Emergency Room Simulator - Recenze o záchraně životů

Ahojda, milí čtenáři, dneska se ponoříme do světa, kde se hraje o čas, o lidské životy a taky o to, jestli se vám podaří s pojízdným lůžkem projet úzkými dveřmi bez toho, aniž byste pacoše na druhé straně rozsekali o futra. Ano, řeč je o Emergency Room Simulatoru, titulu, který má na svědomí studio Caipirinha Games a pod křídla si ho vzal vydavatel Aerosoft. Hra je už venku jako plná verze, takže žádné oťukávání Early Accessu, tady už se jede naostro.

Recenzovaná verze: PC

Předem bych chtěl říct, že mám obrovský respekt k práci všech zdravotníků, sester a doktorů. Je to nesmírně náročná činnost a upřímně, doufal jsem, že mi tahle simulace ukáže alespoň zlomek té dřiny a napětí. Moje prvotní představa byla jasná: budu s elegancí šmejdit stetoskopem, poslouchat srdíčka, sledovat dechy, mít k dispozici hromadu diagnostických přístrojů a zkrátka si užiju roli doktora, co zachraňuje životy. A víte co? Hra vám to všechno, papírově vzato, umožní. Jenže... je to takové dost krkolomné, upocené a vlastně ne zrovna zábavné.

Od prvního momentu, kdy sanitka přiveze pacienta a vy vyslechnete základní informace o jeho stavu, vás hra hodí do víru událostí. Převezmete si ho, odvezete do vyšetřovny a tam už to začíná. Po odklikání několika možností se dozvíte o potížích, dědičných nemocech a dalších detailech. A pak to všechno musíte ručně naklikat do svého tabletu. Žádná automatika, žádné usnadnění, pěkně postaru, jako byste měli digitální tužku a papír. A to je jen začátek mojich smíšených pocitů, které mě provázely celým hraním. Ten nápad je skvělý, ale provedení je taková jízda na tenkém ledě, kde se autoři snaží udržet balanc.

Lékařská rutina plná překážek a podivných rozhodnutí

Jakmile se prokoušete úvodním papírováním a ručním přepisováním dat do tabletu, což je samo o sobě taková menší disciplína v trpělivosti, začíná ta pravá „zábava“ s diagnostikou. Pacient leží na pojízdném lůžku a vy máte k dispozici celou řadu nástrojů: stetoskop, sono, CT, RTG, EKG. A víte co? Nic vám nebrání aplikovat je všechny, hezky jeden po druhém, jen tak pro jistotu. Jako když si malý kluk hraje s lékařským kufříkem a zkouší všechno na své plyšáky. Tím sice posbíráte hromadu dat, ale celý proces působí spíš jako mechanické odklikávání úkolů než jako skutečné detektivní pátrání po příčině potíží. Po tomhle vyšetřovacím maratonu už se sice nějaké povědomí o pacientovi vytvoří a můžete ho poslat na specializovanou péči nebo třeba na operaci, ale ta cesta k tomuto rozhodnutí je spíš únavná než uspokojující.

Jedna z nejkurióznějších věcí, na kterou jsem během hraní narazil, je svoboda v medikaci. Můžete pacientovi odebrat krev, poslat ji na rozbor, dát mu kapačku nebo ho prostě jen tak pro „sichr“ naládovat všemi dostupnými léky. A to je právě ten háček, s pacientem to ani nehne! Žádné vedlejší účinky, žádné zhoršení stavu, nic. Prostě do něj nacpete pilulky, jako by polykal bonbóny, a hra se tváří, že je všechno v pořádku. To je podle mě obrovská škoda, protože právě takové detaily by mohly hře dodat na realističnosti a donutit hráče přemýšlet nad svými rozhodnutími. Místo toho se z toho stává taková lékárnická loterie bez reálných následků. Navíc, manipulace s pacientem na lůžku, jeho převážení po nemocnici, to je kapitola sama pro sebe. Kolikrát jsem si říkal, jestli mi ten nebohý pacoš vůbec přežije transport, když jsem opakovaně narážel do futer dveří, které jsou na pojízdný stůl tak tak široké. Celkově vzato, i po několika hodinách a mnoha „zachráněných“ případech, mě hra prostě nevtáhla a spíš jsem se u ní trápil. Koncept je skvělý, ale provedení je zatím opravdu na tenkém ledě.

Atmosféra na operačním sále, kde se něco pokazilo

Když se řekne simulátor záchranky nebo pohotovosti, většina z nás si asi představí adrenalin, rychlá rozhodnutí, napětí a pocit, že držíte v rukou lidský život. A přesně tohle, alespoň na papíře, by měl Emergency Room Simulator nabízet. Každý pacient, kterého sanitka doveze, je svým způsobem malý příběh. Příběh o tom, co ho trápí, jaká má dědičná onemocnění, a jak moc vážná je jeho situace. Tyhle základní informace, které vyslechnete hned po příjmu, by měly být startovním bodem pro budování naléhavé atmosféry. Měly by vás vtáhnout do role a přimět vás cítit zodpovědnost.

Jenže místo toho, aby hra budovala napětí a pocit důležitosti, se mi dost často stávalo, že jsem měl spíš divný pocit. Ta snaha přiblížit práci zdravotníků je sice chvályhodná, ale provedení občas působí, jako by se autoři báli jít do hloubky. Místo abych se cítil jako zkušený doktor, který s klidnou hlavou analyzuje situaci a dělá životně důležitá rozhodnutí, jsem se spíš trápil s mechanikami, které mi bránily ponořit se do děje.

Celá nemocnice, ačkoliv je plná diagnostických přístrojů a možností, působí spíš jako kulisa pro krkolomné úkoly. Pocit naléhavosti, který by měl v takovém prostředí dominovat, se vytrácí ve chvíli, kdy si uvědomíte, že můžete do pacienta naládovat všechny léky "pro sichr" a on se ani nehne. To je obrovská škoda, protože právě takové detaily by mohly vytvořit realistickou a pohlcující atmosféru, kde by každé rozhodnutí mělo váhu. Místo toho se z toho stává spíše mechanické odškrtávání položek, což zážitek z role záchranáře dost ochuzuje. Je to takový tenký led, na kterém se autoři s touhle simulací snaží udržet balanc, a bohužel se jim to ne vždy daří.

Vizuál, co nepřekvapí, a technika, co se drží při zemi

Když se pustíte do simulátoru, očekáváte často funkčnost a uvěřitelnost víc než dechberoucí grafiku. A v případě Emergency Room Simulatoru se tohle očekávání víceméně naplňuje. Vizuální stránka hry je taková, řekněme, účelná. Nepřekvapí vás detaily ani vás neposadí na zadek fotorealismus, ale zároveň ani neurazí. Prostředí nemocnice působí docela sterilně a genericky, což je sice v souladu s realitou, ale hře to na atmosféře moc nepřidává. Modely postav jsou jednoduché a animace spíše základní, což je patrné třeba právě při onom krkolomném převážení pacientů, kdy se lůžko občas chová, jako by mělo vlastní hlavu.

Co se týče zvukové stránky, ta je podobně nenápadná. Uslyšíte zvuky přístrojů, kroky, občas nějaký ten kašel pacienta, ale nic, co by výrazně podtrhovalo naléhavost situace nebo budovalo napětí. Je to spíše funkční kulisa, která plní svůj účel, ale chybí jí jakákoli výraznější invence. Hudba, pokud nějaká je, se drží v pozadí a nijak neruší, ale ani nenadchne.

Technicky vzato, hra je plná verze, ale pocitově se občas chová, jako by ještě potřebovala nějakou tu péči. Už jsem zmiňoval potíže s navigací a narážením do futer, což svědčí o ne úplně dotaženém kolizním systému a designu úrovní. Interakce s tabletem, kde se všechno kliká ručně, působí spíš jako nedodělek než záměrná mechanika. Celkově se mi zdá, že hra má ještě co dohánět, aby se zbavila pocitu, že je na "tenkém ledě", jak jsem to už dříve popsal. Optimalizace je sice v pořádku a na běžném PC by neměl být problém, ale celkový dojem z technického stavu je spíše průměrný a naznačuje, že by se na hře dalo ještě hodně zapracovat.

Záchrana životů: dobrý nápad, ale cesta k němu je trnitá

Takže, co si o Emergency Room Simulatoru myslet po několika hodinách strávených v bílém plášti? Je to takový ten případ, kdy na papíře vypadá nápad skvěle. Možnost vžít se do role doktora, diagnostikovat pacienty, používat moderní přístroje a zachraňovat životy, to zní jako sen každého fanouška simulátorů. Studio Caipirinha Games se do toho pustilo s vervou, ale výsledek je, bohužel, dost rozpačitý.

Pro koho tahle hra vlastně je? Upřímně, pro ty největší nadšence do medicínských simulací, kteří jsou ochotní přimhouřit oko nad mnoha neduhy a neohrabanostmi. Pokud vás láká samotná myšlenka a jste připraveni překousnout krkolomné ovládání, absenci hlubších herních mechanik a repetitivní úkony, možná si tu něco najdete. Ale pro většinu hráčů, kteří očekávají plynulý, zábavný a realistický zážitek, to bude spíš zklamání.

Místo pocitu uspokojení z dobře odvedené práce jsem se často potýkal s frustrací z drobných, ale otravných detailů. Ten "tenký led", po kterém se hra celou dobu pohybuje, je patrný v každém aspektu, od manipulace s pacienty po chybějící důsledky vašich rozhodnutí. Cena 24,99€ je za plnou verzi hry, která se na Steamu pohybuje na hranici průměru s "Mixed" hodnocením (58 % pozitivních recenzí), poměrně vysoká. Za ty peníze bych očekával mnohem dotaženější a promyšlenější produkt. V současné podobě je to spíše demonstrace dobrého nápadu, který ale potřebuje ještě spoustu práce, aby se z něj stal skutečně hodnotný simulátor.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Noovola