The Alters: Last Variable - Recenze povedeného DLC

Tak jo, milí čtenáři, dneska se ponoříme do něčeho, na co se spousta z nás, včetně mě, těšila jako malé dítě na Ježíška. Pamatujete na The Alters? Tu pecku, ve které jste se klonovali, abyste přežili na cizí planetě, a ještě si u toho povídali sami se sebou? No, tak se připravte, protože první velké rozšíření je tady. Nese jméno The Alters: Last Variable a rozhodně se nejedná jen o nějaký malý přídavek na jedno odpoledne.

Měl jsem možnost se do něj pořádně zakousnout a musím říct, že to byla jízda. Last Variable si zachovává všechno, co na původní hře fungovalo, ale zároveň se nesnaží pouze zopakovat stejný příběh s několika novými místnostmi. Tentokrát se celý zážitek mnohem více točí kolem vědy, výzkumu planety a následků rozhodnutí, která mohou ovlivnit nejen další postup, ale také samotnou posádku.

Recenzovaná verze: PC

Vědecké já a tajemství oázy

Příběhově Last Variable navazuje na jednu z možných variant zakončení původní hry, a proto se úplně bez drobných náznaků jejího konce neobejdeme. Žádné zásadní spoilery se tady ale konat nebudou. Tentokrát se vžijeme do kůže alternativního vědeckého já Jana Dolského, který se rozhodl zůstat na neznámé planetě a pokračovat ve výzkumu záhadné oázy.

Ta představuje jedno z mála míst, kde navzdory smrtícímu slunci stále existuje život. Zatímco okolní krajinu tvoří především pusté skály a prostředí, ve kterém byste si dovolenou pravděpodobně neužili, oáza působí téměř jako jiný svět. Roste zde vegetace, nachází se tu voda a všechno naznačuje, že planeta možná není tak mrtvá, jak se původně zdálo. Během horké fáze přitom slunce na dlouhých třináct let zničí prakticky všechno, co se nachází mimo její hranice. Oáza však pokaždé přežije.

Vědecký Jan se proto rozhodne přijít na to, proč právě toto místo dokáže vzdorovat podmínkám, které spolehlivě zlikvidují všechno ostatní. Jenže podobný výzkum není práce na víkend a jeden člověk na něj jednoduše nestačí. Navíc ani Jan nemládne, a tak přichází řešení, které už moc dobře známe: vytvořit další verze sebe sama.

Autoři si pro nás tentokrát připravili čtyři nové vědecké Jany – fyzika, biologa, chemika a geologa. Každý z nich se na záhadu oázy dívá trochu jinak a přináší do týmu vlastní znalosti, názory i problémy. Nejde přitom pouze o pracovníky, které ráno pošlete na směnu a večer zkontrolujete, zda náhodou nezapálili laboratoř. Všichni mají vlastní vedlejší úkoly, povahové rysy a osobní příběhy, které se postupně propojují s hlavní dějovou linkou.

Bavilo mě s nimi mluvit, poznávat jejich povahy a sledovat, jak rozdílně mohou uvažovat čtyři verze stejného člověka. Některý se dokáže pro nový projekt nadchnout natolik, že přestane vnímat všechno ostatní, zatímco jiný působí jako vědecká celebrita s egem odpovídajícím velikosti základny. Nejsou to však pouhé karikatury. Postupně odhalují vlastní nejistoty, ambice i důvody, proč se v simulovaných životech vydali právě daným směrem.

Samozřejmě se musíte starat také o jejich nálady a potřeby. Všichni jsou sice vědci a mají společný cíl, ale rozhodně to neznamená, že spolu budou automaticky ve všem souhlasit. Dialogové volby, spory i správa morálky se vracejí a ignorování problémů může skončit velmi nepříjemně, v krajním případě dokonce vzpourou. Jednou tedy řešíte zásadní vědecký průlom a o chvíli později hádku několika verzí jednoho člověka. Prostě běžný pracovní den.

Hra se přitom znovu nebojí zabrousit do vážnějších témat. Postupně si začnete říkat, zda Jan stále pracuje pro dobro vědy, nebo už se pro něj dokončení výzkumu stalo natolik důležité, že přestává vnímat jeho skutečnou cenu. Má vůbec význam učinit zásadní objev, pokud jej není komu předat? A kolik dalších verzí sebe sama může obětovat jen proto, aby dokončil svůj osobní sen?

Musím také smeknout klobouk před Alexem Jordanem, dabérem všech Janů. Ani při společných rozhovorech nemáte pocit, že posloucháte jednoho člověka, který pouze střídá několik hlasů. Každý Jan má vlastní energii, rytmus řeči a drobné nuance, díky nimž působí jako samostatná postava. Jordan znovu dokazuje, že jeho fenomenální výkon v původní hře nebyl náhodným zásahem do černého.

Věda, plánování a stroje

Základní herní smyčka zůstává známá. Naplánujete práci, přidělíte jednotlivým Janům úkoly a sami vyrazíte do okolního světa. Během dne hledáte suroviny, analyzujete vzorky, řešíte překážky a snažíte se vrátit s tím, co zrovna potřebujete pro další rozvoj.

Tentokrát však už neutíkáte před postupujícím sluncem v obří pojízdné základně. Jan se usadil v podzemním komplexu a jednotlivé etapy jsou rozdělené do planetárních cyklů. Na konci každého z nich musíte posádku uložit do kryospánku a mít připravený dostatek organického materiálu, aby všichni přežili třináctiletou horkou fázi. Pokud přípravu podceníte, následky pocítíte po probuzení.

Last Variable díky tomu nepůsobí tak neustále uspěchaně jako původní kampaň, ale rozhodně vás nenechá úplně vypnout. Pořád hlídáte zásoby, stav základny, náladu Alterů a rostoucí planetární aktivitu. Plán se navíc většinou velmi rychle rozpadne. Jednou zjistíte, že vám chybí materiál pro nový modul, podruhé se porouchá výroba a do toho si s vámi chce jeden z Janů nutně promluvit. Člověk si tak neustále říká, že ještě stihne jednu drobnost, a o chvíli později běhá po základně jako vedoucí směny, kterému se během pěti minut pokazilo úplně všechno.

Planetární aktivita úzce souvisí s teraformací. Čím agresivněji se snažíte okolní svět měnit, tím kratší mohou být jednotlivé cykly a tím silnější jsou magnetické bouře. Ty dokážou poškodit moduly, narušit výrobu a výrazně zhoršit podmínky v základně. Teraformaci proto nelze bezmyšlenkovitě tlačit kupředu. Musíte zvážit, zda máte dostatek zásob, opravárenských kapacit a pracovníků, kteří zvládnou její následky.

Samotné rozšiřování oázy patří mezi největší novinky. Terraformery umisťujete na uzly biologické sítě, čímž otevíráte další sektory mapy a postupně prorážíte terraformovací brány. Proměněné oblasti nejsou jen hezčí kulisou. Nabízejí nové vzorky, suroviny a přístup do míst, která byla dříve nedostupná. Díky tomu se vyplatí vracet také do částí mapy, které už jste navštívili. Výsledky práce navíc vidíte přímo kolem sebe, což vytváří velmi příjemný pocit skutečného pokroku.

Velkou změnou prošlo rovněž zpracování surovin. V původní hře často stačilo objevit ložisko, postavit těžební zařízení a propojit ho soustavou pylonů. Last Variable místo toho používá konektory a potrubí, přičemž jeden konektor dokáže obsloužit pouze omezený počet staveb. Extractory získávají červené a modré substance, phasery je mění do jiné podoby, doublery rozdělují proud materiálu a mixery zase několik složek kombinují.

Postupně tak stavíte celé výrobní řetězce potřebné k tvorbě speciálních materiálů pro pokročilý výzkum. Zpočátku jde o pár trubek a dvě mašiny, jenže později váš krásně čistý plán začne připomínat instalatérskou noční můru, které rozumíte už jen vy. A někdy ani to ne.

Systém přesto není přehnaně komplikovaný a funguje spíš jako příjemná prostorová hádanka. Musíte promýšlet rozmístění jednotlivých zařízení, délku spojů i to, kudy povedete suroviny, aniž byste si zablokovali prostor pro další rozšíření. Když všechno správně propojíte a materiály začnou proudit přesně tam, kam mají, dostaví se velmi příjemný pocit dobře odvedené práce.

Důležitou roli hraje také budování podzemní základny. Nerozšiřujete už rotující kruh, ale hloubíte nové prostory v různých typech horniny a rozhodujete, kam umístíte laboratoře, sklady, obytné části, kryokomoru nebo nové výrobní moduly. Každé rozšíření něco stojí a materiál použitý na pohodlí posádky vám může o chvíli později chybět u zásadního výzkumného zařízení. Hra vás tak neustále nutí dělat kompromisy mezi efektivitou, bezpečností a psychickou pohodou Alterů.

Výzkum navíc neprobíhá pouze uvnitř základny. Na povrchu budujete terénní laboratoře, do nichž můžete vyslat konkrétního odborníka. Tady ale přichází jeden z nejtvrdších prvků rozšíření. Jan přidělený do terénní laboratoře se po skončení cyklu nevrátí a zestárne o třináct let. Každé takové rozhodnutí je proto investicí i obětí zároveň. Vyplatí se dobře promyslet, který specialista se pro danou oblast hodí a zda si můžete dovolit přijít o jeho práci v základně.

Vrací se rovněž modul S.A.M. určený k analýze nalezených vzorků. Poznatky získané v nově terraformovaných oblastech v něm proměňujete v trvalá vylepšení, například vyšší efektivitu těžby nebo rychlejší výzkum. Nejde tedy jen o další položky do sbírky, ale o důležitý zdroj dlouhodobých bonusů, jejichž význam roste s každým dalším cyklem.

Herní smyčka je díky všem těmto systémům velmi chytlavá. Neustále před sebou máte nějaký menší nebo větší cíl. Jednou potřebujete dokončit analýzu, podruhé opravit výrobu speciálního materiálu a potom zjistíte, že některý z Janů potřebuje pomoc se svým experimentem.

Ke konci už se některé činnosti začnou trochu opakovat. Znovu vyrážíte pro materiály, obnovujete část infrastruktury a čekáte na dokončení dalšího výzkumu. Špatná příprava navíc dokáže pořádně zabolet a někdy vás donutí vrátit se ke starší uložené pozici. Příběh, otevírání nových sektorů a osobní úkoly jednotlivých Janů mě ale dokázaly motivovat pokračovat až do samotného závěru.

Krásná hudba, občasné škobrtnutí

Co se týče audiovizuální stránky, tady není moc co vytknout. Last Variable si zachovává výrazný styl původní hry a zároveň nabízí prostředí, které se díky teraformaci postupně mění.

Zpočátku stále převažují pusté skály, temné chodby a nehostinná krajina. S postupem však do světa přibývá více života a barev. Kontrast mezi oázou a okolní pustinou funguje výborně a sledování proměny planety patří mezi nejpříjemnější odměny za váš postup. Výsledky výzkumu nejsou ukryté jen někde v tabulce, ale skutečně je vidíte kolem sebe.

Hudební podkres je naprosto výtečný a skvěle dotváří atmosféru. Je to přesně ten typ soundtracku, který na sebe nemusí neustále upozorňovat, ale jakmile by zmizel, okamžitě byste poznali, že něco chybí. Dobře fungují také zvuky strojů, vzdálené dunění, vítr a podivné projevy místního života.

Co mě ovšem občas dokázalo vytrhnout ze hry, byly glitche a bugy. Sem tam se Jan zasekl o neviditelnou překážku, některá animace se nenačetla správně nebo se postava zachovala způsobem, který by nevysvětlil ani tým čtyř vědců. Naštěstí jsem nenarazil na nic, co by mi zničilo uloženou pozici nebo zabránilo pokračovat. Několik dalších oprav by ale rozšíření rozhodně prospělo.

Vědecká jízda, která stojí za to

The Alters: Last Variable je skvělým přídavkem k už tak povedené hře. Nabízí poutavý příběh, další výborně napsané verze Jana Dolského a dostatek nových systémů na to, aby nepůsobilo jako dvacet hodin recyklovaného obsahu. Přechod od útěku k poznávání planety mění tempo i celkovou náladu a dává více prostoru vědě, vztahům a otázce, co všechno jsme ochotni obětovat vlastnímu cíli.

Nové výrobní řetězce dokážou příjemně zaměstnat hlavu, aniž by se z celé hry stala složitá průmyslová strategie. Teraformace přináší viditelný pocit pokroku a terénní laboratoře zase dávají každému cyklu skutečnou váhu. Největší předností ale zůstávají samotní Janové a fenomenální výkon Alexe Jordana.

Pokud jste si užili původní The Alters, je Last Variable prakticky povinností. Nabízí přibližně dvacet hodin vědecké zábavy, během kterých budete plánovat, stavět, zkoumat a hasit problémy několika lidí, kteří jsou pořád jedním a tím samým člověkem.

Některé činnosti se sice ke konci začnou lehce opakovat, nové systémy mohou zpočátku působit trochu zahlcujícím dojmem a technická stránka občas škobrtne, výsledný zážitek mi to ale nijak zásadně nezkazilo. Last Variable je povedené rozšíření, které známou hratelnost dokázalo obohatit o nové nápady a zároveň nabídnout příběh, jenž stojí za to prožít až do konce.

Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme společnosti Evolve PR