Když se v polovině devadesátých let objevil původní Screamer, byla to pro PC hráče modla, arkáda, která se drze smála do obličeje konzolovému králi Ridge Racer. Po dlouhých dekádách ticha se studio Milestone pro ambiciózní restart a když se mě můj šéfredaktor Ondřej optal, zda chci nový Screamer zrecenzovat, neváhal jsem ani vteřinu. Italští mistři, kteří mají v malíčku seriózní simulace jako MotoGP, tentokrát zahodili tabulky s aerodynamikou a vrhli se do světa nespoutané rychlosti, digitální destrukce a dravé anime stylizace. Výsledek? Titul, který nekopíruje minulost, ale definuje nová pravidla žánru a ukazuje, že arkáda může mít nečekanou hloubku, která vás nepustí od obrazovky.

Recenzovaná verze: PS5

Neo Rey - město, kde se neumírá v posteli

Děj nás vrhá do blízké budoucnosti, do metropole Neo Rey, která je dějištěm ilegálního turnaje The Tournament. Screamer servíruje silný příběhový režim s cutscénami od studia Polygon Pictures. Příběh turnaje je protkán intrikami a tajemstvím, které sahá hluboko pod zářivý povrch neonových bulvárů. Celý narativ se točí kolem mocenského vakua v Neo Rey, kde vítěz turnaje nezíská jen peníze, ale i vliv nad technologiemi, které město ovládají. Hráč se ocitá uprostřed spiknutí, kde se hranice mezi ilegálními závody a korporátní špionáží nebezpečně stírají. Postupně odkrýváte, že turnaj není jen sportem pro znuděné elity, ale klíčovým bodem v globální hře o moc, přičemž každé vítězství vás posouvá blíž k pravdě, kterou se někdo v pozadí snaží za každou cenu umlčet. Celým tímto propletencem vás navíc provází záhadný a charismatický Mr. A, kterému propůjčil hlas fenomenální Troy Baker. Jeho ledově klidný projev dodává hlavnímu záporákovi hloubku, jakou v závodních hrách vidíme málokdy, a dělá z prostého kroužení na trati osobní souboj o holé přežití.

Turnaj The Tournament je totiž domovem různorodých frakcí, jejichž motivace jsou stejně odlišné jako jejich vozové parky. Potkáte zde například tým Green Reapers, tvořený bývalými vojáky pod vedením Hiroshiho Jacksona, kteří v turnaji vidí jedinou šanci na pomstu za smrt svého mentora, jehož vražda je s turnajem přímo spojená. Zcela jinou energii do závodů vnáší Strike Force Romanda, kdysi slavná dívčí idol skupina, která se znovu sjednotila, aby pod rouškou adrenalinových závodů vypátrala pravdu o zmizení jedné ze svých členek, jež byla v Neo Rey naposledy spatřena. Tuto směsici doplňuje cynická Anaconda Corp, zastupující zájmy zkorumpované megakorporace, pro niž jsou závody jen dalším nástrojem k upevnění totální moci nad městem a k umlčení nepohodlných svědků. Právě tento propletenec osobních tragédií a korporátních her dělá z kampaně něco víc než jen sled závodů, je to interaktivní anime, kde má každé vítězství svou narativní váhu a každá postava má v tomto nebezpečném světě co ztratit, přičemž tyto tři frakce rozhodně nejsou jedinými hráči, kteří do špinavých ulic Neo Rey vyslali své zástupce. K celkové pohlcující atmosféře města zásadně přispívá také naprosto fenomenální soundtrack. Jde o úderný mix agresivního synthwavu a techna, který v uších duní přesně v rytmu zběsilé akce a dodává závodům ten správný kyberpunkový říz.

Taktický okruh - systém ECHO a správa energie

To, co titul vyvyšuje nad ostatní arkády, je unikátní správa energie v rámci systému ECHO. Celý systém stojí na symbióze dvou proudů, které musíte neustále vyvažovat, aby vaše jízda byla efektivní. Modrá energie Sync se buduje čistou jízdou, driftováním a mechanikou přesného přeřazení v ideálních otáčkách. Sync využíváte pro krátké boosty nebo aktivaci defenzivního štítu proti výpadům soupeřů. Používáním Syncu však jako vedlejší produkt generujete oranžovou energii Entropy, která je palivem pro čistou destrukci. Ta vám umožňuje provést manévr Strike, prudký boční náraz, který dokáže soupeře vyřadit z ideální stopy. Pro nejodvážnější je tu pak režim Overdrive, který obě energie kombinuje do brutálního výkonu a nezastavitelnosti, ovšem s fatální nevýhodou - v tomto stavu stačí sebemenší kontakt se svodidly a váš stroj okamžitě exploduje. Tento management zdrojů dodává každému závodu neuvěřitelné taktické napětí.

Hloubka mechanik pokračuje u ovládání. Levou páčkou tradičně zatáčíte, ale pravou v reálném čase aktivně korigujete úhel driftu a přilnavost pneumatik. Křivka učení je sice strmá a vyžaduje trpělivost, ale jakmile systém ovládnete, nabízí úroveň kontroly, o které se jiným arkádám ani nesní. Pocit, kdy v rychlosti 350 km/h milimetrově líznete apex zatáčky díky preciznímu vyrovnání driftu, je čistá herní katarze. Tratě jsou navrženy tak, aby toto ovládání plně využily – od utažených vlásenek po dlouhé táhlé oblouky na dálničních obchvatech města, kde se s pravou páčkou doslova pomazlíte. Zajímavý je i přístup k vizuální identitě vašeho vozu. Tuning je zde pojat ryze kosmeticky, což je osvěžující krok, který v kontextu hry skvěle funguje. Namísto nekonečného grindu za lepším motorem se soustředíte na plnění výzev, za které získáváte nové vizuální doplňky. Tento systém udržuje absolutní férovost na trati a dává jasně najevo, že o vítězi rozhoduje čistý skill. Své schopnosti pak můžete prověřit v plynulém multiplayeru, který k online režimům přidává i dnes už vzácný lokální splitscreen.

Stíny pod neonovými bulváry

Abych jen nepěl ódy, musím zmínit i stinné stránky, které mě během recenzování občas potrápily. Nejvíc zamrzí umělá inteligence, která se vás drží jako na neviditelném gumovém laně. Soupeři vás dokážou zázračně dohnat i po sérii vašich naprosto bezchybných kol, což občas působí nespravedlivě a nabourává to pocit z dobře odvedené práce za volantem. Tempo vyprávění navíc občas drhne, dialogové scény v podobě vizuální novely jsou sice stylové, ale někdy až příliš upovídané a zbytečně brzdí dravý flow hry mezi adrenalinovými závody. Poslední výtkou je striktní progrese, velká část obsahu včetně tratí pro multiplayer je uzamčena hluboko v příběhové kampani, což omezuje svobodu hráčů, kteří se chtějí hned vrhnout do online klání nebo jen zkoušet jiné postavy.

Po technické stránce titul exceluje. Na PS5 hra nenabízí žádné volitelné režimy zobrazení, na které jsme zvyklí u jiných titulů. Nenajdete tu žádné přepínání mezi kvalitou a výkonem, a přesto hra vypadá naprosto fantasticky a drží si naprosto stabilních 60 FPS i v tom největším chaosu plném neonových částic. Co mě ale velmi překvapilo, je práce s ovladačem DualSense. Zatímco u jiných her jde často o rutinní vibrace, Milestone zde funkce gamepadu využili pro reálné zlepšení hratelnosti. Haptika vám dává jasnou odezvu při každém kontaktu se soupeřem nebo svodidly, ale nejdůležitější jsou adaptivní triggery. Ty nekladou jen odpor při brzdění, ale v momentě ideálních otáček pro přeřazení začnou specificky vibrovat. Poskytují tak intuitivní zpětnou vazbu, díky které nemusíte neustále sledovat otáčkoměr na obrazovce, ale řadíte čistě podle citu v prstech. Je to skvělý příklad toho, jak může technologie ovladače reálně prohloubit propojení hráče s vozem. Pokud bych měl být upřímný, takto komplexní a smysluplné využití potenciálu DualSense jsem naposledy zaznamenal u Gran Turismo 7.

Screamer je triumfální návrat zapomenuté legendy a osvěžující závan v žánru. Je to hra s jasnou autorskou vizí, která se nebojí být náročná a mechanicky inovativní. I přes drobná zakolísání v umělé inteligenci jde o povinnost pro každého fanouška závodění, který hledá technicky precizní a hluboký zážitek!

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Playman.