Black Jacket - Recenze pekelného Blackjacku!

Blackjack je jedna z nejikoničtějších casinových her. V popkulturním podvědomí existuje jako ta hra, ve které jde casino porazit pomocí počítání karet a perfektní strategie. Realita je však trochu jinde. Pro normální smrtelníky je to gambling jako každý jiný, kde i nejlepší hráči mají v ideálních podmínkách zhruba 2% výhodu oproti casinu. To vše se navíc mění podle počtu balíčků, pravidel ohledně míchání a dalších detailů, například zda dealer stojí na 17 s esem.

Recenzovaná verze: PC

V dnešním herním ekosystému se po obrovském úspěchu Slay the Spire a Balatro roztrhl pytel s tituly, které se snaží zopakovat kouzlo těchto dvou návykových velikánů. Pro hráče, kteří je minuli, je koncept celkem jednoduchý. Každý run začínáte s poměrně nudným holým balíčkem a postupujete přes sérii střetnutí a náhodných událostí. Za každé vítězství dostanete nové karty, vylepšení nebo předměty s různými pasivními efekty. Balíček se tak průběžně proměňuje. Někdy elegantně roste do silné sestavy, jindy vás jedna špatná volba zavede do slepé uličky. A pak začnete znovu. A znovu. Je to velmi návykový koncept, kdy jedna partie zabere něco lehce pod hodinu, ale nikdy to u jedné nezůstane.

Jak si tedy Black Jacket poradil s transformací této klasické casinové hry do roguelikového hávu? První hlavní změna se týká zasazení. Gambling s prostou záminkou rychle vyskočit z krysího závodu se přesunul do daleko temnějšího a zajímavějšího světa. Místo peněz se zde sází mince a duše. Hlavní postava se ocitá v podsvětí inspirovaném starořeckou mytologií a mince, o které mastí karty, potřebuje pro převozníka na konci své cesty. Během ní potkává další zbloudilé duše, které při partii vyprávějí o svém životě. Pokud tyto postavy potkáte víckrát, možná vám prozradí i to, co je potřeba pro útěk z tohoto pekelného místa.

Samotný herní systém se také proměnil celkem elegantně. Místo dealera, který se řídí pevnými pravidly, jsou oba hráči na stejné pozici a střídají se ve vykládání po jedné kartě, dokud jim to nestačí. Cíl zůstává stejný, přiblížit se co nejblíže číslu 21. Stejně jako ve vašem předešlém životě ale nestačí nechat výsledek na náhodě, a tak hlavní postava sahá po tom, co je v karetních hrách nejdůležitější: dlouhých rukávech a všech dostupných podvodech. Každou kartu, která by se měla zahrát, lze za zvýšení sázky schovat do rukávu na horší časy. Štěstí sice stále hraje roli, ale jde o hru podstatně strategičtější a komplexnější než běžný blackjack.

Na začátku každého runu si vyberete barvu karet, se kterou chcete začít. Podle ní dostanete počáteční balíček a následně si přidáte další dvě barvy, které se budou objevovat v obchodech. Stejně jako u jiných her tohoto žánru se tak otevírá určitá variabilita strategií. Slay the Spire tento koncept zvládal brilantně. Každá třída nabízela několik odlišných přístupů, velké množství karet s unikátními synergemi, rozmanité nepřátele i náhodné události, které balíček dále měnily. Právě tahle variabilita a hloubka dokážou hráče pohltit na desítky hodin. Výhra vás jen nahlodá zkusit to znovu, ale jinak.

Black Jacket v tomto trochu pokulhává. Sice nabízí oproti klasickým kartám osm různých barev místo čtyř, jenže každá z nich je velmi monotematická. Po vylepšení dostane každá karta pokaždé tentýž efekt. Kárová šestka bude vylepšená vždy dělat to samé. V rámci jedné barvy tak není moc prostoru vymýšlet komplexnější změny v balíčku. Vždy spálíte ty samé slabší karty a vylepšíte čísla se silnými efekty. Prostor pro skutečný card building tu chybí a to, zda v obchodu najdete své oblíbené číslo navíc, na celkovém pocitu ze hry moc nezmění.

Můj osobní favorit, ohnivé karty schopné permanentně spálit oponentovy karty, byl zábavný, ale nabízel jen jediný směr, kterým se dalo hrát. Pokaždé, když jsem si ho vzal, to celé stálo prostě na pálení karet. Žádný prostor pro komplexnější přístupy se nenabízel.

V podobném duchu se nesou i další prvky hry. Jednotlivá monstra, která potkáváte, mají velmi omezenou variabilitu. Hrají vždy nějakou kombinaci oněch osmi barev a přinášejí drobný twist, jako vmíchání dvou až tří karet na danou partii nebo zvýšení všech zahraných hodnot o jedna. Je to příliš málo a jednotlivé souboje postupně začnou splývat. Boss fighty nabízejí zajímavější mechaniky, ale ani tam se nedá mluvit o hitparádě. Hra obsahuje pouze čtyři různé bosse pro tři akty, které potkáváte v různém pořadí. Po dvou či třech partiích víceméně znáte vše, co na vás titul hodí. Jejich síla sice mírně roste podle toho, jak pozdě je potkáte, ale pocit ze souboje s nimi zůstává v zásadě identický.

Stejně jako vy si pomáháte podváděním, nejde se zbavit pocitu, že vaši oponenti mají také pár triků, které vám hra nedá najevo. Málokdy se stane, že soupeř otočí další kartu a přestřelí 21. Skoro vždy, když má méně než vy, buď další kartu neotočí, což postrádá logiku, protože proč pasovat, když nelze vyhrát, nebo ji otočí a magicky trefí přesně 21. V rámci systému, kde také podvádíte, to dává smysl, ale pocit neférového souboje přesto přetrvává. Nikdy pořádně nevíte, jak protivníci fungují.

Mechanika, která mě vytáčela nejvíce a způsobila mi nejvíc zmatení, je pasování. Když pasujete vy, oponent může hrát neomezeně, dokud také nepasuje. Možnost vrátit se do hry nastane pouze tehdy, pokud se změní hodnoty vašich karet. Tento systém však nefunguje symetricky. Když pasuje oponent, může stále kdykoliv zahrát další kartu, pokud se mu to hodí.

Black Jacket mě bavil prvních pár hodin. Odemykání nových předmětů a balíčků, prozkoumávání strategií, to vše mělo svůj půvab. Jenže po několika hodinách ze hry naprosto vyprchal dech a zůstala déle, než na kolik měla nárok. Jednotlivé partie splývaly a některé barvy, které jsem si vybíral pro obohacení a změnu tempa, byly mechanicky slabší nebo nudnější. Pro otevření finálního boss fightu je potřeba porazit všechny zbývající boss duše pětkrát. Ve chvíli, kdy jsem ho konečně odemkl, mi přišlo, že mi hra nabídla vše podstatné už o několik hodin dříve.

Po úspěšném runu hra nabídne možnost hrát znovu s postupně rostoucí obtížností. Black Jacket jich má dokonce 21, ale osobně si nedokážu představit, že bych s tímto titulem strávil o moc více času.

Black Jacket je pěkná logická karetka, která dobře demonstruje, co je v roguelike žánru klíčové. Samotný systém je sice silný, ale absence větší variability, matoucí pravidla vlastní hry a monotónnost strategií jednotlivých balíčků nestačí na to, aby hráče pohltila na delší dobu.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Team Critical Hit