RoadOut - Recenze krvavé post-apo grindhouse jízdy!

Vydavatelskou společnost Dangen Entertainment mám velice rád, jelikož často produkuje zajímavé tituly různorodých žánrů či stylizací. Naposledy jsem se zamiloval do jimi vydávaného Kingdom of Night, které pro mě patří mezi jednu z nejlepších her minulého roku. V retro pixel-artovém kabátku s příchutí Stranger Things nabídlo neskutečnou hororovou akční RPG pecku s možností řešit questy podle sebe a volně se pohybovat napříč rozsáhlými lokacemi.

Není divu, že jsem po oznámení hry Roadout, která místo 80s retro hororu slibovala postapokalyptický grindhouse, zpozorněl. Ano, nebudu lhát, když jsem poprvé uviděl vizuál, musel jsem se na chibi zobrazení postav a zjednodušený styl trochu naladit. Očekávání ale převažovala. Na to, zda byla naplněna, se právě teď podíváme.

Recenzovaná verze: PC

Jak jsem zmiňoval, Roadout láká na zběsilou grindhouse jízdu. Pokud nevíte, co to znamená, grindhouse je označení pro filmy, které disponují malým budgetem a opírají se o gore, provokativní témata, často i přepálený černý humor a extrémní násilí. Abych to tedy uvedl na pravou míru, sex a provokativní témata s tím spojená tu nečekejte. V jiných ohledech ale hra tento žánr naplňuje perfektně. Obsahuje totiž velkou porci humoru, hektolitry pixelové krve a drsnou akční jízdu, takže jde o naprosto ideální koktejl pro zábavu.

Ten umocňují i samotné postavy, díky kterým příběh patří mezi jednu z nejsilnějších devíz hry. Sledujeme tu Claire, hardened mercenary trying to survive in The Dead Zone, tedy drsnou žoldnéřku, která se snaží přežít v nehostinném umělém postapokalyptickém biomu ovládaném rebelskými skupinami. Během přijímání kontraktů na černém trhu a pátrání po svém původu postupně zjišťuje, že její existence je hluboce a záhadně propojena s prastarou umělou inteligencí, která zničila civilizaci.

Na celou zápletku ale není sama. Při dobrodružství narazíte na různorodé a zajímavé postavičky, ať už na zeleného medvěda Teda, který vás zásobuje kontrakty, oldschool pistolníka, želvího senseie, nebo různé bizarní bosse. Každý je tu něčím trochu cáklej a dialogy jsou infuzované dávkou absurdního humoru. Navíc hlavní hrdinka Claire je poměrně dost macho, každého v konverzacích stírá a vtipně odsekává. I přes své drsné vystupování má ale jistou hloubku a emoce, takže mi přišla velmi sympatická. To samé platí i pro celý ansámbl postav.

Jasně, samotný příběh není nikterak objevný či originální, ale jako příjemné akční béčko funguje na výbornou. Já si ho užíval po celou herní dobu, která se může pohybovat od osmi až devíti hodin klidně po dvacet. Aktivit je tu totiž na poměry menší indie hry poměrně dost.

Pokud jste sledovali některé ukázky, jistě víte, že se jedná o takový semi-open world, ve kterém dění sledujete seshora s možností volně hýbat kamerou v prostoru. K tomu tu máte melee zbraně se štítem, palné zbraně a aby toho nebylo málo, také auto s vlastní zbraní na kapotě. Samotná hratelnost je jednoduchá. V jádru jde o akční mlátičku, která v některých částech může díky frenetičtější akci a rychlejšímu úbytku životů připomínat Hotline Miami. Hra toho ale nabízí podstatně víc.

Takovou hlavní linkou jsou dungeony, do kterých vás příběhové mise zavedou napříč různými lokacemi. Ty bývají většinou poměrně rozsáhlé, což v pozdějších fázích hry může být lehce na škodu. Obsahují totiž velké množství na sebe navazujících místností a dost prostorů, kde krom lootu nic dalšího není. To se postupem času stává trochu repetitivním. Krom toho je ale jejich explorace z větší části zábavná.

Moc se mi líbí, že vás tvůrci neposílají jen do střemhlavé akce, ale kombinují ji i s různými puzzly. Od přesouvání vozíků na příslušná tlačítka přes včasné spouštění páky z dálky až po využívání robůtka, aby dosáhl na místa, kam se vy nedostanete. Navíc jsou tyto dungeony i přes svou rozsáhlost jednoduché na orientaci, jelikož vám minimapa sleduje a ukazuje, které místnosti jste už navštívili.

Další na řadě je akce. Jak jsem říkal, ta je frenetická. Nepřátel tu je několik druhů a byť jich není obrovské množství, přišli mi dostačující. Napříč hrou vám totiž titul vždy předhodí někoho nového a ti, kteří se recyklují, dokážou kvůli zvýšenému počtu, který na vás hra místy hází, i tak zatopit. Obtížnost mi ale i přes občasné výkyvy přišla férová. Holt se nesmíte vrhat do protivníků střemhlav, ale je potřeba si vždy vymyslet taktiku a odhadnout útoky. Pak problém mít nebudete. Pravdou ale je, že některé souboje s těžšími protivníky umí být frustrující. Dle mého se však pořád jednalo o férovou výzvu.

V rámci soubojů máte na výběr z melee zbraně se štítem, který poslouží jak na odrážení střel směrem k nepřátelům, tak k rychlému omračujícímu útoku. Dokonce ho využijete i k vyřešení několika puzzlů. Pak tu máte palné zbraně, kdy začínáte s pistolí a postupně se můžete prokousat třeba až k brokovnici. Ty jsem ale upřímně používal nejméně. Ano, některé dávají zničující damage, ale používání melee zbraní mi přišlo svižnější a zábavnější. Nemluvě o tom, že střelné zbraně vyžadují náboje a ty je potřeba craftit. To samé platí i pro lékárničky a další potřeby.

Naštěstí já, odpůrce rozsáhlého craftingu, jsem tu byl velmi spokojený. Je totiž naprosto jednoduchý a intuitivní. Jakmile vám dojdou náboje, stačí otevřít crafting rozhraní, vybrat si, co chcete vytvořit, a přehledně uvidíte, zda vám stačí materiály. Pak jen klikáte, dokud si nevytvoříte potřebný počet. Naprosto skvělé a jednoduché řešení, které se k akčnějšímu hernímu stylu hodí.

Pojďme si ale probrat samotné aktivity, které hra nabízí, a jak se k nim dostat. Vaším parťákem je neohrožené auto, kterým se můžete volně pohybovat po daném velkém otevřeném biomu. Těch je ve hře několik a postupně se odemykají. Můžete je projíždět i přes to, že se v nich nachází nepřátelé. Jsou poměrně prázdné, což ale dává smysl, jelikož se jedná o postapokalyptický svět. I tak by nějaké náhodné NPC encountery přišly vhod. Takhle tu máte k objevení jen pár zapadlých budov či továren, které můžete prozkoumat a vylootit. Bohužel se ale v interiérech prakticky jedná o to samé.

Chválím alespoň, že se tu mění počasí a průjezd vám tak někdy mohou ztížit toxické mraky či pouštní bouře, která vám zneškodní minimapu. Já osobně jsem samotné biomy v pozdější části hry moc neprozkoumával a spíš je projížděl za účelem dostat se k dané misi. I přesto, že poměrně záhy máte dostupný rychlý přesun po mapě, což místy přišlo vhod.

Samotné auto se ovládá ve stylu klasických arkádových závodů z pohledu seshora a nemůžu si tu na nic stěžovat. Řízení je responzivní a vůz dobře reaguje. Zamrzí ale poměrně nepřehledná minimapa, se kterou jsem často zápasil. To, co se jevilo jako cesta, byla často skála, a občas jsem kvůli ne moc přehlednému vyobrazení terénu dost bloudil. Co dále hapruje, je střelba z auta. Kvůli absenci zaměření je to při rychlejších naháněčkách s nepřáteli místy lehký problém. Pokud by tedy v budoucích updatech přišli tvůrci s automatickým zaměřením, rozhodně by mi to nevadilo.

Pokud by vám ježdění po mapě nestačilo, jsou tu dostupné i závody v arénách, kde si můžete přivydělat. Za mě jde sice o jednoduchou, ale velmi zábavnou vedlejší aktivitu. Na rozdíl třeba od vedlejších misí přes frakce. Ano, je tu dostupný frakční systém, který ukazuje, jak vás jedna ze tří frakcí bere. Udržovat si s nimi vztahy je pro vás poměrně důležité, hlavně kvůli vylepšením. Každá frakce má svého tatéra, který se specializuje na jednu větev skill tree. U něj si pak můžete nové dovednosti odemknout.

Problém ale je, že pokud si znepřátelíte jednu z frakcí, dveře máte zavřené. Bohužel každou misí pro některou z nich si zase pohoršíte u jiné, a tak je místy potřeba jednou za čas pár těchto vedlejších úkolů splnit, abyste se znovu dostali do přízně a mohli si koupit vylepšení. U aut tento problém naštěstí není a dají se vylepšovat jednoduše.

Bohužel tyto frakční mise jsou opravdu stereotypní a skládají se ze dvou typů. Buď chráníte nějakou továrnu, nebo vybijete pár nepřátel a minibosse v dané budově. Když pak chcete více grindovat, může to být poměrně únavné. Naštěstí nefrakční vedlejší questy jsou často ohraničené zajímavým vedlejším příběhem, který příjemně rozšiřuje lore, a ve stylu hlavních misí nabízí i zábavný gameplay. Ukázkou může být vedlejší mise, ve které jsem se musel vyhýbat bezpečnostním světlům při infiltraci jedné továrny. Nebo dlouhodobý vedlejší úkol, kde testujete bezpečné trasy za pomocí projetí v daném časovém limitu. To byla místy poměrně příjemná výzva.

Také musím pochválit sice minimalistický, ale velmi funkční pixel art i s chibi vyobrazením charakterů. Ty naštěstí mají při dialozích hezké portréty. Samotná hudba mi také přišla velmi povedená a skvěle podporuje celý grindhouse pulpový feeling. Některé skladby mi uvízly v hlavě doteď. Co se týče dabingu, ten absentuje, což mi nevadilo, jelikož dialogy odsýpají a jsou rychlé.

Roadout je tak zábavná a frenetická grindhouse jízda, kterou by klidně mohl zfilmovat Robert Rodriguez. Akce odsýpá, nebere se vážně a nabízí i zábavné ježdění s autem. Ano, občasná repetitivnost či příliš dlouhé dungeony tomu sem tam vyrazí dech. Ve výsledku se ale jedná o jednu ze zapamatovatelnějších indie pecek tohoto roku a já ji určitě doporučuji.

ZA recenzní kopii děkujeme společnosti DANGEN Entertainment