Na Blackwood jsem se velmi těšil, a to i přesto, že se na první pohled jednalo o silnou budgetovku. Samotný koncept mi ale přišel natolik slibný, že jsem se rozhodl titulu věřit. Jsem totiž velkým fanouškem akčních filmů a kinematografie obecně. Synopse slibující kombinaci provozu obchodu s filmy přes den a johnwickovské akce v noci mě tak, přiznám se, nenechala chladným. Je pravda, že jsem se trochu zalekl, když se tvůrci rozhodli hru rozkouskovat na tři akty a vydat zatím jen první z nich. Zvědavost mě ale přeci jen přemohla, do Blackwoodu jsem se pustil a výsledné dojmy vás možná překvapí.
Testovaná verze: PC
Nebudu tu nic zastírat. Blackwood potřebuje ještě hodně práce, opravdu hodně. I tak si dovolím říct, že základ, na kterém stojí, je poměrně pevný, i když ho místy rozviklají některé bugy a technické problémy. Nebylo to ale nic, co by mi zážitek z první kapitoly plánované trilogie výrazně zkazilo. Je to samozřejmě i tím, že mám pro podobné tituly slabost. Blackwood mě navíc vizuálně i hratelností přenesl na přelom éry PS2 a PS3, což vždy rád vítám. Než si to ale rozebereme, pojďme se nejprve podívat na příběh.
Ten není v první kapitole, jejíž hlavní dějová linka vám zabere okolo dvou hodin, příliš objevný. Sleduje Antona Blackwooda, majitele malého obchodu s DVD v Brooklynu roku 2012. Přes den se snaží vést zdánlivě obyčejný život, zatímco v noci si přivydělává jako nájemný zabiják. Hra nás nejprve zastihne v poměrně nepříjemné situaci, kdy se zraněný Anton pokouší dostat z kanalizace a uniknout svým pronásledovatelům. Po úvodní přestřelce se následně vracíme k jeho každodennímu životu, kde se začínají proplétat obě stránky jeho existence.
Postupně se zaplétáme do konfliktu s místním podsvětím, přičemž důležitou roli v něm hraje předání citlivých informací a lidé, kteří se je snaží získat. Do toho se začínají objevovat náznaky Antonovy minulosti, o které se mu zjevně příliš mluvit nechce. První akt však většinu otázek nechává otevřenou a příběhově slouží především jako uvedení do rozsáhlejší zápletky.
Jedná se tak spíše o představení hlavního hrdiny, několika lidí kolem něj a samotného světa. Nebál bych se to nazvat větším prologem, který mě ale dokázal navnadit. I přes značnou béčkovost, která mi připomínala VHS akční filmy jako třeba Blood Moon, dokáže Blackwood svou občasnou toporností dialogů a vtipnými hláškami velmi pobavit. Připomíná mi tím právě onu éru, na kterou, doufám, tvůrci cíleně odkazují.
Podporuje to také dabing. Neřekl bych, že by byl na úrovni úplného braku, ale hlavní hrdina místy zní jako zakřiklý emo chlapec, který kvůli citové bolesti zaháněné alkoholem a nespočtem krabiček cigaret dokáže sotva vydat emočně zabarvenou větu. Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že mi to k němu nesedlo a nepřidávalo mu to na šarmu.
Také Antonův parťák a automechanik je sympaťák. Potenciální romantický zájem v podobě Amelie, kolegyně z obchodu, se rovněž jevil fajn. Jednoduše jsou karty dobře rozdány. To, co by jiní mohli označit za nemotorný příběh s dialogy, které šustí papírem, mně osobně připomínalo VHS braky z devadesátek a velmi jsem se díky tomu bavil.
To ale není to hlavní. Největším gró je totiž kombinace správy obchodu a samotné akce. Pojďme si nejprve rozebrat provoz krámu, jelikož ten vám zabere také podstatnou část herní doby.
Herní den je rozdělen na dvě části. První probíhá přes den, kdy pomáháte s chodem obchodu, zatímco druhá vás zavede do nočních ulic plnit příběhové i vedlejší zakázky. Rozdělení se netýká jen náplně dne, ale také měny, kterou zde představují čisté a špinavé peníze. Čisté získáváte provozem obchodu a špinavé nelegálními zakázkami. Přitom musíte dávat pozor, abyste měli dostatek legálně vydělaných peněz na pokrytí poplatků a nájmu.
Den vám začíná přímo po probuzení. S hlavní postavou si můžete udělat snídani, zakouřit si na balkoně za doprovodu poměrně kvalitně vybrané hudby z rádia nebo provést klasickou hygienu. Většina těchto činností je spíše kosmetická, stejně jako výběr oblečení z poměrně omezené nabídky outfitů. Poté už je čas vyrazit do krámu, který se nachází ve spodním patře stejné budovy.
Tam vás čeká poměrně rutinní prácička a zároveň část hry, která podle mě potřebuje nejvíce vyleštit. Jedná se totiž o velmi základní a zaměnitelný simulátor provozu obchodu, který má přitom několik fajn nápadů.
Vaše práce spočívá v radění zákazníkům, občasném obsluhování za pultem, doplňování regálů a udržování čistoty. Tím vším zároveň zvětšujete popularitu svého podniku. Jednotlivé činnosti se sledují pomocí nepovinných úkolů, které se vám postupně odškrtávají. Problém je, že za jednu šichtu často nejde splnit všechno, i když byste na to čas měli.
Celé to tak spočívá především v tom, že několik dlouhých minut odchytáváte zákazníky a v omezeném čase jim podle jejich preferencí doporučujete filmy. Sem tam uklidíte nějaký flek, utřete prach nebo jednou za několik dní doplníte zboží. Jenže tyto činnosti se objevují náhodně a většinou ani nejde splnit úkol, který vás například vybízí k tomu, abyste pětkrát provedli nějakou práci na krámě. Hra vám totiž jednoduše nic dalšího k udělání nevygeneruje. Doporučování filmů ani obsluha pokladny se do toho navíc nepočítají.
Neříkám nic, doporučování mě chvíli bavilo. Zákazníci ale chodí pomálu a hádám, že teprve se zvyšující se popularitou obchodu se to začne měnit. I tak jsem měl často pocit, že tam vlastně nemám co dělat.
Útěchou mi bylo alespoň nakupování filmů přes internet. Podle poptávky po jednotlivých žánrech si můžete pořizovat různé tituly, které následně doplňujete do regálů. Za běžnou cenu vám objednávka dorazí následující den, případně si můžete připlatit za expresní doručení ještě tentýž den.
Je pravda, že mě trochu mrzely obaly filmů, které na mě působily jako AI generované. Podobný dojem jsem měl i z ilustrací na internetových stránkách nebo některých materiálů v televizních novinách. Jedná se ale o menší tým a zrovna u množství fiktivních filmových obalů dokážu podobné řešení pochopit. I tak mě bavilo nacházet odkazy na skutečné snímky a číst si jejich krátké synopse.
Není to však něco, co by dokázalo udržet chod obchodu zábavný po delší dobu. Pořád se opakují stejné úkoly, které navíc nejsou ničím okořeněné. Chybí mi například minihry nebo vtipnější interakce se zákazníky. Stačilo by přidat několik naskriptovaných scén, specifických hlášek nebo návštěvníků s odlišnými osobnostmi. Takhle je to bohužel poměrně ubíjející náplň.
Přitom zjišťování poptávky trhu, doporučování filmů a interakce se zákazníky se jeví jako zábavný koncept. O to větší škoda je, že zůstává takto nevyužitý. Doufám proto, že to budoucí aktualizace změní.
Kde se ale budu nejspíše rozcházet s názory některých kolegů recenzentů, je samotná akce. Tu jsem si totiž užil velmi, a to natolik, že mám z prvního aktu spíše pozitivní dojmy.
Jakmile vám skončí šichta, nastává čas vydat se na nějakou tu špinavou prácičku. Zakázky spravujete ze své malé Batcave, tedy z kamrlíku ve sklepě, kde si můžete nakupovat zbraně, náboje a vybírat jednotlivé mise. Nechybějí ani nepovinné aktivity, například zápasy za peníze nebo krátké zakázky, při kterých musíte vystřílet nepřátele ve skladu.
Pak jsou tu příběhové mise, které jsou znatelně rozsáhlejší a nabízejí více různých akčních atrakcí. Blackwood sliboval především gun-fu zážitek a ten podle mě, až na několik výraznějších zaváhání, skutečně doručuje.
Samotná střelba doprovázená automatickým krytím funguje dobře. Jakmile se hrdina přiblíží k autu, zdi nebo jiné vhodné překážce, automaticky se za ni přesune. Bál jsem se, že nepřátelé budou pouze houby na náboje, ale naštěstí tomu tak není. Přišli mi poměrně responzivní a rychlí, takže přestřelky mají dobré tempo. Často je navíc doprovází pořádně tepající hudba, která tomu všemu dodává potřebnou energii.
Do toho můžete vybíhat z krytu a zakončovat souboje stylovými finišery. Tedy pokud je zrovna nepřeruší nějaký bug, kvůli kterému nepřítel skončí zaseknutý v textuře nebo vámi jednoduše proletí.
Jinak ale jednotlivé animace během přestřelek podle mě navazují poměrně plynule. Když k protivníkovi doběhnete a okamžitě stisknete příslušné tlačítko, Anton rovnou přejde do zakončovacího úderu. Občas je do něj zakomponované také okolí, ve kterém postava zrovna stojí. Nepřítele tak například v animaci odhodíte proti zdi. Prostředí navíc můžete v omezené míře využívat i během samotných přestřelek, třeba sestřelením bedny zavěšené na laně.
Je to velmi arkádové a rychlé. Pokud pominu bugy, jako jsou přerušované animace, zamrzání nepřátel nebo jejich občas až přehnaně přesná muška, bavil jsem se opravdu dobře. Právě přesnost protivníků bych ale trochu upravil. Někdy totiž stačí vyběhnout z krytu a pokusit se k někomu doběhnout, abyste byli během okamžiku mrtví. Vzhledem k tomu, že se má jednat o gun-fu zážitek postavený na pohybu a kontaktních zakončeních, mi to přijde jako poměrně zásadní věc.
Pomoci si naštěstí můžete také úhybnými skoky s bullet timem. Během nich se na omezenou chvíli zpomalí čas, což rovněž dobře funguje a přidává soubojům další vrstvu. Osobně jsem si tak přestřelky velmi užíval a navzdory zmíněným výtkám mi přišly opravdu zábavné.
Mimo samotné přestřelky vás hlavní mise většinou nejprve zavedou do větších otevřených prostor. Tam chvíli prokecáváte postavy a prozkoumáváte prostředí, které je graficky poměrně hezké. Následně se ale něco pokazí a hra se promění v koridorovou střílečku, ve které postupujete z místnosti do místnosti a likvidujete další skupiny nepřátel.
Zpočátku je jedna pasáž lehce okořeněná menší hádankou. Je to ale pouze jeden případ, což je škoda. Doufám, že v dalších kapitolách jich bude více, protože podobné zpestření dokáže hratelnost příjemně naředit.
Jak už jsem naznačoval, akce opravdu odsýpá. Je rychlá, nepřátelé nevydrží přehnaně moc a díky tomu prakticky nemá šanci nudit. Vedle přestřelek jsou tu ale ještě dva segmenty, které hratelnost výrazněji obměňují.
Prvním je automobilová honička, která by sama o sobě nebyla špatná, kdyby se vozidlo nechovalo jako kus papíru poháněný větrem. Druhým jsou pěstní souboje, které mají podle mě rovněž dobré základy.
V těch se hra přepíná do kontaktního souboje z pohledu třetí osoby. Uhýbáte do stran, kryjete se, kontrujete nepřátelské útoky a po dostatečném oslabení protivníka můžete provést fatalitu. Když se nad protivníkem objeví příslušný symbol, můžete jeho útok vykrýt. Problém je, že celý systém působí místy poměrně chaoticky, především při potyčkách s více nepřáteli. Kamera v takových situacích často ztrácí přehled a správný směr úhybu se odhaduje jen velmi těžko.
Ačkoliv jde především o krytí a uhýbání doprava či doleva, kvůli natočení kamery a nejasnosti úderů není vždy jasné, ze které strany na vás protivník útočí. Souboj se tak občas mění v chaotické mačkání tlačítek. Finální bossfight postavený právě na pěstním souboji byl kvůli tomu opravdu frustrující záležitostí. Přitom stačilo lépe napozicovat kameru a útoky nějak vizuálně odlišit. Základ systému je funkční a rozhodně bych ho nezatracoval.
Podobně je na tom i řízení vozidla. Samotná honička fungovala, ale citlivost ovládání potřebuje výrazně vyladit. V obou případech tak vidím potenciál, který zatím zbytečně sráží nedotažené provedení.
Tohle ostatně platí pro celou hru. V současné podobě je potřeba vyřešit výše zmíněné nedostatky a především zapracovat na optimalizaci. Na mém výkonném PC totiž Blackwood rozhučí sestavu jako nějaké velké čtyřáčko na ultra detaily. A přitom ani ty mi tohle běžně nedělají.
Zamrzí také občasný pád hry nebo bugy při hraní na ovladači. V některých částech jsem například nemohl ovládat nabídku výběru oblečení či jiných interakcí. Podobné problémy bohužel podkopávají jinak zábavnou hratelnost a narušují tempo, které má Blackwood při akčních pasážích dobře rozjeté.
Samostatnou kapitolou jsou potom poměrně ošklivé modely postav, u kterých hlavní hrdina v obličeji připomíná emo křečka. O animacích úst nebo občas toporných scénách v cutscénách ani nemluvím. Přitom celková grafická stránka vyloženě špatná není.
Jsou tu pěkné odlesky, práce se světlem, odrazy v zrcadlech a další detaily, které dokážou šikovně maskovat nižší rozpočet. Ten je ale samozřejmě vidět právě na modelech postav, jejich animacích a některých objektech v okolí. Hra tak skutečně připomíná začátek éry PS3, což mně osobně vůbec nevadí.
Například při jízdě autem jasně vidíte, že vzdálenější kulisy budov tvoří jednoduché textury. Jenže odlesky světel na kapotě, neony a další vizuální detaily dokážou výsledný dojem výrazně pozvednout. Tohle je přesně ta estetika, kterou mám u podobných budgetových her rád. A pokud ji tvůrci zvládnou podpořit dobrým nasvícením, dokážu jim odpustit i mnohem jednodušší prostředí.
Blackwood tak ve své první kapitole zakopává, ale zároveň stojí na poměrně pevných základech, které mě bavily. A pokud máte rádi arkádové střílečky a euro-jank hry, které mají srdíčko, mohli byste se u něj bavit také. Já ho tady totiž cítím.
Navzdory některým materiálům, které na mě působily jako výstupy generativní AI, jsem dostal poctivý akční VHS brak. Ten mě přenesl do éry devadesátek a užil jsem si ho i přes hromadu technických problémů a nedostatků.
Za mě je cena kolem 25 eur na zváženou. V současném stavu bych ji viděl spíše na 15 eur s postupným navyšováním podle přibývajících kapitol. Je ale fér dodat, že zakoupením hry získáváte také zbývající dva akty, které mají dorazit formou bezplatných aktualizací.
I tak ale Blackwood jako rychlý akční fix dokáže posloužit. Doufejme proto, že na něm tvůrci pořádně zapracují a dopřejí mu potřebnou péči. Potenciál tu podle mě rozhodně je, jen ho zatím až příliš často srážejí technické nedostatky a několik nevyužitých nápadů.
Za preview kopii hry děkujeme Mark Allen PR