Hudba je s mým každodenním životem úzce spjatá a den bez sluchátek je pro mě místy nepředstavitelnou hrůzou. Nejenže si často ladím tempo chůze do tónů skladby, ale někdy v rytmu i přemýšlím. Navíc i unylou procházku po městě díky hudbě vždy vidím v jiných barvách. Není proto divu, že rytmické hry všeho druhu, ať už Rhythm Paradise, Guitar Hero či různé automatovky, patří k mým velmi vyhledávaným záležitostem. Také proto jsem se na Early Access hry Dead as Disco těšil. Z ukázek slibovala našlapanou akční hudební jízdu s velkým množstvím energie a hravých nápadů. V tomto preview si tak rozebereme mé prvotní dojmy, jak se mi první dobrodružství v tomto hudebním světě líbilo a zda i teď při startu stojí za koupi.
Preview verze: PC
K datu vydání tohoto preview jsou ve hře k dispozici čtyři příběhové levely, několik předvytvořených challengí, které slouží k procvičování dovedností, a endless mode. V něm můžete bojovat s nepřáteli jak do již dostupných skladeb, tak i do těch, které si sami přidáte. I když se to na první pohled může zdát jako málo za cenovku lehce přes 20 eur, myslím si, že pro hráče, kteří rádi zlepšují své statistiky a snaží se každou hru zmastrovat, jde i v tomto stavu o záležitost s poměrně velkou herní dobou a možnostmi se vyblbnout. Než se ale více ponoříme do mechanik, pojďme si stručně přiblížit příběh.
Ten sleduje Charlieho Disca, zesnulého bubeníka legendární kapely, který jako kdyby vypadl ze hry od Sudy 51. Charlie je na jednu noc vzkříšen a musí se vydat po stopách svých bývalých spoluhráčů. Ti se mezitím zaprodali, stali se z nich téměř mytičtí hudební idolové a na něm je, aby kapelu znovu sjednotil a odhalil pravdu za vlastní vraždou.
Pokud ale v Early Accessu čekáte robustnější příběh, který by hudební souboje výrazněji propojoval, zklamu vás. Na začátku dostanete pár poměrně zábavných dialogů s vtipnou lebkou, která vás oživila, a vzápětí se po krátkém tutoriálu dostanete do nabídky módů. Ano, jedná se o předběžný přístup, takže doufám, že se příběh časem víc rozvine. Už z těch pár dialogů mi totiž přišlo, že kdyby to tvůrci dobře uchopili, mohlo by jít o hodně humornou jízdu s parádními hláškami. Navíc postavy, které potkáte, k většímu prozkoumání přímo vybízí. Podle roadmapy bychom se toho ale dočkat měli. Klidně bych se nebál kratších instancí ve stylu vizuální novely, které by příběh prohloubily.
Jeho poměrná absence má zatím za následek, že první uvedení do hry působí trochu jako chaotický mišmaš. Než se stihnete rozkoukat, jste vhozeni do nabídky, která obsahuje zmíněné čtyři bossfighty, endless mode či bar Encore. Instinktivně jsem si tak vybral jednu postavu, tedy idola/bosse, a byl ihned vtažen do akce.
Každý bossfight začíná stylovou cutscénou, několika úvodními dialogy a poté vás čeká několik slušně dlouhých minut trvající souboj. Bohužel kvůli absenci výraznějšího buildupu o daných záporácích skoro nic nevíte a nějaký kontext by se hodil. Takhle jsem měl souboj s postavou, se kterou hlavní hrdina očividně měl nějakou minulost, ale vy jako hráč ji nemáte možnost prozkoumat, takže bojujete prakticky bez emocí.
To ale nechme stranou, protože krom této výtky je hlavní hratelnost už v tomto stavu špičková. Soubojový systém je poměrně jednoduchý na pochopení, ale jeho plné využití nějakou chvíli trvá. Pokusím se ho popsat co nejjednodušeji. Ve zkratce při soubojích hraje hudba, která je zmixovaná a navržená přímo pro konkrétní bossfight. Vy se snažíte uhýbat nepřátelským útokům a zároveň je sami rozdávat, ideálně do rytmu.
Combat je akční a tempo do beatu často udávají i časové sekvence, kdy vás hra vybídne ke zmáčknutí tlačítka, ať už k vykrytí, uhnutí nebo uštědření smrtelné rány. Tyto spouštěče jsou časované podobně jako v jiných rytmických hrách. Abyste dostali co nejlepší score, je dobré vždy stisknutí načasovat co nejpřesněji podle ukazatele a napasovat se do rytmu. Překvapilo mě, jak dobře ozvučení útoků koresponduje se samotnou hudbou. Za to klobouček.
Dále můžete využívat své skilly. Ať už elektrický kytarový útok, který na chvíli oslabí nepřátele, nebo házení paliček od bicích. Tohle všechno si můžete dokupovat v jednoduchém stromu dovedností. V rámci samotných bossfightů musím ocenit jejich postupné gradování a prostřihy s různorodě stylizovanými filmečky, které jednotlivé stage propojují. Těch je několik a každá je něčím odlišná. Zároveň přináší silnější gradaci útoků hlavního nepřítele i různých dílčích prvků.
Například souboj s rapperem, kdy se musíte během boje vyhýbat projíždějícím autům, byl velmi dobře navržený. Nejen v rámci stylového osvětlení a efektů, ale i v tom, jak se postupně mění. Když se přesunete do dalších fází, začnou na vás místo aut najíždět třeba texty skladby nebo vozidla na daleko menším prostoru než předtím. Naštěstí můžete své kombo kdykoliv ladně přerušit a vyhnout se. Přirovnal bych to k rytmičtějšímu a fluidnějšímu provedení soubojů ze série Batman: Arkham.
Jedinou výtku můžu směřovat k samotným bossům, kteří mi nepřišli příliš responzivní na útoky. Někdy jejich časované akce probíhaly i přes použití komba a krom úbytku HP na uštědřené rány prakticky nereagovali. V tomhle mi souboje občas přišly poměrně tuhé. Nemluvě o tom, že checkpoint je jen jeden, souboje jsou díky většímu množství stagí dlouhé a možností se vyhealovat není mnoho.
Opakování instancí, dokud se pořádně nevylepšíte, tak může být poměrně ubíjející, protože jednoduše trvají dlouho. Díky tomu jsem se někdy cítil už předem odevzdaný, když mi během druhé stage ubylo více životů. Vidina pokračovat a případně to celé opakovat mě totiž děsila. Hádám ale, že se to v budoucnu lépe vyřeší, třeba větším množstvím možností léčení. To by za mě problém vyřešilo.
Jinak je každý ze čtyř bossfightů odlišný jak stylem hudby, tak i vizuálem, který ladí k danému žánru, s nímž je boss spojený. To se mi hodně líbilo. Jakmile tyto souboje dokončíte, nebo si budete chtít odpočinout, můžete se pohybovat v baru Encore. Tam si promluvíte s pár postavami, pro které lze plnit i challenge. Ty třeba spočívají v tom, že musíte opakovat bossfight a něco v něm vysbírat, což pro mě osobně nebyl příslib větší zábavy.
Více mě lákal endless mode s možností odolávat v časových arénách vlnám nepřátel, a to jak do vlastní hudby, tak do zhruba třiceti už přidaných skladeb. Mimo to ale tolik dalšího obsahu zatím není. To ovšem neberu jako výraznou výtku.
Pořád si myslím, že za danou cenu dostanete opravdu velké množství zábavy, pokud jste hráč, který rád grinduje score a body. Pokud ale patříte mezi ty, kteří chtějí ucelený příběhový zážitek, nemusí být od věci ještě chvíli počkat. Jen varuji, že cena se podle vývojářů později zvýší.
Za sebe vidím, že v tom i v tomto stavu utopím moře času. Samotný stav hry je navíc na poměry předběžného přístupu velmi dobrý a bugů či glitchů je tu minimální množství. Já jsem si jich prakticky nevšiml. Celková vizuální stránka, disco styl a lehká esence No More Heroes od Sudy 51 z tohoto díla dělají něco, do čeho vkládám velké ambice. Moc se těším na to, co tvůrci v budoucnu navaří!
Za preview kopii děkujeme společnosti Pirate PR!