Orbitals recenze – Kooperace ve vesmíru funguje lépe než samotný příběh

Orbitals je kooperativní sci-fi adventura od tokijského studia Shapefarm, vydaná pro Nintendo Switch 2 společností Kepler Interactive. Jak už název napovídá, čeká vás putování vesmírem, ale nebudete na něj sami. Hra je totiž navržená výhradně pro dva hráče. Pokud máte parťáka přímo vedle sebe, můžete si zahrát v lokálním split-screenu, případně využít online multiplayer. Velkou výhodou je také Friend Pass. Hru tak stačí koupit pouze jednomu hráči a druhý si může stáhnout bezplatnou verzi a připojit se k celému dobrodružství.

Recenzovaná verze: NSW2

V hlavních rolích se představí dvojice Maki a Omura, dva mladí průzkumníci, kteří mají před sebou poměrně jednoduchý úkol. Musí zachránit svou domovskou vesmírnou kolonii. Ta se nachází uprostřed nebezpečné kosmické bouře, která ji před patnácti lety téměř zničila. Právě tehdy byli ještě jako děti Maki a Omura umístěni do speciálních zařízení, která uchovala jejich vědomí a umožnila jejich těla v případě smrti znovu vytisknout.

O patnáct let později je na nich, aby kolonii zachránili, protože většina jejích obyvatel mezitím zestárla. Když se v bouři objeví průchod, dostanou Maki a Omura za úkol vydat se za její ochrannou stěnu a získat tři reaktorové kazety, které mohou zachránit jejich domov.

Hned od prvních momentů je vidět, že vizuální stránka patří mezi největší přednosti Orbitals. Úvodní menu, animace, samotné prostředí i cutscény působí jako vystřižené z klasického anime z 80. let. Výrazná stylizace, ručně působící animace a retrofuturistický design vesmírných lodí a technologií vytvářejí velmi osobitou atmosféru. Pokud máte slabost pro starší anime, Orbitals vás pravděpodobně chytne už při prvním spuštění.

Gameplay je bezpochyby nejsilnější stránkou Orbitals. Hra je od začátku do konce postavená na kooperaci a bez druhého hráče se jednoduše neobejdete. Jednotlivé sekce jsou přitom kreativně navržené a jejich náplň se mění především podle gadgetů, které si před začátkem mise zvolíte.

Samotné postavy se od sebe jinak nijak zásadně neliší. Rozdíl spočívá hlavně ve vzhledu a použitých gadgetech. Na jednu stranu jde o příjemný způsob, jak si přizpůsobit hraní, na druhou to trochu komplikuje případný návrat k už dokončeným sekcím. Pokud si totiž po delší době nebudete pamatovat, kdo měl v dané části jaký gadget, a budete si chtít vyzkoušet druhou roli, můžete se snadno dostat do situace, kdy budete chvíli experimentovat, než zjistíte správné rozložení.

Poměrně velká část hry se také odehrává přímo na palubě vesmírné lodi. Jeden hráč ji řídí, zatímco druhý ovládá její zbraně. Role si přitom můžete libovolně rozdělit a během hraní je případně vystřídat. Právě podobné situace podle mě nejlépe ukazují, v čem Orbitals funguje. Hra vás nenutí pouze stát vedle sebe a společně řešit jeden puzzle. Často každého hráče postaví do úplně jiné situace a nutí vás spolu komunikovat.

Samotné puzzly přitom nejsou nijak zvlášť obtížné. Během našeho hraní jsme se prakticky u žádného nezasekli na tom, jak ho vyřešit. Největší problém často představovalo spíš zjistit, co vlastně máme udělat a kde to máme udělat.

Pokud tedy hledáte kooperativní hru, která vás bude pravidelně trápit náročnými hádankami, Orbitals vás pravděpodobně neuspokojí. Jestli ale chcete titul, který vás nechá společně přemýšlet, aniž by vás neustále frustroval, funguje překvapivě dobře. Řada sekcí je navíc náročnější spíš na samotné provedení a ovládání než na přemýšlení nad řešením.

Velmi příjemně působí i samotné ovládání a platforming. K dispozici máte skok, sprint, dash a další schopnosti, přičemž některé gadgety způsob pohybu ještě mění. Postavy se ovládají rychle a plynule a jednotlivé pohyby lze poměrně snadno řetězit za sebe. Místy to dokonce působí, jako kdyby vývojáři při návrhu ovládání mysleli i na hráče, kteří si rádi hledají vlastní zkratky a snaží se jednotlivé sekce projít co nejrychleji.

Bohužel právě tady se ukazuje jeden z největších problémů hry, kterým jsou velké a prázdné lokace. Orbitals vám často umožní prozkoumávat poměrně rozsáhlé prostory, ale jen málokdy za to dostanete nějakou skutečnou odměnu. Nenajdete zde klasické collectibles, vybavení ani jiné významnější bonusy.

Jediným výraznějším vedlejším obsahem jsou drobné minihry, které se odemykají nalezením malých počítačů během jednotlivých misí. Většinou si je ale člověk jednou zahraje a tím jejich význam prakticky končí.

Prázdnější prostory jsou patrné už na začátku hry, kdy můžete poměrně volně prozkoumávat celou kolonii. Ta sice působí vizuálně hezky a jednotlivé postavy mají různé drobné animace. Můžete například sledovat, jak si sednou, napijí se nebo shodí kýbl s vodou. Kromě podobných detailů zde ale prakticky není co dělat.

O něco příjemnější je alespoň vaše vlastní vesmírná loď, která se v průběhu dobrodružství postupně zaplňuje různými příšerkami, na které během hraní narazíte. Je to sice jen drobnost, ale alespoň máte pocit, že se vaše základna společně s postupem hrou trochu mění.

Příběh se po celou dobu snaží budovat tajemství a připravovat půdu pro nějaké velké odhalení. Bohužel po jeho dokončení jsem měl pocit, že se žádného skutečně uspokojivého rozuzlení nedočkáme. Většinu hry se v podstatě jen snažíte získat reaktorové kazety a ochránit kolonii před vesmírnou bouří, zatímco vám hra neustále naznačuje, že za tím vším musí být něco víc.

Ani závěrečný boss fight pak nepůsobí jako skutečné vyvrcholení celého dobrodružství. Spíš připomíná něco, co ve hře jednoduše musí být, protože se blíží konec.

Vzhledem k tomu, jak dlouho se příběh snaží budovat určité tajemství, jsem od jeho závěru čekal výraznější odměnu.

Ani hlavní dvojice mě bohužel nedokázala výrazněji zaujmout. Maki je veselá, trhlá a extrovertní holka, která se často stává terčem vtípků ostatních postav, zatímco Omura představuje jejího introvertního a „cool“ parťáka. Jejich dynamika sice funguje, ale po dokončení hry jsem si ani k jednomu nevytvořil výraznější vztah.

Upřímně bych si tak dokázal představit Orbitals i bez většiny příběhových pasáží. Samotné gameplayové sekce jsou podle mě dostatečně zábavné na to, aby hru utáhly i bez nich. O to větší škoda je, že scénář nedokáže výrazněji využít sympatický vizuální styl a zajímavě nastavený svět.

Hudba velmi dobře doplňuje celkovou atmosféru a retro anime stylu sedí. Bohužel se ale poměrně často vrací stejné hlavní téma. To je sice samo o sobě velmi povedené a snadno se vám dostane do hlavy, při některých důležitějších nebo epičtějších momentech bych ocenil trochu větší hudební rozmanitost.

Po technické stránce pak není hře prakticky co vytknout. Vzhledem k tomu, že byla vytvořena přímo pro Nintendo Switch 2, běží naprosto bez problémů. Hra se neseká a během mého hraní jsem nenarazil na žádné výraznější technické nedostatky.

Celé dobrodružství vám zabere přibližně šest až sedm hodin, což mi vzhledem k zaměření hry přijde jako rozumná délka. Orbitals se nesnaží zbytečně natahovat svůj obsah a většina času je věnována právě kooperativnímu gameplayi. Na druhou stranu vzhledem k tomu, jak málo dalšího obsahu nabízí, zde po dokončení kampaně není příliš mnoho důvodů se vracet.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Conquest