánu, jelikož se tu chci hlavně bavit o nové adventuře od tvůrců ze studia imaginarylab, kteří v roce 2020 vydali milou jednohubku Willy Morgan and the Curse of Bone Town. Nyní nám servírují mnohem delší a ambicióznější adventuru s nespočtem různorodých lokací a cestováním časem. 

Bod, který ji od dalších komediálních kolegů odlišuje, je ručně kreslený nepixelartový vizuál, jenž působí jako z velmi povedeného animáku. Na papíře to zní jako slibná jízda. Podařilo se ale tvůrcům doručit opravdu povedenou adventuru, nebo se jim nabobtnalejší projekt rozsypal pod rukama? Na to se právě podíváme.

Recenzovaná verze: PC

Hned se přiznám, že první hru autorů jsem nehrál, ale po dohrání Whirlight - No Time To Trip ji už mám připravenou ve Steam knihovně a nažhavenou na brzké rozehrání. Jejich druhý počin se totiž nadmíru povedl a nebojím se říct, že má opravdu velké produkční hodnoty. Při prvním rozehrání jsem byl až šokován mírou detailů, cutscénami, kvalitním dabingem a později i celkovou rozlohou. Ano, i když jsem si o hře příliš nezjišťoval, tušil jsem, že půjde o cestování v čase. Myslel jsem si ale, že to bude jen lehký příběhový gimmick, a ne že se tu půjde do takové hloubky, nejen v rámci příběhu, ale i samotné hratelnosti a puzzlů.

Nejdříve si ale pojďme představit samotný příběh. Pokusím se vám ho nastínit bez spoilerů, jelikož díky tomu, že jsem do hry šel jen s vědomím proklikaného traileru, mě několikrát velmi příjemně překvapilo pár zvratů. Nerad bych vás o ně ochudil.

Sledujeme tu Hectora Maye, poměrně výstředního vynálezce s osobitým módním stylem, žijícího v přímořském městečku v roce 1965. Ten byl svým učněm okraden o vlastní vynález, nic ale není ztraceno. Ve snu se mu totiž zjeví nápad na nový přístroj, který dokáže přeměnit světlo na kapalinu. To brzy eskaluje ve schopnost cestovat časem a následné propletení osudu s Margaret, také výstřední osobou z budoucnosti. Společně se nachomýtnou k všemožným problémům a možná i k záchraně světa.

Příběh sice může znít jako klišé, ale to vůbec nevadí. Jeho hlavním úkolem je prohnat vás přes co nejvíce zajímavých lokací a napříč časem. V první hodince se může zdát trochu loudavý, ale díky pomalejšímu začátku máte možnost poznat skrz naskrz obyvatele městečka. Díky tomu pak lépe fungují změny v čase, takže tento build-up velmi chválím. Jakmile se navíc děj rozběhne, nabídne i pár příjemných zvratů, které celý průběh hezky ozvláštní.

To platí i pro velmi funkční humor. Byl jsem rád, že je tu dávkovaný postupně a že se tvůrci nesnaží házet na vás vtípky každou minutu, jako například v sérii Deponia. U mě to pak má za následek rychlou únavu a zbytek hry si nedokážu tolik užít. Tady jsem příjemné dávkování uvítal, stejně jako samotnou kvalitu humoru, se kterým se pracuje na poměrně rozsáhlé škále.

To mě překvapilo, jelikož barevňoučký vizuál dává pocit rodinného dobrodružství. Ano, pokud byste to hráli s dětmi, určitě si užijí slapstick humor či komické animačky. Na druhou stranu dospělí hráči ocení konverzační humor, řadu easter eggů na popkulturu či staré adventury. Jednoduše si tu každý najde to své. Dojde i na pár příjemně temnějších momentů, ale pořád se jedná primárně o komediální dobrodružství, takže od toho nečekejte hlubší studii postav.

I přesto jsou ale všechny postavičky sympatické a dobře napsané. To platí primárně pro hlavní dvojici, za kterou hrajete, tedy Hectora a Margaret. Stejně jako všechny ostatní charaktery mají výborný dabing a mezi sebou slušnou chemii. Jednoduše jsem si je velmi oblíbil. I když je Hector charakterově výraznější, Margaret mu dobře sekunduje a rád bych je viděl i v případném pokračování.

Další aspekt, který mě potěšil, byly samotné dialogy. Chválím, že se je tvůrci nesnažili vyplňovat zbytečnou vatou. Často jdou k věci a jsou úderné. Tím ale nenaznačuji, že by působily plytce, ba naopak. Vtípky i expozice díky tomu fungují o to lépe, protože nejste zaplácnuti tunou zbytečného textu, který mají někteří autoři nevědomky tendenci do adventur dávat. Tady naštěstí pochopili, že tudy cesta nevede. Za celou herní dobu jsem neměl potřebu si nějaký dialog zkrátit nebo ho jen zběžně prolétávat. I vysvětlování technických věcí kolem cestování časem či vynálezů je tu udělané bravurně. V tomto ohledu nemám co vytknout.

Pojďme se ale nyní podívat na druhou nejdůležitější část tohoto žánru, tedy puzzly a s nimi spojenou hratelnost. Tady už to bude lehce složitější. Jak jsem v úvodu podotkl, budete se pohybovat po poměrně velkém množství lokací, přičemž některé z nich jsou alternativami z jiného časového období. Je nutné říct, že se nejedná o líné přeskinování. Například úvodní městečko má ve všech svých verzích značně odlišnou atmosféru, a přitom je věrné tomu, kde a kdy je zasazeno. U něj ale nezůstaneme. Podíváte se i do jiných míst a časových období, jako je například období mamutů, devadesátky, daleká budoucnost a další. Nechci vám kazit překvapení.

Mezi danými časy pak můžete v pozdější fázi hry cestovat a přijde mi, že to vytvoří poměrně razantní obtížnostní skok. V první kapitole jsou totiž puzzly poměrně lineární. Pohybujete se pouze v městečku a hádanky jasně korespondují s příběhem. Tradičně spočívají v kombinování předmětů a práci s tím, co máte v inventáři. Neříkám, i v první kapitole jsem měl pár záseků, ale ty byly naštěstí způsobené mojí vlastní blbostí. Spíš jsem si řekl „Aha, to mě mělo napadnout“ než „Jak jsem na tohle měl přijít?!“ a to se line i zbytkem hry.

To se ale změní v další kapitole, kdy je nutné přepínat mezi ránem, odpolednem a nocí. V každém čase jsou venku jiné postavy, otevřené jiné budovy a vy musíte napříč těmito fázemi dne řešit jednotlivé problémy. To už může postup místy poměrně ztížit. Hádanky jsou ale pořád logické a dávají smysl. Jen je potřeba si věci pamatovat, poznamenávat a neztratit se v tom, což může být právě během přepínání mezi fázemi dne pro někoho náročnější.

Počítejte tedy s tím, že nějaké záseky přijdou. Není to ale špatným designem. Obtížnost je férová, jen je potřeba se zamyslet a nad řešením přemýšlet, což je vlastně poměrně vítané. Nechci tím ale potenciální začátečnické adventuristy odradit. Ano, je pravda, že pozdější cestování v čase napříč lokacemi a jejich alternacemi, tentokrát už bez měnění denní doby, přidá další level náročnosti. Naštěstí ale řešení a objevování nových problémů na sebe hezky navazuje. Vidíte, jaké změny se udály v jiné lokaci, a každý nově vyřešený zákys či hádanka otevřou dveře dalšímu postupu.

Neubráním se ale výtce k absenci nápovědy. Pořád si myslím, že některé puzzly jsou opravdu velmi vrstvené a pro hráče nezvyklé na tento styl her toho může být místy příliš. Nějaká forma postupně odemykající se nápovědy by určitě bodla. Je tu sice Hectorův deník, ve kterém máte v bodech napsané své cíle, bohužel vám příliš nepomůže. Jde spíš o zápisky ve stylu „sehnat nůžky“ nebo „vyrobit přístroj“. Je to škoda, protože takhle mohou být někteří hráči během postupu poměrně frustrovaní.

Ano, párkrát jsem se ošklivě zasekl a nebyl na sebe hrdý. Je ale potřeba brát v potaz, že právě tohle je prim Whirlightu. Hra je postavená tak, aby hádanky byly to hlavní a vy se bavili přemýšlením nad jejich řešením. V tomto směru odvedli tvůrci velmi dobrou práci.

To platí i pro vizuální styl. Každá z lokací je nádherná a prostředí působí skoro tak, jako kdyby někdo v realitě vytvořil modely domečků a baráčků a pak je naskenoval do hry. Hádám, že to tak ve skutečnosti není, ale tento vizuální styl mi přišel unikátní a moc se mi líbil. Stejně tak cartoonové modely postav.

Překvapilo mě i velké množství animací. Často vidíte, jak postava používá nějaký předmět, například tyč nebo mechanismus, kterým otáčí. Neplatí to tedy pro používání předmětů z inventáře, což chápu, ale i tak mě míra detailů potěšila. Hra obsahuje také několik povedených animovaných cutscén, takže jsem byl mnohokrát překvapený, jak vysokou produkcí působí. Nemohu opomenout ani soundtrack, který je velmi povedený.

Whirlight: No Time To Trip je tak podle mě jedním z nejsilnějších zástupců posledních let mezi rozmáchlými dobrodružnými komediálními adventurami ve stylu Sam & Max Hit the Road, Monkey Islandu či třeba Simona the Sorcerer. Puzzly jsou tu nejen tím hlavním, ale zároveň vás hra protáhne napříč různorodými lokacemi a prostředími. Neustále mě překvapovalo, jak je ve své podstatě velká, a ani jednou jí nespadne řetěz. Vtipy fungují, kdy mají, dabing je kvalitní, prostředí nádherná a nad designem hádanek někdo opravdu přemýšlel. Za to smekám.

Ano, občas tu dojde na tuhý zásek, ale to k tomu patří. A pokud máte rádi klasické adventury, které po vás chtějí opravdu přemýšlet, tady budete jako doma.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti imaginarylab