RECENZE: Darwin’s Paradox ! – Pixarovská jízda, které v závěru došel inkoust

Když se řekne Konami, většině hráčů se vybaví buď historické legendy typu Metal Gear Solid, nebo ticho opuštěných uliček Silent Hillu. Jejich nejnovější vydavatelský počin Darwin’s Paradox !, od francouzského nezávislého studia ZDT, je však z úplně jiného těsta. Je to ambiciózní pokus o spojení vysokých produkčních hodnot, které připomínají zlatou éru animované tvorby studia Pixar, s netradiční hratelností postavenou na unikátní anatomii chobotnice. Po dohrání mám v rukou titul, který v mnoha ohledech definuje vizuální standardy nezávislé scény, ale zároveň doplácí na syndrom "unaveného finále".

Recenzovaná verze: PC

Darwin: Hrdina, kterého si zamilujete

Hra nás hází do role Darwina, chobotnice, která rozhodně nepatří na talíř. Úvodní expozice vás rychle seznámí s krutou realitou, Darwin byl vytržen, ze svého přirozeného domova v korálových útesech a uvězněn v hypermoderním, sterilním a dosti děsivém komplexu společnosti UFOOD INC. Tato korporace se pod rouškou řešení světového hladu věnuje genetickým modifikacím, které hranice etiky nechaly dávno za sebou. Laboratoře nejsou jen prázdné kulisy, jsou plné náznáků o tom, co se zde skutečně děje. Od podivných vzorků v kádích, až po znepokojivé poznámky na nástěnkách, kterou dokreslují už tak mrazivou atmosféru místa. Co je na hře skutečně fascinující, je způsob vyprávění. Nenajdete zde žádná dialogová okna, ani otravné textové tutoriály, které by vás neustále vytrhávaly z imerze. Vše se dozvídate přes "environmental storytelling". Vývojáři zde odvedli mistrovskou práci v naraci skrze detaily - pohozené dokumenty, výrazy v tvářích vědců, nebo postupně se měnící architektura komplexu od nablýskaných kanceláří až po špinavé technické zázemí plné rezavého potrubí. Darwinovy emoce jsou navíc díky špičkové animaci naprosto čitelné. Vidíte jeho autentický strach, když se kolem proplíží těžkopádný strážný robot, i jeho až dětsky čisté nadšení, když objeví cestu ven z klaustrofobní šachty.

Vizuální hostina, interaktivní animák v pohybu

Darwin’s Paradox ! není jen další nezávislou hrou s pěknou grafikou, je to v podstatě interaktivní animovaný film té nejvyšší kvality. Vývojáři se nespokojili s pouhou stylizací, ale dotáhli vizuální stránku do extrému, který v žánru plošinovek nemá obdoby. Každý kout komplexu UFOOD INC. je přeplněný detaily, které vyprávějí svůj vlastní mikropříběh. V koutech technických šachet se realisticky víří prach v kuželech světla a tekutiny, se kterými Darwin přichází do styku, mají neuvěřitelnou viskozitu a lom světla. Nejpůsobivější je práce s materiály. Darwinovo tělo reaguje na okolí s fascinující přesností, vidíte, jak se jeho kůže realisticky leskne podle toho, zda je zrovna mokrý, nebo se maskuje na drsném betonu. Vše doplňují špičkové animace. Darwinův pohyb je díky procedurálnímu systému naprosto plynulý, jeho chapadla se organicky přizpůsobují nerovnostem terénu a každý jeho pohyb působí živě, nikoliv jako předem naprogramovaná smyčka. Výsledkem je vizuální soudržnost, která dává zapomenout, že ovládáte digitální chobotnici, a vtahuje vás do děje čistě skrze to, co vidíte na obrazovce.

Osm chapadel v akci, filozofie pohybu a kamufláže

Hratelnost je postavená na totální vertikalitě. Jako chobotnice se neomezujete na horizontální pohyb, podlaha je pro vás často to nejnebezpečnější místo plné senzorů a hlídek. Většinu času strávíte plížením se po stropech a stěnách, využíváním kamufláže a řešením environmentálních puzzlů, které vyžadují trojrozměrné myšlení. Mechanika přisátí funguje intuitivně a po první hodině už budete proplouvat místnostmi s elegancí baletky. Jedním z největších pozitiv je v dnešní době nafouknutých her právě střídmá herní doba. Těch zhruba šest hodin (pokud se nerozhodnete pro platinou trofej), je naprosto ideální čas na to, aby mechaniky zůstaly svěží a hra vás nestihla začít nudit umělým natahováním obsahu. Každá nová mechanika,od vystřelování inkoustu po zkratování elektrických obvodů, je představena organicky a okamžitě využita v chytrém rébusu. Útěk má díky tomu spád a dynamiku, kterou by mu leckterý padesátihodinový epos mohl závidět. Šest hodin v Darwinově kůži je tak akorát, hra vás vyždímá, pobaví a skončí přesně ve chvíli, kdy by hrozilo, že se z unikátního konceptu stane rutina. Za zmínku stojí také design a chování nepřátel, kteří vám cestu za svobodou rozhodně neusnadňují. Umělá inteligence strážných robotů a vědců z UFOOD INC. sice občas vykáže klasické neduhy žánru, ale většinu času vás dokáže udržet v napětí. Nejde jen o jejich zorná pole, ale o citlivost na zvuk a změny v prostředí. Pokud Darwin neopatrně zavadí o plechovku, nebo se v kamufláži pohne příliš rychle v kuželu světla, reakce je blesková. Právě tento neustálý pocit, že jste v potravním řetězci na té špatné straně, dodává hře potřebný adrenalin. Každé proklouznutí za zády hlídek tak přináší ono zadostiučinění, které u stealth titulů tolik milujeme. Klíčem k přežití jsou Darwinovy biologické zbraně. Bleskové mimikry, díky kterým splynete s texturou rezavého potrubí i nablýskaného kovu, a přísavky, které vám dovolují bleskově měnit směr i v těch nejšílenějších úhlech. Když už jde do tuhého, přichází na řadu inkoustový výstřik, který neslouží jen k oslepení stráží, ale i k dočasnému vyřazení citlivé elektroniky a kamer. Na Darwinově cestě k oceánu se mu do cesty postaví krvežízniví racci, strážní roboti, dotěrné krysy a dokonce i dravé ryby.

Kámen úrazu, když dojde dech i nápady

Kde se však láme chleba a proč nemohu jít s hodnocením výš, je samotný závěr. Po skvěle vystavěné gradaci začne hra nepochopitelně přešlapovat na místě. Nejde o to, že by finále postrádalo výzvu, závěrečný boss dokáže svými útoky a fázemi pořádně zatopit. Problémem je spíše cesta, která k němu vede. Zatímco první dvě třetiny hry vás bičují novými mechanikami, pasáže před samotným vyvrcholením už jen recyklují dříve viděné v poněkud přímočařejším podání. Hádanky v posledních kapitolách už postrádají onen "aha moment“ a tempo hry se v těchto momentech nepříjemně rozmělňuje. Je to škoda, protože Darwinova odysea si zasloužila o něco údernější a kreativnější průchod i v posledních metrech před cílovou páskou. Finální souboj sice částečně napravuje chuť, ale designová únava v úrovních těsně před ním je zkrátka znát. Velkým trnem v patě je navíc aktuální optimalizace. Přestože hra vypadá fantasticky, technický stav při launchi pokulhává. Pravidelně se mi stávalo, že po každém novém spuštění hry se snímkování bez zjevného důvodu zaseklo na 40-45 FPS. Jediným opravným procesem bylo pokaždé ručně resetovat grafické nastavení do defaultního a pak vše znovu nastavovat na maximum. U titulu, který by měl na RTX 4080 "létat", jsou tyto pokusy v menu frustrující a zbytečně sráží celkový dojem.

Darwin’s Paradox ! je nesmírně sympatický projekt, který ukazuje, že i nezávislá scéna dokáže s podporou velkého vydavatele vytvořit technicky brilantní dílo. Pokud máte slabost pro originální adventury s duší, neváhejte. Darwin vás okouzlí svou hravostí a vizuální krásou. Připravte se však na to, že ona pověstná třešnička na dortu v podobě gradujícího závěru se nekoná úplně stoprocentně a zážitek mírně kazí rozpačitá poslední hodina. I přes tyto výtky jde o vysoce nadprůměrný titul, který stojí za vaši pozornost.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Konami.