Rhythm Paradise Groove: Recenze šíleně zábavného návratu rytmické legendy

Jsem velkým fanouškem rytmických her, a to i přes moji občasnou neohrabanost či ne moc pevné nervy. Není proto divu, že série Rhythm Paradise patří mezi jedny z mých nejoblíbenějších, a to i přes mé občasné výlevy vzteku, které u ní zažívám. Kombinuje totiž japonskou ztřeštěnost s výbornou hudbou a nápaditými rytmickými minihrami, které tvoří gró celého zážitku.

Bylo mi tak líto, že od posledního dílu s podtitulem Megamix, jenž vyšel pro handheld Nintendo 3DS, jsme o sérii neslyšeli. Přeskočila tak jednu generaci, aby se k mému nadšení vrátila na druhý Switch. O kvalitě jsem od oznámení nepochyboval a ukázalo se, že jsem měl pravdu. Dostali jsme kvalitního nástupce, který minulým dílům nedělá ostudu a nabízí štědrou dávku šílené zábavy.

Recenzovaná verze: Switch 2

Pokud vám tato série nic neříká, jedná se o kolekci kratších rytmických miniher, které se liší různorodým vizuálem, skladbami i zadáním. Vždy ale spočívají ve správném načasování zmáčknutí vyžádaného tlačítka. Celá estetika hry je navíc bizarní a samotné minihry jsou velmi nápadité. Spolu s nimi tu funguje i kvalitní hudební doprovod, který často kombinuje různé žánry a pohrává si s nimi. Až na pár výjimek je vždy skvěle sladěný s úkony, které máte do rytmu provádět.

V tomto díle na vás čeká osmdesát miniher a dvacet remixů. Základní režim pro jednoho hráče spočívá v tom, že se vám ve sloupci s pěti políčky postupně odemykají minihry poté, co tu minulou zdárně dokončíte. V pátém poli se poté otevře remix, který spojí všechny odehrané minihry do jedné skladby a prověří vaše rytmické schopnosti skloubením toho, co jste předtím hráli. Samotné minihry jsou i v tomto díle zábavné a u většiny jsem se skvěle bavil.

Nechci tu popisovat principy všech miniher, ale pokusím se dát tři příklady z mých nejoblíbenějších. První je ta, kde ovládáte dva panáčky na předním skle auta a do rytmu udávaného blikáním světel skáčete jedním či oběma. Do toho se snažíte nebýt smeteni stěračem. Poté jsem si zamiloval jednu, kde děláte backup tanečníky popové hvězdě a musíte správně časovat své pohyby jak na místě, tak i do různých směrů. Velmi zábavná je také minihra, ve které hrajete za duchy snažící se ukrýt před měsícem. Jejich úprk musíte vždy načasovat na moment, kdy si měsíc pšikne.

Tyto hříčky se pak během hraní stupňují na obtížnosti a v pozdější fázi hry se vám odemknou i jejich náročnější verze. Ty obsahují jak jinou hudbu, tak i odlišné vizuální efekty a prostředky, kterými vám hra chce výkon úmyslně ztížit. Platí ale, že všechny jsou velmi jednoduché na pochopení a vystačíte si primárně se dvěma tlačítky. To nejtěžší je poté držet tempo a naladit se na něj.

Jako velké plus a důkaz, že samotné skladby doprovázející minihry jsou dobře sladěné se zvuky, beru fakt, že se mi podařilo větší množství z nich odehrát poslepu a mít dobré skóre. Je to jedna z věcí, které na této sérii miluji. Vše je tu opravdu podřízené titulnímu rytmu, a pokud netrpíte hudební hluchotou, naladíte se okamžitě. Jakmile si daný rytmus osvojíte, jde to samo.

Ano, našel jsem tu asi tři minihry, které dle mého jasný rytmus postrádaly a přišly mi nepovedené. To je ale minimum. Navíc mi kamarádi, kteří hru také hráli, řekli, že oni ho tam slyší, takže je to individuální. Jednoduše každému může sednout jiný druh. I tak mě tu majorita bavila a častokrát jsem se snažil danou minihru opakovat, abych měl lepší skóre, i když to u jiných her běžně nedělám. Přistihl jsem se, jak v půlce danou hru restartuji a začínám od začátku, protože jsem udělal jeden malý přešlap.

Poté, co splníte prvních osm sloupců s jejich remixy, hra nekončí. Ano, můžete se pokoušet všechno udělat na zlatou medaili, což znamená projít minihry s co nejlepším výsledkem, ale máte tu i další aktivity. Jednou z nich je Flipside, který ukazuje takovou odvrácenou stránku již prošlých miniher. Ty jsou těžší a u některých i výrazněji předělané, díky čemuž nabízejí ještě větší výzvu. Musím pochválit, že mě v této části variace na již dříve hrané minihry stále dokázaly překvapovat. Nešetřilo se nápady ani opět povedenými skladbami.

Jakmile to zdoláte, pořád tu ještě nekončíte. Je tu například i takové jednoduché rytmické RPG, ve kterém musíte do rytmu dokola mačkat tři tlačítka co nejpřesněji, abyste nepříteli udali co největší damage a udolali ho dříve, než on vás. Je to velmi jednoduchý princip, ale na kratší seance mě to velmi bavilo.

Jednoduše je tu zábavy dost. A pokud máte nějaké rytmicky naladěné kamarády, můžete si po zdolání hry, nebo klidně i předtím, zahrát multiplayerový mód až pro čtyři lokální hráče. V něm si zasoutěžíte ve stejně zábavných třiceti minihrách.

Já jsem tak s tímto dílem nadmíru spokojený a jak jste si všimli, nemám mu moc co vytknout. Jedná se o výbuch hudebních nápadů a kreativity, díky kterým tuto sérii miluju. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl. Pokud vám tak můj popis miniher a hratelnosti přišel lehce matoucí, koukněte na trailer a bude vám to jasné. Ono se to přece jen hůře vysvětluje.

Rhythm Paradise Groove je důstojným pokračováním kultovní rytmické série, které přináší plejádu hravých a velmi zábavných hudebních miniher. Ty baví a je radost se v nich zlepšovat. Kromě toho tu najdete i povedený multiplayerový mód a pár dalších aktivit. Pro fanoušky rytmických her je to povinnost.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Conquest.